STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
NIILA JÄÄSKINENA
přednesené dne 29. listopadu 2012(1)
Věc C‑228/11
Melzer
proti
MF Global UK Ltd.
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Düsseldorf (Německo)]
„Soudní příslušnost v občanských a obchodních věcech – Výklad čl. 5 bodu 3 nařízení (ES) č. 44/2001 – Zvláštní příslušnost ve věcech týkajících se deliktního jednání – Přeshraniční účast několika osob na totožném, údajně škodném jednání – Případná možnost určení příslušnosti soudu členského státu ve vztahu k žalovanému s bydlištěm v jiném členském státu podle místa, kde údajný spolupůvodce nebo spoluúčastník, který není žalován o náhradu škody, způsobil škodnou událost“
I – Úvod
1. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Landgericht Düsseldorf (Německo) se týká výkladu čl. 5 odst. 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(2), a konkrétně definice „místa, kde došlo […] ke škodné události“ ve smyslu pravidla o příslušnosti ve věcech týkajících se deliktní odpovědnosti stanoveného tímto ustanovením, pokud znaky zakládající takovouto skutečnost údajně nastaly ve dvou různých členských státech, jakož i v jednom z nich.
2. Předkládající soud se v rámci rozhodování o žalobě ve věci deliktní odpovědnosti přeshraniční povahy pro účely určení vlastní příslušnosti ratione loci táže, zda jedna z osob údajně odpovědných za domnělou škodu, která má bydliště v jednom členském státu(3), může být žalována před soudem v jiném členském státu podle místa, kde spoluúčastník nebo spolupůvodce způsobil škodné jednání, ačkoliv není v řízení žalovaným.
3. Landgericht Düsseldorf ve svém předkládacím rozhodnutí Soudnímu dvoru navrhuje, aby zakotvil novou příslušnost, která by žalobci poskytovala doplňující možnost(4) vedle hlavní alternativy vyplývající z rozdílu, jenž byl již v minulosti definován judikaturou v případě územního rozptýlení událostí zakládajících nárok z deliktní odpovědnosti mezi místem vzniku škody a místem škodné události(5), tedy příslušnost vycházející z místa, kde došlo k jednání způsobenému jiným původcem škodné události, než je žalovaný, v souladu s pravidlem, jež existuje v německém právu(6).
4. Projednávaná věc opět svědčí o tom, že některé soudy členských států tíhnou k názoru, že nařízení č. 44/2001 lze vykládat s přihlédnutím k vnitrostátním zvláštnostem; Soudní dvůr je vyzýván, aby připustil jejich účinky na přeshraniční úrovni(7) navzdory plně sjednocujícímu účelu tohoto aktu unijního práva. Vedle jejího podstatného významu z tohoto teoretického hlediska se jeví, že dotčená věc musí mít rovněž podstatný praktický význam, a to podle poznatků, které Soudnímu dvoru poskytli účastníci řízení(8).
II – Právní rámec
5. Z bodu 2 odůvodnění nařízení č. 44/2001 vyplývá, že nařízení má – v zájmu řádného fungování vnitřního trhu – za cíl přijetí „předpis[ů], které umožní sjednotit pravidla pro určení příslušnosti v občanských a obchodních věcech […]“.
6. Bod 11 odůvodnění uvedeného nařízení uvádí, že „[p]ravidla pro určení příslušnosti musí být vysoce předvídatelná a založená na zásadě, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného, a musí být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně určených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného určujícího hlediska.“
7. Bod 12 odůvodnění téhož nařízení stanoví, že „[k]romě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a právním sporem nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti“.
8. Bod 15 odůvodnění tohoto nařízení uvádí, že „[v] zájmu harmonického výkonu spravedlnosti je nezbytné minimalizovat možnost souběžných řízení a zajistit, aby ve dvou členských státech nebyla vydána vzájemně si odporující rozhodnutí […].“
9. Pravidla týkající se příslušnosti jsou obsažena v kapitole II nařízení č. 44/2001.
10. Článek 2 odst. 1 téhož nařízení, který je obsažen v oddílu 1 kapitoly II nadepsané „Obecná ustanovení“, zní:
„Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.“
11. Článek 3 odst. 1 tohoto nařízení, který náleží do stejného oddílu, stanoví, že „[o]soby, které mají bydliště na území některého členského státu, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.“
12. Článek 5, body 1 a 3 nařízení č. 44/2001, který je součástí oddílu 2 kapitoly II, týkající se „Zvláštní příslušnosti“ stanoví:
„Osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována,
1) a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;
b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:
– v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno,
– v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány,
c) nepoužije‑li se písmeno b), použije se písmeno a)
[…]
3) ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události.“
13. Článek 6 bod 1 uvedeného nařízení, který patří do stejného oddílu, stanoví, že „[o]soba, která má bydliště na území některého členského státu, může být též žalována, je‑li žalováno více osob společně, u soudu místa, kde má bydliště některý z žalovaných, za předpokladu, že právní nároky jsou spojeny tak úzce, že je účelné je vyšetřit a rozhodnout o nich společně, aby se zabránilo vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí v oddělených řízeních“.
