Language of document : ECLI:EU:C:2019:440

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)

22. května 2019(*)

„Řízení o předběžné otázce – Celní unie – Nařízení (EHS) č. 2913/92 – Článek 212a – Dovozní postupy – Celní dluh – Osvobození – Dumping – Dotace – Dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky – Prováděcí nařízení (EU) č. 1238/2013 a prováděcí nařízení (EU) č. 1239/2013 zavádějící antidumpingové clo a vyrovnávací clo – Osvobození“

Ve věci C‑226/18,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Finanzgericht Hamburg (Finanční soud v Hamburku, Německo) ze dne 22. února 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 29. března 2018, v řízení

Krohn & Schröder GmbH

proti

Haupzollamt Hamburg-Hafen,

SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),

ve složení M. Vilaras (zpravodaj), předseda senátu, K. Jürimäe, D. Šváby, S. Rodin a N. Piçarra, soudci,

generální advokát: G. Hogan,

vedoucí soudní kanceláře: R. Schiano, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 31. ledna 2019,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za společnost Krohn & Schröder GmbH L. Haringsem, Rechtsanwalt,

–        za Evropskou komisi A. Caeirosem, B.-R. Killmannem a T. Maxian Ruschem, jakož i F. Clotuche-Duvieusart, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 14. března 2019,

vydává tento

Rozsudek

1        Tato žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 212a nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. 1992. L 302, s. 1), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005 (Úr. věst. 2005, L 117, s. 13) (dále jen „celní kodex“), čl. 3 odst. 1 písm. a) až c) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá uložené prozatímní clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2013, L 325, s. 1), a čl. 2 odst. 1 písm. a) až c) prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2013, L 325, s. 66).

2        Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Krohn & Schröder GmbH a Hauptzollamt Hamburg-Hafen (Celní úřad v přístavu Hamburk, Německo) (dále jen „hlavní celní úřad“) ve věci uplatnění antidumpingového cla a vyrovnávacího cla na uvedenou společnost za nesplnění povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží dotčeného ve věci v původním řízení.

 Právní rámec

 Celní právní předpisy

3        Podle čl. 4 odst. 10 celního kodexu se:

„ ‚dovozním clem‘ rozumějí:

–        clo a poplatky s rovnocenným účinkem vybírané při dovozu zboží,

[...]“

4        Článek 36a celního kodexu stanoví:

„1.       Ke zboží vstupujícímu na celní území Společenství musí být podáno souhrnné celní prohlášení, s výjimkou zboží přepravovaného dopravními prostředky, které pouze proplouvají pobřežními vodami nebo prolétají vzdušným prostorem celního území bez zastávky na tomto území.

2.       Souhrnné celní prohlášení se podává u vstupního celního úřadu.

[...]“

5        Článek 49 odst. 1 celního kodexu stanoví:

„U zboží, na které bylo podáno souhrnné celní prohlášení, musí být formality k přidělení celně schváleného určení splněny v těchto lhůtách:

[...]

b)      20 dnů ode dne, kdy bylo podáno souhrnné prohlášení, v případě zboží přepravovaného jinak než po moři;“

6        Článek 53 odst. 1 celního kodexu stanoví:

„Celní orgány přijmou bez prodlení všechna nezbytná opatření, včetně prodeje zboží, aby upravily postavení zboží, u nějž [u něhož] nebyly formality předepsané k přidělení celně schváleného určení započaty ve lhůtě stanovené podle článku 49.“

7        Článek 184 celního kodexu stanoví:

„Rada stanoví na návrh Komise kvalifikovanou většinou případy, kdy lze s ohledem na zvláštní okolnosti udělit osvobození od dovozního nebo vývozního cla u zboží, které je propouštěno do volného oběhu nebo vyváženo.“

8        Článek 204 odst. 1 písm. a) celního kodexu stanoví:

„Celní dluh při dovozu zboží vzniká:

a)      nesplněním některé povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží, které podléhá dovoznímu clu, nebo z použití z celního režimu, do nějž [do něhož] bylo toto zboží propuštěno“.

