ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)
22. května 2008 (*)
„Veřejná služba – Otevřené výběrové řízení – Podmínky pro připuštění – Požadovaná odborná praxe – Nepřijetí kandidáta zapsaného na seznam kandidátů vhodných na přijetí – Posuzovací pravomoc výběrové komise a orgánu oprávněného ke jmenování“
Ve věci F‑145/06,
jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE,
Césarem Pascual Garcíou, s bydlištěm v Madridu (Španělsko), zastoupeným B. Cortesem a C. Cortesem, advokáty,
žalobce,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené J. Currallem a M. Velardo, jako zmocněnci,
žalované,
SOUD (druhý senát),
ve složení S. Van Raepenbusch (zpravodaj), předseda, I. Boruta a H. Kanninen, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: R. Schiano, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 6. března 2008,
vydává tento
Rozsudek
1 Žalobou doručenou faxem kanceláři Soudu dne 22. prosince 2006 (prvopis podán dne 2. ledna 2007) C. P. García, úspěšný kandidát otevřeného výběrového řízení EPSO/B/23/04 (Úř. věst. C 81 A, 31. 3. 2004, s. 17), navrhuje zejména zrušení rozhodnutí generálního ředitele Společného výzkumného střediska (SVS) Komise Evropských společenství v Ispra (Itálie) ze dne 7. dubna 2006, kterým byla odmítnuta jeho žádost o pracovní místo na základě oznámení o volném pracovním místě COM/2005/2969 a kterým byla dále do seznamu kandidátů vhodných na přijetí v rámci tohoto výběrového řízení zařazena poznámka informující útvary o tom, že žalobce nesplňuje podmínky pro připuštění k účasti v dotčeném výběrovém řízení (dále jen „napadené rozhodnutí“).
Skutečnosti předcházející sporu
2 Autonomní univerzita Madrid (Španělsko) (Universidad autonoma de Madrid, dále jen „UAM“) udělila žalobci v srpnu roku 1998 bakalářský diplom z fyzikálních věd a v roce 2000 pak bakalářský diplom z nauky o materiálech.
3 V době od 1. února 2001 do 31. ledna 2004 pracoval žalobce na vysoké škole pedagogických a výzkumných pracovníků v Pise (Itálie) (Scuola Normale Superiore, dále jen „SNS“) a na národním institutu fyziky hmoty (Istituto Nazionale per la Fisica della Materia, dále jen „INFM“) za účelem zvýšení své odbornosti v oblasti fyziky kondenzované hmoty (posto di perfezionamento triennale in fisica della materia condensata, dále jen „doktorát v oblasti výzkumu“). Po tuto dobu prováděl výzkum v odvětví polovodičů a nanovědy na půdě „National Enterprise for nanoScience and nanoTechnology“, společného výzkumného podniku zřízeného SNS a INFM (dále jen „NEST“), přičemž absolvoval výuku v rozsahu 150 hodin.
4 Je třeba podotknout, že poté, co byly v Itálii na základě Decreto del Presidente della Repubblica 11 luglio 1980, n. 382, Riordinamento della docenza universitaria, relativa fascia di formazione nonché sperimentazione organizzativa e didattica (nařízení prezidenta republiky ze dne 11. července 1980, čl. 382, o reformě vysokého školství, vzdělávání a experimentálních metod organizace a výuky, GURI čl. 209, ze dne 31. července 1980) zavedeny doktoráty v oblasti výzkumu, Legge 18 giugno 1986, n. 308, Equipollenza del Diploma di Perfezionamento della Scuola Normale Superiore di Pisa con il titolo di Dottore di Ricerca (zákon ze dne 18. června 1986, čl. 308, GURI čl. 149, ze dne 30. června 1986) stanovil, že diplom o dosažení vyšší odbornosti (diploma di perfezionamento) udělovaný SNS a diplom doktora v oblasti výzkumu (dottore di ricerca) udělovaný ostatními italskými univerzitami jsou rovnocenné.
5 V době od 2. února 2004 do 1. února 2005 žalobce nadále pracoval pro SNS, tentokrát na základě smlouvy o spolupráci při výzkumné činnosti (contratto di collaborazione ad attività di ricerca, dále jen „smlouva o výzkumné činnosti“).
Otevřené výběrové řízení EPSO/B/23/04
6 Dne 31. března 2004 bylo zveřejněno oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/B/23/04 na zajištění kandidátů vhodných na přijetí na místo pracovníků technické obsluhy (B5/B4) v oblastech výzkumu a techniky (dále jen „oznámení o výběrovém řízení“). Toto výběrové řízení se vztahovalo na různé oblasti, zejména na oblast „fyzik[y], nauk[y] o materiálech, mechanik[y] a elektronik[y]“, pro kterou žalobce podal svou žádost o pracovní místo. Nejzazší datum pro zápis bylo stanoveno na 30. dubna 2004.
7 Pokud jde o oblast „fyzika, nauka o materiálech, mechanika a elektronika“, služební povinnosti byly v části A bodě I oznámení o výběrovém řízení popsány takto:
„Služební povinnosti spočívají především v:
– používání a projektování experimentálních zařízení na základě pokynů, provádění experimentálních řešení,
– vypracování a využívání analytických technik,
– ověřování a potvrzování výsledků,
– provádění metod zajišťování jakosti v níže uvedených oblastech.