III – Spor v původním řízení, předběžná otázka a řízení před Soudním dvorem
14. Pana Melzera, který má bydliště v Berlíně (Německo), telefonicky oslovila jako zákazníka společnost Weise Wertpapier Handelsunternehmen (dále jen W. W. H.“), jejíž sídlo se nachází v Düsseldorfu, a jeho portfolio bylo spravováno uvedenou společností. Tato společnost otevřela účet na jméno pana Melzera u společnosti MF Global UK Ltd, brokerské společnosti se sídlem v Londýně (Spojené království), která na tento účet pro dotyčného za úplatu uskutečňovala termínované burzovní operace.
15. V letech 2002 až 2003 pan Melzer na tento účet vložil peníze v celkové výši 172 000 eur. Dne 9. července 2003 mu společnost MF Global UK převedla zpět částku 924,88 eur. Fakturovala mu provizi ve výši 120 USD, ze které strhla částku 25 USD, a zbývající částku 95 USD poukázala společnosti W. W. H.
16. Pan Melzer podal k Landgericht Düsseldorf žalobu, kterou se domáhal, aby společnosti MF Global bylo uloženo, aby mu vyplatila náhradu škody ve výši rozdílu mezi tím, co zaplatil, a tím, co v rámci těchto transakcí získal, tedy částku 171 075,12 eur zvýšenou o úroky(9).
17. Pan Melzer na podporu svých tvrzení uvedl, že nebyl dostatečně informován o rizicích souvisejících s termínovanými burzovními transakcemi, tedy opčními smlouvami, a to ani společností W. W. H.(10), ani společností MF Global UK. Dokumenty poskytnuté společností W. W. H. podle něj nesplňovaly podmínky dostatečného informování zákazníka o uvedených rizicích, které vyžaduje německá judikatura. Nebyl objektivně informován ani o dohodě o skrytých provizích , zvané „kickback agreement“, uzavřené mezi žalovanou a W. W.H, a z ní vyplývajícím střetu zájmů. Pan Melzer mimoto tvrdil, že provize vypočtená společností MF Global UK byla nepřiměřená. Uvedl, že posledně uvedená společnost mu dluží náhradu škody a úroky z důvodu úmyslné a protiprávní účasti na vzniku škody způsobené společností W. W. H.
18. Společnost MF Global UK zpochybnila příslušnost Landgericht Düsseldorf ratione loci a navrhla zamítnutí žaloby po meritorní stránce.
19. Předkládající soud uvádí, že ustanovení nařízení č. 44/2001 lze na spor v původním řízení použít, neboť žalovaná je právnickou osobou, jejíž sídlo se nachází v členském státu. Předkládající soud, který současně konstatuje, že v projednávané věci patrně neexistuje žádná doložka o určení soudní příslušnosti(11), se domnívá, že mezinárodní příslušnost německých soudů je založena čl. 5 bodem 3 tohoto nařízení z toho důvodu, že ke škodě došlo v Německu. Uvádí, že podle pana Melzera majetková škoda, jejíž náhrady se domáhá, vznikla v Německu, protože vklady na svůj účet nacházející se v Londýně prováděl z Německa a škoda vznikla na aktivech uložených na jeho bankovním účtu v tomto členském státu.
20. Naopak vyjadřuje pochybnosti o své vlastní územní příslušnosti podle čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001. Připomíná, že na základě tohoto ustanovení může být žalovaný podle volby žalobce žalován buď u soudu místa, kde ke škodě došlo, tedy „místa vzniku škody“, nebo před soudem, kde došlo k příčinné události, tedy „místa škodné události“, pokud tato dvě místa nejsou totožná. Předkládající soud se domnívá, že ke škodě došlo v Berlíně, kde má pan Melzer bydliště, a nikoliv v Düsseldorfu, kde má sídlo soud. Vzhledem k této situaci „místa vzniku“ škody je v projednávané věci rozhodující „místo škodné události“. Avšak vzhledem k tomu, že společnost MF Global UK působila pouze v Londýně, se územní příslušnost může zakládat pouze na činnosti společnosti W. W. H. v Düsseldorfu.
21. Podle předkládajícího soudu takový hraniční určovatel v německém právu existuje, jelikož německé právo stanoví, že v případě účasti několika osob na škodném jednání je každá osoba spoluodpovědná za účast jiné osoby na uskutečnění tohoto jednání. V projednávané věci – s ohledem na tvrzení pana Melzera, podle kterých společnost MF Global UK přinejmenším úmyslně poskytla společnosti W. W. H. pomoc na protiprávním jednání, kterého se W. W. H. dopustila v Německu, a konkrétně v Düsseldorfu – připadá v úvahu, aby příslušnost uvedeného soudu byla založena na místě jednání takového spolupůvodce nebo spoluúčastníka(12).
