Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Consiglio di Stato (Itálie) dne 27. ledna 2020 – AQ, BO, CP v. Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero dell'Istruzione, dell'Università e della Ricerca - MIUR, Università degli studi di Perugia
(Věc C-40/20)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Consiglio di Stato
Účastníci původního řízení
Navrhovatelé: AQ, BO, CP
Odpůrci: Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero dell'Istruzione, dell'Università e della Ricerca - MIUR, Università degli studi di Perugia
Předběžné otázky
Brání ustanovení 5 rámcové dohody uvedené ve směrnici 1999/70/ES (směrnice Rady o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, dále jen „směrnice“)1 , nadepsané „Opatření k předcházení zneužití“, ve spojení s body 6 a 7 odůvodnění a s ustanovením 4 rámcové dohody („Zásada zákazu diskriminace“), jakož i ve světle zásad rovnocennosti, efektivity a užitečného účinku [unijního] práva, takové vnitrostátní právní úpravě, v projednávané věci čl. 24 odst. 3 písm. a) a čl. 22 odst. 9 zákona 240/2010, která umožňuje univerzitám využívat, bez kvantitativních limitů, ve vztahu k vědeckým pracovníkům smlouvy na dobu určitou v délce tří let a prodloužitelné o dva roky, aniž by uzavření a prodloužení bylo podřízeno jakémukoli objektivnímu důvodu spojenému s dočasnými nebo výjimečnými potřebami univerzity, která je uzavírá, a která stanoví jako jediné omezení využití vícero pracovních poměrů na dobu určitou se stejnou osobou pouze délku nepřesahující dvanáct let, a to i nesouvisejících?
Brání uvedené ustanovení 5 rámcové dohody ve spojení s body 6 a 7 odůvodnění směrnice a s uvedeným ustanovením 4 rámcové dohody, jakož i s ohledem na užitečný účinek [unijního] práva, takové vnitrostátní právní úpravě (v projednávané věci článek 24 a čl. 29 odst. 1 zákona 240/2010) v rozsahu, v němž univerzitám umožňuje přijímat pouze vědecké pracovníky na dobu určitou, aniž by příslušné rozhodnutí záviselo na existenci dočasných nebo výjimečných potřeb a aniž by stanovila jakékoli limity, prostřednictvím potenciálně neomezených po sobě jdoucích smluv na dobu určitou, běžných potřeb výuky a výzkumu těchto univerzit?
Brání ustanovení 4 rámcové dohody takové vnitrostátní právní úpravě, jako je čl. 20 odst. 1 legislativního nařízení 75/2017 (jak je vykládán ve výše uvedeném ministerském oběžníku č. 3/2017), která sice uznává možnost stabilizovat vědecké pracovníky na dobu určitou zaměstnané ve veřejných výzkumných institucích - ale pouze pokud byli zaměstnáni ve službě alespoň tři roky do 31. prosince 2017 - nicméně tuto možnost neposkytuje univerzitním vědeckým pracovníkům na dobu určitou, a to pouze z důvodu, že čl. 22 odst. 16 legislativního nařízení 75/2017 navrátil pracovní poměr, byť zákonem založený na pracovní smlouvě, do „režimu podle veřejného práva“, navzdory tomu, že čl. 22 odst. 9 zákona 240/2010 podřizuje vědecké pracovníky výzkumných institucí a univerzit stejnému pravidlu maximální délky trvání, kterou mohou mít pracovní poměry na dobu určitou uzavřené, ve formě smluv uvedených v následujícím článku 24 nebo výzkumných grantů uvedených v tomtéž článku 22, s univerzitami a výzkumnými institucemi?
Brání zásady rovnocennosti, efektivity a užitečného účinku unijního práva, s ohledem na výše uvedenou rámcovou dohodu, jakož i zásada zákazu diskriminace obsažená v ustanovení 4 této dohody, takové vnitrostátní právní úpravě [čl. 24 odst. 3 písm. a) zákona 240/2010 a čl. 29 odst. 2 písm. d) a čl. 29 odst. 4 legislativního nařízení 81/2015], která, i při existenci právní úpravy použitelné na všechny veřejné a soukromé pracovníky, jež byla naposledy zahrnuta do tohoto nařízení č. 81 a která stanoví (počínaje rokem 2018) maximální délku trvání pracovního poměru na dobu 24 měsíců (včetně prodloužení a obnovení) a podřizuje využití tohoto typu zaměstnaneckého poměru u veřejné správy existencí „dočasných a výjimečných potřeb“, umožňuje univerzitám přijímat vědecké pracovníky na základě pracovní smlouvy na dobu určitou v délce tří let, která může být prodloužena o dva roky v případě pozitivního hodnocení výukových a vědeckých činností vykonaných v tomto tříletém období, aniž by uzavření první smlouvy nebo prodloužení podřizovala existenci těchto dočasných nebo výjimečných potřeb univerzity, přičemž jí dokonce umožňuje na konci pětiletého období uzavřít s touto nebo jinými osobami ještě jinou smlouvu na dobu určitou stejného typu, a to za účelem naplnění těchto výukových a vědeckých potřeb souvisejících s předchozí smlouvou?
Brání ustanovení 5 výše uvedené rámcové dohody, také s ohledem na zásady efektivity a rovnocennosti a výše uvedené ustanovení 4, aby takováto vnitrostátní právní úprava [čl. 29 odst. 2 písm. d) a čl. 29 odst. 4 legislativního nařízení 81/2015 a čl. 36 odst. 2 a 5 legislativního nařízení 165/2001] neumožňovala univerzitním vědeckým pracovníkům přijatým do zaměstnání prostřednictvím smlouvy na dobu určitou v délce tří let, kterou lze prodloužit o další dva roky [podle výše uvedeného čl. 24 odst. 3 písm. a) zákona 240/2010], následné založení pracovního poměru na dobu neurčitou, přičemž v italském právním řádu neexistuje jiné účinné opatření způsobilé zabránit a sankcionovat zneužití využívání po sobě jdoucích pracovních poměrů na dobu určitou ze strany univerzity?
____________
1 Směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. L 175, 10.7.1999, s. 43).