ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (pléna)
11. prosince 2013(*)
„Veřejná služba – Úředníci – Důchody – Převod nároků na důchod získaných ve vnitrostátním důchodovém systému – Nařízení, kterým se upravuje sazba příspěvku do důchodového systému Unie – Úprava pojistněmatematických hodnot – Nezbytnost přijetí obecných prováděcích ustanovení – Časová působnost nových obecných prováděcích ustanovení – Zpětvzetí návrhu týkajícího se uznání let služby – Legalita – Podmínky“
Ve věci F‑130/11,
jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a,
Marco Verile, úředník Evropské komise, s bydlištěm v Cadrezzate (Itálie),
Anduela Gjergji, smluvní zaměstnankyně Výkonné agentury pro integrovanou transevropskou dopravní síť, s bydlištěm v Bruselu (Belgie),
zastoupení D. Abreu Caldasem, A. Coolenem, J.-N. Louisem, É. Marchalem a S. Orlandim, advokáty,
žalobci,
proti
Evropské komisi, zastoupené D. Martinem a J. Baquero Cruzem, jako zmocněnci,
žalované,
SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (plénum),
ve složení S. Van Raepenbusch, předseda, M. I. Rofes i Pujol, předsedkyně senátu, E. Perillo (zpravodaj), R. Barents a K. Bradley, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Tomac, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 24. dubna 2013,
vydává tento
Rozsudek
1 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 2. prosince 2011 podali M. Verile a A. Gjergji projednávanou žalobu, kterou se domáhají zejména zrušení rozhodnutí ze dne 19. a 20. května 2011, kterými Evropská komise vzala zpět první návrh, kterým na jejich žádost určila počet let služby uznaných v důchodovém systému Unie, a každému z nich oznámila nově uznané roky služby vyplývající z převodu nároků na důchod, které získali ve vnitrostátních důchodových systémech před tím, než nastoupili do služebního poměru v Komisi.
Právní rámec
2 Článek 83a služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) stanoví:
„1. Rovnováha důchodového systému bude zajištěna v souladu s prováděcími pravidly stanovenými v příloze XII [služebního řádu].
[…]
3. U příležitosti pětiletého pojistně matematického posouzení důchodového systému v souladu s přílohou XII [služebního řádu] a za účelem zajištění rovnováhy [důchodového] systému, Rada [Evropské unie] rozhodne o sazbě příspěvku a o případné změně věkové hranice pro odchod do důchodu.
4. Každý rok předloží Komise Radě aktualizovanou verzi pojistně matematického posouzení v souladu s čl. 1 odst. 2 přílohy XII. Prokáže-li se, že mezi stávající sazbou příspěvku a sazbou potřebnou k udržení pojistně matematické rovnováhy existuje rozdíl v hodnotě nejméně 0,25 bodu, zváží Rada zvýšení sazby v souladu s úpravou stanovenou v příloze XII [služebního řádu].
[…]“
3 Článek 84 služebního řádu stanoví:
„Podrobná pravidla pro výše uvedený důchodový systém jsou stanovena v příloze VIII [služebního řádu].“
4 Článek 110 odst. 1 služebního řádu stanoví:
„Obecná prováděcí ustanovení k tomuto služebnímu řádu jsou přijímána každým orgánem po projednání s jeho výborem zaměstnanců a Výborem pro služební řád. […]“
5 Než vstoupilo v platnost nařízení Rady (ES, EURATOM) č. 1324/2008 ze dne 18. prosince 2008, kterým se ode dne 1. července 2008 upravuje sazba příspěvku úředníků a ostatních zaměstnanců Evropských společenství do důchodového systému (Úř. věst. L 345, s. 17), článek 8 přílohy VIII služebního řádu stanovil následující:
„Pojistně matematickou protihodnotou starobního důchodu se rozumí kapitálová hodnota dávek náležejících úředníkovi, která se vypočítá na základě tabulky úmrtnosti uvedené v článku 9 přílohy XII [služebního řádu] při použití roční úrokové míry 3,5 %, jež může být přezkoumána v souladu s pravidly stanovenými v článku 10 přílohy XII [služebního řádu].“
6 Článek 2 nařízení č. 1324/2008 v tomto ohledu stanoví:
„S účinkem ode dne 1. ledna 2009 se sazba [...] uvedená v čl. 4 odst. 1 a v článku 8 přílohy VIII služebního řádu […] stanoví na 3,1 %.“
7 Článek 11 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu stanoví:
„Úředník, který skončí svůj služební poměr, aby:
– nastoupil do služby ve veřejné správě nebo ve vnitrostátní nebo mezinárodní organizaci, která uzavřela s Unií dohodu,
[…]
je oprávněn nechat si převést pojistně matematickou protihodnotu svých nároků na starobní důchod v Unii aktualizovanou ke skutečnému dni převodu do penzijního fondu uvedené správy nebo organizace […].“
8 Naproti tomu odstavec 2 článku 11 přílohy VIII služebního řádu stanoví:
„Úředník, který nastoupí do služebního poměru v Evropské unii po:
– odchodu ze služby ve státní správě nebo ve vnitrostátní či mezinárodní organizaci,
[…]
může v období mezi svým jmenováním a dobou vzniku nároku na vyplácení starobního důchodu […] uhradit Unii kapitálovou hodnotu nároků na důchod vzniklých na základě takové služby nebo činnosti, jejíž výše je aktualizována ke dni skutečného převodu.