9        Článek 212a celního kodexu stanoví:

„Jestliže celní předpisy stanoví použití zvýhodněného sazebního zacházení u některého zboží z důvodů jeho povahy nebo zvláštního určení nebo částečné nebo úplné osvobození od dovozního nebo vývozního cla podle článků 21, 82, 145 nebo 184 až 187, použije se toto zvýhodněné sazební zacházení nebo toto částečné nebo úplné osvobození v případech, kdy vznikl celní dluh podle článků 202 až 205, 210 nebo 211, pokud zúčastněná osoba nejednala podvodně ani z hrubé nedbalosti a pokud prokáže, že ostatní podmínky pro uplatnění zvýhodněného celního zacházení nebo poskytnutí částečného nebo úplného osvobození od cla byly splněny.“

 Opatření na ochranu obchodu

10      Podle bodu 6 a 8 odůvodnění rozhodnutí Komise 2013/423/EU ze dne 2. srpna 2013, kterým se přijímá závazek nabízený v souvislosti s řízením o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků a destiček) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2013, L 209, s. 26):

„(6)      Aby snížili riziko obcházení přes jiné společnosti a zajistili praktickou proveditelnost monitorování řady zúčastněných vývozců, nabídli navíc čínští výrobci, že zajistí, aby roční objem vývozu uskutečněného v rámci závazku zhruba odpovídal jejich současné tržní výkonnosti.

[...]

(8)      Odstranění škodlivého účinku dumpingu je tedy dosaženo jednak cenovým závazkem, který se vztahuje na dovozy v rámci související roční úrovně, a jednak prozatímním clem ad valorem na dovoz, který přesahuje roční úroveň specifikovanou v 6. bodě odůvodnění.“

11      Body 13 a 14 odůvodnění prováděcího rozhodnutí Komise 2013/707/EU ze dne 4. prosince 2013, kterým se potvrzuje přijetí závazku nabídnutého v souvislosti s antidumpingovým a antisubvenčním řízením týkajícím se dovozu krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky po dobu uplatňování konečných opatření (Úř. věst. L 325, s. 214), zní takto:

„ (13)      Na minimální dovozní ceny a roční objem se vztahuje profesní tajemství [...]

(14)      [...] Tyto úvahy platí rovněž pro informace o minimální dovozní ceně a ročním objemu, jež by neměly být poskytnuty na podrobnější úrovni.“

12      Článek 1 odst. 3 prováděcího nařízení č. 1238/2013 stanoví:

„Není-li stanoveno jinak, použijí se platné celní předpisy.“

13      Článek 3 odst. 1 a 2 uvedeného prováděcího nařízení stanoví:

„1.       Dovoz, pro nějž bylo předloženo prohlášení k propuštění do volného oběhu v případě výrobků v současnosti kódu KN ex 8541 40 90 (kódy TARIC 8541 40 90 21, 8541 40 90 29, 8541 40 90 31 a 8541 40 90 39) a na nějž jsou vystaveny faktury společnostmi, od kterých Komise přijala závazky a jejichž názvy jsou uvedeny v příloze prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU, je osvobozen od antidumpingového cla uloženého podle článku 1, pokud:

a)      společnost uvedená v příloze prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU vyrobila, dodala a fakturovala výše uvedené výrobky přímo nebo prostřednictvím své společnosti ve spojení, která je rovněž uvedena v příloze prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU, buď svým společnostem ve spojení v Unii, které působí jako dovozci a propouštějí zboží do volného oběhu v Unii, nebo prvnímu nezávislému odběrateli, který působí jako dovozce a propouští zboží do volného oběhu v Unii, a

b)      k tomuto dovozu je přiložena závazková faktura, což je obchodní faktura obsahující alespoň údaje a prohlášení uvedené v příloze III tohoto nařízení a

c)      k tomuto dovozu je přiloženo osvědčení o vývozním závazku podle přílohy IV tohoto nařízení a

d)      zboží deklarované a předložené celním orgánům přesně odpovídá popisu uvedenému v závazkové faktuře.