[…]
Zejména:
– přístrojová technika, kontrolní systémy, systémy měření a detekce v oblastech životního prostředí, zdravotnictví, obnovitelných zdrojů energií a emisí,
– analýza a zpracování materiálů pro biolékařské technologie,
– projektování a realizace experimentálních zařízení,
– vybavení a údržba hydraulických, vysokotlakých, nízkotlakých a kryogenních systémů,
– metrologie,
– odpovědnost za laboratoř elektroniky a elektrotechniky,
– odpovědnost za elektronická zařízení a jejich údržba,
– shromažďování dat a modelování.“
8 Část A bod II oznámení o výběrovém řízení obsahovala podrobnosti o podmínkách pro připuštění, které se týkaly osvědčení o studiu či diplomů, odborné praxe a jazykových znalostí a které museli kandidáti splňovat k nejzazšímu datu stanovenému pro zápis. Pokud jde konkrétně o požadovanou odbornou praxi, rubrika 2 zněla takto:
„Po udělení diplomu nebo osvědčení potvrzujícího absolvování vyššího středoškolského studia získali kandidáti odbornou praxi v minimální délce čtyř let na plný úvazek, z toho dva roky v souvislosti s daným typem služebních povinností.
Do odborné praxe se započte, a to nejvýše v rozsahu dvou let:
– období stáže za účelem specializace nebo zvýšení odbornosti jako příprava na plnění služebních povinností uvedených v části A bodě I za podmínky, že toto období bude řádně osvědčeno,
– další období vzdělávání, studia nebo výzkumu jako příprava na plnění služebních povinností uvedených v části A bodě I, osvědčených diplomem přinejmenším stejné úrovně jako diplom, který opravňuje k účasti ve výběrovém řízení.
Jestliže se období stáže za účelem specializace nebo zvýšení odbornosti překrývá s obdobím výkonu odborné činnosti, výběrová komise přihlédne pouze k období výkonu odborné činnosti.“
9 V části C rubrice 3 „Úplná žádost o pracovní místo“ bylo stanoveno, že žádost o pracovní místo, k níž se přiloží podpůrné doklady, má obsahovat podrobnosti o občanství, studiu, vzdělání, stáži, výzkumu a odborné praxi a že na jejím základě výběrová komise ověří, zda kandidáti splňují podmínky uvedené v části A bodě II oznámení o výběrovém řízení.
10 Dopisem ze dne 30. března 2005 uvědomil Úřad pro výběr personálu Evropských společenství (EPSO) žalobce o tom, že splňuje všechny podmínky stanovené v oznámení o výběrovém řízení, a následně mu EPSO dopisem ze dne 13. října 2005 oznámil, že jeho jméno bylo zapsáno na seznam kandidátů vhodných na přijetí, jehož platnost skončí dne 31. prosince 2007, což mu ovšem nedává záruku případného přijetí.
Oznámení o volném pracovním místě COM/2005/2969
11 SVS zveřejnilo oznámení o volném pracovním místě COM/2005/2969 – B*3/B*11 (dále jen „oznámení o volném pracovním místě“). Dne 21. listopadu 2005 byl žalobce vyzván k přijímacímu pohovoru na Institut pro zdraví a ochranu spotřebitelů v Ispra (dále jen „IHCP“). Tento pohovor se konal dne 6. prosince 2005.
12 Dne 14. prosince 2005 byl žalobce vyzván také k přijímacímu pohovoru na Institut pro transurany SVS v Karlsruhe (Německo). Datum tohoto pohovoru bylo stanoveno na 17. ledna 2006.
13 Dopisem ze dne 16. prosince 2005 uvědomil vedoucí odboru lidských zdrojů SVS Ispra žalobce o tom, že bude přijat na místo, které je předmětem oznámení o volném pracovním místě, a že jeho přijetí ještě závisí na výsledcích zdravotní prohlídky a bezpečnostní prověrky.
14 V následujících dnech pak bylo potvrzeno, prostřednictvím několika telefonních hovorů a jednoho e-mailu, že žalobce byl skutečně na volné pracovní místo vybrán. Z této komunikace též vyplynulo, že pokud žalobce toto místo přijme, bude muset odmítnout výzvu Institutu pro transurany v Karlsruhe k účasti na přijímacím pohovoru.
15 Dne 23. ledna 2006 se žalobce podrobil zdravotní prohlídce. Téhož dne se setkal s odpovědným vědeckým pracovníkem útvaru IHCP, kam měl nastoupit do funkce. Datum jeho nástupu do funkce k SVS bylo stanoveno na 1. dubna 2006.
16 Žalobce dále předložil odboru lidských zdrojů SVS veškeré dokumenty ze svého spisu, které byly předtím předány EPSO. Následně se rozhodl rozvázat pracovní poměr se SNS a již se dále nezabývat dalšími nabídkami zaměstnání.