V takovém případě stanoví orgán, v němž úředník vykonává službu, s přihlédnutím k základnímu platu a věku úředníka a ke směnnému kurzu v den žádosti o převod, prostřednictvím obecných prováděcích ustanovení počet let služby započitatelných pro důchod, které mu jsou započteny v rámci důchodového systému Unie za předcházející služební období na základě kapitálu převedeného, po odečtení částky představující kapitálové zhodnocení, mezi dnem žádosti o převod a skutečným dnem převodu.
Úředníci mohou využít této možnosti pro každý členský stát a dotčený penzijní fond pouze jednou.“
9 Rozhodnutím C(2004) 1588 ze dne 28. dubna 2004, zveřejněným v Informations administratives č. 60 ze dne 9. června 2004, přijala Komise obecná prováděcí ustanovení k článkům 11 a 12 přílohy VIII služebního řádu, týkajícím se převodu nároků na důchod (dále jen „DGE 2004“). DGE 2004 odkazují na dvě tabulky pojistněmatematických hodnot, které jsou předmětem dvou příloh, a sice přílohy 1, která se týká pojistněmatematických hodnot (V1) vypočtených na základě parametrů stanovených v příloze XII služebního řádu pro výpočet výše převoditelné pojistněmatematické protihodnoty podle čl. 11 odst. 1 a článku 12 přílohy VIII služebního řádu, a přílohy 2, která se týká pojistněmatematických hodnot (V2) vypočtených na základě parametrů stanovených v příloze XII služebního řádu pro výpočet započitatelných let služby podle čl. 11 odst. 2 a 3 přílohy VIII služebního řádu.
10 Pojistněmatematické hodnoty V1 a V2, vypočítané v závislosti na věku ke dni žádosti a na základě parametrů stanovených v příloze XII služebního řádu, jsou totožné.
11 Rozhodnutím C(2011) 1278 ze dne 3. března 2011 týkajícím se obecných prováděcích ustanovení k článkům 11 a 12 přílohy VIII služebního řádu týkajícího se převodu nároků na důchod, zveřejněným v Informations administratives č. 17 ze dne 28. března 2011, Komise zrušila DGE 2004 a přijala nová obecná prováděcí ustanovení k článkům 11 a 12 přílohy VIII služebního řádu (dále jen „DGE 2011“).
12 DGE 2011 vstoupila v platnost dne 1. dubna 2011 a v článku 9 uvádějí následující:
„Tato obecná prováděcí ustanovení […] vstoupí v platnost první den měsíce, který následuje po dni, kdy budou zveřejněny v [Informations administratives].
Ruší a nahrazují [DGE 2004].
[DGE 2004] však zůstávají použitelná na převody podle čl. 11 odst. 1 a článku 12 přílohy VIII služebního řádu v případech, kdy k ukončení služebního poměru došlo přede dnem [1. ledna] 2009. Zůstávají rovněž použitelná na spisy zaměstnanců, jejichž žádost o převod podle čl. 11 odst. 2 a 3 přílohy VIII služebního řádu byla zaregistrována přede dnem [1. ledna] 2009.
Přepočítací koeficienty […] stanovené v příloze 1 se použijí s účinností ode dne [1. ledna] 2009. Tyto přepočítací koeficienty budou automaticky změněny s účinností změny úrokové sazby uvedené v článku 8 přílohy VIII služebního řádu.“
13 Na rozdíl od DGE 2004 obsahuje příloha 1 DGE 2011 pouze jednu tabulku, ve které jsou obsaženy pojistněmatematické hodnoty, napříště nazývané „přepočítací koeficienty“, platné jak pro výpočet výše převoditelné pojistněmatematické protihodnoty, tak pro výpočet započitatelných let služby. Tyto přepočítací koeficienty, rovněž vypočtené v závislosti na věku ke dni žádosti a na základě parametrů stanovených v příloze XII služebního řádu, jsou vyšší než pojistněmatematické hodnoty V1 a V2, obsažené v přílohách 1 a 2 DGE 2004.
Skutkový základ sporu
K M. Verilemu
14 Marco Verile, úředník přidělený ke Společnému výzkumnému středisku Evropské komise v Ispře (Itálie), požádal dne 17. listopadu 2009 o převod nároků na důchod, které získal v Lucemburku před tím, než nastoupil do služebního poměru v Komisi a které odpovídaly vnitrostátním příspěvkům uhrazeným mezi 1. červencem 1999 a 31. březnem 2007.