2.      Přijetím prohlášení o propuštění do volného oběhu vzniká celní dluh:

a)      pokud je u dovozu popsaného v odstavci 1 zjištěno, že není splněna jedna nebo více podmínek stanovených v uvedeném odstavci;

[...]“

14      Příloha III uvedeného prováděcího nařízení uvádí prvky, které musí obsahovat obchodní faktura doprovázející zboží, které prodává společnost do Evropské unie a které podléhá závazku. Bod 9 uvedené přílohy stanoví, že faktura musí obsahovat tyto prvky:

„Jméno zástupce společnosti, která obchodní fakturu vystavila, a podepsané prohlášení tohoto znění:

‚Já, níže podepsaný, potvrzuji, že prodej zboží uvedeného na této faktuře pro přímý vývoz do Evropské unie se provádí v rámci a za podmínek závazku nabídnutého [SPOLEČNOSTÍ] a přijatého Evropskou komisí na základě prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU. Prohlašuji, že údaje uvedené na této faktuře jsou úplné a správné.“

15      Článek 1 odst. 3 prováděcího nařízení č. 1239/2013 stanoví:

Není-li stanoveno jinak, použijí se platné celní předpisy.“

16      Článek 2 odst. 1 a 2 prováděcího nařízení stanoví:

„1.       Dovoz, pro nějž bylo předloženo prohlášení k propuštění do volného oběhu v případě výrobků v současnosti kódů KN ex 8541 40 90 (kódy TARIC 8541 40 90 21, 8541 40 90 29, 8541 40 90 31 a 8541 40 90 39) a na nějž jsou vystaveny faktury společnostmi, od kterých Komise přijala závazky a jejichž názvy jsou uvedeny v příloze prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU, je osvobozen od antisubvenčního cla uloženého podle článku 1, pokud:

a)      společnost uvedená v příloze prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU vyrobila, dodala a fakturovala výše uvedené výrobky přímo nebo prostřednictvím své společnosti ve spojení, která je rovněž uvedena v příloze prováděního rozhodnutí 2013/707/EU, buď svým společnostem ve spojení v Unii, které působí jako dovozci a propuštějí zboží do volného oběhu v Unii, nebo prvnímu nezávislému odběrateli, který působí jako dovozce a propouští zboží do volného oběhu v Unii;

b)      k tomuto dovozu je přiložena závazková faktura, což je obchodní faktura obsahující alespoň údaje a prohlášení uvedené v příloze 2 tohoto nařízení;

c)      k tomuto dovozu je přiloženo osvědčení o vývozním závazku podle přílohy 3 tohoto nařízení; a

d)      zboží deklarované a předložené celním orgánům přesně odpovídá popisu uvedenému v závazkové faktuře.

2.      Celní dluh vzniká v okamžiku přijetí prohlášení k propuštění zboží do volného oběhu:

a)      pokud je u dovozu popsaného v odstavci 1 zjištěno, že není splněna jedna nebo více podmínek stanovených v uvedeném odstavci; [...]

[...]“

17      Příloha 2 uvedeného prováděcího nařízení uvádí prvky, které musí obsahovat obchodní faktura doprovázející zboží, které prodává společnost do Evropské unie a které podléhá závazku. Bod 9 uvedené přílohy stanoví, že faktura musí obsahovat tyto prvky:

„Jméno zástupce společnosti, která obchodní fakturu vystavila, a podepsané prohlášení tohoto znění:

„Já, níže podepsaný, potvrzuji, že prodej zboží uvedeného na této faktuře pro přímý vývoz do Evropské unie se provádí v rámci a za podmínek závazku nabídnutého [SPOLEČNOSTÍ] a přijatého Evropskou komisí na základě prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU. Prohlašuji, že údaje uvedené na této faktuře jsou úplné a správné.“

 Spor v původním řízení a předběžné otázky

18      Žalobkyně v původním řízení provozuje sklad v přístavu v Hamburku (Německo). Dne 21. srpna 2014 přijala do svého skladu dvě dodávky fotovoltaických modulů, pro které podala souhrnné prohlášení a dočasně je uskladnila.