22. Vzhledem k tomu, že nařízení č. 44/2001 neobsahuje žádný hraniční určovatel určovací normu tohoto typu pro jednání třetí osoby, který by odůvodňovala mezinárodní nebo místní příslušnost, vyvstává v důsledku toho otázka, zda je třeba čl. 5 bod 3 uvedeného nařízení vykládat v tom smyslu, že deliktní jednání hlavního původce nebo spoluúčastníka může rovněž odůvodnit mezinárodní nebo územní příslušnost ve vztahu k žalovanému. Předkládající soud uvádí, že na tuto otázku existují odlišné názory, a to jak ve vnitrostátní judikatuře, tak v právní teorii.
23. V tomto kontextu se Landgericht Düsseldorf rozhodnutím došlým dne 16. května 2011 rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Je při určování místa vzniku škody v případě přeshraniční účasti několika původců na deliktním jednání v rámci příslušnosti ratione loci ve věcech deliktní odpovědnosti podle čl. 5 bodu 3 nařízení [č. 44/2001] možno alternativně vycházet z místa, kde došlo ke škodné události?“
24. Písemná vyjádření Soudnímu dvoru předložili pan Melzer a společnost MF Global UK, německá, česká, portugalská a švýcarská vláda, jakož i Evropská komise.
25. Na jednání, které se konalo dne 5. července 2012, byli zastoupeni pan Melzer, společnost MF Global UK, německá vláda a Komise.
IV – Analýza
26. Vzhledem ke způsobu formulace předběžné otázky, jenž se může jevit poněkud vágní, považuji za nutné nejprve vymezit předmět této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jakož i to, oč se v ní jedná, a poté navrhnu, jak by mohla být zodpovězena.
A – K dosahu předběžné otázky
27. Projednávaná věc spadá do rámce žaloby podané na základě deliktní odpovědnosti. Ze znění ustanovení článku 2 ve spojení s čl. 5 bodem 3 nařízení č. 44/2001 vyplývá, že v uvedené oblasti může být osoba s bydlištěm v členském státu žalována podle volby žalobce buď u soudů členského státu, na jehož území se nachází její bydliště, nebo u soudu, který se nachází v jiném členském státu, tedy u soudu, v jehož obvodu se nachází „místo, kde došlo […] ke škodné události“, nebo „kde může dojít ke škodné události“.
28. Posledně uvedená část ustanovení, která rozšiřuje příslušnost soudu místa deliktu na preventivní žaloby, je jediným doplněním uvedeným v čl. 5 bod 3 nařízení č. 44/2001 oproti čl. 5 odst. 3 Bruselské úmluvy(13), kterou toto nařízení nahradilo. Navzdory takto zavedenému prvku(14), který ostatně není v projednávané věci relevantní, jsou uvedená ustanovení v podstatě rovnocenná – což Soudní dvůr připustil – takže judikatura týkající se výkladu úmluvou stanoveného pravidla o příslušnosti, platí rovněž pro pravidlo o příslušnosti stanovené v nařízení(15).
29. Vzhledem k tomu, že bylo uvedeno, že pan Melzer je ve sporu v původním řízení bezpochyby vázán smlouvou s MF Global UK, jakož i s W. W. H., se může a priori zdát překvapivým, že předkládající soud nebyl toho názoru, že by se bod 1 článku 5 nařízení č. 44/2001, který se týká příslušnosti ve smluvní oblasti, mohl použít v projednávané věci, přinejmenším v případě bodu 3 uvedeného článku, který se týká příslušnosti v deliktní oblasti(16). Společnost MF Global UK úvodní vyjádření formulovala v tomto smyslu s tím, že měla za to, že je užitečné vymezit rozdíl mezi působností čl. 5 bodu 1 a čl. 5 bodu 3 tohoto nařízení. Navzdory tomuto vyjádření z ustálené judikatury v každém případě vyplývá, že pouze předkládající soud určuje předmět své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, a vzhledem k tomu, že předběžná otázka nebyla předkládajícím soudem v tomto znění položena, není namístě, aby se Soudní dvůr vyjadřoval k otázce vznesené jedním z účastníků původního řízení(17).
30. Předkládající soud nejprve uvádí, že mezinárodní příslušnost německých soudů, pojatou jako celek, nevidí jako problematickou. Domnívá se, že tato příslušnost je nezpochybnitelná, vzhledem ke skutečnosti, že místem, kde došlo ke škodné události ve smyslu čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001, je podle něj Berlín, tedy město, kde se nachází zároveň bydliště pana Melzera a jeho bankovní účet, ze kterého byly sporné transakce financovány.