15 Sdělením ze dne 5. května 2010 zaslal příslušný útvar Komise, v daném případě oddělení „Převody“ odboru „Důchody“ „Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků“ (PMO) (dále jen „PMO 4“), M. Verilovi návrh týkající se uznání let služby, který stanovil počet let služby pro důchod stanovený podle služebního řádu, vyplývající z převodu jeho nároků na důchod získaných v Lucemburku, na sedm let a devět měsíců. Přebytek kapitálu, představující částku ve výši 58 557,18 eur, která nemohla být převedena na roky služby pro důchod stanovený podle služebního řádu, měl být M. Verilovi vyplacen v případě definitivního převodu jeho nároků na důchod.
16 Dne 7. května 2010 M. Verile návrh týkající se uznání let služby ze dne 5. května stejného roku svým podpisem přijal. PMO 4 byl podepsaný návrh doručen dne 18. května 2010.
17 Dne 20. května 2010, poté, co DGE 2011 vstoupila v platnost, předal PMO 4 M. Verilemu nový návrh týkající se uznání let služby, doplněný vysvětlujícím sdělením, podle kterého nový návrh „ruš[í] a nahra[zuje]“ předchozí návrh týkající se uznání let služby. Podle tohoto nového návrhu týkajícího se uznání let služby byly přepočítací koeficienty použité v prvním návrhu týkajícím se uznání let služby „zastaralé“ a „od 1. ledna 2009 postrádaly právní základ“ z toho důvodu, že ve stejný den vstoupila v platnost úroková míra definovaná nařízením č. 1324/2008. Tato úroková míra byla totiž jedním z parametrů pro výpočet přepočítacích koeficientů používaných pro přepočet nároků na důchod získaných dříve na počet let služby započitatelných pro důchod stanovený podle služebního řádu. V důsledku toho měl být první návrh týkající se uznání let služby „považován za neplatný a nicotný“. Podle přepočítacích koeficientů stanovených DGE 2011 nedošlo ke změně počtu započitatelných let služby, ale přebytek kapitálu k výplatě se snížil z 58 557,18 eur na 9 200,77 eur.
18 Dne 17. června 2011 M. Verile svým podpisem přijal druhý návrh týkající se uznání let služby. PMO 4 byl podepsaný druhý návrh doručen dne 24. června 2011.
19 Dne 26. července 2011 však M. Verile podal stížnost založenou na čl. 90 odst. 2 služebního řádu, přičemž od orgánu oprávněného ke jmenování (dále jen „OOJ“) požadoval, aby vzal druhý návrh týkající se uznání let služby zpět a provedl převod jeho nároků na důchod na základě nikoli DGE 2011, ale na základě obecných prováděcích ustanovení účinných ke dni podání jeho žádosti o převod, tj. DGE 2004.
20 Rozhodnutím ze dne 19. srpna 2011, které bylo M. Verilovi doručeno dne 29. srpna 2011, OOJ uvedenou stížnost zamítl.
K A. Gjergji
21 Anduela Gjergji je smluvní zaměstnankyní Výkonné agentury pro transevropskou dopravní síť, jejíž sídlo se nachází v Bruselu (Belgie). Dne 1. července 2009 požádala o převod nároků na důchod, které získala v Belgii před vstupem do služebního poměru u uvedené agentury a které odpovídaly vnitrostátním příspěvkům zaplaceným mezi roky 1998 a 2004.
22 Sdělením ze dne 30. července 2010 zaslal příslušný útvar Komise, v daném případě PMO 4, A. Gjergji návrh týkající se uznání let služby, který stanovil počet let služby pro důchod stanovený podle služebního řádu, vyplývající z převodu jejích nároků na důchod získaných v Belgii, na pět let, pět měsíců a dva dny. Přebytek kapitálu, představující částku ve výši 13 143,08 eur, která nemohla být přepočtena na roky služby pro důchod stanovený podle služebního řádu, měl být A. Gjergji vyplacen v případě definitivního převodu jejích nároků na důchod.
23 Dne 7. září 2010 A. Gjergji návrh týkající se uznání let služby ze dne 30. července 2010 svým podpisem přijala. PMO 4 byl podepsaný návrh doručen dne 16. září 2010.
24 Dne 19. května 2011, když vstoupila v platnost DGE 2011, zaslal PMO 4 A. Gjergji nový návrh týkající se uznání let služby, doplněný sdělením se stejným obsahem jako sdělení adresované M. Verilemu, který počet započitatelných let pro důchod stanovený podle služebního řádu z pěti let, pěti měsíců a dvou dnů snížil na čtyři roky, deset měsíců a sedmnáct dní, a který již neobsahoval přebytek kapitálu k výplatě.