19      Dne 11. září 2014 hlavní celní úřad upozornil žalobkyni v původním řízení na skutečnost, že zboží nebylo až do konce dvacetidenní lhůty stanovené v článku 49 celního kodexu přiděleno nové celně schválené určení. Rovněž ji vyzval, aby předložila podklady potřebné pro stanovení platného cla.

20      Dopisem ze dne 26. září 2014, žalobkyně v původním řízení předala hlavnímu celnímu úřadu dokumenty, z nichž vyplývalo, že dotčené zboží bylo vyrobeno Wuxi Suntech Power, čínskou společností, jejíž jméno je uvedeno v příloze prováděcího rozhodnutí 2013/707, a že bylo odesláno společnosti v Německu, která je s prvně uvedenou společností ve spojení. Mezi uvedenými dokumenty je faktura společnosti Wuxi Suntech Power ze dne 11. července 2014, která obsahuje odkaz na rozhodnutí 2013/423, jakož i osvědčení o vývozním závazku vystavené Čínskou obchodní komorou pro dovoz a vývoz strojírenských a elektronických výrobků, které obsahuje odkaz na prováděcí rozhodnutí 2013/707.

21      Rozhodnutím ze dne 24. listopadu 2014 hlavní celní úřad vyměřil zejména antidumpingové clo a vyrovnávací clo z dotčeného zboží, neboť dospěl k závěru, že podle článku 204 celního kodexu vznikl dne 11. září 2014 celní dluh při dovozu z důvodu porušení povinnosti dodržet lhůtu stanovenou v článku 49 celního kodexu.

22      Dne 28. listopadu 2014 podala žalobkyně v původním řízení proti uvedenému rozhodnutí stížnost. Tvrdila v ní zejména, že i když vznikl celní dluh při dovozu v důsledku porušení povinnosti dočasného uskladnění, mělo být v souladu s článkem 212a celního kodexu uplatněno osvobození od antidumpingových cel zakotvené v čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení č. 1238/2013 a osvobození od vyrovnávacích cel zakotvené v čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení č. 1239/2013, jakožto zvýhodněné sazební zacházení či osvobození od dovozního cla podle uvedeného článku. Uvedla, že zmínka, na obchodní faktuře, o rozhodnutí 2013/423, místo rozhodnutí 2013/707, je irelevantní.

23      Dne 4. května 2015 hlavní celní úřad snížil sazbu antidumpingového a vyrovnávacího cla na sazby použitelné pro fotovoltaické moduly vyráběné společností Wuxi Suntech Power, jak jsou stanoveny prováděcím nařízením č. 1238/2013 a prováděcím nařízením č. 1239/2013 (dále jen společně „prováděcí nařízení“). Naproti tomu zamítl osvobození od těchto cel z důvodu, že podmínky pro jejich uplatnění nebyly splněny, jelikož závazková faktura předložená žalobkyní obsahovala odkaz na prováděcí rozhodnutí 2013/707, nikoli na rozhodnutí 2013/423.

24      Dne 19. května 2015 předložila žalobkyně opravenou závazkovou fakturu s odkazem na prováděcí rozhodnutí 2013/707.

25      Jakmile byla složena požadovaná jistota, hlavní celní úřad povolil propuštění zboží a zboží bylo dodáno společnosti ve spojení s dotčeným čínským vývozcem.

26      Dne 7. července 2015 hlavní celní úřad zamítl stížnost žalobkyně v původním řízení a opakoval svoji argumentaci, podle které zboží nebylo přiděleno nové celně schválené určení k uplynutí lhůty pro dočasné uskladnění. Mimoto uvedl, že antidumpingová cla a vyrovnávací cla nepředstavují zvýhodněné zacházení, ani osvobození od dovozního cla ve smyslu článku 212a celního kodexu.

27      Hlavní celní úřad měl za to, že osvobození stanovené prováděcími nařízeními nemohlo být uděleno, jelikož dotčené zboží nebylo propuštěno do volného oběhu a předložená faktura nesplňovala formální požadavky stanovené v uvedených nařízeních.