31. Avšak Komise je opačného názoru a tvrdí, že rozsudek Kronhofer(18) zakazuje přiznání příslušnosti soudu, v jehož místě se nachází bydliště žalobce, jakožto místa, kde se nachází „centrum jeho majetkových zájmů“, pouze z toho důvodu, že tam utrpěl peněžitou škodu vyplývající ze ztráty částí jeho majetku, ke které došlo a kterou utrpěl v jiném státě, zatímco veškeré skutečnosti zakládající odpovědnost se nacházejí na území posledně uvedeného členského státu(19).
32. Sdílím názor Komise na to, že peněžitá škoda, jejíž náhrady se pan Melzer domáhá a která spočívá ve ztrátě části kapitálu, jejž investoval, patrně vznikla v Londýně, a nikoliv v Berlíně. Sporné prostředky totiž byly vloženy na účet londýnské brokerské společnosti, kde došlo k jejich ztrátě, jelikož plnění z opční smlouvy nebo uplynutí opční lhůty mělo za výsledek, že částky vrácené na uvedený účet byly nižší než částky, které byly investovány.
33. Z předkládacího usnesení vyplývá, že předkládající soud se dotazuje výlučně na vlastní „územní“ příslušnost, nebo, jinými slovy, na příslušnost na vnitrostátní úrovni v tom smyslu, že se táže, zda je mezi všemi německými soudy právě on tím soudem, který musí na základě čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001 rozhodnout.
34. V tomto ohledu upozorňuji na rozdíl ve zněních, který existuje mezi ustanoveními uvedeného nařízení – mezi čl. 2 bodem 1, který stanoví příslušnost všech soudů jednoho členského státu(20), a čl. 5 body 1 a 3, která určují konkrétní soud, vymezený v závislosti na místě, ke kterému se spor obzvláště váže(21). Ustanovení, jehož výklad je požadován, tak skutečně umožňuje – jak si to přeje předkládající soud – identifikovat příslušnost ratione loci daného soudu mezi všemi soudy členského státu, které jsou příslušné ratione materiae, a to přímo. Použití konceptu mezinárodní příslušnosti jako předstupně při odůvodnění, které je třeba učinit za účelem použití tohoto ustanovení, jako to učinil předkládající soud, tudíž považuji za zbytečné, či dokonce za chybné.
35. Konkrétně předkládající soud spatřuje problém v tom, zda lze v přeshraničním sporu, který mu byl předložen, určit Düsseldorf, tedy místo, kde jeden ze dvou údajných původců škody jednal – jelikož toto město je sídlem společnosti W. W. H. – jako místo příslušnosti ve vztahu k druhému původci škodné události – tedy společnosti MF Global UK – který svou činnost patrně vykonává pouze ze Spojeného království.
36. V tomto ohledu je zde namístě připomenout, že osoba, která chce získat náhradu škody vzniklé na základě deliktní odpovědnosti, má dvě hlavní možnosti: buď se obrátit na soud místa, kde se nachází bydliště žalovaného podle článku 2 nařízení č. 44/2001, nebo využít zvláštní příslušnosti založené na čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001.
37. Posledně uvedená příslušnost může být sama dále rozdělena na dvě hlavní části – či dokonce více, pokud se vezmou v úvahu specifické spory, ve kterých Soudní dvůr formuloval dodatečné hraniční určovatele(22) – za předpokladu, že skutečnost zakládající deliktní odpovědnost, a tedy i hraniční určovatele, jsou rozptýleny mezi členské státy. Soudní dvůr totiž opakovaně vyložil formulaci „místo, kde došlo […] ke škodné události“, použitou v čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001, jako formulaci, která za takového předpokladu určuje zároveň místo, kde škoda vznikla, tedy členský stát, ve kterém škodná událost přímo působila škodlivé účinky na oběť, a místo, kde nastaly skutečnosti vedoucí ke vzniku škody, tedy členský stát, kde došlo ke škodné události z důvodu jednání, kterého se dopustil původce deliktu(23). Z toho vyplývá, že žalovaný může být podle volby žalobce žalován před soudy, v jejichž obvodu se nachází jedno či druhé uvedené místo.
38. V projednávané skutečnosti jsou skutkové okolnosti následující. Místo, kde škoda vznikla, které odpovídá první z výše uvedených částí, se podle předkládajícího soudu nachází v Německu; tento soud se domnívá, že údajná škoda vznikla konkrétně v Berlíně protože pan Melzer tam má bydliště a svůj debetní bankovní účet(24), a nikoliv v Düsseldorfu. V důsledku toho se Landgericht Düsseldorf za účelem určení vlastní příslušnosti snaží zjistit, zda v projednávané věci existuje příslušnost, která by mohla být založena na druhé z uvedených částí, s ohledem na protiprávní jednání, které je vytýkáno údajným původcům deliktu. Místo škodné události se tak může nacházet v Londýně, jelikož tam byly prováděny brokerské operace společností MF Global UK, i v Düsseldorfu, jakožto městu, kde má společnost W. W. H. sídlo – tato společnost není žalována, ale spolupracovala s jediným žalovaným.
