ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(první senát)
30. listopadu 2009
Věc F-55/08
Carlo De Nicola
v.
Evropská investiční banka
„Veřejná služba – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Hodnocení – Povýšení – Zdravotní pojištění – Hrazení lékařských výdajů – Psychické obtěžování – Povinnost péče – Žaloba na náhradu škody – Příslušnost Soudu – Přípustnost“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 41 pracovního řádu zaměstnanců Evropské investiční banky, kterou se C. de Nicola zejména domáhá zaprvé zrušení rozhodnutí odvolacího výboru Evropské investiční banky ze dne 14. prosince 2007 zamítajícího jeho opravný prostředek směřující k přehodnocení známky, která mu byla přidělena za rok 2006 a ke zrušení rozhodnutí Banky ze dne 13. července 2007 týkajících se povýšení za rok 2006, jelikož na jejich základě nebyl povýšen do funkce D, zadruhé zrušení svého hodnotícího posudku za rok 2006 a rozhodnutí ze dne 13. července 2007, jelikož na jejich základě nebyl povýšen do této funkce, zatřetí určení, že byl obětí psychického obtěžování, začtvrté aby byla Bance uložena náhrada škody, kterou údajně utrpěl z důvodu tohoto obtěžování, a konečně zrušení rozhodnutí o odmítnutí uhradit některé náklady za lékařský zákrok laserem.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobci se ukládá náhrada nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Opravný prostředek – Žaloba směřující proti rozhodnutí, kterým byla stížnost zamítnuta – Přípustnost
(Služební řád, články 90 a 91)
2. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Hodnocení
(Pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 22)
3. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Roční hodnotící posudek
(Služební řád, článek 91)
4. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Hodnocení – Praktická příručka k hodnocení
5. Úředníci – Žaloba – Námitka protiprávnosti – Přípustnost
(Článek 241 ES; služební řád, článek 91)
6. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Hodnocení – Odvolací výbor
(Pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 22)
7. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Sociální zabezpečení – Zdravotní pojištění – Léčebné náklady – Náhrada nákladů – Zamítnutí – Napadení posudku pověřeného lékaře
(Pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 35)
8. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Žaloba – Obdobné použití čl. 91 odst. 1 služebního řádu
(Článek 236 ES; služební řád, článek 91; pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 41)
1. Účinkem návrhových žádání směřujících proti stanovisku odvolacího výboru zřízeného v rámci Evropské investiční banky pro hodnocení zaměstnanců je to, že jsou soudu Společenství předloženy hodnotící posudky, proti kterým byl podán takový správní opravný prostředek.
(viz bod 84)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 23. února 2001, De Nicola v. EIB, T‑7/98, T‑208/98 a T‑109/99, Recueil FP, s. I‑A‑49 a II‑185, bod 132
2. Podle článku 22 pracovního řádu zaměstnanců Evropské investiční banky postup, kterým je třeba se řídit při ročním hodnocení každého zaměstnance, „je určen vnitřním rozhodnutím“ Banky. V případě, že neexistuje žádný odkaz na jiný předpis než na služební přípis, je nutno konstatovat, že Banka na základě tohoto přípisu stanovila postup ročního hodnocení a že uvedený služební přípis a praktická příručka k hodnocení uvedená v příloze tohoto přípisu představují soubor závazných pravidel, od kterých se Banka nesmí odchýlit, protože jinak by se dopustila pochybení. I za předpokladu, že uvedený služební přípis není „vnitřním rozhodnutím“, na které se vztahuje pracovní řád zaměstnanců, není tím však zbaven závaznosti, jelikož musí být analyzován přinejmenším jako vnitřní směrnice, kterou si Banka sama uložila pravidlo chování, sice jen orientační, ale od něhož se nemůže odchýlit, aniž by upřesnila důvody, které ji k tomu vedly, protože jinak by porušila zásadu rovného zacházení.
Jestliže tak praktická příručka k hodnocení určuje lhůtu pro uskutečnění hodnotících pohovorů, tato lhůta musí být dodržena. Stejně tak, jelikož uvedená příručka stanoví, že před hodnotícím pohovorem musí dotyčný zaměstnanec vyplnit některé části návrhu hodnotícího posudku, které mu předá hodnotitel, analýza těchto rubrik a sepsání relevantních poznámek vyžadují minimální čas na rozmyšlenou ze strany dotyčné osoby a tedy aby byla dotyčné osobě poskytnuta přiměřená lhůta mezi přijetím návrhu hodnotícího posudku a konáním pohovoru, přičemž dobu několika minut nelze považovat za přiměřenou.
