ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(druhý senát)
4. června 2009
Věci F-134/07 a F-8/08
Vahan Adjemian a další
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Délka trvání smlouvy – Článek 88 pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Rozhodnutí Komise ze dne 28. dubna 2004 o maximální délce zaměstnávání dočasných zaměstnanců ve službách Komise – Směrnice 1999/70 – Použitelnost ve vztahu k orgánům“
Předmět: Žaloby podané na základě článků 236 ES a 152 AE, jimiž se ve věci F-134/07 V. Adjemian a 180 dalších smluvních zaměstnanců Komise domáhá: prohlášení neplatnosti rozhodnutí Komise, včetně rozhodnutí ze dne 28. dubna 2004 o maximální délce zaměstnávání dočasných zaměstnanců ve službách Komise, a uzná-li to Soud za vhodné, prohlášení neplatnosti i článku 88 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství v rozsahu, v němž se jím omezuje délka trvání smluv smluvních zaměstnanců; zrušení rozhodnutí Komise ze dnů 22. srpna, 5. září, 30. října a 28. listopadu 2007, jimiž se v podstatě zamítá uzavření pracovní smlouvy, respektive obnovení zaměstnaneckého poměru žalobců na dobu neurčitou; uzná-li to Soud za vhodné, zrušení rozhodnutí Komise o stanovení příslušných podmínek zaměstnání žalobců, jimiž se zaměstnanecký poměr žalobců nebo jeho prodloužení omezuje na dobu určitou; ve věci F‑8/08 se C. Renier domáhá zrušení rozhodnutí Komise ze dne 11. dubna 2007, jímž se omezuje délka trvání její smlouvy smluvního zaměstnance na období od 16. dubna 2007 do 15. prosince 2008.
Rozhodnutí: Věci F‑134/07, Adjemian a další v. Komise, a F‑8/08, Renier v. Komise se spojují pro účely rozsudku. Žaloby se zamítají. Vahanu Adjemianovi, Erice Adorno, Angele Baranzini a dalším 178 žalobcům, jejichž jména jsou uvedena v přílohách I, II a III k tomuto rozsudku, se ukládá náhrada veškerých nákladů ve věci F‑134/07, ponesou tedy vlastní náklady řízení a ukládá se jim náhrada nákladů řízení Komise v této věci. Colette Renier se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení ve věci F‑8/08, ponese tedy vlastní náklady a ukládá se jí náhrada nákladů řízení Komise v této věci. Rada Evropské unie, vedlejší účastnice řízení vystupující na podporu návrhových žádání Komise v těchto dvou věcech, ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Určení předmětu sporu – Shrnutí uplatňovaných žalobních důvodů
[Statut Soudního dvora, čl. 21 první pododstavec, a příloha I, čl. 7 odst. 3; Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 35 odst. 1 písm. e)]
2. Akty orgánů – Směrnice – Přímé uložení povinností orgánům Společenství ve vztazích s jejich zaměstnanci – Vyloučení – Dovolatelnost
(Články 10 ES a 249 ES)
3. Sociální politika – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřená mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70 – Stálost zaměstnání
(Listina základních práv, článek 30; směrnice Rady 1999/70)
4. Úředníci – Pracovní řád ostatních zaměstnanců – Smluvní zaměstnanec pro pomocné práce
(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 88)
5. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Vytvoření nové kategorie smluvních zaměstnanců
(Článek 253 ES; Pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 3a a 3b; nařízení Rady č. 723/2004)
1. Podle čl. 35 odst. 1 písm. e) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musí žaloba obsahovat žalobní důvody a uplatňované právní a skutkové argumenty. Tyto údaje musí dostatečně jasné a přesné, aby umožnily žalovanému připravit svou obranu a Soudu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších informací. Za účelem zaručení právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je k tomu, aby byla žaloba přípustná, nezbytné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby. To platí tím spíše, když podle čl. 7 odst. 3 přílohy I ke statutu Soudního dvora písemná část řízení před Soudem pro veřejnou službu v zásadě zahrnuje pouze jedinou výměnu spisů účastníků řízení, nerozhodne-li Soud jinak. Posledně zmíněná zvláštnost řízení před Soudem pro veřejnou službu vysvětluje, proč na rozdíl od úpravy řízení před Soudem prvního stupně nebo Soudním dvorem v souladu s čl. 21 prvním pododstavcem statutu Soudního dvora nemůže být popis žalobních důvodů a argumentů v žalobě stručný.
(viz bod 76)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 28. dubna 1993, De Hoe v. Komise, T‑85/92, Recueil, s. II‑523, bod 20
Soud pro veřejnou službu: 26. června 2008, Nijs v. Účetní dvůr, F‑1/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, body 24 a 25, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Soudem prvního stupně, věc T‑376/08 P
2. V případě směrnic, které jsou určeny členským státům, a nikoli orgánům Společenství, nelze mít za to, že jako takové ukládají uvedeným orgánům povinnosti ve vztazích s jejich zaměstnanci. Tato úvaha však přesto nemůže zcela vyloučit možnost dovolávat se směrnice ve vztazích mezi orgány a jejich úředníky či zaměstnanci. Ustanovení směrnice se totiž mohou zaprvé vztahovat na daný orgán nepřímo, jsou-li vyjádřením obecné zásady práva Společenství, kterou je tedy orgán povinen uplatnit jako takovou. Zadruhé, směrnice může zavazovat orgán tehdy, pokud tento orgán zamýšlel v rámci své organizační autonomie a v mezích daných služebním řádem provést konkrétní povinnost stanovenou ve směrnici, nebo také v případě, že vnitřní akt s obecnou působností sám výslovně odkazuje na opatření přijatá zákonodárcem Společenství na základě Smluv. Zatřetí, orgány musí v souladu s povinností loajality, kterou jim ukládá čl. 10 druhý pododstavec ES, vzít v úvahu v rámci svého jednání jakožto zaměstnavatelé ustanovení právních předpisů přijatá na úrovni Společenství.