25 Dne 23. září 2011 A. Gjergji svým podpisem přijala tento druhý návrh týkající se uznání let služby.
26 Mezitím však A. Gjergji podala proti druhému návrhu týkajícímu se uznání let služby stížnost založenou na čl. 90 odst. 2 služebního řádu, datovanou dne 27. července 2011. Stížnost A. Gjergji rovněž obsahovala žádost podle čl. 90 odst. 1 služebního řádu, aby byl proveden převod jejích nároků na důchod získaných v Belgii na základě prvního návrhu týkajícího se uznání let služby, který použil parametry stanovené DGE 2004.
27 Rozhodnutím ze dne 22. srpna 2011 orgán oprávněný uzavřít smlouvu (dále jen „OOUS“) stížnost A. Gjergji, stejně jako její žádost podle čl. 90 odst. 1 služebního řádu, zamítl.
Návrhová žádání účastníků řízení a řízení
28 Žalobci navrhují v rozsahu, v němž se to týká každého z nich, aby Soud:
– zrušil druhý návrh týkající se uznání let služby;
– zrušil rozhodnutí o zamítnutí stížnosti;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
29 Komise navrhuje, aby Soud:
– prohlásil žalobu za nepřípustnou a v každém případě za neopodstatněnou;
– uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.
30 Dopisem ze dne 28. ledna 2013 Soud v rámci organizačních procesních opatření požádal účastníky řízení, aby upřesnili některé body svých písemností a předložili různé dokumenty. Účastníci řízení těmto opatřením vyhověli v souladu s pokyny Soudu.
31 Tato věc, původně přidělená třetímu senátu Soudu, byla předána k projednání a rozhodnutí plénu Soudu, o čemž byli účastníci řízení informováni dopisem kanceláře ze dne 8. února 2013, který obsahoval předvolání k jednání a přípravnou zprávu k jednání.
Právní otázky
K předmětu žaloby
32 Je třeba připomenout, že návrhová žádání, která formálně směřují ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, mají v případě, že toto rozhodnutí nemá autonomní obsah, za účinek, že se Soudu předkládá akt, proti němuž byla podána stížnost (rozsudek Soudního dvora ze dne 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, 293/87, bod 8).
33 V daném případě rozhodnutí o zamítnutí stížností pouze potvrzují druhé návrhy týkající se uznání let služby ze dne 20. května 2011 ve věci M. Verila a ze dne 19. května 2011 ve věci A. Gjergji (dále jen „druhé návrhy týkající se uznání let služby“). Je tedy třeba mít za to, že žaloba směřuje pouze proti těmto návrhům týkajícím se uznání let služby.
K přípustnosti žaloby
Argumenty účastníků řízení
34 Komise tvrdí, že žaloba je nepřípustná, neboť směřuje proti druhým návrhům týkajícím se uznání let služby, které nejsou rozhodnutími nepříznivě zasahujícími do právního postavení.
35 Podle Komise správní řízení týkající se zpracování žádostí o převod nároků na důchod získaných v některém vnitrostátním důchodovém systému obsahuje pět etap: zaprvé žádost dotčeného úředníka nebo zaměstnance o převod; zadruhé návrh týkající se přiznání let služby stanovující počet let služby, které mohou být uznány v důchodovém systému Unie, zaslaný Komisí dotčené osobě; zatřetí přijetí nebo odmítnutí uvedeného návrhu dotčenou osobou; začtvrté, v případě přijetí návrhu dotčenou osobou, žádost o převod kapitálu odpovídajícího nárokům na důchod získaným ve vnitrostátním důchodovém systému adresovaná Komisí příslušnému vnitrostátnímu orgánu; zapáté přijetí rozhodnutí stanovujícího konečným způsobem počet let služby pro důchod stanovený podle služebního řádu uznaných úředníkovi nebo zaměstnanci, které mu je oznámeno, až když Komise skutečně obdrží od příslušného vnitrostátního či mezinárodního penzijního fondu kapitál odpovídající nárokům na důchod získaným dříve.
36 S ohledem na výše uvedený popis správního řízení při zpracování žádostí o převod nároků na důchod, který žalobci nenapadají, se uznání let služby stanovené v návrhu adresovaném dotčené osobě podle Komise stane konečné až poté, co jsou příslušné částky odpovídající aktualizované kapitálové hodnotě nároků na důchod získaných dříve skutečně uhrazeny příslušnými vnitrostátními nebo mezinárodními penzijními fondy na bankovní účet Komise. Jediným aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení úředníka nebo zaměstnance, kteří podali žádost o převod svých nároků na důchod získaných před nástupem do služebního poměru v Unii, je tedy rozhodnutí vydané v páté etapě výše popsaného správního řízení. Komise z toho vyvozuje, že návrh týkající se uznání let služby, který odpovídá druhému stadiu předmětného správního řízení, je přípravným aktem, jehož předmětem je pouhá příprava konečného rozhodnutí týkajícího se uznání let služby. V projednávané věci to platí v případě druhých návrhů týkajících se uznání let služby, které jsou předmětem sporu.