28      Žalobkyně v původním řízení podala proti uvedenému rozhodnutí žalobu k Finanzgericht Hamburg (Finanční soud v Hamburku, Německo).

29      Žalobkyně v původním řízení tvrdí, že osvobození od antidumpingových a vyrovnávacích cel představuje zvýhodněné sazební zacházení, nebo přinejmenším osvobození od dovozního nebo vývozního cla dle článku 212a celního kodexu. Měla rovněž za to, že faktura, kterou původně předložila hlavnímu celnímu úřadu, splňovala podmínky stanovené prováděcími nařízeními a že to platí a fortiori ohledně opravené faktury. Uvedla, že propuštění do volného oběhu není relevantní s ohledem na podmínky uplatnění článku 212a a že proto nelze vyžadovat, aby předložila závazkovou fakturu k datu, k němuž došlo k nedodržení lhůty stanovené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu.

30      Hlavní celní úřad má za to, že článek 212a celního kodexu se neuplatní, protože osvobození od antidumpingového cla a vyrovnávacího cla nepředstavuje ani zvýhodněné zacházení, kvůli povaze zboží, ani nesazební osvobození. Mimoto nebyly splněny všechny podmínky stanovené prováděcími nařízeními, jelikož celní dlužník není osoba uvedená na faktuře. Mimoto není možné a posteriori předložit pozměněné obchodní faktury.

31      Za těchto okolností se Finanzgericht Hamburg (finanční soud v Hamburku) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)      Vztahuje se článek 212a celního kodexu na osvobození od antidumpingového a vyrovnávacího cla podle čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení č. 1239/2013?

2)      V případě kladné odpovědi na první otázku, je podmínka stanovená v čl. 3 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení č. 1238/2013 a v čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení č. 1239/2013 splněna při použití článku 212a celního kodexu na případ, kdy celní dluh vznikl na základě čl. 204 odst. 1 celního kodexu v důsledku překročení lhůty uvedené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu, jestliže podnik, který je ve spojení s podnikem uvedeným v příloze prováděcího rozhodnutí 2013/707/EU (který dotčené zboží vyrobil, zaslal a vyfakturoval), sice nebyl dovozcem tohoto zboží ani nezajistil jeho propuštění do volného oběhu, avšak měl v úmyslu tak učinit a dotčené zboží mu bylo skutečně dodáno?

3)      V případě kladné odpovědi na druhou otázku, mohou být závazková faktura a osvědčení o vývozním závazku ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) a c) prováděcího nařízení č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 písm. b) a c) prováděcího nařízení č. 1239/2013 při použití článku 212a celního kodexu na případ, kdy celní dluh vznikl na základě čl. 204 odst. 1 celního kodexu v důsledku překročení lhůty uvedené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu, předloženy také během lhůty stanovené celními orgány podle čl. 53 odst. 1 celního kodexu?

4)      V případě kladné odpovědi na třetí otázku, splňuje závazková faktura dle čl. 3 odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení č. 1238/2013 a dle čl. 2 odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení č. 1239/2013, která namísto na prováděcí rozhodnutí 2013/707/EU odkazuje na rozhodnutí 2013/423/EU, za okolností sporu v původním řízení a při zohlednění obecných právních zásad, podmínky stanovené v bodě 9 přílohy III prováděcího nařízení č. 1238/2013 a v bodě 9 přílohy 2 prováděcího nařízení č. 1239/2013?

5)      V případě záporné odpovědi na čtvrtou otázku, může být závazková faktura ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení č. 1239/2013 při použití článku 212a celního kodexu na případ, kdy celní dluh vznikl na základě čl. 204 odst. 1 celního kodexu v důsledku překročení lhůty uvedené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu, předložena také až v řízení o opravném prostředku proti stanovení celního dluhu?“

 K předběžným otázkám

 K první otázce

32      Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda článek 212a celního kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na osvobození od antidumpingových cel a vyrovnávacích cel stanovených v čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení č. 1239/2013.

