ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
13. června 2012
Věc F‑31/10
Christian Guittet
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Bývalý úředník – Sociální zabezpečení – Úraz – Ukončení řízení podle článku 73 služebního řádu – Časová působnost stupnice, která je uvedena v příloze nové verze pravidel o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Délka řízení“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterým Ch. Guittet, bývalý úředník Komise, požaduje zejména zrušení rozhodnutí ze dne 27. července 2009, kterým orgán oprávněný ke jmenování ukončil řízení zahájené na základě článku 73 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) a vyhodnotil stupeň jeho tělesného a duševního poškození (dále jen „TDP“) na 64,5 %
Rozhodnutí: Rozhodnutí ze dne 27. července 2009 se zrušuje. Komise zaplatí žalobci částku 2 500 eur z titulu nemajetkové újmy. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené žalobcem.
Shrnutí
1. Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Invalidita – Příspěvek – Nárok na vyplacení – Podmínky – Konsolidace zdravotního stavu
(Služební řád, článek 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, čl. 19 odst. 3)
2. Akty orgánů – Časová působnost – Stupnice, která je uvedena v příloze pravidel o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání úředníků Unie – Použití stupnice, která platila k datu konsolidace zdravotního stavu – Použití nové stupnice stanovené po tomto datu – Porušení zásady legitimního očekávání
(Služební řád, článek 73; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, článek 30)
1. Článek 73 služebního řádu stanoví, že úředník je „pojištěn počínaje dnem vstupu do služby“ pro případ nemoci z povolání a úrazu. Toto ustanovení též stanoví, že dávky pokrývající tato rizika jsou úředníkům „zaručeny“.
I když unijní zákonodárce zavedl režim pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, podmínily orgány na základě čl. 73 odst. 1 služebního řádu uplatnění nároku na dotčená pojistná plnění, a tedy jejich vyplacení, dodržením řady podmínek.
Podle čl. 19 odst. 3 společných pravidel o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání úředníků tedy může být rozhodnutí o stupni tělesného a duševního poškození vydáno až po konsolidaci zdravotního stavu pojištěnce, přičemž konsolidace vyjadřuje stav poškozeného, jehož tělesná poškození se stabilizovala tak, že se zdá, že již není možné uzdravení nebo zlepšení, a v zásadě se již léčba nedoporučuje, kromě léčby k zabránění zhoršení. To znamená, že nárok na vyplacení dávky podle čl. 73 odst. 2 písm. c) služebního řádu v případě částečné trvalé invalidity vzniká až po konsolidaci celkového zdravotního stavu. Pojištěnec má proto nárok na stanovení svého stupně tělesného a duševního poškození až po tomto okamžiku.
(viz body 52 až 55)
Odkazy:
Soudní dvůr: 14. července 1981, Suss v. Komise, C‑186/80, bod 15
Soud prvního stupně: 21. května 1996, W v. Komise, T‑148/95, bod 36
Soud pro veřejnou službu: 17. února 2011, Strack v. Komise, F‑119/07, bod 88
2. V rámci řízení zahájeného podle článku 73 služebního řádu úředníků Unie se vzhledem k tomu, že situace pojištěnce, pokud jde o jeho nárok na stanovení míry jeho tělesného a duševního poškození (TDP), v plném rozsahu nastala v okamžiku konsolidace jeho zdravotního stavu, musí na jeho případ v zásadě použít hodnotící stupnice TDP, která platí k datu této konsolidace.
Kdyby mělo být datum přijetí návrhu rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování o míře TDP pojištěnce a příslušné výši jednorázové částky považováno za datum rozhodné pro určení použitelné hodnotící stupnice TDP, jak vyplývá z článku 30 nové verze společných pravidel o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání úředníků Unie, mohlo by to vést k tomu, že by se na osoby, u nichž však došlo ke konsolidaci zdravotního stavu ke stejnému okamžiku, použila odlišná pravidla v závislosti na rychlosti administrativy při vyřizování jednotlivých případů, a to nikoli bez rizika svévole.
Vzhledem k předchozím úvahám je patrné, že článek 30 uvedených pravidel, který v části, v níž stanoví, že se stupnice, která tvoří přílohu těchto pravidel, v případě absence návrhu rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování stanovícího míru TDP použije na pojištěnce, kteří utrpěli úraz nebo onemocněli nemocí z povolání a jejichž zdravotní stav byl konsolidován před datem jejich vstupu v platnost, tedy dne 1. ledna 2006, se v případě těchto pojištěnců vztahuje na situace, jež v plném rozsahu nastaly za působnosti hodnotící stupnice TDP tvořící přílohu dřívějších pravidel pojištění. Článek 30 pravidel pojištění tedy v tomto ohledu přiznává stupnici tvořící jejich přílohu zpětnou působnost.
Použití hodnotící stupnice TDP, která tvoří přílohu nové verze uvedených pravidel, na pojištěnce, kteří před vstupem těchto pravidel v platnost, tedy dne 1. ledna 2006, utrpěli úraz nebo onemocněli nemocí z povolání a jejichž zdravotní stav byl konsolidován před tímto datem, bylo nutně v rozporu s legitimním očekáváním těchto pojištěnců. Nová pravidla pojištění musí být prohlášena za protiprávní v části, v níž stanoví použití stupnice tvořící jejich přílohu na pojištěnce, kteří utrpěli úraz nebo onemocněli nemocí z povolání a u nichž došlo ke konsolidaci zdravotního stavu před vstupem nových pravidel v platnost.
(viz body 56, 60, 62, 66 a 68)
Odkazy:
Tribunál Evropské unie: 18. října 2011, Purvis v. Parlament, T‑439/09, body 39 a 40