Závěry Soudu
37 Nejprve je třeba připomenout, že systém převodu nároků na důchod, jak je stanoven v čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu tím, že umožňuje koordinaci mezi vnitrostátními systémy a důchodovým systémem Unie, směřuje k usnadnění přechodu z vnitrostátních zaměstnání, veřejných nebo soukromých, a také mezinárodních, do správy Unie, a též k tomu, aby tak Unii zajistil nejlepší možnost výběru kvalifikovaného personálu již disponujícího odpovídajícími profesními zkušenostmi (usnesení Soudního dvora ze dne 9. července 2010, Ricci, C‑286/09 a C‑287/09, bod 28 a citovaná judikatura).
38 V tomto kontextu Soud prvního stupně Evropských společenství konkrétně dospěl k úvaze, že návrhy týkající se uznání let služby předané k souhlasu úředníkovi jsou „rozhodnutími“, která mají dvojí účinek: jednak zachování – v původním právním řádu – výše nároků dotčeného úředníka nabytých ve vnitrostátních důchodových systémech v jeho prospěch a jednak, s výhradou splnění určitých dodatečných podmínek, zajištění zohlednění těchto nároků v důchodovém systému Unie v unijním právním řádu (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 18. prosince 2008, Belgie a Komise v. Genette, T‑90/07 P a T‑99/07 P, bod 91 a citovaná judikatura).
39 Soud pro veřejnou službu již také rozhodl, že návrhy týkající se uznání let služby jsou jednostranné akty, které nevyžadují žádné jiné opatření ze strany příslušného orgánu a nepříznivě zasahují do právního postavení dotčeného úředníka. V opačném případě by takové akty nebyly jako takové napadnutelné v soudním řízení nebo by přinejmenším mohly být předmětem stížnosti a žaloby až v návaznosti na přijetí pozdějšího rozhodnutí s neurčitým datem a vydaného jiným orgánem než OOJ. Tato analýza by nerespektovala právo úředníků na účinnou soudní ochranu ani požadavky právní jistoty inherentní pravidlům o lhůtách stanovených ve služebním řádu (usnesení Soudu pro veřejnou službu ze dne 10. října 2007, Pouzol v. Účetní dvůr, F‑17/07, body 52 a 53).
40 Konečně byl tento směr judikatury rovněž potvrzen rozsudkem Soudu pro veřejnou službu ze dne 11. prosince 2012, Cocchi a Falcione v. Komise (F‑122/10, který je předmětem kasačního opravného prostředku, jenž je v současné době projednáván před Tribunálem Evropské unie, věc T‑103/13 P, body 37 až 39), ve kterém Soud pro veřejnou službu rozhodl, že návrh týkající se uznání let služby je aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení dotčeného úředníka.
41 Z judikatury citované v bodech 38 až 40 tohoto rozsudku v konečném výsledku vyplývá, že návrh týkající se uznání let služby, který příslušné útvary Komise dávají úředníkovi ke schválení v rámci správního řízení probíhajícího v několika etapách, popsaného v bodě 35 tohoto rozsudku, je jednostranným aktem oddělitelným z procesního rámce, ve kterém byl vydán, přijatým podle přesně stanovené pravomoci, ex lege náležící orgánu, neboť vyplývá přímo z individuálního práva, které čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu svěřuje výslovně úředníkům a zaměstnancům při jejich nástupu do služebního poměru v Unii.
42 Výkon této přesně stanovené pravomoci totiž zavazuje Komisi k vypracování návrhu týkajícího se uznání let služby, který bude založen na všech relevantních údajích, které je povinna získat od dotčených vnitrostátních a mezinárodních orgánů, a to právě v rámci úzké a loajální spolupráce mezi těmito orgány a jejich útvary. V důsledku toho pak takový návrh týkající se uznání let služby nemůže být považován za projev „prostého úmyslu“ útvarů orgánu informovat dotčeného úředníka, než skutečně získají jeho souhlas, a následně inkasují kapitál, což umožní provést uznání let služby. Naopak, takový návrh představuje nezbytný závazek orgánu postupovat správně při skutečném výkonu práva na převod nároků na důchod úředníka, které tento úředník uplatnil podáním žádosti o převod. Převod aktuální výše kapitálu do důchodového systému Unie představuje výkon odlišné povinnosti příslušející vnitrostátním či mezinárodním orgánům, který je nezbytný pro doplnění všech postupů týkajících se převodu nároků na důchod do důchodového systému Unie.
