ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(druhý senát)
15. září 2011
Věc F‑102/09
Kelly-Marie Bennett a další
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Smlouva na dobu neurčitou s ustanovením o výpovědi – Otevřená výběrová řízení – Přípustnost – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Články 8 a 47 pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Povinnost uvést odůvodnění – Povinnost řádné péče – Zásada řádné správy – Legitimní očekávání – Zásada plnění smluv v dobré víře – Zneužití pravomoci“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE podle jejího článku 106a, kterou se K. M. Bennett a třináct dalších dočasných zaměstnanců nebo bývalých dočasných zaměstnanců OHIM domáhají zejména zrušení rozhodnutí OHIM ze dne 12. března 2009, kterými byly vypovězeny jejich smlouvy, jakož i náhrady údajně utrpěné nemajetkové újmy.
Rozhodnutí: I. Seco Herrera se ze seznamu žalobců vyškrtává. Rozhodnutí OHIM ze dne 12. března 2009 o vypovězení smlouvy dočasného zaměstnance pí. Bennet, pí. Galle, pí. Nuti, pí. Scardocchia a pí. Schmidt, stejně jako p. Chertier Gonzáleze, p. Guarinos Viňalse a p. Ramirez Battistiga, žalobců, se zrušuje. OHIM se ukládá, aby pí. Bennet, pí. Galle, pí. Nuti, pí. Scardocchia a pí. Schmidt, stejně jako p. Chertier Gonzálezovi, p. Guarinos Viňalsovi a p. Ramirez Battistigovi zaplatil rozdíl mezi výší platu, na který by měli nárok, kdyby zůstali v jeho službách, a platem, příspěvky v nezaměstnanosti nebo jakýmikoliv jinými náhradami, které od 15. října 2009 případně skutečně pobírali z jiných zdrojů. Ve zbývající části se žaloba zamítá. OHIM ponese tři čtvrtiny vlastních nákladů řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení pí. Bennett, pí. Galle, pí. Nuti, pí. Scardocchia a pí. Schmidt, stejně jako p. Chertier Gonzáleze, p. Guarinos Viňalse a p. Ramirez Battistiga. Paní Dickmanns a pí. Forzy, stejně jako p. Bianchi, p. Ruiz Molina a p. Zaragoza Gomez ponesou vlastní náklady řízení a ukládá se jim náhrada čtvrtiny nákladů řízení OHIM. I. Seco Herrera ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Dopis zaslaný dočasnému zaměstnanci, kterým se mu připomíná datum uplynutí platnosti jeho pracovní smlouvy – Vyloučení – Změna smlouvy – Rozhodnutí o neobnovení smlouvy – Zahrnutí
(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2)
2. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Ustanovení smlouvy dočasného zaměstnance, které podmiňuje zachování pracovního poměru zapsáním zaměstnance na seznam úspěšných účastníků otevřeného výběrového řízení – Rozhodnutí administrativy, kterým se konstatuje, že zaměstnanec na uvedeném seznamu zapsaný není, a uplatňuje ustanovení o výpovědi – Zahrnutí
(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2)
3. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijetí – Přeměna smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou a vložení ustanovení o výpovědi pro případ, že by zaměstnanec nebyl zapsán na seznam úspěšných účastníků otevřeného výběrového řízení – Přeměna smlouvy chápaná jako obnovení smlouvy na dobu určitou
[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2, a), b) a d), a 8, první a druhý pododstavec; směrnice Rady 1999/70, příloha, ustanovení 1, b), 3, bod 1, a 5, § 1, b) a c)]
4. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky
[Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 35 odst. 1 písm. e)]
5. Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Spory majetkoprávní povahy ve smyslu čl. 91 odst. 1 služebního řádu – Pojem
(Služební řád úředníků, čl. 91 odst. 1)
1. Akt, který neobsahuje žádnou novou skutečnost oproti dřívějšímu aktu, tento dřívější akt pouze potvrzuje a nemůže mít proto za účinek započetí běhu nové lhůty k podání žaloby. Konkrétně dopis, který se omezuje na připomenutí zaměstnanci ustanovení jeho smlouvy týkající se data uplynutí platnosti této smlouvy a který tedy neobsahuje žádné nové skutečnosti oproti těmto ustanovením, nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení.
Aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení jsou naopak veškeré změny smlouvy, avšak pouze v rozsahu těch ustanovení, která byla změněna, ledaže by tyto změny vedly k významné změně obecné systematiky smlouvy. Rovněž rozhodnutí administrativy o neobnovení smlouvy, pokud tato může být obnovena, představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení, který je odlišný od předmětné smlouvy a který může být předmětem stížnosti nebo žaloby podané ve lhůtách stanovených služebním řádem. Takové rozhodnutí, které je přijato v návaznosti na opětovné zkoumání právního zájmu služby a situace dotčené osoby, obsahuje novou skutečnost oproti původní smlouvě a nemůže být považováno za akt, který tuto smlouvu pouze potvrzuje.
(viz body 56 až 59)
Odkazy:
Soudní dvůr: 10. prosince 1980, Grasselli v. Komise, 23/80, bod 18; 9. července 1987, Castagnoli v. Komise, 329/85, body 10 a 11; 14. září 2006, Komise v. Fernández Gómez, C‑417/05 P, bod 46
Soud prvního stupně: 2. února 2001, Vakalopoulou v. Komise, T‑97/00, bod 14; 1. dubna 2003, Mascetti v. Komise, T‑11/01, bod 41; 15. října 2008, Potamianos v. Komise, T‑160/04, bod 21
Soud pro veřejnou službu: 15. dubna 2011, Daake v. OHIM, F‑72/09 a F‑17/10, bod 36
2. Dopis, kterým administrativa shledává existenci nové události či nové situace a vyvozuje z nich následky stanovené normou nebo smluvním ustanovením, představuje ve vztahu k dotčeným osobám akt nepříznivě zasahující do právního postavení, neboť mění právní postavení osob, jimž je určen.
Tak je tomu v případě rozhodnutí administrativy, kterým se konstatuje, že jméno dočasného zaměstnance není zapsáno na seznamu úspěšných účastníků daného otevřeného výběrového řízení, a kterým se uplatňuje ustanovení o výpovědi obsažené v zaměstnancově smlouvě, jež vede k vypovězení této smlouvy v případě vzniku určité události – a sice sestavení seznamu úspěšných uchazečů výběrového řízení uvedeného v daném ustanovení – jejíž datum bylo v době uzavření smlouvy nutně nejisté. Toto rozhodnutí, kterým se mění právní postavení zaměstnance, představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení, který může být předmětem stížnosti a případně i žaloby.
Rovněž nelze po zaměstnanci vyžadovat, aby rozporoval toto ustanovení již při podpisu smlouvy, ačkoliv zůstávají nejasné podmínky, za kterých se ustanovení použije. Vzhledem k tomu, že vložení ustanovení o výpovědi je komplexním úkonem, musí být zaměstnanci umožněno incidenčně napadnout legalitu tohoto ustanovení, a to i individuálně, při příležitosti přijetí rozhodnutí administrativy, kterým dochází k naplnění tohoto ustanovení, tedy při konečné fázi daného úkonu.
(viz body 63, 64 a 80)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek Daake v. OHIM, bod 34 a následující
3. Účelem ustanovení 1 písm. b) rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která se nachází v příloze směrnice 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, je vytvořit rámec, který zabrání zneužití vyplývajícímu z použití po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů uzavřených na dobu určitou, a z tohoto pohledu je jeho cílem stanovení rámce pro opakované použití pracovních smluv na dobu určitou, které je považováno za možný zdroj zneužívání zaměstnanců, určením několika minimálních ochranných ustanovení, jež mají zabraňovat uvádění zaměstnanců do nejisté situace. Odstavec 8 první a druhý pododstavec pracovního řádu ostatních zaměstnanců tedy směřuje právě k omezení užívání po sobě jdoucích smluv dočasných zaměstnanců. Smlouva dočasného zaměstnance ve smyslu čl. 2 písm. a) uvedeného pracovního řádu, nemůže být na dobu určitou obnovena více než jednou, zatímco každé další obnovení pracovněprávního vztahu musí být na dobu neurčitou. Smlouva dočasného zaměstnance ve smyslu odst. 2 písm. b) nebo d) tohoto pracovního řádu, jejíž délka nesmí přesáhnout čtyři roky, může být obnovena pouze jednou na dobu nejvýše dvou let, pokud byla možnost obnovení stanovena v původní smlouvě, přičemž dotčený zaměstnanec může být po uplynutí platnosti své smlouvy dále zaměstnán, pouze pokud je jmenován úředníkem. Tato ustanovení odpovídají opatřením stanoveným v ustanovení 5 odst. 1 písm. b) a c) rámcové dohody, které brání zneužívání vyplývajícímu z použití po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů uzavřených na dobu určitou.