Nesrovnalosti týkající se data, kdy se konal hodnotící pohovor, a lhůty poskytnuté úředníkovi ke sdělení jeho komentářů k návrhu hodnotícího posudku však nejsou samy o sobě takové povahy, aby odůvodnily zrušení sporného posudku, jelikož jednak délka hodnotícího řízení a zpoždění, k nimž došlo v jeho průběhu, nemohou samy o sobě ovlivnit legalitu hodnotícího posudku, a jednak úředníkovi bylo umožněno uplatnit své vyjádření, analýzy a komentáře k návrhu sporného posudku při druhém hodnotícím pohovoru.
(viz body 105, 106, 109, 112, 113 a 121 až 124)
Odkazy:
Soudní dvůr: 13. prosince 1984, Lux v. Účetní dvůr, 129/82 a 274/82, Recueil, s. 4127, bod 20
Soud prvního stupně: 26. října 1994, Marcato v. Komise, T‑18/93, Recueil FP, s. I‑A‑215 a II‑681, bod 36; 10. září 2003, McAuley v. Rada, T‑165/01, Recueil FP, s. I‑A‑193 a II‑963, bod 44; 25. října 2005, Micha v. Komise, T‑50/04, Sb. VS s. I‑A‑339 a II‑1499, bod 45; 13. prosince 2005, Cwik v. Komise, T‑155/03, T‑157/03 a T‑331/03, Sb. VS s. I‑A‑411 a II‑1865, body 159 až 161
3. Soudu Společenství nepřísluší nahradit svým posouzením posouzení osob pověřených hodnotit zaměstnance Evropské investiční banky. Evropská investiční banka disponuje totiž podobně jako ostatní orgány a instituce Společenství při hodnocení práce svých zaměstnanců rozsáhlou posuzovací pravomocí. Přezkum legality posouzení obsažených v ročním hodnotícím posudku zaměstnance Banky provedený soudem Společenství se týká pouze případných formálních vad, zjevných skutkových omylů postihujících tato posouzení, jakož i případného zneužití pravomoci.
(viz bod 126)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 22. října 2002, Pflugradt v. ECB, T‑178/00 a T‑341/00, Recueil, s. II‑4035, bod 69
4. Ustanovení praktické příručky k hodnocení nacházející se v příloze služebního přípisu určujícího postup hodnocení v rámci Evropské investiční banky, podle něhož cíle musí být „hodnocenou osobou odsouhlaseny“, nemůže být vykládáno v tom smyslu, že v případě nesouhlasu dotyčné osoby je hodnotící posudek vadný. Pokud by byl použit tento výklad, uvedené ustanovení by vedlo k tomu, že by správa ve všech případech měla povinnost získat souhlas zaměstnanců o povaze úkolů, které jsou jim svěřeny, a zaměstnanci by tak mohli volit cíle, kterých musí dosáhnout, což by bylo zjevně v rozporu s pravidly řádné správy a se zásadou nadřízenosti.
(viz bod 131)
5. Ačkoliv úředník v zásadě může prostřednictvím námitky napadnout legalitu předpisů s obecnou působností přijatých orgánem nebo institucí Společenství – přičemž toto napadení nelze analyzovat jako žádost o uložení příkazu – musí splnit dvojí podmínku, že individuální rozhodnutí, o jehož zrušení žádá, bylo přijato za přímého použití těchto předpisů a že výsledek této námitky protiprávnosti mu může poskytnout prospěch.
