ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
26. června 2013
Věc F‑78/11
BM
v.
Evropská centrální banka (ECB)
„Veřejná služba – Zaměstnanci ECB – Prodloužení zkušební doby se zpětnou účinností – Rozhodnutí ukončit smlouvu během zkušební doby – Disciplinární řízení“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 36.2 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o FEU, kterou se BM, zaměstnanec Evropské centrální banky (ECB), domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 20. května 2011 o ukončení jeho pracovní smlouvy a náhrady své majetkové a nemajetkové újmy, přičemž nemajetková újma byla vyčíslena na 10 000 eur.
Rozhodnutí: Rozhodnutí Výkonné rady Evropské centrální banky ze dne 20. května 2011, kterým se ke dni 31. října 2011 ukončuje smlouva s BM, se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská centrální banka ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené BM.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Zvláštní opravný prostředek – Neuplatnění před podáním žaloby proti rozhodnutí o nepotvrzení zaměstnání zaměstnance ve zkušební době – Přípustnost
(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 41; pravidla pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 8.1.6)
2. Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Žaloba podaná bez předchozího podání zvláštního opravného prostředku podle pravidel pro zaměstnance banky – Oznámení zástupce generálního ředitele generálního ředitelství pro lidské zdroje o neexistenci interního postupu – Přípustnost – Omluvitelné pochybení
(Pravidla pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 8.1.6)
3. Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba podaná proti rozhodnutí o ukončení pracovní smlouvy – Přípustnost
4. Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Přijímání – Zkušební doba – Hodnocení průběhu – Neupozornění administrativou před uplynutím uvedené doby o jejím případném prodloužení – Důsledek – Potvrzení zkušební doby – Pozdější přijetí rozhodnutí o prodloužení zkušební doby se zpětnou účinností – Nepřípustnost – Porušení zásady právní jistoty
(Pravidla pro zaměstnance Evropské centrální banky, články 2.1.2 až 2.1.3.)
1. Pokud jde o žalobu podanou zaměstnancem Evropské centrální banky proti rozhodnutí o nepotvrzení jeho zaměstnání po uplynutí zkušební doby, nemůže okolnost, že žaloba byla podána bez předchozího podání zvláštního opravného prostředku ve smyslu článku 8.1.6 pravidel pro uvedené zaměstnance, vyvolat nepřípustnost žaloby.
Z článku 41 pracovního řádu pro zaměstnance Evropské centrální banky platného od 1. ledna 2009 totiž jednoznačně nevyplývá, že rozhodnutí o nepotvrzení zaměstnání zaměstnance ve zkušební době podléhají řízení na základě zvláštního opravného prostředku. V zájmu řádné správy a účinné soudní ochrany však musí být ustanovení upravující řízení na základě interních opravných prostředků orgánů jasná, přesná a jednoznačná.
(viz body 37, 40 a 42)
2. Zaměstnanec Evropské centrální banky je oprávněn dovolávat se omluvitelného pochybení pro účely odůvodnění podání své žaloby bez předchozího podání zvláštního opravného prostředku ve smyslu článku 8.1.6 pravidel pro uvedené zaměstnance, pokud mu zástupce generálního ředitele generálního ředitelství pro lidské zdroje, rozpočet a organizaci oznámil, že neexistuje interní postup proti rozhodnutí o nepotvrzení zaměstnání uvedeného zaměstnance ve zkušební době, a že se z tohoto důvodu musí obrátit přímo na unijní soud.
(viz bod 41)
3. Zaměstnanec Evropské centrální banky neztrácí právní zájem na podání žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí o ukončení jeho smlouvy proto, že případné zrušení tohoto rozhodnutí nutně nepovede k prodloužení jeho smlouvy ani k opětovnému zaměstnání.
(viz bod 45)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 23. února 2001, De Nicola v. EIB, T‑7/98, T‑208/98 a T‑109/99, bod 127
4. Účelem zkušební doby podle článku 2.1.1 pravidel pro zaměstnance Evropské centrální banky je umožnit bance konkrétně posoudit způsobilost uchazeče vykonávat určitou funkci, postoj, se kterým plní své úkoly, a výkon ve službě. V tomto kontextu může být prodloužení zkušební doby přiměřeným opatřením k tomuto účelu. V důsledku toho tedy existence pochybností, pokud jde o způsobilost nově přijatého zaměstnance, může být „výjimečným případem“ ve smyslu článku 2.1.2 uvedených pravidel, odůvodňujícím prodloužení jeho zkušební doby. Z toho vyplývá, že uplynutí zkušební doby podstatným způsobem mění právní situaci dotyčného zaměstnance v tom, že od tohoto data nelze použít článek 2.1.3 uvedených pravidel na způsobilost zaměstnance zastávat po uplynutí zkušební doby pracovní místo, na které byl přijat, a plnit úkoly, které s ním souvisí.
Za těchto podmínek zaměstnanec v případě, kdy administrativa nenaznačí před uplynutím zkušební doby jinak, může ode dne vydání zprávy o průběhu jeho zkušební doby legitimně očekávat, že banka nepřijme rozhodnutí o prodloužení jeho zkušební doby. I když administrativa disponuje širokou posuzovací pravomocí, pokud jde o otázku, zda uchazeč splňuje všechny osobní a odborné podmínky pro obsazení pracovního místa, na které byl přijat, a plnění úkolů, které s ním souvisí, musí každý individuální akt vydaný v rámci výkonu této pravomoci, který nepříznivě zasahuje do postavení zaměstnance a má dopad na jeho osobní právní situaci, dodržovat zásadu právní jistoty, kterou jsou v rámci personální agendy svých zaměstnanců vázány všechny unijní orgány. Tato zásada brání zejména tomu, aby byla časová působnost individuálního aktu stanovena k datu předcházejícímu jeho vydání. Výjimečně tomu však může být jinak, pokud to vyžaduje sledovaný cíl a pokud je náležitě respektováno legitimní očekávání adresáta aktu.
Rozhodnutí banky o prodloužení zkušební doby se zpětnou účinností je proto protiprávní z důvodu porušení zásady právní jistoty.
(viz body 61 až 64 a 66)
Odkazy:
Soudní dvůr: 25. ledna 1979, Racke, 98/78, bod 20; 13. listopadu 1990, Fedesa a další, C‑331/88, bod 45; 22. listopadu 2001, Nizozemsko v. Rada, C‑110/97, bod 151; 26. května 2005, Tralli v. ECB, C‑301/02 P, bod 73
Soud prvního stupně: 1. dubna 1992, Kupka-Floridi v. HSV, T‑26/91, bod 43
Soud pro veřejnou službu: 26. května 2011, Kalmár v. Europol, F‑83/09, bod 92, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem, věc T‑455/11 P; 13. června 2012, Guittet v. Komise, F‑31/10, body 63 a 64 a citovaná judikatura