43 Výkon přesně stanovené pravomoci za účelem provedení čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu proto zavazuje Komisi k tomu, aby postupovala s veškerou nezbytnou péčí, aby umožnila úředníkovi, který podal žádost podle čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, udělit souhlas s návrhem týkajícím se uznání let služby s plnou znalostí věci, co se týče jak nezbytných prvků výpočtu týkajícího se určení počtu let služby pro důchod stanovený podle služebního řádu, které mají být vzaty v úvahu, tak pravidel, která „ke dni žádosti o převod“ upravují způsoby tohoto výpočtu, jak uvádí znění čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, když zmiňuje, že orgán, v němž úředník vykonává službu, „stanoví“ „počet“ započitatelných „let služby“ s přihlédnutím k základnímu platu a věku úředníka a ke směnnému kurzu v den žádosti o převod prostřednictvím obecných prováděcích ustanovení.
44 Z výše uvedeného vyplývá, že návrh týkající se uznání let služby je aktem, který nepříznivě zasahuje do právního postavení úředníka, který podal žádost o převod svých nároků na důchod.
45 Tento závěr potvrzují i úvahy uvedené níže.
46 Zaprvé DGE 2011 potvrdila předchozí praxi, která byla vyjádřena v klauzulích obsažených v návrzích týkajících se uznání let služby, přičemž v článku 8 napříště výslovně stanoví, že souhlas, jejž je úředník vyzván udělit ve věci návrhu týkajícího se uznání let služby, je „neodvolatelný“, jakmile je daný. Neodvolatelný charakter jednou poskytnutého souhlasu úředníka je přitom odůvodněný pouze tehdy, pokud Komise úředníkovi předložila návrh, jehož obsah byl vypočítán a předložen s veškerou požadovanou péčí a kterým je Komise vázána v tom smyslu, že je povinna na tomto základě pokračovat v postupu pro převod v případě, že dotčená osoba vysloví souhlas.
47 Zadruhé návrh týkající se uznání let služby je v zásadě vyhotoven podle způsobu výpočtu, který je stejný jako ten, který je použit v okamžiku, kdy důchodový systém Unie obdrží celý kapitál, převedený s konečnou platností původními vnitrostátními nebo mezinárodními penzijními fondy.
48 To, co se může nanejvýš případně změnit mezi datem návrhu týkajícího se uznání let služby a datem přijetí definitivně převedeného kapitálu, je výše částky, o kterou se jedná, přičemž částka převoditelného kapitálu aktualizovaná ke dni žádosti o převod může být odlišná od částky kapitálu ke dni, kdy je skutečně převeden v závislosti na změně například směnného kurzu. I v tomto posledním případě, který se kromě toho může týkat jen převodů kapitálů vyjádřených v jiných měnách než v eurech, je způsob výpočtu použitý pro obě tyto hodnoty stejný.
49 Zatřetí tvrzení Komise, podle kterého pouze rozhodnutí o uznání let služby přijaté po získání převedeného kapitálu nepříznivě zasahuje do právního postavení dotčeného úředníka, je jasně v rozporu s cílem správního řízení týkajícího se převodu nároků na důchod. Toto řízení má právě za cíl umožnit dotčenému úředníkovi rozhodnout se s plnou znalostí věci a před tím, než je kapitál odpovídající úhrnu jeho příspěvků převeden s konečnou platností do důchodového systému Unie, zda je pro něj výhodnější kumulovat své předchozí nároky na důchod s těmi, které získá jako úředník Unie, nebo naopak ponechat své nároky ve vnitrostátním právním řádu (viz výše citovaný rozsudek Belgie a Komise v. Genette, bod 91). Tvrzení Komise by totiž zavazovalo dotčeného úředníka, aby napadl způsob, kterým útvary Komise vypočítaly počet započitatelných let služby, na které má nárok, až když by původní vnitrostátní nebo mezinárodní penzijní fondy převedly s konečnou platností kapitál na Komisi, což by v praxi zmařilo samotnou podstatu práva přiznaného úředníkovi v souladu s čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu zvolit převod svých nároků na důchod nebo je ponechat v původních vnitrostátních či mezinárodních penzijních fondech.
50 Konečně začtvrté není možné tvrdit, jak činí Komise, že návrhy týkající se uznání let služby jsou jen přípravné akty z toho důvodu, že čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu ukládá, aby byl počet let služby vypočten „na základě převedeného kapitálu“.
51 V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že ze znění čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu vyplývá, že dotčený orgán „stanoví“ počet let služby nejprve „prostřednictvím obecných prováděcích ustanovení s přihlédnutím k základnímu platu a věku úředníka a ke směnnému kurzu v den žádosti o převod“, a že dále bere v úvahu počet takto stanovených let služby podle důchodového systému Unie „na základě převedeného kapitálu“.
52 Toto znění je potvrzeno zněním článku 7 DGE 2004 a článku 7 DGE 2011. Znění obou těchto článků totiž v odstavci 1 stanoví, že počet let služby, které se mají brát v úvahu, je určen „na základě převoditelné částky, která představuje nabytá práva […], po odečtení částky představující zhodnocení kapitálu mezi datem registrace žádosti o převod a datem skutečného převodu“.