39. Konkrétně se jedná o určení, zda by jednání společnosti, která má sídlo v Düsseldorfu, tedy získání zákazníka a správa jeho portfolia, či dokonce skutečnost, že podněcovala k příliš riskantnímu jednání, bylo možné považovat za skutečnosti, které vedly ke škodě vzniklé tomuto zákazníkovi. Soudní dvůr je především žádán o to, aby rozhodl, zda místo tohoto jednání může samo o sobě sloužit jako základ k tomu, aby Landgericht Düsseldorf rozhodl o deliktní odpovědnosti společnosti se sídlem ve Spojeném království, která je z obou společností jedinou žalovanou, vzhledem k tomu, že posledně uvedené společnosti bylo přičteno jednání německé společnosti, druhého údajného původce škody.
40. Jeví se tedy, že předběžná otázka se omezuje na výklad pojmu místa škodné události v případě, kdy jsou splněny tři faktory složitosti: zaprvé, rozptýlení míst, kde došlo k jednání, které vedlo ke vzniku škody, mezi členské státy; zadruhé, souběh odpovědnosti, tedy případ, kdy se takového jednání nedopustil pouze jediný původce, nýbrž více osob bylo spolupůvodci nebo spoluúčastníky; a zatřetí, žaloba podaná jen proti jednomu z údajných původců škody, a to v členském státu, kde jeden z těchto původců vykonává svou činnost. I když první dva z těchto aspektů již byly v judikatuře Soudního dvora posuzovány z různých hledisek, jejich kombinace se třetím je zcela nová.
41. S ohledem na skutečnosti uvedené ve spisu upozorňuji na konkrétní problém týkající se určení právního postavení společností MF Global UK a W. W. H., neboť ve vyjádřeních předložených Soudnímu dvoru často dochází k záměně hlavního původce a spoluúčastníka nebo spolupůvodce dotčeného občanskoprávního deliktu. Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že i když pan Melzer požádal o náhradu škody pouze společnost MF Global UK, která patrně v jeho očích měla rozhodující úlohu při vzniku škody, hlavním původcem byla spíše společnost W. W. H., zatímco společnost MF Global UK byla podle tvrzení žalobce přinejmenším spolupůvodcem. Předběžná otázka je každopádně formulována dostatečně široce, aby zahrnula oba případy, tedy účast nebo společné jednání osoby, která není žalována. V důsledku toho bude odpověď navrhovaná v tomto stanovisku formulována s přihlédnutím k oběma těmto aspektům.
42. Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda lze podat žalobu k soudu, v jehož obvodu se spoluúčastník nebo spolupůvodce dopustil svého škodného jednání v případě více škodných událostí, ke kterým došlo v různých členských státech. To by vedlo k přesnějšímu zohlednění místa příčinné události škody způsobené jedním z účastníků na škodě, a to aniž údajná oběť byla povinna žalovat tohoto spoluúčastníka nebo spolupůvodce, jak je tomu ve sporu v původním řízení.
43. Jinými slovy, předkládající soud si přeje, aby Soudní dvůr uznal dodatečnou možnost volby soudu za předpokladu, kdy jsou žalovaní s bydlištěm v různých členských státech společně odpovědní za deliktní jednání, prostřednictvím zakotvení „alternativního hledisko místa škodné události“ – podle formulace použité v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Jednalo by se, vzhledem k zavedení nové příslušnosti, která je zde navrhována, o rozšíření možností, které žalobci až doposud nabízela judikatura Soudního dvora. To podle mého názoru ve skutečnosti neznamená vytvoření nové hlavní části, která by byla připojena k „místu, kde škoda vznikla“ a k „místu příčinné události, která vedla ke vzniku škody“. Předkládající soud spíše navrhuje extenzivní výklad druhého z těchto důvodů, který spočívá v tom, že by případně bylo připuštěno, že existuje‑li přeshraniční účast několika původců deliktního jednání, místo jednání, které vedlo ke vzniku škody, způsobené jedním z nich, může zakládat příslušnost soudu ve vztahu k ostatním původcům.
B – K odpovědi na předběžnou otázku
1. Rozdílné názory
44. Z vyjádření předložených Soudnímu dvoru vyplývají dva názory: pan Melzer, jakož i německá, česká a portugalská a švýcarská vláda navrhují připuštění nové příslušnosti navrhované předkládajícím soudem, zatímco MF Global UK a Komise se domnívají, že na položenou otázku je třeba odpovědět záporně.
45. Z odůvodnění předkládajícího soudu vyplývá, že se přiklání k možnosti určit mezinárodní soudní příslušnost, kterou označuje jako „alternativní“, namísto události, která vedla ke vzniku škody, kterou způsobil údajný spolupůvodce nebo spoluúčastník, i když není podanou žalobou žalován.