17 E-mailem odboru lidských zdrojů SVS ze dne 3. března 2006 byl žalobce vyzván k předložení všech doplňujících dokumentů týkajících se jeho odborné praxe, aby bylo zejména možné určit dobu studia a výzkumu v rámci jeho doktorátu v oblasti výzkumu. Žalobce této žádosti vyhověl.
18 Dne 20. března 2006, kdy žalobce stále ještě neobdržel oficiální nabídku zaměstnání, se e-mailem obrátil na výše uvedeného odpovědného vědeckého pracovníka IHCP, který jej ujistil, že se bude informovat u příslušného útvaru.
19 Dne 21. března 2006, po telefonním hovoru s odborem lidských zdrojů SVS, žalobce od tohoto odboru obdržel e-mail, v němž stálo, že po předložení požadovaných doplňujících dokumentů ještě přetrvávají pochybnosti o tom, zda k 30. dubnu 2004 splňoval podmínky požadované pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení EPSO/B/23/04.
20 Žalobce dne 25. března 2006 zaslal SVS dopis ředitele NEST, který osvědčoval jeho výzkumnou činnost v době od 1. února 2001 do 30. dubna 2004.
21 Rozhodnutím ze dne 7. dubna 2006 generální ředitel SVS oznámil, že žádost žalobce o pracovní místo nelze přijmout s ohledem na skutečnost, že nesplňoval podmínky pro připuštění k účasti v dotčeném výběrovém řízení. Tento ředitel zároveň rozhodl, že na seznam kandidátů vhodných na přijetí v rámci uvedeného výběrového řízení bude v tomto smyslu doplněna poznámka, aby o tom byly informovány útvary Komise. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dopisem ze dne 17. dubna 2006.
22 Dne 19. června 2006 podal žalobce na základě článku 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“) stížnost proti napadenému rozhodnutí, přičemž uplatňoval, že toto rozhodnutí nezohledňuje délku jeho odborné praxe, která měla činit pět let a osm měsíců.
23 Dne 21. srpna 2006 zaslal žalobce také vysvětlení, které Komise kvalifikovala jako rozšířenou, leč opožděnou stížnost, která podle ní nemůže platně doplňovat stížnost ze dne 19. června 2006.
24 Rozhodnutím ze dne 22. září 2006, které bylo žalobci doručeno dne 13. listopadu 2006, orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) stížnost zamítl.
25 V rozhodnutí, jímž byla stížnost zamítnuta, považoval OOJ za odbornou praxi ve smyslu oznámení o výběrovém řízení roky studia, které žalobce absolvoval v době od září 1993 do srpna 1998 za účelem získání bakalářského diplomu z fyziky, v souladu s bodem II 2 druhým pododstavcem části A uvedeného oznámení, a to v maximálním rozsahu dvou let, a dále období jednoho roku a sedmi měsíců od srpna 1998 do března 2000, kdy žalobce pracoval jako zaměstnanec na UAM. Další období výkonu činnosti žalobce OOJ naopak odmítl z tohoto titulu započíst. Jedná se zejména o:
– 36 měsíců od 1. února 2001 do 30. ledna 2004, kdy žalobce spolupracoval s NEST v rámci svého doktorátu v oblasti výzkumu u SNS;
– 3 měsíce od 2. února do 30. dubna 2004, nejzazšího data pro podání žádostí o pracovní místo podle oznámení o výběrovém řízení, kdy měl žalobce uzavřenu smlouvu o výzkumné činnosti s SNS.
26 OOJ tedy žalobci uznal pouze tři roky a sedm měsíců odborné praxe a dospěl k závěru, že nesplňuje limit čtyř let praxe požadovaný v oznámení o výběrovém řízení.
Návrhová žádání účastníků řízení
27 Žalobce navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– v případě potřeby zrušil rozhodnutí OOJ ze dne 22. září 2006 o zamítnutí jeho stížnosti;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
28 Komise navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– rozhodl o nákladech řízení podle práva.
Právní otázky
29 Na podporu své žaloby uplatňuje žalobce čtyři žalobní důvody. Tři žalobní důvody vycházejí zaprvé ze zneužití řízení, zadruhé z porušení právního rámce stanoveného oznámením o výběrovém řízení a ze zjevně nesprávného posouzení a nedostatku odůvodnění, a zatřetí z porušení zásady ochrany legitimního očekávání. Čtvrtý žalobní důvod uplatněný podpůrně vychází z porušení zásady rovného zacházení.
K prvním dvěma žalobním důvodům, vycházejícím jednak ze zneužití řízení, a jednak z porušení právního rámce stanoveného oznámením o výběrovém řízení a ze zjevně nesprávného posouzení a nedostatku odůvodnění
Argumenty účastníků řízení
30 Pokud jde o první žalobní důvod, žalobce nejprve připomněl meze soudního přezkumu ve vztahu k práci výběrové komise v rámci výběrového řízení, kdy soud Společenství může postihovat pouze zjevně nesprávné posouzení, a dále uplatnil, že stejné meze platí pro přezkum prováděný OOJ ve vztahu k rozhodnutím výběrové komise týkajícím se zvláště podmínek pro připuštění k účasti v dotčeném výběrovém řízení.