33      Nejdříve je třeba uvést, že celní předpisy jako celek, zejména jak jsou konkretizovány v celním kodexu, se vztahují na antidumpingová cla či vyrovnávací cla pouze tehdy, pokud to stanoví nařízení o zavedení daných cel.

34      V projednávané věci čl. 1 odst. 3 prováděcího nařízení stanoví, že „[n]ení-li stanoveno jinak, použijí se platné celní předpisy“. V důsledku toho se vzhledem k tomu, že uvedená nařízení nestanoví jinak, článek 212a v zásadě vztahuje na osvobození od antidumpingových cel a vyrovnávacích cel zavedených uvedenými nařízeními.

35      Nicméně aby mohl být článek 212a použit, musí být osvobození od antidumpingových a vyrovnávacích cel, které je přípustné dle prováděcích nařízení, považováno ve smyslu uvedeného článku za zvýhodněné sazební zacházení se zbožím z důvodů jeho povahy nebo zvláštního určení nebo částečné nebo úplné osvobození od dovozního nebo vývozního cla podle článků 21, 82, 145 nebo 184 až 187 celního kodexu.

36      Zaprvé, podle čl. 4 bodu 10 celního kodexu zahrnují dovozní cla především cla a poplatky s rovnocenným účinkem vybírané při dovozu zboží.

37      V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že cla a poplatky s rovnocenným účinkem jsou tvořeny všemi jednostranně uloženými peněžitými povinnostmi, bez ohledu na jejich název nebo způsob vybírání, postihujícími zboží z důvodu skutečnosti, že překračuje hranici, které nejsou clem jako takovým (rozsudky ze dne 8. června 2006, Koornstra, C‑517/04, EU:C:2006:375, bod 15, a ze dne 26. října 2006, Koninklijke Coöperatie Cosun, C‑248/04, EU:C:2006:666, bod 30).

38      Přitom antidumpingová cla a vyrovnávací cla jsou jednostranně uložená finanční zátěž postihující zboží z důvodu překročení unijních hranic a vstupu na unijní území. V důsledku toho představují daně s účinkem rovnocenným clu ve smyslu čl. 4 bodu 10 celního kodexu.

39      Zadruhé, pro účely uplatnění článku 212a celního kodexu, je třeba výraz „osvobození“ vykládat zejména tak, že označuje práh stanovený ve vztahu k množství či hodnotě a uplatňovaný na zboží dovezené na unijní území, při jehož překročení je dovozce osvobozen od placení dovozního cla.

40      Přitom odkazy na prováděcí rozhodnutí 2013/707, čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení č. 1239/2013 musí být vykládány tak, že zakládají osvobození od dovozních cel ve smyslu článku 212a celního kodexu.

41      Body 13 a 14, 16 až 23 a 26 odůvodnění uvedeného prováděcího rozhodnutí, ve spojení s body 6 a 8 odůvodnění rozhodnutí 2013/423 totiž odrážejí, jak zdůraznila Komise ve svých vyjádřeních, obsah závazků, které v tomto rámci přijala, které se týkají dodržování ze strany čínských producentů-vývozců nejen minimálních dovozních cen, ale rovněž úrovně ročních dovozů do Unie.

42      S ohledem na předcházející úvahy je třeba odpovědět na první otázku tak, že článek 212a celního kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na osvobození od antidumpingových cel a vyrovnávacích cel zavedených v čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení č. 1239/2013.

 Ke druhé otázce

43      Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda článek 212a celního kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že je podmínka stanovená v čl. 3 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení č. 1238/2013 a v čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení č. 1239/2013 splněna při použití článku 212a celního kodexu na případ, kdy celní dluh vznikl na základě čl. 204 odst. 1 celního kodexu v důsledku překročení lhůty uvedené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu, jestliže podnik, který je ve spojení s podnikem uvedeným v příloze prováděcího rozhodnutí 2013/707, který dotčené zboží vyrobil, zaslal a vyfakturoval, sice nebyl dovozcem tohoto zboží ani nezajistil jeho propuštění do volného oběhu, avšak měl v úmyslu tak učinit a dotčené zboží mu bylo skutečně dodáno.