46. Tento směr, jakož i samotný důvod předběžné otázky vysvětlují informace poskytnuté Landgericht Düsseldorf ohledně obsahu vnitrostátního práva. Jeví se totiž, že § 830 německého občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch) stanoví, že podílí-li se několik osob na škodné události, je každý původce nebo spoluúčastník považován za odpovědného za účast na podílu ostatních osob na tomto jednání. Předkládající soud mimoto uvádí, že na základě § 32 německého občanského soudního řádu (Zivilprozessordnung) může být příslušnost v deliktní oblasti založena na protiprávním jednání, kterého se dopustili různí spolupůvodci, takže tato jednání jsou jim vzájemně přičitatelná.
47. Kdyby tedy byl spor v původním řízení čistě vnitrostátní povahy, vzhledem k tvrzení žalobce, pana Melzera, proti žalované, společnosti MF Global UK, a proti její údajné spolupůvodkyni nebo spoluúčastnici, společnosti W. W. H.(25), mohl se soud se sídlem v obvodu, ve kterém jeden z původců uváděného protiprávního jednání jednal, z tohoto titulu prohlásit příslušným k rozhodování o žalobě týkající se deliktní odpovědnosti, podané proti jednomu ze spolupůvodců(26).
48. Řešení je však méně jasné, má-li situace, tak jako v projednávané věci, vazby na území několika členských států, namísto toho, aby byla omezena na německé území. Předkládací rozhodnutí totiž zdůrazňuje, že v této věci v německé judikatuře a právní teorii existují rozdíly. Předkládající soud uvádí, že některé soudy se domnívaly, že čl. 5 bod 3 nařízení č. 44/2001 umožňuje vázat přeshraniční spor k místu škodného jednání spolupůvodce nebo spoluúčastníka z toho důvodu, že centrum protiprávního jednání nebo opominutí se nacházelo v tomto místě(27). Tato rozhodnutí byla podpořena souhlasnými stanovisky některých představitelů právní teorie, zatímco značný počet odborníků je proti a uplatňuje argumenty, ke kterým se vrátím podrobně později s tím, že sdílím názor posledně uvedených.
49. Úvahy, na nichž je založena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, spadají do tohoto velmi zvláštního kontextu. Soudní dvůr však není žádným způsobem vázán přístupem, jenž je upřednostňován na vnitrostátní úrovni. Podle ustálené judikatury totiž musí být pojmy použité v nařízení č. 44/2001 vykládány autonomně, a to především s přihlédnutím k systematice a cílům uvedeného nařízení – za účelem zajištění jednotného použití tohoto nařízení ve všech členských státech(28).
2. Navrhovaný výklad
a) Pokyny pro výklad
50. Je jisté, že pojem „místo, kde došlo […] ke škodné události“, uvedený v čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001 je třeba vykládat nezávisle na obsahu právních systému členských států, jelikož provedení pravidel o příslušnosti, která toto nařízení stanoví, nemůže být vedeno vnitrostátními zájmy, jestliže nemá dojít ke ztrátě jejich užitečného účinku na sjednocení, k jehož dosažení jsou určeny(29).
51. V souladu s judikaturou Soudního dvora musí být obsah ustanovení nařízení č. 44/2001 analyzován nejen ve světle jeho znění, nýbrž i ve světle systému zavedeného tímto nařízením a cílů, které sleduje(30).
52. Bez dalšího uvádím, že nejsem příznivcem výkladu čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001, kterým by se připustilo – jak to zamýšlí Landgericht Düsseldorf – že by si dotyčný žalobce mohl platně vybrat, zda se obrátí na posledně uvedený soud, jakožto na soud místa, kde se spoluúčastník nebo spolupůvodce, který není žalován, podílel na spáchání tvrzeného škodného jednání, a nikoliv pouze zvolit mezi soudem místa, kde má žalovaný bydliště, soudem místa, kde škoda vznikla, nebo soudem místa, kde došlo ke škodné události, jež jsou tradičně uváděna v judikatuře. Takový výklad by totiž podle mého názoru byl příliš extenzivní, a to s ohledem na analytické poznatky systematické i teleologické povahy, které následují(31).
b) Výklad založený na systematice nařízení č. 44/2001
53. Na úvod podotýkám, že v nařízení č. 44/2001 existuje ustanovení, konkrétně čl. 6 odst. 1, který výslovně stanoví možnost žalovat žalovaného u soudu, který se váže ke sporu, jenž se ho týká, prostřednictvím jiné osoby, avšak tato odvozená příslušnost existuje výlučně za předpokladu, že existuje několik žalovaných, což s sebou nese riziko vydání vzájemně si odporujících rozhodnutí(32); v případě sporu v původním řízení tomu tak není. Z důvodu, který není v předkládacím rozhodnutí(33) uveden, se totiž pan Melzer rozhodl žalovat u Landgericht Düsseldorf pouze společnost MF Global UK, jejíž sídlo se nachází v Londýně, a nikoliv společnost W. W. H., která má sídlo v Düsseldorfu, a to i přesto, že londýnské společnosti patrně vytýká pouze spoluúčast. Žalobce touto volbou – jejíž případné negativní důsledky musí nést – ztratil možnost domáhat se jak rozšíření příslušnosti založené na místě bydliště třetí osoby a v praxi, tak i jednání, kterého se na tomto místě mohla dopustit – což je podle uvedeného článku 6 přípustné.