53 Odstavec 2 článku 7 DGE 2004, stejně jako DGE 2011, stanoví, že počet let služby, které se mají vzít v úvahu, „je pak určen […] na základě převedené částky“, v souladu s matematickým vzorcem obsaženým v první odrážce stejného odstavce.
54 Z výše uvedených ustanovení tedy vyplývá, že návrhy týkající se uznání let služby jsou vypočteny na základě částky převoditelné ke dni registrace žádosti, jak je sdělena příslušnými vnitrostátními nebo mezinárodními orgány útvarům Komise, případně po provedení snížení o částku, která představuje zhodnocení kapitálu mezi datem registrace žádosti a datem skutečného převodu, přičemž tento peněžní rozdíl nesmí nést důchodový systém Unie.
55 Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že druhé návrhy týkající se uznání let služby jsou akty, které nepříznivě zasahují do právního postavení a že návrhová žádání směřující ke zrušení jsou proto přípustná.
K věci samé
56 Na podporu svých návrhových žádání směřujících proti druhým návrhům týkajícím se uznání let služby (dále jen „sporná rozhodnutí“) vznášejí žalobci tři žalobní důvody:
– první vychází z nesprávného právního posouzení a z porušení čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, jakož v podstatě i z respektování nabytých práv;
– druhý vychází z porušení přiměřené lhůty, zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání;
– třetí vychází z porušení zásad rovného zacházení, zákazu diskriminace a proporcionality.
57 První a druhý žalobní důvod je třeba přezkoumat společně.
Argumenty účastníků řízení
58 Zaprvé žalobci tvrdí, že čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu ukládá Komisi, pokud si přeje změnit pojistněmatematické hodnoty použitelné na žádosti o převod nároků na důchod získaných v členském státě do důchodového systému Unie (dále jen „převod ‚in‘ “), povinnost přijmout nová obecná prováděcí ustanovení. Komise však přijala nová obecná prováděcí ustanovení až 3. března 2011. DGE 2004, platná před tímto datem, tak jsou jediná použitelná na jejich příslušné žádosti o převod.
59 V každém případě, vstup nařízení č. 1324/2008 v platnost dne 1. ledna 2009 neměl vliv na sazby použitelné pro výpočet počtu uznaných let služby. Toto nařízení totiž změnilo úrokovou míru stanovenou v článku 8 přílohy VIII služebního řádu, která se použije výlučně v případě převodu pojistněmatematické protihodnoty podle služebního řádu, tedy kapitálu tvořeného nároky na důchod získanými úředníkem v Unii, do vnitrostátního důchodového systému (dále jen „převod ‚out‘ “), a není tak použitelná v případě převodu „in“.
60 Kromě toho i za předpokladu, že nařízení č. 1324/2008 změnilo „per analogiam“ úrokovou míru, na níž jsou založeny přepočítací koeficienty použitelné v případě převodu „in“, obecná prováděcí ustanovení k čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu podle žalobců mají coby lex specialis před uvedeným nařízením přednost. V konečném důsledku, podle zásady presumpce legality správních aktů nemůže nařízení Unie zbavit právního základu obecná prováděcí ustanovení, která byla přijata specificky každým z dotčených orgánů na základě služebního řádu. Vzhledem k tomu, že DGE 2004 byla zrušena DGE 2011 až 3. března 2011, byla tedy použitelná v okamžiku vydání prvních návrhů týkajících se uznání let služby, které jim byly zaslány, i v okamžiku jejich příslušného přijetí.
61 V důsledku toho Komise, která měla za to, že jeden z parametrů výpočtu použitelných v případě převodu „in“ může být změněn „implicitním a incidenčním“ způsobem nařízením č. 1324/2008, porušila čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu. Dále se Komise, která měla za to, že ji nařízení č. 1324/2008 zavazovalo k použití DGE 2011 k datu vstupu nové úrokové míry v platnost, a v důsledku toho je použít se zpětnou účinností k datu 1. ledna 2009, dopustila právního omylu.
62 Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, žalobci tedy zdůrazňují, že převod nároků na důchod získaných před vstupem do služebního poměru v Unii je konečný v okamžiku, kdy dotčený úředník vyjádří svůj souhlas s návrhem týkajícím se uznání let služby. Pouze neprovedení převodu kapitálu vnitrostátním orgánem by dohodu mezi úředníkem a dotčeným orgánem zbavilo veškeré platnosti. V projednávaném případě se tak první návrhy týkající se uznání let služby staly konečnými v důsledku jejich přijetí, i když k převodu kapitálu ještě nedošlo.
