ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (třetího senátu)
25. dubna 2007
Věc F-71/06
Maddalena Lebedef-Caponi
v.
Komise Evropských společenství
„Úředníci – Hodnocení – Zpráva o vývoji služebního postupu – Hodnotící období 2004 – Obecná prováděcí ustanovení k článku 43 služebního řádu – Článek 26 služebního řádu“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se M. Lebedef-Caponi domáhá zrušení zprávy o vývoji jejího služebního postupu za období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2004.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Lhůty
(Služební řád, články 25 a 43 a čl. 90 odst. 2)
2. Úředníci – Hodnocení – Zpráva o vývoji služebního postupu – Vyhotovení zprávy – Úředníci vykonávající činnosti zástupců zaměstnanců
(Služební řád, článek 43)
3. Úředníci – Hodnocení – Zpráva o vývoji služebního postupu – Zhoršení hodnocení ve srovnání s dřívějším hodnocením
(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec a článek 43)
4. Úředníci – Hodnocení – Dodržování práv obhajoby
(Služební řád, čl. 26 první a druhý pododstavec a článek 43)
5. Úředníci – Hodnocení – Zpráva o vývoji služebního postupu
(Služební řád, článek 43)
1. K tomu, aby rozhodnutí bylo řádně oznámeno ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, je třeba, aby bylo nejen sděleno adresátovi, ale také aby se tento mohl účinně seznámit s jeho obsahem. Proto informace zaslaná hodnocenému úředníkovi elektronicky, že rozhodnutí, kterým se hodnotící zpráva stala konečnou, bylo přijato a že je dostupné v informačním systému orgánu, sama o sobě nestačí k tomu, aby začala běžet lhůta k podání stížnosti.
Skutečnost, že úředník je přítomen na svém pracovišti, neumožňuje při neexistenci dokumentu prokazujícího doručení nebo otevření dotčené zprávy v emailové schránce dojít s dostatečnou jistotou k závěru, a není tak rovnocenná důkazu, že se skutečně mohl seznámit se sporným rozhodnutím.
(viz body 29 až 31 a 34)
Odkazy:
Soudní dvůr: 15. června 1976, Jänsch v. Komise, 5/76, Recueil, s. 1027, bod 10
Soud prvního stupně: 17. ledna 2001, Kraus v. Komise, T‑14/99, Recueil FP, s. I‑A‑7 a II‑39, bod 22; 23. listopadu 2005, Ruiz Bravo-Villasante v. Komise, T‑507/04, Sb. VS s. I‑A‑361 a II‑1609, bod 29; 19. října 2006, Buendía Sierra v. Komise, T‑311/04, Sb. rozh. s. II‑4137, bod 121
2. Z článku 6 odst. 3 písm. c) obecných prováděcích ustanovení k článku 43 služebního řádu přijatých Komisí vyplývá, že i u úředníků, kteří nejsou dočasně přiděleni na plný pracovní úvazek, musí být činnosti zástupců zaměstnanců rovněž zohledněny v rámci hodnocení předchozí konzultací se skupinou ad hoc pro hodnocení a v případě odvolání s hodnotícím smíšeným výborem.
Účelem konzultace skupiny ad hoc je poskytnout hodnotiteli nezbytné informace pro hodnocení úkolů, které hodnocený úředník vykonává jako zástupce zaměstnanců, jelikož tyto úkoly jsou považovány za součást služeb, které je takový úředník povinen vykonávat pro orgán. Kromě toho musí hodnotitel na základě čl. 6 odst. 3 písm. c) uvedených obecných prováděcích ustanovení konzultovat skupinu ad hoc před vytvořením prvního návrhu zprávy o vývoji služebního postupu.
Z toho plyne, že hodnotitel je povinen při vypracovávání zprávy o vývoji služebního postupu úředníka, který vykonává činnost zástupce zaměstnanců, zohlednit stanovisko skupiny ad hoc. Nemá však povinnost se tohoto stanoviska držet. Pokud se ho nedrží, musí vysvětlit důvody, na jejichž základě se od stanoviska odchýlil. V tomto ohledu nepostačuje pouhé připojení stanoviska ke zprávě k tomu, aby byl požadavek odůvodnění považován za splněný.
