Language of document : ECLI:EU:F:2013:217

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

16. prosince 2013

Věc F‑162/12

CL

v.

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)

„Veřejná služba – Dočasný zaměstnanec – Volno z důvodu nemoci – Opětovné zapojení do práce – Povinnost jednat s náležitou péčí – Psychické obtěžování“

Předmět:      Žaloba, podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se CL v podstatě domáhá zrušení dopisu ze dne 21. února 2012 týkajícího se jeho opětovného zapojení do práce po volně z důvodu dlouhodobé nemoci, zrušení rozhodnutí ze dne 20. září 2012, jímž byla zamítnuta jeho stížnost ze dne 21. května 2012 proti uvedenému dopisu, jakož i toho, aby byla Evropské agentuře pro životní prostředí (EEA) uložena povinnost zaplatit mu náhradu utrpěné škody odpovídající ročnímu platu.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. CL ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou agenturou pro životní prostředí.

Shrnutí

Úředníci – Povinnost administrativy jednat s náležitou péčí – Rozsah – Rozsáhlejší povinnost v případě stižení duševního zdraví úředníka

(Služební řád, článek 24)

Pojem „povinnost administrativy jednat s náležitou péčí“ odráží rovnováhu vzájemných práv a povinností, kterou ve vztazích mezi administrativou a zaměstnanci veřejné služby zavedl služební řád. Tato rovnováha zejména vyžaduje, aby v případě, kdy administrativa rozhoduje o postavení úředníka, zohlednila veškeré skutečnosti způsobilé ovlivnit její rozhodnutí a aby při tom zohlednila nejen zájem služby, nýbrž i zájem dotyčného úředníka.

Povinnost jednat s náležitou péčí ukládá administrativě, aby v případě pochybností, zda potíže, s nimiž se úředník potýká při plnění svěřených úkolů, mají původ v jeho zdravotním stavu, postupovala s veškerou řádnou péčí, aby tyto pochybnosti rozptýlila. Povinnosti, které administrativě vznikají na základě povinnosti jednat s náležitou péčí, jsou navíc podstatně rozsáhlejší, jedná-li se o zvláštní situaci úředníka, u něhož jsou dány pochybnosti o jeho duševním zdraví, a tedy o jeho schopnosti hájit odpovídajícím způsobem své vlastní zájmy. V této konkrétní souvislosti proto administrativě přísluší trvat na tom, aby úředník souhlasil s doplňujícím lékařským vyšetřením, zejména s využitím práva orgánu podrobit úředníka vyšetření pověřeným lékařem na základě čl. 59 odst. 1 třetího pododstavce.

(viz body 45 a 46)

Odkazy:

Soudní dvůr: 28. května 1980, Kuhner v. Komise, 33/79 a 75/79, bod 22; 29. června 1994, Klinke v. Soudní dvůr, C‑298/93 P, bod 38

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2006, de Brito Sequeira Carvalho v. Komise, F‑17/05, bod 72; 28. října 2010, U v. Parlament, F‑92/09, body 65 a 85