31 V projednávané věci přitom výběrová komise usoudila, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, že žalobce splňuje podmínky pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení, zejména podmínky týkající se délky odborné praxe.
32 Žalobce se domnívá, že v případě napadeného rozhodnutí došlo ke zneužití řízení v tom smyslu, že OOJ suploval výběrovou komisi při posouzení osvědčení o studiu a odborné praxe dotyčného, přičemž výběrová komise se nijak nedopustila zjevně nesprávného posouzení.
33 Komise na to reaguje, že je sice pravda, že ve výběrovém řízení na základě kvalifikačních předpokladů a zkoušek má výběrová komise širokou pravomoc při posuzování diplomů předložených kandidáty nebo jejich odborné praxe, avšak OOJ nemůže být vázán protiprávním rozhodnutím výběrové komise, přísluší-li mu rozhodnout jinak (viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 15. září 2005, Luxem v. Komise, T‑306/04, Sb. VS s. I‑A‑263 a II‑1209, bod 23). Přijetím napadeného rozhodnutí se tedy OOJ nijak nedopustil zneužití řízení.
34 Pokud jde o druhý žalobní důvod, žalobce uplatňuje, že OOJ porušil právní rámec stanovený v oznámení o výběrovém řízení, co se týče pojmu „odborné praxe“, a dopustil se zjevně nesprávného posouzení.
35 Odborná praxe požadovaná od kandidátů ve výběrovém řízení musí být podle žalobce v souladu s judikaturou vykládána výlučně z hlediska cílů dotčeného výběrového řízení, tak jak vyplývají z obecného popisu stanovených úkolů (rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 22. května 1990, Sparr v. Komise, T‑50/89, Recueil, s. II‑207, bod 18; ze dne 6. listopadu 1997, Wolf v. Komise, T‑101/96, Recueil FP, s. I‑A‑351 a II‑949, bod 74, a ze dne 16. března 2005, Ricci v. Komise, T‑329/03, Sb. VS s. I‑A‑69 a II‑315, bod 52).
36 V projednávané věci bylo cílem výběrového řízení zajištění kandidátů vhodných na přijetí na místo pracovníků technické obsluhy v „oblasti 2: fyzika, nauka o materiálech, mechanika a elektronika“ k plnění služebních povinností uvedených v bodě I části A oznámení o výběrovém řízení.
37 Žalobce připomíná, že podle bodu II 1 „Osvědčení o studiu nebo diplomy“ části A oznámení o výběrovém řízení „[k]andidáti absolvovali úplné studium úrovně vyššího středoškolského vzdělání osvědčené diplomem o ukončení studia“. Pokud jde o odbornou praxi, bod II 2 téže části stanovil, že „[p]o udělení diplomu nebo osvědčení potvrzujícího absolvování vyššího středoškolského studia získali kandidáti odbornou praxi v minimální délce čtyř let na plný úvazek, z toho dva roky v souvislosti s daným typem služebních povinností“. V druhé odrážce téhož bodu oznámení o výběrovém řízení se dále upřesňovalo, že „do odborné praxe se započte, a to nejvýše v rozsahu dvou let“ „další období vzdělávání, studia nebo výzkumu jako příprava na plnění služebních povinností uvedených v části A bodě I [tj. v projednávané věci služebních povinností pracovníků technické obsluhy v oblasti fyziky atd.], osvědčených diplomem přinejmenším stejné úrovně jako diplom, který opravňuje k účasti ve výběrovém řízení“.
38 Druhá odrážka bodu II 2 části A oznámení o výběrovém řízení se naproti tomu podle žalobce nevztahovala na činnosti v rámci studia, výzkumu, zvyšování odbornosti a specializace jako přípravy na plnění služebních povinností vyšší úrovně než na pracovních místech uvedených v oznámení o výběrovém řízení, jako například místo univerzitního profesora, řídícího výzkumného pracovníka nebo týmového výzkumného pracovníka, jakož i na další činnosti v rámci studia, výzkumu, zvyšování odbornosti a specializace jako přípravy na plnění služebních povinností v oblasti řízení, projektování a analýzy vyžadujících znalosti univerzitní úrovně nebo odbornou praxi rovnocenné úrovně. Takové činnosti by měly být kvalifikovány jako plnohodnotná odborná praxe „v souvislosti s daným typem služebních povinností“ ve smyslu oznámení o výběrovém řízení, pakliže se jedná o činnosti hospodářské ve smyslu smlouvy o ES a judikatury Společenství týkající se svobod vnitřního trhu.
39 V projednávané věci měl přitom žalobce v rámci své spolupráce se SNS a zvláště s NEST v době od 1. února 2001 do 30. dubna 2004 vykonávat činnosti v rámci výzkumu, přičemž soustavně využíval experimentální techniky uvedené v oznámení o výběrovém řízení, a připravoval se tedy k plnění jiných služebních povinností a úkolů než pracovníka technické obsluhy.