Pokud je pochybení, jehož se dopustil hodnotitel ve fázi přezkumu, opraveno spolupodepisujícím úředníkem, není konečná zpráva o vývoji služebního postupu stižena protiprávností.
(viz body 43 až 46 a 48)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 5. listopadu 2003, Lebedef v. Komise, T‑326/01, Recueil FP, s. I‑A‑273 a II‑1317, body 53 až 55 a 61; 25. října 2005, Fardoom a Reinard v. Komise, T‑43/04, Sb. VS s. I‑A‑329 a II‑1465, bod 90
3. Odůvodnění zprávy o vývoji služebního postupu nemůže být považováno za stižené natolik vážnou a zjevnou nesoudržností, aby žalobkyně při znalosti věci nemohla posoudit její opodstatněnost a soud nemohl přezkoumat, zda byla uvedená zpráva vyhotovena řádně, jestliže sice syntéza a posouzení nejsou plně soudržné, avšak vzhledem ke všem poznámkám hodnotitele úředník mohl rozpoznat důvod zhoršení posouzení a celkové známky oproti předchozí zprávě o vývoji služebního postupu.
(viz body 64 až 66)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 21. října 1992, Maurissen v. Účetní dvůr, T‑23/91, Recueil, s. II‑2377, bod 47
4. Tuto základní zásadu dodržování práv obhajoby nelze v oblasti hodnocení zaměstnanců Evropských společenství vykládat tak, že ukládá povinnost předchozího upozornění dříve, než je zahájen postup vedoucí k takovému hodnocení. Tato úvaha není dotčena čl. 26 prvním a druhým pododstavcem služebního řádu, podle kterého lze proti úředníkovi použít jakýchkoliv posudků týkajících se jeho způsobilosti, výkonnosti či chování pouze tehdy, pokud s nimi byla dotčená osoba seznámena před jejich zařazením do jejího osobního spisu. Odpovídající ustanovení, jejichž cílem je zajistit dodržování práv obhajoby úředníka, se totiž týkají již existujících písemností. Brání tomu, aby v průběhu postupu hodnocení byly takové písemnosti použity proti hodnocenému úředníkovi, jestliže s nimi nebyl seznámen před zařazením do jeho osobního spisu. Tato ustanovení neukládají povinnost předchozího vyhotovení písemností, ve kterých by bylo formálně zaznamenáno jakékoliv tvrzení o skutečnostech vytýkaných dotčené osobě.
Hodnotitel proto neporušuje zásadu dodržování práv obhajoby ani článek 26 služebního řádu, jestliže do hodnotící zprávy zahrne skutečnosti v neprospěch hodnoceného úředníka, aniž by byly zaznamenány v některém dokumentu jeho osobního spisu.
(viz body 71 až 74)
Odkazy:
Soudní dvůr: 9. listopadu 2006, Komise v. De Bry, C‑344/05 P, Sb. rozh. s. I‑10915, body 39, 40 a 41 a citovaná judikatura
5. V rámci systému hodnocení zaměstnanců zavedeného Komisí, podle kterého cíle stanovené hodnotitelem po dohodě s hodnoceným úředníkem představují referenční základ pro hodnocení výkonu, je hodnotitel oprávněn vzít v úvahu odmítnutí úředníka uskutečnit některé úkoly nezbytné k dosažení jednoho z těchto cílů i tehdy, jestliže nejsou uvedeny v popisu pracovního místa úředníka podle zprávy o vývoji služebního postupu, pokud úředník stanovení tohoto cíle nezpochybnil, jak k tomu byl oprávněn, vůči spolupodepisujícímu úředníkovi, a pokud dotčený cíl odpovídá úkolům, jimiž jsou běžně pověřováni úředníci téže platové třídy jako žalobkyně.
(viz body 77 až 79)