ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

26. května 2011

Věc F‑83/09

Andreas Kalmár

v.

Evropský policejní úřad (Europol)

„Veřejná služba – Zaměstnanci Europolu – Propuštění – Návrh na zrušení – Vyplacení odměny – Účinek zrušujícího rozsudku“

Předmět:      Žaloba podaná na základě čl. 40 odst. 3 Úmluvy o zřízení Evropského policejního úřadu (Úmluva o Europolu), založené na článku K.3 Smlouvy o Evropské unii, a čl. 93 odst. 1 služebního řádu pro zaměstnance Europolu, kterou se A. Kalmár domáhá zrušení rozhodnutí ředitele Europolu ze dne 4. února 2009 o vypovězení jeho pracovní smlouvy na dobu určitou a rozhodnutí ze dne 24. února 2009, kterým byl zbaven povinnosti výkonu služby během výpovědní doby. Žalobce se rovněž domáhá, aby Soud nařídil jeho opětovné přijetí a uložil Europolu zaplatit mu odměnu od jeho propuštění, jakož i 25 000 eur jako náhradu jeho nemajetkové újmy.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí ze dne 4. února 2009, jímž ředitel Europolu vypověděl smlouvu žalobce, uzavřenou na dobu určitou, rozhodnutí ze dne 24. února 2009, jímž ředitel Europolu zbavil žalobce povinnosti výkonu služby během výpovědní doby, jakož i rozhodnutí ze dne 18. července 2009, jímž byla zamítnuta jeho stížnost, se zrušují. Europol zaplatí žalobci částku 5 000 eur jako náhradu škody. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Europol ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobcem.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Výslovné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti – Rozhodnutí přijaté po přezkumu předchozího rozhodnutí – Přípustnost – Meze

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Žaloba – Předmět – Příkaz udělený správě – Nepřípustnost

(Služební řád pro zaměstnance Europolu, článek 93)

3.      Úředníci – Zaměstnanci Europolu – Rozhodnutí zasahující do správního postavení zaměstnance – Předčasné vypovězení smlouvy na dobu určitou – Legalita – Podmínky

[Služební řád pro zaměstnance Europolu, čl. 94 odst. 1 písm. b)]

4.      Úředníci – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného aktu, které nezajišťuje přiměřenou náhradu za nemajetkovou újmu – Protiprávní propuštění zaměstnance za zvláštních okolností

(Služební řád pro zaměstnance Europolu, články 93 a 94)

5.      Úředníci – Zaměstnanci Europolu – Žaloba – Žaloba na náhradu škody – Podmínky přípustnosti

(Služební řád pro zaměstnance Europolu, čl. 92 odst. 1)

6.      Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Spor majetkoprávní povahy ve smyslu čl. 93 odst. 1 služebního řádu pro zaměstnance Europolu – Pojem

(Služební řád pro zaměstnance Europolu, čl. 93 odst. 1)

7.      Úředníci – Žaloba – Zrušující rozsudek – Účinky – Povinnost přijmout opatření k výkonu rozsudku – Zrušení rozhodnutí o propuštění zaměstnance z důvodu procesní vady – Přijetí rozhodnutí napravujícího pochybení – Zpětná účinnost nového rozhodnutí – Přípustnost – Podmínky

(Článek 266 SFEU)

1.      Výslovné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, které se omezuje na podrobné uvedení důvodů potvrzení předchozího rozhodnutí, k němuž doplňuje pouze další upřesnění, nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení, jelikož konkrétní určení odůvodnění správního orgánu musí v takovém případě vycházet současně ze znění původního rozhodnutí a rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.

(viz bod 33)

Odkazy:

Tribunál: 10. června 2004, Eveillard v. Komise, T‑258/01, bod 31; 7. června 2005, Cavallaro v. Komise, T‑375/02, bod 65

2.      V rámci žaloby podané na základě článku 93 služebního řádu pro zaměstnance Europolu soud nemůže, aniž by zasáhl do pravomocí správního orgánu, činit zásadní prohlášení nebo závěry, ani udělovat příkazy Europolu.

(viz bod 35)

Odkazy:

Tribunál: 27. června 1991, Valverde Mordt v. Soudní dvůr, T‑156/89, bod 150

Soud pro veřejnou službu: 30. dubna 2009, Aayhan a další v. Parlament, F‑65/07, bod 52

3.      Vůči úředníkovi může být právoplatně přijato opatření pouze na základě skutečností, jejichž objektivní existence byla prokázána. Každý orgán navíc musí rozhodovat s plnou znalostí věci po podrobném přezkumu všech relevantních skutečností, takže tento přezkum musí být uskutečněn pečlivě a nestranně. Těmto požadavkům musí vyhovět rovněž orgán oprávněný k uzavírání smluv při výkonu pravomoci předčasně vypovědět smlouvu zaměstnance uzavřenou na dobu určitou, vycházející z čl. 94 odst. 1 písm. b) služebního řádu pro zaměstnance Europolu.