40 Prováděný výzkum a cyklus zvyšování odbornosti, který žalobce absolvoval na SNS, totiž předpokládají zvládnutí experimentálních technik uvedených v oznámení o výběrovém řízení a nejsou činností v rámci vzdělávání, studia nebo výzkumu jako „příprava“ na využívání těchto technik. To podle žalobce platí jak pro období, kdy pracoval na doktorátu v oblasti výzkumu na SNS a NEST, tak pro následující období, kdy měl uzavřenu smlouvu o výzkumné činnosti.
41 V důsledku toho, když OOJ kvalifikoval dotčené činnosti jako „další období vzdělávání, studia nebo výzkumu“, jako je příprava na plnění služebních povinností stanovených v oznámení o výběrovém řízení, měl tím porušit právní rámec tvořený oznámením o výběrovém řízení a dopustit se zjevně nesprávného posouzení.
42 Pokud jde o hospodářskou povahu žalobcem vykonávaných činností, tento údajně pobíral během svého doktorátu v oblasti výzkumu roční příspěvek ve výši přibližně 8000 eur („contributo didattico“), tj. 690 eur měsíčně jako odměnu za výzkumnou činnost, přičemž náklady na živobytí, jako jsou náklady na stravování a ubytování, byly hrazeny zvlášť a specificky posuzovány ze strany SNS a účast na kurzech a používání experimentálních zařízení byly zdarma. Žalobce v této souvislosti připomíná, že podle judikatury jak právní povaha sui generis pracovního poměru, tak původ prostředků, z nichž je [dotyčná osoba] odměňována, nebo omezená výše její odměny nemají vliv na postavení pracovníka ve smyslu práva Společenství (viz zejména rozsudky Soudního dvora ze dne 23. března 1982, Levin, 53/81, Recueil, s. 1035, bod 16, a ze dne 7. září 2004, Trojani, C‑456/02, Sb. rozh. s. I‑7573, bod 16).
43 Smlouva o výzkumné činnosti krom toho upravovala stipendium na výzkum (assegno di ricerca) stanovené na 15 493,71 eur ročně, tj. 1 291,15 eur měsíčně, což odpovídalo obvyklé odměně univerzitního výzkumného pracovníka v Itálii. Mezi výzkumnou činností a odměnou za ni vyplácenou měl existovat vztah vzájemné podmíněnosti.
44 Žalobce dodává, že italská právní úprava, na niž odkazuje článek 2 smlouvy o výzkumné činnosti, upravuje odvod pojistného na sociální zabezpečení z každé pracovní činnosti vykonané v rámci průběžné a koordinované spolupráce, avšak bez vztahu podřízenosti, tak jak tomu bylo v projednávané věci. Podle této právní úpravy, která se vztahuje zejména na doktorandská stipendia, je třeba na toho, kdo uzavřel smlouvu o výzkumné činnosti, stejně jako na doktoranda, hledět nikoli jako na studenta, nýbrž jako na nezávislého pracovníka, který není podřízen řídící pravomoci svého zaměstnavatele.
45 Žalobce podpůrně tvrdí, že i za použití kvalifikace podle použitelného vnitrostátního práva se činnost vykonávaná v rámci doktorátu nebo smlouvy o výzkumné činnosti považuje dle italského práva za nezávislou odbornou intelektuální činnost.
46 Žalobce závěrem uvádí, že práce, kterou vykonával jak v rámci doktorátu, tak v rámci smlouvy o výzkumné činnosti je nutno kvalifikovat jako odbornou praxi ve smyslu oznámení o výběrovém řízení.
47 V odpovědi na žalobcem uplatněné argumenty Komise uvádí, že osvědčení, která žalobce předložil, potvrzují, že činnosti vykonané jak z titulu doktorátu v oblasti výzkumu, tak z titulu smlouvy o výzkumné činnosti jsou činnostmi v rámci studia a výzkumu, a nikoli odbornou praxí ve smyslu oznámení o výběrovém řízení. Při hodnocení odborné praxe žalobce pro účely jeho připuštění k účasti v dotčeném výběrovém řízení se tedy měla výběrová komise dopustit zjevně nesprávného posouzení. V souladu s rozsudkem Luxem v. Komise (uvedený výše, bod 23) byl OOJ podle Komise povinen se při výkonu svých vlastních pravomocí neřídit rozhodnutím výběrové komise.
48 Zvláště žádné z osvědčení předložených žalobcem podle Komise nedokládá, že by v době od 1. února 2001 do 31. ledna 2004 skutečně vykonával činnost v pracovním poměru. Dopis ředitele SNS ze dne 29. ledna 2001, který byl žalobcem předložen, navíc používá specifickou terminologii („studenti“, „studijní stipendium“, „studia“, „studijní plán“), která přímo souvisí s průběhem vyšších studií.
49 Pokud jde o charakter „odměny“, kterou žalobce po dotčená období pobíral, Komise se domnívá, že jde o studijní stipendium, čímž vylučuje, že by vztah mezi žalobcem a SNS bylo možné pokládat za pracovní poměr.
