Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court (Irsko) dne 25. března 2020 – G.D. v. Commissioner of the Garda Síochána, Minister for Communications, Energy and Natural Resources, Attorney General
(Věc C-140/20)
Jednací jazyk: angličtina
Předkládající soud
Supreme Court (Irsko)
Účastníci původního řízení
Žalobce/odpůrce v řízení o opravném prostředku: G.D.
Žalovaní/navrhovatelé v řízení o opravném prostředku: Commissioner of the Garda Síochána, Minister for Communications, Energy and Natural Resources a Attorney General
Předběžné otázky
Je režim obecného/všeobecného uchovávání údajů, a to i takový, který podléhá přísným omezením uchovávání a přístupu, sám o sobě v rozporu s článkem 15 směrnice 2002/58/ES1 vykládaným ve světle Listiny?
Je vnitrostátní soud při posuzování, zda má rozhodnout o neslučitelnosti vnitrostátního opatření provedeného na základě směrnice 2006/24/ES2 , které stanoví režim všeobecného uchovávání údajů (za podmínky nezbytných přísných kontrol uchovávání nebo přístupu), s unijním právem, a zejména při posuzování přiměřenosti takového režimu, oprávněn přihlížet ke skutečnosti, že poskytovatelé služeb mohou údaje legálně uchovávat pro vlastní obchodní účely a že uchovávání údajů může být vyžadováno z důvodů národní bezpečnosti, které jsou vyloučeny z působnosti směrnice 2002/58/ES?
Jaká kritéria má vnitrostátní soud použít v rámci rozhodování o slučitelnosti vnitrostátního opatření o přístupu k uchovávaným údajům s unijním právem a zejména s Listinou práv při posouzení, zda takový režim přístupu zajišťuje nezbytný nezávislý předchozí přezkum, jak požaduje Soudní dvůr ve své judikatuře? Může vnitrostátní soud v této souvislosti při takovém posuzování zohlednit existenci následného soudního nebo nezávislého přezkumu?
V každém případě je vnitrostátní soud povinen rozhodnout o neslučitelnosti vnitrostátního opatření s článkem 15 směrnice 2002/58/ES, jestliže vnitrostátní opatření stanoví režim obecného uchovávání údajů pro účely boje proti závažným trestným činům a vnitrostátní soud dospěl na základě všech dostupných důkazů k závěru, že je takové uchovávání údajů podstatné a naprosto nezbytné k dosažení cíle boje proti závažným trestným činům?
Jestliže je vnitrostátní soud povinen rozhodnout, že je vnitrostátní opatření neslučitelné s článkem 15 směrnice 2002/58/ES vykládaným ve světle Listiny, je oprávněn omezit časové účinky takového rozhodnutí, je-li přesvědčen, že pokud by tak neučinil, mělo by to za následek „chaos a poškození veřejného zájmu” [v souladu s přístupem například ve věci R (National Council for Civil Liberties) v. Secretary of State for Home Department a Secretary of State for Foreign Affairs [2018] EWHC 975, v bodě 46]?
Je přípustné, aby vnitrostátní soud, jemuž byl podán návrh na prohlášení neslučitelnosti vnitrostátního právního předpisu s článkem 15 směrnice 2002/58/ES nebo na vyloučení použití tohoto právního předpisu nebo na prohlášení, že použitím takového předpisu došlo k porušení práv fyzické osoby, ať už v rámci řízení zahájeného na podporu argumentu ohledně přípustnosti důkazu v trestním řízení nebo jinak, takový návrh odmítl, pokud jde o údaje uchovávané na základě vnitrostátního ustanovení přijatého na základě povinnosti do vnitrostátního práva poctivě zavést ustanovení směrnice dle článku 288 SFEU, nebo aby účinky takového prohlášení omezil na dobu po prohlášení neplatnosti směrnice 2006/24/ES Soudním dvorem ze dne 8. dubna 2014?
____________
1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37).
2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES (Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 54).