Language of document :

Kasační opravný prostředek podaný dne 15. února 2019 Groupe Canal + proti rozsudku Tribunálu (pátého senátu) vydanému dne 12. prosince 2018 ve věci T-873/16, Groupe Canal + v. Komise

(Věc C-132/19 P)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Groupe Canal + (zástupci: P. Wilhelm, P. Gassenbach, O. de Juvigny, advokáti)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Francouzská republika, Union des producteurs de cinéma (UPC), C More Entertainment AB, European Film Agency Directors - EFAD's, Bureau européen des unions de consommateurs (BEUC)

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Zrušit rozsudek Tribunálu ze dne 12. prosince 2018 ve věci T-873/16 v rozsahu, v němž zamítl žalobu podanou Groupe Canal + směřující ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne 26. července 2016 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc AT.40023 – Přeshraniční přístup k placenému televiznímu vysílání) v rozsahu, v němž jí byla uložena náhrada nákladů řízení;

zrušit rozhodnutí Komise ze dne 26. července 2016 ve výše uvedené věci AT.40023;

uložit Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Prvním důvodem kasačního opravného prostředku GCP tvrdí, že Tribunál nemohl vyloučit existenci zneužití pravomoci spočívající v tom, že Komise prostřednictvím závazků dosáhla ukončení zeměpisného omezení, ačkoli nařízení (EU) č. 2018/3021 výslovně stanoví, že audiovizuální obsah může být předmětem zeměpisného omezení.

Druhým důvodem GCP tvrdí, že se Tribunál dopustil procesní nesrovnalosti a porušil zásadu kontradiktornosti řízení, protože žádný z argumentů spojených s použitelností čl. 101 odst. 3 SFEU nebyl účastníky řízení projednán. V důsledku toho Tribunál porušil právo GCP na obhajobu.

Třetím důvodem GCP tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení spojeného s porušením povinnosti odůvodnění, když opomněl odpovědět na jediný žalobní důvod, podle kterého Komise nezohlednila francouzský hospodářský a právní kontext, do kterého patří napadená ustanovení. Rozsudek spočívá na nepřesné premise a pomíjí specifický hospodářský a právní kontext kinematografického sektoru a je v rozporu s judikaturou Soudního dvora, která výslovně stanoví, že napadená ustanovení mohou být v kinematografickém sektoru zcela platná.

Čtvrtým důvodem GCP tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení týkajících se výkladu článku 9 nařízení č. 1/20032 a bodu 128 oznámení Komise o osvědčených postupech pro vedení řízení týkajících se článků 101 a 102 SFEU, což vedlo k porušení zásady proporcionality a zásady dodržování zákonných práv třetích stran. Obavy z narušení hospodářské soutěže vyjádřené v úvodních poznámkách Komise se totiž týkaly pouze území Spojeného království a Irska a situace hospodářské soutěže ve Francii nebyla vůbec přezkoumána. Mimoto se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, jednak že rozhodnutí Komise nepředstavuje zásah do smluvní svobody GCP, a jednak, že se nedotýká možnosti, aby se GCP obrátila na vnitrostátní soud za účelem konstatování slučitelnosti ustanovení s čl. 101 odst. 1 SFEU, ačkoli z judikatury Soudního dvora vyplývá, že vnitrostátní judikatura nemůže opomíjen rozhodnutí přijaté na základě článku 9 nařízení (EU) č. 1/2003 a úvodní posouzení, které jej provází.

____________

1     Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/302 ze dne 28. února 2018 o řešení neoprávněného zeměpisného blokování a dalších forem diskriminace založených na státní příslušnosti, místě bydliště či místě usazení zákazníků v rámci vnitřního trhu a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a (EU) 2017/2394 a směrnice 2009/22/ES (Úř. věst. L 601, 2.3.2018, s. 1).

2     Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1).