50 Pokud jde konkrétně o smlouvu o výzkumné činnosti, Komise uplatňuje, že v souladu se samotným zněním této smlouvy nemá v ní upravený vztah spolupráce v žádném ohledu charakter vztahu podřízenosti. Žalobce pouze cituje článek 2 smlouvy týkající se daňových povinností a povinností odvádět pojistné na sociální zabezpečení, přičemž nezmiňuje článek 1, který výslovně vylučuje, že by smlouva mohla zakládat pracovní poměr.
51 Jako odpověď na argumenty, které žalobce uplatnil subsidiárně, Komise uvádí, že o požadavcích obsažených v oznámení o výběrovém řízení, jak ohledně délky, tak ohledně povahy odborné praxe, rozhoduje OOJ a v rámci vymezeném tímto oznámením pak tyto požadavky spadají do rozsáhlé diskreční pravomoci výběrové komise. Vnitrostátní právo je podle Komise rozhodné jen potud, pokud by na ně oznámení o výběrovém řízení výslovně odkazovalo, což se v projednávané věci nestalo.
52 V každém případě ani z hlediska italské právní úpravy nelze doktorandské studium považovat za skutečnou odbornou praxi, neboť deklarovaným cílem těchto studií je rozšířit znalostní základnu studentů prostřednictvím činností v rámci studia a výzkumu. V dopise SNS ze dne 16. června 2006 se totiž uvádí, že „[d]uring this whole period [the applicant] has carried out experimental research work […] [d]uring his first and second year at [SNS], [the applicant] also attended about 150 hours of formal courses and successfully passed the subsequent examinations[ ; t]his together with his technical and scientific achievements allow him to be entitled to apply for the ‘Diploma di Perfezionamento’ of [SNS]“ („Po celou tuto dobu [žalobce] prováděl experimentální výzkumnou práci […] Po dobu prvních dvou let u [SNS] [žalobce] též absolvoval formální výuku v rozsahu přibližně 150 hodin a úspěšně složil následné zkoušky. To vše vedle dosažených technických a vědeckých výsledků jej opravňuje ucházet se u [SNS] o diplom o dosažení vyšší odbornosti“).
53 I kdyby bylo dovoleno postupovat toliko podle vnitrostátního práva, žalobce by v tom nenalezl žádnou oporu, protože italská právní úprava nekvalifikuje doktoranda v oblasti výzkumu jako nezávislého pracovníka. Skutečnost, že se na doktoranda v oblasti výzkumu může vztahovat režim sociálního zabezpečení, nedokazuje, že by dotyčný v důsledku této činnosti na univerzitní půdě skutečně získal odbornou praxi, neboť plnil hlavně studijní a výzkumné úkoly, které mu umožňovaly získat akademický titul po skončení tříletého období doktorátu v oblasti výzkumu.
54 Pokud jde konečně o smlouvu o výzkumné činnosti, tato rovněž upravuje pouze činnosti v rámci výzkumu, nikoli pracovní poměr.
Závěry Soudu
55 Z ustálené judikatury vyplývá, že výběrové komise jsou v zásadě nadány diskreční pravomocí při posuzování předchozí odborné praxe kandidátů jakožto podmínky pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení, a to jak ohledně povahy a délky této praxe, tak ohledně více či méně úzkého vztahu mezi ní a požadavky na pracovní místo k obsazení (rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 21. listopadu 2000, Carrasco Benítez v. Komise, T‑214/99, Recueil FP, s. I‑A‑257 a II‑1169, bod 70; ze dne 25. března 2004, Petrich v. Komise, T‑145/02, Recueil FP, s. I‑A‑101 a II‑447, bod 34, a Ricci v. Komise, uvedený výše, bod 45). V rámci přezkumu zákonnosti se musí soud Společenství omezit na ověření, zda výkon této pravomoci není postižený zjevně nesprávným posouzením (rozsudek Soudního dvora ze dne 4. února 1987, Maurissen v. Účetní dvůr, 417/85, Recueil, s. 551, body 14 a 15; rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 13. prosince 1990, González Holguera v. Parlament, T‑115/89, Recueil, s. II‑831, zveřejnění výňatků, bod 54; Wolf v. Komise, uvedený výše, bod 68; ze dne 11. února 1999, Mertens v. Komise, T‑244/97, Recueil FP, s. I‑A‑23 a II‑91, bod 44; Carrasco Benítez v. Komise, uvedený výše, bod 71; ze dne 28. listopadu 2002, Pujals Gomis v. Komise, T‑332/01, Recueil FP, s. I‑A‑233 a II‑1155, bod 41, a Ricci v. Komise, uvedený výše, bod 45).
56 Stejnými zásadami se řídí přezkum rozhodnutí výběrové komise, který provádí OOJ, pokud jde o podmínky pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení (rozsudek Ricci v. Komise, uvedený výše, bod 46). OOJ je tak při výkonu svých vlastních pravomocí povinen nejednat v souladu s rozhodnutím výběrové komise, je-li toto stiženo zjevně nesprávným posouzením požadované odborné praxe. V důsledku toho, jestliže výběrová komise neprávem připustí kandidáta k účasti ve výběrovém řízení a následně jej zařadí na seznam vhodných kandidátů, musí OOJ odmítnout jmenování tohoto kandidáta odůvodněným rozhodnutím, které Soudu umožní posoudit jeho opodstatněnost (rozsudky Ricci v. Komise, uvedený výše, bod 35, a Luxem v. Komise, uvedený výše, bod 23).