54. Obecné pravidlo o příslušnosti, stanovené v čl. 2 odst. 1 nařízení č. 44/2001, který má za cíl ochranu zájmů účastníka řízení, jenž nepodal přeshraniční žalobu, mimoto stanoví, že v zásadě jsou příslušné soudy členského státu, ve kterém má bydliště žalovaný. Podle ustálené judikatury platí, že pokud takové ustanovení, jako je čl. 5 bod 3 uvedeného nařízení, stanoví pravidlo o příslušnosti, které umožňuje odchýlit se od této základní zásady tím, že žalobci poskytne možnost podat žalobu, musí být jeho výklad striktní, či dokonce restriktivní(34). Je tedy nutné nerozšiřovat působnost posledně uvedeného článku nad rámec případů výslovně stanovených nařízením č. 44/2001(35), jinak bude v tomto ohledu narušen užitečný účinek článku 2 a přestoupen záměr unijního zákonodárce. Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr rozhodl, že slovní spojení „místo, kde došlo […] ke škodné události“, nemůže být, v případě vazby k místu, kde škoda vznikla(36), vykládáno příliš extenzivně, stejně tomu musí podle mého názoru být i v případě vazby k místu škodné události, takže nelze připustit, aby přičtení jednání, jehož se v jiném členském státu dopustila třetí osoba, žalovanému, umožnilo založení příslušnosti soudu v oblasti deliktní odpovědnosti.
55. Nadto, jak jsem již zdůraznil, umožňuje pravidlo stanovené v čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001 – na rozdíl od článku 2 uvedeného nařízení – určit mezi všemi soudy členských států, které jsou příslušné ratione materiae, konkrétní soud. Z bodu 12 odůvodnění tohoto nařízení vyplývá, že uvedený článek 5 má takto určit soud, který je zeměpisně blízký sporu, a je tak nejvhodnější k tomu, aby v této věci sám rozhodl.
56. Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že toto pravidlo je založeno na zvláště úzké vazbě mezi sporem a soudy místa, kde došlo ke škodné události, která odůvodňuje určení příslušnosti těchto soudů z důvodů řádného výkonu spravedlnosti a účelné organizace řízení, zejména pokud jde o blízkost sporu a provedení důkazů(37).
57. Kdyby ovšem měla být přijata nová příslušnost, kterou navrhuje překládající soud, vedla by tato úvaha k tomu, že v takové situaci, jaká je dotčena v původním řízení, by soud, který by byl prohlášen za příslušný na základě jednání třetí osoby, která není žalována – v projednávané věci německé osoby – byl nucen rozhodnout o odpovědnosti žalovaného – v projednávané věci usazeného ve Spojeném království – jehož údajně protiprávní jednání není blízké, nýbrž je vzdálené územnímu obvodu tohoto soudu, a to s vědomím, že společnost MF Global UK je činná pouze na britském území. Při neexistenci dostatečně významné vazby ke sporu se tento soud objektivně nenachází v nejlepším postavení k tomu, aby za těchto okolností rozhodoval.
58. V důsledku toho se domnívám, že je v rozporu se systematikou nařízení č. 44/2001, aby byla připuštěna příslušnost soudu místa, kde je usazen spoluúčastník nebo spolupůvodce hlavního původce protiprávního jednání jakožto subsidiární místo škodné události, a to i když se hlavní místo škodné události nachází v jiném členském státu. Tento přístup je podpořen jinými úvahami souvisejícími s účelem uvedeného nařízení.
c) Výklad založený na cílích nařízení č. 44/2001
59. Nejprve mi v případě argumentů procesní povahy, které vycházejí z cíle řádného výkonu spravedlnosti, jenž je uveden v závěru bodu 12 odůvodnění nařízení č. 44/2001, není jasné, v jakém rozsahu by extenzivní přiznání příslušnosti založené na jednání jiného původce, který vědomě nebyl žalován, odpovídalo uvedeným cílům, existuje‑li jediný žalovaný – jako je tomu v projednávané věci. Zjevně by tomu bylo jinak, kdyby mělo být usnadněno sloučení několika řízení vedených proti různým žalovaným u téhož soudu, avšak o takovou centralizaci příslušnosti se v projednávané věci vůbec nejedná(38).