V důsledku toho je v případě, že Soud vyhoví žalobnímu důvodu vycházejícímu z pochybení při prokazování skutečností, které jsou globálně uplatněny pro odůvodnění opatření namířeného proti úředníkovi nebo zaměstnanci, třeba rozhodnutí ukládající toto opatření vzhledem k jeho jednotné a nerozdílné povaze zrušit v celém rozsahu.

(viz body 63, 64 a 76)

Odkazy:

Tribunál: 30. listopadu 1993, Perakis v. Parlament, T‑78/92, body 15 a 16; 16. října 1998, V v. Komise, T‑40/95, bod 49; 8. května 2001, Caravelis v. Parlament, T‑182/99, bod 32; 30. června 2005, Branco v. Komise, T‑347/03, bod 108; 13. července 2006, Shandong Reipu Biochemicals v. Rada, T‑413/03, bod 63

4.      Zrušení aktu stiženého protiprávností může samo o sobě představovat vhodnou a v zásadě dostatečnou náhradu jakékoliv nemajetkové újmy, kterou mohl tento akt způsobit. V tomto ohledu může sice každé propuštění ze své povahy vyvolat u propouštěné osoby pocit odmítnutí, frustrace a nejisté budoucnosti, avšak konstatovat, že protiprávní jednání zaměstnavatele se zaměstnance morálně dotklo ve větší míře, než co propouštěná osoba obvykle pociťuje a že tento zaměstnanec má právo na náhradu nemajetkové újmy, lze pouze v případě zvláštních okolností.

(viz bod 81)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 9. prosince 2010, Schuerings v. ETF, F‑87/08, bod 73, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑107/11 P a Vandeuren v. ETF, F‑88/08, bod 73, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑108/11 P

5.      Hodlá-li zaměstnanec Europolu založit své nároky na náhradu škody na úkonech odlišných od napadených rozhodnutí, je v takovém případě povinen podat před svojí stížností žádost o náhradu škody na základě čl. 92 odst. 1 služebního řádu pro zaměstnance Europolu.

(viz bod 84)

6.      Návrh, aby Europol zaplatil některému ze svých zaměstnanců částku údajně dluženou na základě služebního řádu pro zaměstnance Europolu, spadá pod pojem sporů majetkoprávní povahy ve smyslu čl. 93 odst. 1 uvedeného služebního řádu, přičemž se však liší od žalob na určení odpovědnosti podaných zaměstnanci proti Europolu, směřujících k přiznání náhrady škody.

(viz bod 87)

Odkazy:

Soudní dvůr: 18. prosince 2007, Weißenfels v. Parlament, C‑135/06 P, body 65, 67 a 68

Soud pro veřejnou službu: 2. července 2009, Giannini v. Komise, F‑49/08, body 39 až 42

7.      Na základě zrušení rozhodnutí o propuštění unijním soudem je žalovaný orgán povinen přijmout nezbytná opatření vyplývající z rozsudku, přičemž při zrušení se zpětnou účinností bude vycházet ze stavu k okamžiku přijetí rozhodnutí o propuštění žalobce.

Jedná-li se v tomto ohledu o žalobce vázaného smlouvou na dobu určitou, obnovení právního stavu by mělo v zásadě vést k tomu, že mu orgán vyplatí rozdíl mezi výší odměny, na níž by býval měl nárok, kdyby v něm i nadále pracoval, a odměnou nebo dávkami v nezaměstnanosti, které skutečně pobíral v období ode dne svého propuštění do dne, k němuž by smlouva platně skončila.

Avšak v případě, kdy rozhodnutí o propuštění bylo zrušeno z důvodu, že orgán neprovedl pečlivý úplný a podrobný přezkum skutkových okolností, nelze každopádně vyloučit, že orgán považuje za možné přijmout nové rozhodnutí o vypovězení smlouvy žalobce po provedení úplného a podrobného přezkumu spisu, při zohlednění odůvodnění zrušovacího rozsudku. A dále, jelikož uplatněný žalobní důvod lze považovat za procesní vadu, nelze zcela vyloučit ani to, že orgán přizná svému novému rozhodnutí zpětnou účinnost, jelikož tato zpětná účinnost bude nezbytná k dosažení cíle sledovaného dotčeným opatřením a nebude v rozporu s legitimním očekáváním dotyčného.

A proto jestliže unijní soud nemůže nahradit posouzení tohoto orgánu svým vlastním posouzením, nemůže tomuto orgánu uložit, aby žalobci zaplatil jeho odměnu od okamžiku, kdy byla neoprávněně ukončena jeho smlouva, jelikož by v opačném případě předjímal postoj, jaký orgán zaujme.

(viz body 89 až 93)

Odkazy:

Soudní dvůr: 30. září 1982, Amylum v. Rada, 108/81, body 4 až 17

Tribunál: 17. října 1991, de Compte v. Parlament, T‑26/89, bod 66; 2. května 2006, O2 (Germany) v. Komise, T‑328/03, bod 48; 9. září 2008, Bayer CropScience a další v. Komise, T‑75/06, bod 63; 23. října 2008, People’s Mojahedin Organization of Iran v. Rada, T‑256/07, bod 65

Soud pro veřejnou službu: 5. května 2009, Simões Dos Santos v. OHIM, F‑27/08, body 100 a 101