ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(samosoudce)
21. září 2015
Věc F‑72/11
Anastasios Anagnostu a další
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Povyšování – Povyšovací řízení 2010 a 2011 – Referenční sazby násobení – Článek 6 odst. 2 služebního řádu – Přechodná opatření pro období od 1. května 2004 do 30. dubna 2011 – Článek 9 přílohy XIII služebního řádu – Obecná prováděcí ustanovení k článku 45 služebního řádu – Stanovení limitů pro povýšení – Nezařazení na seznam povýšených úředníků – Právní zájem na podání žaloby“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se A. Anagnostu a 24 dalších žalobců domáhají zaprvé zrušení rozhodnutí orgánu Evropské komise oprávněného ke jmenování, kterými se stanoví limity pro povýšení v povyšovacích řízeních 2010 a 2011 do platových tříd AD 13 a AD 14, a zadruhé zrušení seznamu úředníků povýšených do platových tříd AD 13 a AD 14 v povyšovacím řízení 2010, jakož i zrušení implicitního rozhodnutí orgánu Komise oprávněného ke jmenování, kterým odmítl povýšit větší počet úředníků do platových tříd AD 13 a AD 14.
Rozhodnutí: Rozhodnutí Evropské komise ze dne 26. listopadu 2010 o nepovýšení A. Antoulase, D. Bruni, D. Nicolaidou-Kallergis a A. Xanthopoulose se zrušují. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská komise ponese čtyři pětadvacetiny vlastních nákladů řízení a nahradí čtyři pětadvacetiny nákladů řízení vynaložených žalobci. Žalobci s výjimkou A. Antoulase, D. Bruni, D. Nicolaidou-Kallergis a A. Xanthopoulose ponesou dvacet jedna pětadvacetin vlastních nákladů řízení a nahradí dvacet jedna pětadvacetin nákladů řízení vynaložených Evropskou komisí.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Rozhodnutí o stanovení limitů pro povýšení – Přípravný akt – Vyloučení – Akt napadnutelný incidenčně v rámci žaloby na neplatnost rozhodnutí, kterým se stanoví seznam povýšených úředníků
(Služební řád, článek 45 a čl. 90 odst. 2)
2. Žaloby úředníků – Právní zájem na podání žaloby – Referenční sazby násobení – Rozhodnutí o stanovení limitů pro povýšení – Žaloba směřující proti odmítnutí povýšení – Nezbytnost prokázání možnosti dosáhnout limitu pro povýšení – Neexistence žalobních důvodů, které se jich osobně týkají
(Služební řád, články 90 a 91)
1. Akty nebo rozhodnutími, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost, mohou být pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení. Pokud se jedná o akty nebo rozhodnutí, jejichž vypracování se uskutečňuje v několika krocích, zejména na závěr vnitřního řízení, jako je rozhodnutí v rámci povyšovacího řízení upraveného v obecných prováděcích ustanoveních k článku 45 služebního řádu, jsou v zásadě napadnutelnými akty pouze ta opatření, jimiž je na konci tohoto řízení zaujato s konečnou platností stanovisko orgánu. Naproti tomu mezitímní opatření, jejichž účelem je příprava konečného rozhodnutí, nezasahují nepříznivě do právního postavení ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu a lze je napadnout pouze incidenčně v rámci žaloby proti zrušitelným aktům.
Stanovení limitů pro povýšení, ať se jedná o orientační limity nebo konečné limity, je pouze jednou z postupných etap v povyšovacím řízení, které končí zveřejněním seznamu povýšených úředníků při příležitosti povýšení. Až teprve v okamžiku zveřejnění tohoto seznamu může být přitom právní postavení úředníků připadajících v úvahu pro povýšení dotčeno. Z toho plyne, že rozhodnutí o stanovení limitů pro povýšení jsou přípravnými akty pro rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, kterým se stanoví seznam povýšených úředníků.
I když takové přípravné akty nemohou být předmětem samostatné žaloby na neplatnost, jejich legalita může být stále napadena v rámci žaloby namířené proti konečnému rozhodnutí.
Návrh na zrušení rozhodnutí o stanovení limitů pro povýšení je tudíž nepřípustný.
(viz body 38 až 42)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudky ze dne 9. března 2000, Vicente Nuñez v. Komise, T‑10/99, EU:T:2000:60, bod 28; ze dne 5. března 2003, Staelen v. Parlament, T‑24/01, EU:T:2003:52, body 32 a 33 a citovaná judikatura; ze dne 19. března 2003, Tsarnavas v. Komise, T‑188/01 až T‑190/01, EU:T:2003:77, bod 73 a citovaná judikatura, a ze dne 3. května 2007, Crespinet v. Komise, T‑261/04, EU:T:2007:122, bod 42 a citovaná judikatura
Soud pro veřejnou službu: usnesení ze dne 13. prosince 2006, Aimi a další v. Komise, F‑47/06, EU:F:2006:134, bod 64
2. Úředník není oprávněn jednat v zájmu zákona nebo orgánů a na podporu žaloby na neplatnost může uplatňovat pouze žalobní důvody, které se ho osobně týkají. K prokázání právního zájmu úředníka na zrušení rozhodnutí o jeho nepovýšení z důvodu, že nebyla dodržena sazba údajně použitelná při povýšení v dotyčné platové třídě, je třeba, aby prokázal, že s ohledem na jeho osobní situaci a obzvláště na celkový počet bodů potřebných k povýšení, které nashromáždil, není vyloučeno, že by mohl dosáhnout limitu pro povýšení, pokud by se použila výše uvedená sazba.
Každé povyšovací řízení je však nutně nezávislé na povyšovacích řízeních, která mu předcházejí nebo ho následují, jelikož úředníci, jejichž zásluhy musejí být porovnány, a kritéria, která jsou pro toto porovnání stanovena, jsou pro každé povyšovací řízení specifická. Proto pouhá skutečnost, že nepovýšení většího počtu úředníků do dotyčných platových tříd v rámci dotyčného povyšovacího řízení může mít dopad na postavení žalobců na seznamech zásluh pro dotyčné platové třídy v následujících povyšovacích řízeních, a tudíž zdržet jejich povýšení, se přímo a bezprostředně nedotýká jejich právního postavení.
(viz body 56, 57 a 63)
Odkazy:
Soud prvního stupně: rozsudky ze dne 24. dubna 2009, Sanchez Ferriz a další v. Komise, T‑492/07 P, EU:T:2009:116, body 26 a 39 a citovaná judikatura, a ze dne 16. října 2014, Schönberger v. Účetní dvůr, T‑26/14 P, EU:T:2014:887, bod 39