ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(druhý senát)
29. září 2011
Věc F‑72/10
Mario Paulo da Silva Tenreiro
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Výběrové řízení – Článek 7 odst. 1 služebního řádu – Článek 29 odst. 1 písm. a) a b) služebního řádu – Zjevně nesprávné posouzení – Zneužití pravomoci – Odůvodnění“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se M. P. da Silva Tenreiro domáhá zrušení rozhodnutí Evropské komise, jímž se zamítá jeho kandidatura na obsazení volného pracovního místa ředitele ředitelství E „Spravedlnost“ na generálním ředitelství (GŘ) „Spravedlnost, svoboda a bezpečnost“, a rozhodnutí jmenovat na toto místo paní K., a dále zrušení rozhodnutí Komise uzavřít řízení o obsazení pracovního místa ředitele ředitelství F „Bezpečnost“ na generálním ředitelství „Spravedlnost, svoboda a bezpečnost“, jakož i rozhodnutí jmenovat na toto místo pana P.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobci se ukládá náhrada nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Volné pracovní místo – Obsazení pracovního místa povýšením nebo převedením – Srovnávací přezkum zásluh uchazečů
(Služební řád úředníků, čl. 7 odst. 1 a čl. 29 odst. 1)
2. Úředníci – Oznámení o volném pracovním místě – Stanovení minimální kvalifikace požadované k obsazení pracovního místa
(Služební řád úředníků, článek 29)
1. Výkon široké posuzovací pravomoci, kterou je nadán orgán oprávněný ke jmenování v oblasti jmenování, předpokládá jeho pečlivý a nestranný přezkum žádostí o pracovní místo a svědomité dodržení požadavků uvedených v oznámení o volném pracovním místě, takže tento orgán je povinen vyloučit každého uchazeče, který tyto požadavky nesplňuje. Oznámení o volném pracovním místě totiž představuje právní rámec, kterým se váže sám uvedený orgán, jenž ho musí důsledně dodržovat.
Za účelem přezkumu, zda orgán oprávněný ke jmenování nepřekročil meze tohoto právního rámce, je na unijním soudu, aby se nejprve seznámil s podmínkami požadovanými pro obsazení volného pracovního místa a následně ověřil, zda kandidát vybraný uvedeným orgánem tyto podmínky pro obsazení volného místa skutečně splňuje. Konečně, soud musí posoudit, zda se uvedený orgán nedopustil zjevně nesprávného posouzení schopnosti žalobce tím, že upřednostnil jiného uchazeče.
Takový přezkum se však musí omezit na otázku, zda s ohledem na důvody, které mohly vést administrativu k jejímu závěru, jednala administrativa v rozumných mezích a nepoužila svou posuzovací pravomoc zjevně nesprávným způsobem. Unijní soud tedy nemůže nahradit posouzení kvalifikace kandidátů provedené orgánem oprávněným ke jmenování svým vlastním posouzením.
(viz body 48 až 50)
Odkazy:
Soudní dvůr: 28. února 1989, van der Stijl a Cullington v. Komise, 341/85, 251/86, 258/86, 259/86, 262/86, 266/86, 222/87 a 232/87, bod 51
Soud prvního stupně (nyní Tribunál): 11. prosince 1991, Frederiksen v. Parlament, T‑169/89, bod 69; 19. března 1997, Giannini v. Komise, T‑21/96, bod 20; 12. května 1998, Wenk v. Komise, T‑159/96, body 63 až 65 a 72; 19. září 2001, E v. Komise, T‑152/00, bod 29; 14. října 2003, Wieme v. Komise, T‑174/02, bod 38; 11. listopadu 2003, Fajta v. CES, T‑248/02, bod 71; 5. července 2005, Wunenburger v. Komise, T‑370/03, bod 51; 4. července 2006, Tzirani v. Komise, T‑45/04, body 46, 48 a 49
2. Orgán oprávněný ke jmenování disponuje širokou posuzovací pravomocí při rozhodování o způsobilosti požadované pro obsazovaná pracovní místa a pouze zjevně nesprávné posouzení při vymezení minimálních požadavků, které je třeba k tomuto účelu splnit, může vést k protiprávnosti oznámení o volném pracovním místě.
(viz bod 61)
Odkazy:
Soud prvního stupně (nyní Tribunál): 16. října 1990, Gallone v. Rada, T‑132/89, bod 27; 12. prosince 2002, Morello v. Komise, T‑135/00, bod 69; 11. července 2007, Konidaris v. Komise, T‑93/03, bod 72