USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(první senát)
25. května 2011
Věc F-74/07 RENV
Stefan Meierhofer
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Přijímání zaměstnanců – Otevřené výběrové řízení – Neúspěch kandidáta u ústní zkoušky – Povinnost uvést odůvodnění – Pravidla, jimiž se řídí práce výběrové komise“
Předmět: Podstatou žaloby, kterou podal S. Meierhofer na základě článků 236 ES a 152 AE, je zaprvé zrušení rozhodnutí výběrové komise výběrového řízení EPSO/AD/26/05 ze dne 10. května 2007, kterým byl informován o svém neúspěchu u ústní zkoušky uvedeného výběrového řízení, jakož i zrušení rozhodnutí ze dne 19. června 2007, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o přezkoumání, podané proti rozhodnutí ze dne 10. května 2007, a zadruhé nové posouzení této zkoušky a jeho zapsání na seznam vhodných kandidátů.
Rozhodnutí: O žalobě žalobce již není třeba rozhodnout v rozsahu, v němž napadá nedostatečné odůvodnění rozhodnutí ze dne 19. června 2007. Ve zbývající části se žaloba zčásti zamítá jako zjevně neopodstatněná a zčásti odmítá jako zjevně nepřípustná. Evropská komise nahradí dvě třetiny nákladů řízení vynaložených žalobcem v prvním řízení před Soudem pro veřejnou službu a ponese vlastní náklady řízení vztahující se k prvnímu řízení před Soudem pro veřejnou službu, řízení před Tribunálem Evropské unie a tomuto řízení. Žalobce ponese jednu třetinu vlastních nákladů řízení vztahujících se k prvnímu řízení před Soudem pro veřejnou službu, jakož i všechny své náklady řízení vztahující se k řízení před Tribunálem Evropské unie a tomuto řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Lhůty – Nový běh – Podmínka – Nová skutečnost – Rozsudek konstatující porušení služebního řádu administrativním rozhodnutím s obecnou působností – Absence nové skutečnosti ve vztahu k osobám, jež nevyužily svého práva na podání žaloby
(Služební řád úředníků, články 90 a 91)
2. Úředníci – Výběrové řízení – Rozhodnutí o nezapsání na seznam vhodných kandidátů – Povinnost uvést odůvodnění – Nedostatečné odůvodnění – Zhojení vad v průběhu soudního řízení – Podmínky
(Služební řád úředníků, čl. 25 druhý pododstavec; příloha III, článek 6)
3. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Složení – Kvalifikace členů pro objektivní posouzení ústních zkoušek
(Služební řád úředníků, příloha III, článek 3)
4. Úředníci – Výběrové řízení – Posouzení žádostí o pracovní místo – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Soudní přezkum – Meze
1. Právní účinky rozsudku, kterým se ruší akt orgánu, se vztahují pouze na strany sporu a osoby, které jsou zrušeným aktem bezprostředně dotčeny. Pouze ve vztahu k těmto osobám může rozsudek představovat novou skutečnost a způsobit nový běh lhůty pro podání žaloby proti tomuto aktu. Je rovněž nesporné, že skutečnost, že jeden ze soudů Unie určí svým rozsudkem, že administrativní rozhodnutí s obecnou působností je v rozporu se služebním řádem, nemůže ve vztahu k osobám, které nevyužily včas možností podat žalobu, které se jim naskýtají, představovat novou skutečnost odůvodňující předložení žádosti o přezkum individuálních rozhodnutí, která se jich týkají. Takový rozsudek neruší dotčené administrativní rozhodnutí s obecnou působností, ale pouze prohlašuje, že v konkrétním případě nelze použít některá z jeho ustanovení. Tyto zásady se mohou obdobně uplatnit v případě, kdy je během řízení po uplynutí lhůty předložen nový žalobní důvod, pokud rozsudek ruší pouze rozhodnutí nezapsat jména žalobců na seznam vhodných kandidátů výběrového řízení, aniž ruší uvedené výběrové řízení.
(viz body 39 až 41)
Odkazy:
Soudní dvůr: 14. prosince 1965, Pfloeschner v. Komise, 52/64; 8. března 1988, Brown v. Soudní dvůr, 125/87, bod 13; 14. června 1988, Muysers a Tülp v. Účetní dvůr, 161/87, bod 10
Tribunál: 11. července 1997, Chauvin v. Komise, T‑16/97, body 39 až 45; 9. února 2000, Gómez de la Cruz Talegón v. Komise, T‑165/97, bod 51
Soud pro veřejnou službu: 11. června 2009, Ketselidou v. Komise, F‑81/08, body 46 a 47
2. Co se týče žaloby kandidáta výběrového řízení prováděného na základě kvalifikačních předpokladů a na základě zkoušek, který neuspěl u ústní zkoušky a nebyl zapsán na seznam vhodných kandidátů, splní Komise svoji povinnost uvést odůvodnění, pokud byla první část odůvodnění poskytnuta před podáním žaloby a Komise v průběhu řízení předložila prozatímní známky získané žalobcem u ústní zkoušky, které tvoří doplnění požadovaných informací.