44      Zaprvé je třeba uvést, že pojem „zúčastněná osoba“ ve smyslu článku 212a celního kodexu musí být s ohledem na znění uvedeného článku chápán tak, že se vztahuje na každou osobu, fyzickou i právnickou, která je považována za dlužníka celního dluhu podle jednoho z článků 202 až 205 uvedeného kodexu, zejména z toho důvodu, že uvedená osoba svým jednáním způsobila protiprávní vstup zboží, na celní území Unie (rozsudek ze dne 25. ledna 2017, Ultra-Brag, C‑679/15, EU:C:2017:40, bod 38).

45      Jelikož žalobkyně v původním řízení je považována za celního dlužníka podle článku 204 celního kodexu, je „zúčastněnou osobou“ ve smyslu článku 212a celního kodexu.

46      Zadruhé, osvobození od antidumpingových cel a vyrovnávacích cel může být uděleno pouze za určitých podmínek, ve specificky stanovených případech, a představuje tak výjimku z běžného režimu antidumpingových cel a vyrovnávacích cel. Ustanovení zavádějící takové výjimky musí tedy být vykládána restriktivně (rozsudek ze dne 17. září 2014, Baltic Agro, C‑3/13, EU:C:2014:2227, bod 24).

47      Pro účely uplatnění článku 212a celního kodexu, a konkrétněji v něm obsaženého výrazu „ostatní podmínky pro poskytnutí“, musí být splněny různé podmínky stanovené prováděcími nařízeními, která zavádí osvobození od antidumpingových cel a vyrovnávacích cel.

48      V tomto ohledu čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení č. 1239/2013 stanoví několik podmínek pro osvobození od antidumpingových cel a vyrovnávacích cel, která zavádí.

49      Jednak stanoví, jak uvedl generální advokát v bodě 42 stanoviska, že pro dovozy zboží musí být předloženo prohlášení k propuštění zboží do volného oběhu.

50      Přitom ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, plyne, že ve lhůtě pro dočasné uskladnění podle čl. 49 odst. 1 celního kodexu nebylo podáno žádné prohlášení k propuštění zboží dotčeného ve věci v původním řízení do volného oběhu, přičemž nedodržení této lhůty ze strany žalobkyně v původním řízení vedlo ke vzniku celního dluhu na základě čl. 204 odst. 1 písm. a) celního kodexu.

51      Na druhé straně čl. 3 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení č. 1239/2013 stanoví, že společnost uvedená v příloze prováděcího rozhodnutí 2013/707 musí vyrobit, dodat a fakturovat dotčené zboží buď svým společnostem ve spojení v Unii, které působí jako dovozci a propouštějí zboží do volného oběhu v Unii, nebo prvnímu nezávislému odběrateli, který působí jako dovozce a propouští zboží do volného oběhu v Unii.

52      V projednávané věci bylo zboží dotčené ve věci v původním řízení určeno společnosti, která je ve spojení s čínským producentem-vývozcem dotčeným ve věci v původním řízení, avšak uvedená společnost uvedené zboží v okamžiku vzniku celního dluhu ani nepřijala, ani nepropustila do volného oběhu, neboť nebyla dodržena lhůta pro dočasné uskladnění stanovená v čl. 49 odst. 1 celního kodexu. Okolnost, že daná společnost měla v úmyslu jednat jako dovozce daného zboží, propustit jej do volného oběhu a později je skutečně přijala, neumožňuje považovat podmínku uvedenou v předchozím bodě za splněnou.

53      Konečně je třeba rovněž uvést, že čl. 3 odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 písm. b) prováděcího nařízení č. 1239/2013 vyžadují, aby k dovozu byla přiložena závazková faktura, což je obchodní faktura obsahující alespoň údaje a prohlášení uvedené v příloze III prováděcího nařízení č. 1238/2013 a v příloze 2 prováděcího nařízení č. 1239/2013.