60. Jak uvádí německá vláda, je pravda, že poskytnutí dodatečné možnosti za podmínek navrhovaných předběžnou otázkou by mohlo splňovat, – v a priori chvályhodném zájmu – rozšíření volby účastníka řízení údajně poškozeného protiprávním jednáním, aby nemusel podávat soudní žalobu v místě, kde by to pro něj bylo nákladnější nebo méně jisté, zejména v případě důkazů, jež mají být předloženy. Nicméně úsilí zvýhodnit poškozeného není základem pravidla o příslušnosti stanoveného v čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001. Soudní dvůr totiž rozhodl, že na rozdíl od ostatních ustanovení uvedeného nařízení nemá posledně uvedené ustanovení za cíl poskytnout ochranu té ze stran ve sporu, která má slabší postavení(39).
61. Nutnost usnadnit možnost podat žalobu k soudu, který je „nejblíže“ skutkovým okolnostem, která je uvedena v závěru výše uvedeného bodu 12, by vedla spíše k záporné odpovědi na předběžnou otázku položenou v projednávané věci. Podle mého názoru je třeba vymezit určité hranice možností příslušnosti poskytnutých žalobci, a to i když se jedná o účastníka řízení, který tvrdí, že byl poškozen, aby bylo omezeno nebezpečí „forum shopping“(40).
62. Je ostatně zásadní dbát na soulad se zásadou právní jistoty, kterou se řídili tvůrci nařízení č. 44/2001(41). Požadavek „vysoké předvídatelnosti“ pravidel o příslušnosti je tak podpořen bodem 11 odůvodnění uvedeného nařízení. V souladu s judikaturou Soudního dvora zásada právní jistoty vyžaduje, aby byla pravidla o příslušnosti, stanovená v článku 2 tohoto nařízení, vykládána způsobem umožňujícím běžně informovanému žalovanému přiměřeně předvídat, u kterého soudu, jiného než soudu členského státu, v němž se nachází jeho bydliště, může být žalován(42).
63. Dodávám, že záměr přijmout jednotná pravidla s cílem „zajistit přiměřenou rovnováhu mezi zájmy osoby, vůči které je uplatňován nárok na náhradu škody, a zájmy poškozeného“(43) vedl tvůrce nařízení č. 44/2001(44). Hledání této rovnováhy podle mého názoru musí rovněž vést Soudní dvůr při jeho výkladu čl. 5 bodu 3 uvedeného nařízení.
64. Určitá předvídatelnost příslušnosti platné v oblasti deliktní odpovědnosti je nutná pro domnělého původce škody, protože v případě její neexistence by mohlo dojít k odrazení hospodářských subjektů od provozování přeshraničních činností. Možnost, aby se žalobce obracel na všechny soudy členského státu, v jejichž obvodu se spolupůvodce nebo spoluúčastník podílel na spáchání protiprávního jednání, aniž byl sám žalován, tak považuji za nepřiměřenou z hlediska zásad právní jistoty a rovnováhy mezi zájmy účastníků řízení.
65. Jak bylo uvedeno ve zprávě o konkrétním používání nařízení č. 44/2001(45), může opakované, takřka nekonečné, dělení příslušnosti platné v oblasti deliktní odpovědnosti osobu, jejíž odpovědnost byla zpochybněna, nutit k tomu, aby se bránila před soudy různých členských států, a tudíž podle více právních systému, mezi nimiž patrně převládne ten nejpřísnější.
66. Je zřejmé, že čl. 5 bod 3 nařízení č. 44/2001 je nyní – a již byl – vykládán s určitou flexibilitou. Avšak existuje nebezpečí, že Soudní dvůr násobením nových hraničních určovatelů nejen že vytvoří judikaturu, která se stane obtížně srozumitelnou kvůli své rozpínavé povaze, nýbrž že také skrytě přeformuluje uvedený čl. 5 bod 3. Pokud by takový trend rozhodování ve prospěch extenzivního přístupu k tomuto ustanovení pokračoval, aniž to bude nutné, mohlo by to vést k úplnému převrácení ústředního mechanismu nařízení č. 44/2001 tím, že by základní zásada, podle které musí být osoby s bydlištěm na území jednoho členského státu obvykle žalovány před soudy tohoto státu, byla odsunuta na druhou kolej(46). Podle mého názoru je tedy třeba, aby Soudní dvůr při výkladu uvedeného článku nezacházel v tomto směru příliš daleko.
67. V důsledku toho mám za to, že záporná odpověď na předběžnou otázku položenou předkládajícím soudem lépe splňuje požadavky vyplývající ze systematiky i cílů nařízení č. 44/2001.
V – Závěry
68. S ohledem na předcházející úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr na předběžnou otázku položenou Landgericht Düsseldorf odpověděl následovně:
„Článek 5 bod 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že pravidlo zvláštní příslušnosti v oblasti deliktní odpovědnosti stanovené tímto ustanovením se nepoužije, je‑li v případě účasti více osob na údajně škodném jednání, které jednaly v různých členských státech, vazba mezi žalobou podanou proti jedné z nich a soudem rozhodujícím o této žalobě založena pouze na místě škodné události připisované spoluúčastníkovi nebo spolupůvodci, který není žalován před stejným soudem.“