(viz bod 47)
3. K tomu, aby byla výběrová komise vytvořena v souladu s ustanoveními služebního řádu a zejména článku 3 jeho přílohy III, musí být složena tak, aby zajistila objektivní posouzení výkonu kandidátů u zkoušek s ohledem na jejich odborné schopnosti. Požadavek, aby členové výběrové komise znali jazyk, ve kterém mají kandidáti složit ústní zkoušku, se mění v závislosti na konkrétních okolnostech každého výběrového řízení, na významu, jaký má ovládání uvedeného jazyka na obsazovaném pracovním místě, a na cíli dotyčné ústní zkoušky. Pokud jde například o otevřené výběrové řízení uspořádané za účelem přijímání administrátorů obzvláště v oblasti evropské veřejné správy, které nemá za cíl u ústní zkoušky zkoumat jazykové znalosti kandidáta v jeho hlavním jazyce, ale spíše zkoumat jeho schopnost komunikovat v tomto jazyce v multikulturním prostředí, nemusí být nutně u ústní zkoušky jedním z členů nebo přísedících výběrové komise osoba s tímž hlavním jazykem jako kandidáti, jelikož použití tlumočníků může snadno vyřešit případné problémy s porozuměním.
Mimoto pouhé tvrzení, že předseda výběrové komise neovládal hlavní jazyk kandidáta a že během ústní zkoušky nevyužil tlumočníka, nepostačuje k tomu, aby mohl být učiněn závěr, že složení výběrové komise výběrového řízení bylo nesprávné, jelikož žalobce neprokázal, že výběrová komise nebyla z jazykových důvodů schopna objektivně posoudit jeho odborné schopnosti. Kromě toho i kdyby se prokázalo, že předseda výběrové komise tento jazyk neovládal, žalobce tato skutečnost neznevýhodňovala ve srovnání s ostatními kandidáty, kteří si stejně jako on zvolili tento jazyk, a tudíž se nacházeli v téže situaci, pokud jde o předpokládanou neznalost daného jazyka.
(viz body 51, 52, 54 až 57)
Odkazy:
Tribunál: 22. června 1990, Marcopoulos v. Soudní dvůr, T‑32/89 a T‑39/89, bod 37; 27. června 1991, Valverde Mordt v. Soudní dvůr, T‑156/89, bod 105; 20. května 2003, Diehl Leistner v. Komise, T‑80/01, body 28 až 31
4. Je-li Soudu pro veřejnou službu předložena k posouzení legalita rozhodnutí, kterým se odmítá zápis kandidáta na seznam vhodných kandidátů, ověřuje tento soud dodržení použitelných právních pravidel, to znamená pravidel, zejména procesních, definovaných služebním řádem a oznámením o výběrovém řízení, a pravidel, kterými se řídí práce výběrové komise, zejména povinnosti nestrannosti výběrové komise a dodržování rovného zacházení s kandidáty touto komisí, jakož i absenci zneužití pravomoci. Uvedený soud rovněž ověří, zda obsah zkoušky nepřekračuje rámec uvedený v oznámení o výběrovém řízení nebo zda souvisí s cíli této zkoušky výběrového řízení. V určitých případech, ve kterých nemá výběrová komise prostor pro uvážení, se tento soudní přezkum může mimo jiné týkat správnosti skutečností, na základě kterých výběrová komise své rozhodnutí přijala. Naopak posouzení provedená výběrovou komisí výběrového řízení při hodnocení znalostí a schopností kandidátů soudnímu přezkumu nepodléhají. Mimoto u ústních zkoušek má výběrová komise nejširší prostor pro uvážení. To neplatí pro přezkum souladu mezi číselně vyjádřenou známkou a slovním hodnocením výběrové komise. Tento soulad, který je zárukou rovného zacházení s kandidáty, je totiž jedním z pravidel, kterými se řídí práce výběrové komise a jejichž ověření přísluší soudu. Soulad mezi číselně vyjádřenou známkou přidělenou kandidátovi a slovním hodnocením výběrové komise může být předmětem přezkumu Soudu pro veřejnou službu, pokud jde o posouzení výkonů kandidátů výběrovou komisí.
(viz body 62 až 64)
Odkazy:
Soudní dvůr: 9. října 1974, Campogrande a další v. Komise, 112/73, 144/73 a 145/73, body 34 až 53; 8. března 1988, Sergio a další v. Komise, 64/86, 71/86 až 73/86 a 78/86, bod 22;
Tribunál: 21. května 1996, Kaps v. Soudní dvůr, T‑153/95, bod 37; 11. února 1999, Jiménez v. OHIM, T‑200/97, body 43 až 57; 23. ledna 2003, Angioli v. Komise, T‑53/00, body 91, 93 a 94; 5. března 2003, Staelen v. Parlament, T‑24/01, body 47 až 52; 26. ledna 2005, Roccato v. Komise, T‑267/03, bod 42; 12. března 2008, Giannini v. Komise, T‑100/04, body 277 a 278;
Soud pro veřejnou službu: 11. září 2008, Coto Moreno v. Komise, F‑127/07, bod 33; 5. května 2010, Schopphoven v. Komise, F‑48/09, bod 26