(viz bod 172)
Odkazy:
Soudní dvůr: 5. října 2000, Rada v. Chvatal a další, C‑432/98 P a C‑433/98 P, Recueil s. I‑8535, bod 33
Soud prvního stupně: 29. listopadu 2006, Campoli v. Komise, T‑135/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑297 a II‑A‑2‑1527, bod 132
6. Odvolací výbor, na který se zaměstnanec Evropské investiční banky může obrátit v rámci svého ročního hodnocení, nejedná jako hierarchický nadřízený příslušných orgánů Banky. Jeho rozhodnutí nenahrazuje rozhodnutí těchto orgánů. Výbor vykonává poslání téměř soudního charakteru spočívající v přezkumu legality rozhodnutí, která mu jsou předložena, a to na základě úvah srovnatelných s úvahami soudu Společenství. Zejména ověřuje, zda postup vypracování hodnotících posudků byl řádný a zda Banka zjevně neporušila meze své posuzovací pravomoci, která je v oblasti hodnocení a povyšování obzvlášť rozsáhlá.
Když soud Společenství poté, co přezkoumal legalitu týchž rozhodnutí, která byla předložena odvolacímu výboru, dospěje k témuž závěru jako výbor, a sice že žalobní důvody podané proti těmto rozhodnutím musí být zamítnuty, soud Společenství již nemá další zájem rozhodovat o návrhových žádáních směřujících proti rozhodnutí výboru. Tato návrhová žádání splývají s návrhovými žádáními směřujícími ke zrušení rozhodnutí Banky, která představují předmět sporu.
I za předpokladu, že by legalita rozhodnutí odvolacího výboru mohla být přezkoumána samostatně a že by toto rozhodnutí bylo prohlášeno za protiprávní, by se takové zrušení nedotklo sporného posudku, který toto rozhodnutí nenahradilo. Nemohlo by tedy mít za účinek to, že by Bance bylo nařízeno znovu odvolacímu výboru předložit napadení sporného posudku ze strany žalobce, jelikož soud Společenství již o tomto napadení sám rozhodl.
(viz body 196, 197 a 199)
7. Z bodu III přílohy II vnitřních ustanovení v oblasti zdravotního pojištění přijatých podle článku 35 pracovního řádu zaměstnanců Evropské investiční banky vyplývá, že zaměstnanec Banky, který hodlá napadnout odmítnutí náhrady lékařských výdajů, které vynaložil, musí využít specifického právního prostředku, který má k tomuto účelu k dispozici. Bylo by v rozporu s cílem sledovaným těmito ustanoveními, která směřují k tomu, že pověřují nezávislého lékaře, aby přispěl k vyřešení sporů v oblasti lékařské péče, pokud by zaměstnanec mohl platně zpochybnit posudek pověřeného lékaře mimo řízení, které bylo speciálně k tomuto účelu vytvořeno.
(viz bod 212)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 17. června 2008, De Fays v. Komise, F‑97/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 56
8. Jelikož je Banka na základě protokolu o statutu Evropské investiční banky oprávněna stanovit režim použitelný na její zaměstnance, přísluší jí určit podmínky, za kterých se její zaměstnanci mohou obrátit na Soudní dvůr na základě článku 236 ES.
Pracovní řád zaměstnanců Banky se v článku 41 týkajícím se procesních prostředků omezuje na připomenutí příslušnosti Soudního dvora a zavedení smírčího řízení. Neobsahuje tedy žádné specifické pravidlo, jehož účinkem by bylo omezení nebo rozšíření takové pravomoci Soudního dvora, jak vyplývá pro úředníky z článku 91 služebního řádu a z ustálené judikatury.
Jelikož v uvedeném pracovním řádu zaměstnanců v tomto ohledu není uvedena žádná skutečnost, je třeba nikoliv přímo uplatnit pravidla služebního řádu, což by porušilo specifickou povahu režimu použitelného na zaměstnance Evropské investiční banky, ale vycházet z těchto pravidel a uplatnit je obdobně, jelikož čistě vnitřní spory mezi Bankou a jejími zaměstnanci se svou povahou podobají sporům mezi orgány Společenství a jejich úředníky nebo pracovníky.
Na žaloby zaměstnanců Evropské investiční banky je tudíž třeba obdobně uplatnit pravidlo vyplývající z čl. 91 odst. 1 služebního řádu, podle něhož soud Společenství nemá pravomoc, pokud žaloba, která je mu předložena, nesměřuje proti aktu, který správa přijala k zamítnutí nároků žalobce.
(viz body 233 až 236 a 239)
Odkazy:
Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek De Nicola v. EIB, body 100, 101 a 107