57 V projednávané věci tedy Soudu přísluší, aby porovnáním požadavků oznámení o výběrovém řízení a údajů vyplývajících z podpůrných dokladů dodaných žalobcem ověřil, zda se výběrová komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o hodnocení odborné praxe žalobce. Toto ověření má zároveň za cíl posoudit opodstatněnost napadeného rozhodnutí, které se odchyluje od stanoviska výběrové komise.
58 Z části A bodu II 2 oznámení o výběrovém řízení vyplývá, že k tomu, aby byli kandidáti připuštěni, museli po udělení vnitrostátního diplomu nebo osvědčení o absolvování vyššího středoškolského studia získat odbornou praxi v minimální délce čtyř let na plný úvazek, z toho dva roky v souvislosti s daným typem služebních povinností, tj. služebních povinností uvedených v části A bodě I oznámení.
59 Je třeba připomenout, že OOJ v projednávané věci uznal za odbornou praxi žalobce období tří let a sedmi měsíců, tj. dva roky univerzitního studia v souladu s částí A bodem II 2 druhým pododstavcem oznámení o výběrovém řízení, pokud jde o studium fyziky, které dotyčný absolvoval v době od září 1993 do srpna 1998, a jeden rok a sedm měsíců, pokud jde o činnost v pracovním poměru vykonávanou žalobcem od srpna 1998 do března 2000 na půdě UAM.
60 Spor se konkrétně týká dalších dvou období činnosti žalobce:
– jednak období, kdy vykonával činnost u NEST v rámci doktorátu v oblasti výzkumu, a to od 1. února 2001 do 30. ledna 2004, a
– jednak období, kdy vykonával činnost na základě smlouvy o výzkumné činnosti s SNS, a to od 2. února 2004 do 30. dubna 2004, což bylo nejzazší datum stanovené pro zápis do výběrového řízení.
61 Před rozsouzením otázky, zda se na dotčená období vztahuje pojem odborné praxe ve smyslu oznámení o výběrovém řízení, je nutno ověřit, zda je lze považovat za období „stáže za účelem specializace nebo zvýšení odbornosti“, nebo za další období „vzdělávání, studia nebo výzkumu“ ve smyslu části A bodu II 2 druhého pododstavce oznámení o výběrovém řízení, které lze pokládat za odbornou praxi pouze v rozsahu nejvýše dvou let. OOJ již přitom v projednávané věci z tohoto titulu započetl v rozsahu dvou let roky, které žalobce strávil studiem fyziky v době od září 1993 do srpna 1998.
62 V tomto ohledu se na sporná období nemůže vztahovat část A bod II 2 druhý pododstavec oznámení o výběrovém řízení, neboť, jak správně podotýká žalobce, nemohla být sama o sobě přípravou na plnění služebních povinností stanovených v bodě I téže části. Je totiž třeba připomenout, že cílem výběrového řízení ESPO/B/23/04 bylo přijmout pracovníky technické obsluhy platových tříd B5/B4 (změněných v souladu s článkem 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu na B*3 a poté na AST3). Za těchto podmínek nelze tvrdit, že doktorandské studium nebo postgraduální výzkum jsou „přípravou“ na plnění služebních povinností v rámci funkční skupiny AST3, která dle znění přílohy I služebního řádu zahrnuje například funkci „pomocného technika“.
63 Je tedy třeba zkoumat, zda se na činnosti vykonávané žalobcem během sporných období může vztahovat, aniž by tak došlo ke zjevně nesprávnému posouzení, pojem „odborná praxe jako taková“ ve smyslu části A bodu II 2 prvního pododstavce oznámení o výběrovém řízení. Podle Komise se nejedná o období činnosti vykonávané v pracovním poměru nebo samostatně výdělečné činnosti, nýbrž zjevně o období studia; podle žalobce jsou dotčená období zjevně obdobími samostatně výdělečné činnosti.
64 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v souladu s judikaturou je nutno pojem „požadovaná odborná praxe“ vykládat výlučně z hlediska cílů dotčeného výběrového řízení, tak jak vyplývají z obecného popisu stanovených úkolů (rozsudek Ricci v. Komise, uvedený výše, bod 52). Výklad oznámení o výběrovém řízení ve světle zvláštností vnitrostátních právních předpisů by nevyhnutelně vedl k rozdílnému zacházení mezi kandidáty různých státních příslušností, a to právě s ohledem na vnitrostátní rozdíly mezi postgraduálními režimy (viz obdobně rozsudky Sparr v. Komise, uvedený výše, bod 18, a Wolf v. Komise, uvedený výše, bod 74).
65 Pokud jde zaprvé o období 36 měsíců, kdy žalobce pracoval na doktorátu v oblasti výzkumu, je nesporné, že i když žalobce za toto období absolvoval výuku v rozsahu 150 hodin, jak vyplývá ze spisu, prováděl na účet NEST výzkumnou činnost na vysoké úrovni jako bakalář z fyziky a nauky o materiálech, a to v oblasti polovodičů a nanovědy, což jsou právě činnosti související s typem služebních povinností uvedených v části A bodě I oznámení o výběrovém řízení.
