USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(první senát)
28. září 2011
Věc F‑6/11
M
v.
Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA)
„Veřejná služba – Žaloba na náhradu škody – Zjevně nepřípustná žaloba“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se M domáhá, aby bylo Evropské agentuře pro léčivé přípravky uloženo nahradit újmu, která mu vznikla v důsledku pracovního úrazu.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá jako zjevně neopodstatněná. Žalobci se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení.
Shrnutí
1. Řízení – Přípustnost žaloby – Podání námitky nepřípustnosti – Možnost soudu přijmout usnesení na základě článku 76 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 76)
2. Úředníci – Sociální zabezpečení – Pracovní úraz – Paušální náhrada újmy na základě služebního řádu – Žádost o dodatečnou náhradu újmy na základě obecné právní úpravy – Přípustnost – Podmínky
(Služební řád úředníků, článek 73 a čl. 90 odst. 1)
1. I když žalovaná samostatným podáním vznesla námitku nepřípustnosti, může Soud pro veřejnou službu přijmout usnesení na základě článku 76 svého jednacího řádu, pokud má za to, že žaloba je zjevně nepřípustná.
(viz bod 12)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 25. listopadu 2009, Soerensen Ferraresi v. Komise, F‑5/09, bod 14
2. Zaměstnanec, který utrpěl úraz, může po administrativě požadovat dodatečnou náhradu újmy, pokud má za to, že administrativa je podle obecné právní úpravy odpovědná za úraz a pokud statutární režim zavedený článkem 73 služebního řádu neumožňuje přiměřenou náhradu újmy. V takovém případě musí být však postup v rámci administrativy, jenž je úředník povinen dodržet k tomu, aby získal takovou dodatečnou náhradu újmy, zahájen podáním žádosti ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu o dodatečnou náhradu újmy, a případně pokračovat stížností proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti.
(viz bod 14)
Odkazy:
Soudní dvůr: 8. října 1986, Leussink v. Komise, 169/83 a 136/84, bod 13