Skutečnost, že je v pracovní smlouvě zaměstnance obsaženo ustanovení o výpovědi, které administrativě umožňuje smlouvu ukončit v případě, že dotyčný neuspěje ve výběrovém řízení oznámeném organizací v určité lhůtě, neumožňuje navzdory znění smlouvy, aby tato byla považována za smlouvu na dobu neurčitou, neboť ta se vyznačuje stabilitou zaměstnání. Doba trvání smlouvy tedy může být, jak vyplývá z ustanovení 3 bodu 1 rámcové dohody, určena nejen „dosažením určitého data“, ale i „splněním určitého úkolu nebo nastane-li určitá událost“, jako je sestavení seznamu úspěšných uchazečů určitého výběrového řízení, se kterou je spojeno několik možných následků na základě ustanovení pracovní smlouvy zaměstnance. V případě, že jméno zaměstnance není zapsáno na seznamu úspěšných uchazečů, vyplývá z ustanovení smlouvy, že její platnost bude ukončena; stejně by tomu bylo v případě úspěchu, neboť zaměstnání úředníka by bylo dotčenému zaměstnanci nabídnuto s tím, že v případě odmítnutí nabídky by byla smlouva, v souladu s jejími ustanoveními, rovněž ukončena.
Tato skutečnost nicméně nemůže odůvodnit nepoužití pravidla uvedeného v čl. 8 prvním pododstavci pracovního řádu ostatních zaměstnanců, podle něhož „každé další obnovení“ navazující na první prodloužení smlouvy dočasného zaměstnance, ve smyslu čl. 2 písm. a) tohoto pracovního řádu, na dobu určitou, je obnovením na dobu neurčitou, neboť toto překvalifikování se uplatní ze zákona. Takové pravidlo tedy upravuje postavení všech dočasných zaměstnanců ve smyslu čl. 2 písm. a), kteří poté, co uzavřeli dvě po sobě následující smlouvy na dobu určitou, pokračují bez přerušení v pracovním poměru k témuž orgánu či agentuře. Připuštění, že by období zaměstnání v postavení pomocného zaměstnance mohlo přerušit tento pracovní poměr a vyloučit tím použití čl. 8 prvního pododstavce pracovního řádu ostatních zaměstnanců, by tak oprávnilo k použití nástroje, který zbavuje toto ustanovení, které je určeno k ochraně zaměstnanců před zneužitím smluv na dobu určitou, jeho obsahu.
(viz body 85, 86, 104 až 106, 110 a 112)
Odkazy:
Soudní dvůr: 4. července 2006, Adeneler a další, C‑212/04, bod 63
Soud pro veřejnou službu: 26. října 2006, Landgren v. ETF, F‑1/05, bod 66
4. Podle čl. 35 odst. 1 písm. e) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu musí být popis uplatněných žalobních důvodů v žalobě dostatečně jasný a přesný, aby umožnil žalovanému připravit svou obranu a Soudu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších podpůrných informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je třeba pro to, aby byla žaloba přípustná, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, avšak uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby.
(viz bod 115)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 14. prosince 2005, Honeywell v. Komise, T‑209/01, body 55 a 56, a citovaná judikatura
Tribunál Evropské unie: 6. května 2010, Kerelov v. Komise, T‑100/08 P, bod 16
5. Návrh, aby Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu zaplatil některému ze svých zaměstnanců částku údajně dlužnou na základě pracovního řádu ostatních zaměstnanců, spadá pod pojem „spory majetkoprávní povahy“ ve smyslu čl. 91 odst. 1 služebního řádu. Podle tohoto ustanovení je Soud v takovýchto sporech nadán pravomocí soudního přezkumu v plné jurisdikci, která jej opravňuje k řešení sporů, které mu byly předloženy, v plném rozsahu, tedy k rozhodnutí o všech právech a povinnostech zaměstnance, s výjimkou provedení výkonu této části rozsudku dotčeným orgánem či agenturou za přesných podmínek, které soud stanoví, a pod jeho kontrolou.
(viz bod 184)
Odkazy:
Soudní dvůr: 18. prosince 2007, Weißenfels v. Parlament, C‑135/06 P, body 65, 67 a 68
Soud pro veřejnou službu: 2. července 2009, Giannini v. Komise, F‑49/08, body 39 až 42