ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
5. února 2014
Věc F‑29/13
David Drakeford
v.
Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA)
„Veřejná služba – Dočasný zaměstnanec – Článek 8 první pododstavec PŘOZ – Neobnovení smlouvy – Přeměna smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se D. Drakeford domáhá zrušení jednak rozhodnutí výkonného ředitele Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA, dále jen „agentura“), jako orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv EMA (dále jen „OOUS“), ze dne 30. srpna 2012 neobnovit jeho smlouvu dočasného zaměstnance a uložit mu čerpání dovolené, a jednak rozhodnutí téhož orgánu ze dne 26. února 2013, kterým se zejména zamítá žádost o přeměnu jeho smlouvy pomocného zaměstnance na smlouvu dočasného zaměstnance, podpůrně pak obnovení jeho poslední smlouvy dočasného zaměstnance.
Rozhodnutí: Rozhodnutí Evropské agentury pro léčivé přípravky ze dne 30. srpna 2012 neobnovit smlouvu D. Drakeforda se zrušuje. Evropské agentuře pro léčivé přípravky se ukládá povinnost zaplatit D. Drakefordovi, jako náhradu majetkové újmy, kterou utrpěl do dne vydání tohoto rozsudku, rozdíl mezi jednak výší odměny, na niž mohl uplatnit nárok, kdyby byl zůstal jejím zaměstnancem, do dne vydání tohoto rozsudku, a jednak částkou odměn, honorářů, podpory v nezaměstnanosti nebo jakýchkoli jiných náhrad skutečně pobíraných jako náhrada za odměnu, již pobíral jako dočasný zaměstnanec od 1. května 2013 do dne vydání tohoto rozsudku. Účastníci řízení předloží Soudu ve lhůtě tří měsíců od data tohoto rozsudku buď řešení sporu stanovené na základě vzájemné dohody, aby byla adekvátním způsobem chráněna práva D. Drakeforda, nebo pokud by taková dohoda uzavřena nebyla, vyčíslené návrhy na přiznání částky spravedlivé finanční náhrady majetkové újmy, která D. Drakefordovi vznikla po dni vydání tohoto rozsudku. Ve zbývající části se žaloba zamítá. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Dopis zaslaný dočasnému zaměstnanci, kterým se mu připomíná datum uplynutí platnosti jeho smlouvy – Vyloučení – Rozhodnutí o neobnovení smlouvy – Zahrnutí
(Služební řád, čl. 90 odst. 2)
2. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Dočasní zaměstnanci, na které se vztahuje čl. 2 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Obnovení po prvním prodloužení smlouvy na dobu určitou – Přeměna smlouvy na dobu neurčitou – Pojem „obnovení“ – Pokračování pracovního poměru se služebním postupem nebo bez služebního postupu
[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. a) a čl. 8 první pododstavec]
1. Dopis administrativy, který se omezuje na to, že zaměstnanci připomene ustanovení jeho smlouvy týkající se data uplynutí platnosti této smlouvy, a který neobsahuje žádné nové skutečnosti s ohledem na tato ustanovení, nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení. Lze-li však smlouvu obnovit, rozhodnutí přijaté po provedení interního řízení na základě článku 8 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, v němž je oznámena vůle administrativy smlouvu neobnovit, představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení.
(viz body 23 až 25)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 15. října 2008, Potamianos v. Komise, T‑160/04, bod 21
Soud pro veřejnou službu: 15. září 2011, Bennett a další v. OHIM, F‑102/09, body 57 a 59 a citovaná judikatura; 26. června 2013, BU v. EMA, F‑135/11, F‑51/12 a F‑110/12, bod 36, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑444/13 P; 23. října 2013, Solberg v. EMCDDA, F‑124/12, body 17 a 18
2. Pokud jde o přeměnu smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou podle čl. 8 prvního pododstavce pracovního řádu ostatních zaměstnanců, zejména co se týče náležitého výkladu předmětu obnovení, je v případě, že znění ustanovení neposkytuje jednoznačné údaje, třeba vzít na zřetel účel zmíněného článku.
V tomto ohledu, třebaže platí, že stabilita zaměstnání, jež se váže ke smlouvám na dobu neurčitou, není srovnatelná se stabilitou, kterou zaručuje služební řád úředníkům, neboť dočasní zaměstnanci nemohou nikterak uplatňovat právo na trvalý pracovní poměr, kategorie smluv na dobu neurčitou je specifická z pohledu jistoty zaměstnání, což ji podstatným způsobem odlišuje od kategorie pracovních smluv na dobu určitou. Článek 8 první pododstavec pracovního řádu ostatních zaměstnanců má tedy tím, že případnou třetí smlouvu uzavřenou na dobu určitou považuje za smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou, a omezuje tak používání po sobě následujících smluv dočasných zaměstnanců na dobu určitou, bezpochyby zajistit stabilitu, a tedy i určitou trvalost pracovněprávního vztahu dotčeného zaměstnance s orgánem, institucí nebo agenturou, jež ho zaměstnaly.
Výraz „každé další obnovení“, obsažený v čl. 8 prvním pododstavci třetí větě pracovního řádu ostatních zaměstnanců, je třeba vykládat tak, že se týká každého postupu, v jehož důsledku dočasný zaměstnanec ve smyslu čl. 2 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců po skončení svého zaměstnání na dobu určitou zůstává i nadále v pracovněprávním vztahu se svým zaměstnavatelem, a to i v případě, že je toto obnovení spojeno s postupem do vyšší platové třídy nebo změnou vykonávaných funkcí. Jinak tomu může být pouze v případě, kdy byla nová smlouva uzavřena v rámci jiného právního systému, anebo v jejím důsledku došlo k přerušení služebního postupu, jež se projevuje například podstatnou změnou povahy funkcí vykonávaných dotčeným zaměstnancem.
(viz body 43, 45 a 48)
Odkazy:
Soudní dvůr: 6. října 1982, Cilfit v. Ministère de la santé, 283/81, bod 20
Soud pro veřejnou službu: 26. října 2006, Landgren v. ETF, F‑1/05, bod 68; 13. dubna 2011, Scheefer v. Parlament, F‑105/09, body 55 a 60