(viz body 86 a 90 až 93)
Odkazy:
Soudní dvůr: 9. září 2003, Rinke, C‑25/02, Recueil, s. I‑8349, body 24 a 25 až 28
Soud prvního stupně: 21. května 2008, Belfass v. Rada, T‑495/04, Sb. rozh. s. II‑781, bod 43
Soud pro veřejnou službu: 30. dubna 2009, Aayhan a další v. Parlament, F‑65/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, body 116 a 118
3. I když je stálost zaměstnání pojímána jako významný prvek ochrany pracovníků, není obecnou právní zásadou, na jejímž základě by mohla být posuzována legalita aktu orgánu. Ze směrnice 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS a z uvedené rámcové dohody konkrétně nikterak nevyplývá, že by stálost zaměstnání byla povýšena na závazné právní pravidlo. Šestý a sedmý bod odůvodnění směrnice, stejně jako první pododstavec preambule a pátý bod odůvodnění rámcové dohody ostatně kladou důraz na nezbytnost dosáhnout rovnováhy mezi pružností a bezpečností. Rámcová dohoda navíc nestanoví obecnou povinnost takové úpravy, aby po určitém počtu obnovení pracovních smluv uzavřených na dobu určitou nebo po odpracování určité doby v zaměstnání byly uvedené pracovní smlouvy přeměněny na pracovní smlouvy na dobu neurčitou.
Stálost zaměstnání naproti tomu představuje účel sledovaný podepsanými stranami rámcové dohody, jejíž ustanovení 1 písm. b) stanoví, že předmětem rámcové dohody je „vytvořit rámec, který zabrání zneužití vyplývajícímu z použití po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů uzavřených na dobu určitou“.
Krom toho, přestože článek 30 Listiny základních práv stanoví, že „každý pracovník [má] právo na ochranu před neoprávněným propuštěním“, nepostihuje tento článek řetězení pracovních smluv uzavřených na dobu určitou. Navíc, ukončení pracovní smlouvy uzavřené na dobu určitou z prostého důvodu, že uplynula její platnost, nepředstavuje propuštění v pravém slova smyslu, které by muselo být zvláště odůvodněno z hlediska způsobilosti, chování či provozních požadavků orgánu.
(viz body 99, 100 a 104)
Odkazy:
Soudní dvůr: 22. listopadu 2005, Mangold, C‑144/04, Sb. rozh. s. I‑9981, bod 64; 4. července 2006, Adeneler a další, C‑212/04, Sb. rozh. s. I‑6057, bod 91; 7. září 2006, Marrosu a Sardino, C‑53/04, Sb. rozh. s. I‑7213, bod 47; 15. dubna 2008, Impact, C‑268/06, Sb. rozh. s. I‑2483, bod 87
Soud pro veřejnou službu: Aayhan a další v. Parlament, citováno výše, bod 115
4. Každý zaměstnanecký poměr smluvního zaměstnance pro pomocné práce musí odpovídat přechodným či občasným potřebám. V rámci správních orgánů se značným počtem zaměstnanců je nevyhnutelné, že k takovým potřebám dochází opakovaně zejména z důvodu nedostatku úředníků, nárůstu práce v důsledku okolností, nebo z důvodu, že se každé generální ředitelství musí příležitostně obrátit na osoby se zvláštní kvalifikací nebo zvláštními znalostmi. Tyto okolnosti představují objektivní důvody, které ospravedlňují jak dobu určitou, na kterou byly uzavřeny pracovní smlouvy smluvních zaměstnanců pro pomocné práce, tak jejich obnovení v závislosti na tom, kdy tyto potřeby vyvstanou.
(viz bod 132)
Odkazy:
Soudní dvůr: 23. září 2004, Hectors v. Parlament, C‑150/03 P, Sb. rozh. s. I‑8691, stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jaraba Colomera, Recueil, s. I‑8694, bod 25
5. Vzhledem k tomu, že se odůvodnění aktu s obecnou působností může omezit na popis jednak celkové situace, která vedla k jeho přijetí, a jednak obecných cílů, kterých zamýšlí dosáhnout, a že pokud z takového aktu vyplývá podstata cíle, který orgán sleduje, bylo by přehnané vyžadovat zvláštní odůvodnění jednotlivých přijatých technických řešení, je odůvodnění nařízení č. 723/2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců – přestože je stručné – dostatečné, pokud jde o cíl sledovaný vytvořením nové kategorie smluvních zaměstnanců ve smyslu článků 3a a 3b pracovního řádu ostatních zaměstnanců.
(viz body 139 a 141)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 23. ledna 2007, Chassagne v. Komise, F‑43/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, body 105 a 106, jakož i citovaná judikatura