54      V tomto ohledu plyne ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, že k datu vzniku celního dluhu dotčeného ve věci v původním řízení nebyla žádná faktura předložena. Mimoto faktura s datem 11. července 2014, předložená po uvedeném datu, tedy dne 26. září 2014, neobsahovala všechny údaje vyžadované podle příslušných příloh prováděcích nařízení, neboť prohlášení musí být podepsáno zástupcem společnosti, která uvedenou fakturu, neobsahující zmínku o prováděcím rozhodnutí 2013/707, vystavila.

55      Je přitom třeba uvést, že taková zmínka má zvláštní význam v kontextu režimu zavedeného prováděcími nařízeními v rozsahu, v němž umožňuje celním orgánům v rozhodném okamžiku ověřit, že všechny požadavky týkající se osvobození od antidumpingových cel a vyrovnávacích cel byly splněny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2010, Isaac International, C‑371/09, EU:C:2010:458, bod 43).

56      Proto uplatnění článku 212a celního kodexu nemůže za těchto podmínek vést k tomu, aby takové osvobození, které podle čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení č. 1238/2013 a čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení č. 1239/2013 podléhá podmínkám, mohlo být uděleno, i když tyto podmínky nejsou dodrženy (viz obdobně rozsudek ze dne 29. července 2010, Isaac International, C‑371/09, EU:C:2010:458, bod 44).

57      V důsledku toho je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že článek 212a celního kodexu musí být vykládán v tom smyslu, že podmínka stanovená v čl. 3 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení č. 1238/2013 a v čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení č. 1239/2013 není splněna při použití článku 212a celního kodexu na případ, kdy celní dluh vznikl na základě čl. 204 odst. 1 celního kodexu v důsledku překročení lhůty uvedené v čl. 49 odst. 1 celního kodexu, jestliže podnik, který je ve spojení s podnikem uvedeným v příloze prováděcího rozhodnutí 2013/707, který dotčené zboží vyrobil, zaslal a vyfakturoval, sice nebyl dovozcem tohoto zboží ani nezajistil jeho propuštění do volného oběhu, avšak měl v úmyslu tak učinit a dotčené zboží mu bylo skutečně dodáno.

 Ke třetí až páté otázce

58      S ohledem na odpověď na druhou otázku není třeba, aby Soudní dvůr odpovídal na třetí až pátou otázku.

 K nákladům řízení

59      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

1)      Článek 212a nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2005 ze dne 13. dubna 2005, se vztahuje na osvobození od antidumpingového cla podle čl. 3 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1238/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá uložené prozatímní clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky, a od vyrovnávacího cla podle čl. 2 odst. 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1239/2013, ze dne 2. prosince 2013, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo na dovoz krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky.

2)      Článek 212a nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 648/2005, musí být vykládán v tom smyslu, že podmínka stanovená v čl. 3 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení č. 1238/2013 a v čl. 2 odst. 1 písm. a) prováděcího nařízení č. 1239/2013 není splněna při použití uvedeného článku na případ, kdy celní dluh vznikl na základě čl. 204 odst. 1 nařízení č. 2913/92, v platném znění, v důsledku překročení lhůty uvedené v čl. 49 odst. 1 uvedeného nařízení, jestliže podnik, který je ve spojení s podnikem uvedeným v příloze prováděcího rozhodnutí Komise 2013/707/EU ze dne 4. prosince 2013, kterým se potvrzuje přijetí závazku nabídnutého v souvislosti s antidumpingovým a antisubvenčním řízením týkajícím se dovozu krystalických křemíkových fotovoltaických modulů a jejich klíčových komponentů (tj. článků) pocházejících nebo odesílaných z Čínské lidové republiky po dobu uplatňování konečných opatření, který dotčené zboží vyrobil, zaslal a vyfakturoval, sice nebyl dovozcem tohoto zboží ani nezajistil jeho propuštění do volného oběhu, avšak měl v úmyslu tak učinit a dotčené zboží mu bylo skutečně dodáno.

Podpisy.


*–      Jednací jazyk: němčina.