66 Takové činnosti, které jsou srovnatelné, jak Komise připustila na jednání, s činnostmi, jež by mohly být vykonávány na půdě SVS, je nutno považovat za součást požadované odborné praxe ve smyslu oznámení o výběrovém řízení:
– jestliže jsou skutečné a efektivní, s výjimkou výzkumných činností prováděných v rámci studia, které by byly natolik omezené, že by byly čistě okrajové a vedlejší, a jestliže
– se za ně vyplácí odměna s tím, že její úroveň, byť by byla nižší než zaručená minimální odměna, nemůže mít žádný vliv na kvalifikaci činnosti jako odborné praxe (pokud jde o kvalifikaci skutečných a efektivních hospodářských činností v kontextu volného pohybu pracovníků, viz obdobně rozsudek Trojani, uvedený výše, bod 16).
67 Právní povaha sui generis vztahu při výkonu práce, ať v pracovním poměru, nebo v rámci samostatně výdělečné činnosti, z pohledu vnitrostátního práva, stejně jako původ nebo označení prostředků, z nichž je dotyčný odměňován, rovněž nemůže být rozhodující pro kvalifikaci činnosti jako požadované odborné praxe ve smyslu oznámení o výběrovém řízení.
68 Přitom není sporu o tom, že žalobce skutečně vykonával na půdě společného výzkumného podniku výzkumnou činnost na vysoké úrovni po dobu 36 měsíců, za niž pobíral sice omezený, avšak reálný příspěvek ve výši řádově 690 eur měsíčně, přičemž jeho náklady na živobytí byly přímo hrazeny ze strany SNS.
69 I s ohledem na čas, který žalobce věnoval výuce v rozsahu 150 hodin, mohla výběrová komise takové období činnosti platně zohlednit, aniž by se dopustila zjevně nesprávného posouzení, pro účely započtení odborné praxe jakožto období činnosti na plný úvazek v trvání přinejmenším pěti měsíců, tj. doby, která žalobci chyběla k dosažení čtyř let odborné praxe (viz obdobně rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 31. ledna 2006, Giulietti v. Komise, T‑293/03, Sb. VS s. I-A-2-5 a II‑A‑2‑19, bod 72).
70 Skutečnost, že dotčená výzkumná činnost mohla dále prohloubit vzdělání žalobce a umožnit mu pozdější získání titulu doktor, nemůže sama o sobě bránit tomu, aby byla kvalifikována jako odborná praxe ve smyslu oznámení o výběrovém řízení.
71 Zadruhé stejný závěr bude tím spíše nutný, pokud jde o tři měsíce, od února do dubna 2004, kdy měl žalobce s SNS uzavřenu smlouvu o výzkumné činnosti a pobíral odměnu ve výši přibližně 1 290 eur měsíčně.
72 S ohledem na výše uvedené a na okolnosti projednávané věci je důvodné se domnívat, že OOJ měl neprávem za to, že se výběrová komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, pokud jde jednak o znění oznámení o výběrovém řízení, a jednak o povahu dotčených činností, když pro účely započtení odborné praxe žalobce zohlednila období činnosti, již vykonával v rámci svého doktorátu v oblasti výzkumu a v rámci smlouvy o výzkumné činnosti v době od února 2001 do dubna 2004. V důsledku toho musí být napadené rozhodnutí zrušeno, aniž by bylo nutné se zabývat ostatními dvěma žalobními důvody uplatněnými na podporu žaloby.
K nákladům řízení
73 Podle článku 122 jednacího řádu se ustanovení hlavy II kapitoly 8 tohoto řádu týkající se nákladů řízení a soudních výdajů použijí pouze na věci zahájené před Soudem, a to po vstupu tohoto řádu v platnost, tj. po 1. listopadu 2007. Příslušná ustanovení jednacího řádu Soud prvního stupně se i nadále použijí obdobně na věci projednávané před Soudem před tímto datem.
74 Podle článku 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobce náhradu nákladů řízení od Komise požadoval a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit náhradu všech nákladů řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí generálního ředitele Společného výzkumného střediska (SVS) Komise Evropských společenství ze dne 7. dubna 2006, kterým byla odmítnuta žádost C. Pascuala Garcíi o pracovní místo na základě oznámení o volném pracovním místě COM/2005/2969 a kterým byla dále do seznamu kandidátů vhodných na přijetí v rámci otevřeného výběrového řízení EPSO/B/23/04 zařazena poznámka informující útvary o tom, že žalobce nesplňuje podmínky pro připuštění k účasti v uvedeném otevřeném výběrovém řízení, se ruší.
2) Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.
Van Raepenbusch | Boruta | Kanninen |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 22. května 2008.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
W. Hakenberg | | S. Van Raepenbusch |
Text tohoto rozhodnutí, jakož i text rozhodnutí soudů Společenství v něm uvedených a dosud nezveřejněných ve Sbírce rozhodnutí, jsou k dispozici na internetové stránce Soudního dvora www.curia.europa.eu