Language of document : ECLI:EU:F:2015:58

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(prvního senátu)

16. června 2015

Věc F‑118/10 DEP

Aristidis Psarras

v.

Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací (ENISA)

„Veřejná služba – Řízení – Určení výše nákladů řízení“

Předmět:      Návrh na určení výše nákladů řízení podle článku 106 jednacího řádu v návaznosti na rozsudek Soudu ze dne 2. října 2012, Psarras v. ENISA (F‑118/10, EU:F:2012:138).

Rozhodnutí:      Celková výše nákladů řízení, kterou má Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací nahradit A. Psarrasovi v rámci přiznatelné náhrady nákladů řízení ve věci F‑118/10, se stanovuje na 17 456,75 eura, přičemž k uvedené částce bude třeba přičíst úroky z prodlení za období od oznámení tohoto usnesení až do zaplacení uvedené částky, vypočtené na základě sazby stanovené Evropskou centrální bankou pro hlavní refinanční operace, platné ve výše uvedeném období, navýšené o tři a půl procentního bodu.

Shrnutí

1.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení výše – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu – Výše odměn, které mají být zaplaceny účastníky řízení jejich vlastním advokátům – Nezbytnost služeb advokáta, kterou lze odvodit z úkonů učiněných v rámci řízení před Soudem

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 105 písm. c)]

2.      Soudní řízení – Náklady řízení – Návrh na určení výše – Lhůta pro předložení – Dodržení přiměřené lhůty

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 106 odst. 1)

3.      Soudní řízení – Náklady řízení – Určení výše – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Pojem – Účast několika advokátů

[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 105 písm. c)]

1.      Unijní soud není oprávněn určit výši odměn, které mají být zaplaceny účastníky řízení jejich vlastním advokátům, ale je oprávněn určit, do jaké výše mohou být tyto odměny nahrazeny účastníkem řízení, kterému bylo uloženo nahradit náklady řízení. Při rozhodování o návrhu na určení výše nákladů řízení není unijní soud povinen vzít v úvahu vnitrostátní sazebník, podle něhož se stanovují odměny advokátů, ani případnou dohodu uzavřenou v této záležitosti mezi dotčeným účastníkem řízení a jeho zmocněnci nebo poradci.

Při neexistenci unijních předpisů, které by měly povahu sazebníku, musí soud volně posoudit okolnosti věci s přihlédnutím k předmětu a povaze sporu, jeho významu z hlediska unijního práva, jakož i obtížnosti věci, rozsahu práce, kterou si soudní řízení vyžádalo od zúčastněných zmocněnců nebo poradců, a hospodářským zájmům, které spor pro účastníky řízení představoval.

V tomto ohledu lze ze skutečnosti, že advokát podal žalobu, zúčastnil se jednání a předložil různé písemnosti, vyvodit, že tento advokát skutečně učinil nezbytné úkony a poskytl nezbytné služby v souvislosti s řízením před Soudem pro veřejnou službu.

Pokud jde o určení částky za tyto nezbytné služby, důkaz o zaplacení nákladů, o jejichž náhradu se žádá, není nezbytnou podmínkou pro určení výše nákladů, jejichž náhradu lze uložit, ze strany Soudu.

(viz body 24, 25 a 33 až 35)

Odkazy:

Soudní dvůr: usnesení ze dne 4. července 2013, Kronofrance v. Německo a další, C‑75/05 P‑DEP a C‑80/05 P-DEP, EU:C:2013:458, bod 30

Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 10. listopadu 2009, X v. Parlament, F‑14/08 DEP, EU:F:2009:149, bod 22; ze dne 26. dubna 2010, Schönberger v. Parlament, F‑7/08 DEP, EU:F:2010:32, bod 24; ze dne 27. září 2011, De Nicola v. EIB, F‑55/08 DEP, EU:F:2011:155, body 40 a 41; ze dne 2. července 2013, Martinez Erades v. ESVČ, F‑64/12 DEP, EU:F:2013:111, bod 21; ze dne 14. listopadu 2013, Cuallado Martorell v. Komise, F‑96/09 DEP, EU:F:2013:186, bod 28, a ze dne 3. července 2014, Bogusz v. Frontex, F‑5/12 DEP, EU:F:2014:179, body 30 až 33 a citovaná judikatura

2.      Návrh na určení výše nákladů řízení musí být podán v přiměřené lhůtě, po jejímž uplynutí může mít účastník řízení, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, důvodně za to, že se oprávněný účastník řízení vzdal svého práva. Přiměřený charakter lhůty musí být mimoto posouzen v závislosti na všech okolnostech každé věci, zejména na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci a chování dotčených účastníků řízení.

Pokud jde o chování účastníků řízení, přestože podání kasačního opravného prostředku nemá odkladný účinek, je zcela pochopitelné, že účastník mající nárok na náhradu nákladů může s podáním žádosti o nahrazení nákladů řízení čekat na uplynutí lhůty k podání kasačního opravného prostředku.

(viz body 28 a 30)

Odkazy:

Soudní dvůr: usnesení ze dne 21. června 1979, Dietz v. Komise, 126/76 DEP, EU:C:1979:158, bod 1, a rozsudek ze dne 28. února 2013, Přezkum Arango Jaramillo a další v. EIB, C‑334/12 RX-II, EU:C:2013:134, body 28 a 33

Soud prvního stupně: usnesení ze dne 17. dubna 1996, Air France v. Komise, T‑2/93 DEP, EU:T:1996:48, body 10 až 12

3.      Návrh na určení výše nákladů řízení má poměrně standardizovanou povahu a v zásadě se liší tím, že nepředstavuje pro advokáta, který se případem již zabýval ve věci samé, žádné obtíže.

Nicméně, co se týče výdajů spojených s účastí nového advokáta po skončení sporného řízení, mohou být náklady řízení nahrazeny účastníkem řízení, jemuž byla tato náhrada uložena, pouze v míře odpovídající času, který tento nový advokát věnoval spisu, avšak nemohly zahrnovat čas nezbytně nutný pro seznámení se s tímto spisem.

(viz body 53 a 54)

Odkazy:

Soudní dvůr: usnesení ze dne 7. června 2012, France Télévisions v. TF1, C‑451/10 P‑DEP, EU:C:2012:323, bod 32, a ze dne 10. října 2013, CPVO v. Schräder, C‑38/09 P‑DEP, EU:C:2013:679, bod 42

Soud prvního stupně: usnesení ze dne 15. března 2000, Enso-Gutzeit v. Komise, T‑337/94 DEP, EU:T:2000:76, bod 21

Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 3. července 2014, Bogusz v. Frontex, EU:F:2014:179, bod 47