Kasační opravný prostředek podaný dne 14. února 2020 Archimandritis Sarantis Sarantosem, Protopresvyteros Ioannis Fotopoulosem, Protopresvyteros Antonios Bousdekisem, Protopresvyteros Vasileios Kokolakisem, Estiou Paterikon Meleton, Christos Papasotiriouem, Charalampos Andralisem proti usnesení Tribunálu (devátého senátu) vydanému dne 11. prosince 2019 ve věci T-547/19, Sarantis Sarantos v. Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise
(Věc C-84/20 P)
Jednací jazyk: řečtina
Účastníci řízení
Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek: Archimandritis Sarantis Sarantos,
Protopresvyteros Ioannis Fotopoulos,
Protopresvyteros Antonios Bousdekis,
Protopresvyteros Vasileios Kokolakis,
Estia Paterikon Meleton,
Christos Papasotiriou,
Charalampos Andralis,
(zástupce: C. Papasotiriou, advokát)
Další účastníci řízení: Evropský parlament, Rada Evropské unie
Návrhová žádání účastníků řízení podávajících kasační opravný prostředek
Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelé“) navrhují, aby Soudní dvůr:
rozhodl o jejich žalobě ze dne 31. července 2019, aniž by vrátil Tribunálu zpět napadené usnesení;
zrušil usnesení devátého senátu Tribunálu Evropské unie, které se týká výše uvedené žaloby, ze dne 11. prosince 2019 zapsané do rejstříku pod číslem 923557, a vyhověl žalobě v plném rozsahu;
zrušil nařízení (ΕU) 2019/11571 ze dne 20. června 2019;
uložil odpůrcům náhradu nákladů řízení.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
Na podporu kasačního opravného prostředku předkládají navrhovatelé dva důvody:
První důvod kasačního opravného prostředku, v rámci kterého tvrdí, že napadené usnesení tím, že jím byla odmítnuta jejich žaloba jako nepřípustná a bylo jím zejména rozhodnuto, že „napadené nařízení nemá dopad na žalobce, kteří jsou fyzickými osobami, kvůli určitým vlastnostem, které jsou pro ně typické, nebo kvůli faktické situaci, která je ve srovnání s jakoukoli jinou osobou charakterizuje, nýbrž kvůli jejich víře, která je vyznávána ve skutečnosti nebo potenciálně neurčitým počtem lidí. Uvedení žalobci proto nejsou napadeným nařízením osobně dotčeni ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU“, porušilo čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU, článek 19 statutu Soudního dvora Evropské unie, zásadu proporcionality, preambuli, jakož i článek 47 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (2000/C 364/01), čl. 5 odst. 1 a 4 Smlouvy o Evropské unii (samostatně a ve spojení s protokolem č. 2 s ohledem na uplatnění zásady proporcionality), jakož i příslušnou judikaturu. To z toho důvodu, že žalobci ve své žalobě tvrdí, že napadené nařízení porušuje jejich lidská práva, včetně základních práv zakotvených v Listině základních práv Evropské unie (lidská důstojnost, náboženské přesvědčení, právu vznést námitku v souvislosti se svobodou náboženského vyznání, osobní život a svoboda, osobní údaje, právo na výslovný souhlas s jakýmkoli jejich zpracováním), takže nařízení se jich dotýká bezprostředně a osobně a z důvodu samotné povahy práv, do kterých bylo zasaženo, jako základních lidských práv, jsou žalobci oprávněni podat žalobu na neplatnost u Tribunálu ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, který má mezi unijními soudy přímo povinnost kontrolovat neplatnost nařízení v případě porušení základních lidských práv.
Druhý důvod kasačního opravného prostředku, v rámci kterého tvrdí, že Tribunál, který vydal napadené usnesení, tím, že rozhodl, že zastoupení šestého žalobce, tj. advokáta Christose Papasotirioua, před Tribunálem je nepřípustné, a to proto, že „šestý žalobce nevyužil služeb advokáta, který je třetí osobou, aby ho zastupoval, nýbrž jednal svým jménem, když sám podepsal žalobu, a využil svého postavení advokáta na základě potvrzení uvedeného v čl. 51 odst. 2 jednacího řádu“, podal nesprávný výklad contra legem článku 19 statutu Soudního dvora Evropské unie a porušil článek 47 Listiny základních práv Evropské unie a zásadu proporcionality, jakož i příslušná ustanovení unijních právních předpisů, která tuto zásadu zaručují.
____________
1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1157 ze dne 20. června 2019 o posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie a povolení k pobytu vydávaných občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pohybu (Úř. věst. L 188, 12.7.2019, s. 67).