USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
24. června 2013
Věc F‑144/11
Carlos Mateo Pérez
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Otevřené výběrové řízení – Návrh na zrušení opravy oznámení o výběrovém řízení – Oprava nestanovící podmínky vylučující žalobce – Neexistence aktu, který nepříznivě zasahuje do právního postavení – Nepřipuštění k výběrovým zkouškám – Přípustnost – Lhůta pro podání žaloby – Opožděnost – Zjevná nepřípustnost“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE podle jejího článku 106a, kterou se C. Mateo Pérez domáhá zrušení opravy oznámení o otevřeném výběrovém řízení EPSO/AST/111/10 (Úř. věst. 2011, C 68 A, s. 2, dále jen „oprava“) a rozhodnutí komise výběrového řízení nepřipustit jej k účasti v druhé fázi výběrového řízení (dále jen „rozhodnutí o nepřipuštění“)
Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a náklady řízení vynaložené C. Mateo Pérezem od 14. března 2012, dne doručení žalobní odpovědi. Carlos Mateo Pérez ponese vlastní náklady řízení vzniklé před 14. březnem 2012.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Žaloba směřující proti rozhodnutí o nepřipuštění ke zkouškám v rámci výběrového řízení – Možnost dovolávat se nesrovnalostí v oznámení o výběrovém řízení – Rozsah – Oprava oznámení o výběrovém řízení nestanovící podmínky, jež mohou vést k vyloučení žalobce – Vyloučení
(Služební řád, čl. 90 odst. 2 a článek 91)
2. Soudní řízení – Náklady řízení – Povinnost nést náklady řízení – Zohlednění požadavků ekvity – Uložení náhrady nákladů řízení účastníku řízení, který měl ve věci úspěch
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 87 odst. 1 a 2 a článek 88)
1. Jak stížnost podaná v rámci administrativy, tak i soudní žaloba musí v souladu s čl. 90 odst. 2 služebního řádu směřovat proti aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení, což je akt, který vyvolává právně závazné účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce, neboť podstatným způsobem mění jeho právní postavení.
V případě oznámení o výběrovém řízení se žalobce s ohledem na zvláštní povahu výběrového řízení, které je komplexní administrativní operací sestávající z řady velmi úzce propojených rozhodnutí, může dovolávat pochybení namítaných v průběhu výběrového řízení včetně těch, jejichž původ lze nalézt v samotném textu oznámení o výběrovém řízení, v rámci žaloby směřující proti pozdějšímu individuálnímu rozhodnutí, jakým je rozhodnutí o nepřipuštění ke zkouškám. Oznámení o výběrovém řízení může být rovněž výjimečně předmětem žaloby na neplatnost, pokud stanoví podmínky vylučující kandidaturu žalobce, a představuje tak rozhodnutí nepříznivě zasahující do jeho právního postavení ve smyslu článků 90 a 91 služebního řádu.
Tak tomu přitom není v případě opravy oznámení o výběrovém řízení, které pozměňuje způsoby hodnocení stanovené tímto oznámením pro vstupní testy, avšak neukládá podmínky vylučující kandidaturu žalobce.
(viz body 43 až 47)
Odkazy:
Soudní dvůr: 8. března 1988, Sergio a další v. Komise, 64/86, 71/86 až 73/86 a 78/86, bod 15; 11. srpna 1995, Komise v. Noonan, C‑448/93 P, body 17 až 19
Soud prvního stupně: 16. září 1993, Noonan v. Komise, T‑60/92, bod 21; 13. července 2000, Hendrickx v. Cedefop, T‑87/99, bod 37
Soudu pro veřejnou službu: 2. července 2009, Bennett a další v. OHIM, F‑19/08, body 65 a 66 a citovaná judikatura; 14. dubna 2011, Clarke a další v. OHIM, F‑82/08, bod 79
2. Podle čl. 87 odst. 1 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, s výhradou ostatních ustanovení osmé kapitoly druhé hlavy uvedeného řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle článku 88 zmíněného řádu lze však uložit uložit účastníku, a to i když měl ve věci úspěch, částečnou nebo i úplnou náhradu nákladů, odůvodňuje-li to jeho chování.
Zmíněný článek 88 je třeba použít v případě, kdy účastník řízení, který měl ve věci úspěch poté, co dokonce připustil, že námitka nepřípustnosti vycházející z opožděnosti podání žaloby vycházela z nesprávného výkladu dokumentu předloženého na jeho podporu, a neměl důkazy na její podporu, nevzal tuto námitku zpět. Proto musel Soudní dvůr zmíněnou námitku nepřípustnosti formálně odmítnout.
(viz body 66, 68 a 69)