63 Zadruhé žalobci tvrdí, že první návrhy týkající se uznání let služby nebyly protiprávní. Komise tím, že tyto návrhy vzala zpět, tedy nerespektovala jejich nabytá práva a porušila zásadu legitimního očekávání. Kromě toho byli několikrát ujištěni o tom, že se na jejich žádosti o převod použijí DGE 2004.
64 Zatřetí žalobci uvádějí, že Komise vzala první návrh týkající se uznání let služby adresovaný M. Verilemu zpět jeden rok poté, co jej přijal, a co se týče návrhu adresovaného A. Gjergji, více než šest měsíců poté, co jej přijala, a to v rozporu se zásadou přiměřené lhůty a zásadou právní jistoty.
65 Kromě toho v odpovědi na organizační procesní opatření žalobci zdůrazňují, že Komise čekala až do 17. září 2010, než zaměstnance na tuto skutečnost upozornila prostřednictvím sdělení umístěného na své intranetové stránce, a že s přijetím nových obecných prováděcích ustanovení znovu čekala až do 3. března 2011, třebaže podle sporných rozhodnutí měla za to, že vstup nové úrokové míry stanovené nařízením č. 1324/2008 v platnost od 1. ledna 2009 zbavil DGE 2004 „právního základu“.
66 Proti prvnímu žalobnímu důvodu Komise uvádí, že předpoklad argumentace žalobců, totiž že úroková míra stanovená článkem 8 přílohy VIII služebního řádu se týká výlučně metody výpočtu pojistněmatematické protihodnoty v případě převodu „out“, a nikoli převodu aktualizovaného kapitálu či počtu let služby v případě převodu „in“, je nesprávný. První žalobní důvod vznesený žalobci je tak neopodstatněný.
67 V odpovědi na organizační procesní opatření Komise uvedla, že poněvadž přepočítací koeficienty stanovené obecnými prováděcími ustanoveními k čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu „přímo souvisí“ s úrokovou mírou stanovenou v článku 8 přílohy VIII služebního řádu, změna úrokové míry, určená ke dni 1. lednu 2009 vstupem nařízení č. 1324/2008 v platnost, „nutně“ způsobila změnu uvedených přepočítacích koeficientů ke stejnému datu. Přepočítací koeficienty stanovené DGE 2004 se tak staly „zastaralé“ a „pozbyly právní základ“ dne 1. ledna 2009, a to nezávisle na jakémkoli formálním zrušení DGE 2004.
68 Zadruhé Komise tvrdí, že žalobci formálně nevznesli žalobní důvod vycházející z porušení pravidel zpětvzetí správních aktů a že v každém případě první návrhy týkající se uznání let služby od vstupu nařízení č. 324/2008 v platnost postrádaly právní základ, a tak na jejich základě nemohli žalobci získat žádná práva ani založit žádné legitimní očekávání.
69 Komise ostatně uvádí, že sdělení ze dne 17. září 2010 umístěné na její intranetové stránce zaujalo pozornost zaměstnanců ohledně vstupu nových pojistněmatematických hodnot v platnost a že profesní odborové organizace věděly o budoucí úrokové míře od roku 2008 a o budoucích přepočítacích koeficientech od listopadu 2009. Kromě toho bylo individuální informování úředníků a zaměstnanců, jejichž žádost o převod byla zaregistrována po 1. lednu 2009, fakticky nemožné provést v přiměřené lhůtě z důvodu vysokého počtu dotčených úředníků a zaměstnanců (více než 10 000).
70 Konečně i za předpokladu, že by byly přepočítací koeficienty stanovené DGE 2011 použity se zpětnou účinností, by takové použití bylo odůvodněné „kategorickým zájmem“. Náklady použití pojistněmatematických hodnot stanovených DGE 2004 až do vstupu DGE 2011 v platnost totiž z důvodu počtu dotčených spisů ohrožovaly rovnováhu důchodového systému Unie.
71 Zatřetí má Komise za to, že žalobní důvod vycházející z porušení přiměřené lhůty je nedostatečně podložený, a i kdyby byl považován za opodstatněný, nemůže mít takový důvod za následek zrušení sporných rozhodnutí. V každém případě byly první návrhy týkající se uznání let služby, s přihlédnutím k okolnostem daného případu, vzaty zpět v přiměřené lhůtě.
Závěry Soudu
72 Svým prvním a druhým žalobním důvodem žalobci v podstatě vznášejí námitku protiprávnosti čl. 9 třetího pododstavce poslední věty a také čl. 9 čtvrtého pododstavce první věty DGE 2011. Tato ustanovení DGE 2011 podle žalobců stanoví, že přepočítací koeficienty uvedené v příloze 1 DGE 2011, určené v souladu s nařízením č. 1324/2008, se použijí od 1. ledna 2009, data vstupu uvedeného nařízení v platnost, kdežto příloha 2 DGE 2004, která stanovila odlišné přepočítací koeficienty použitelné od 1. května 2004, k tomuto datu nebyla předmětem žádných formálních změn. Žalobci tvrdí, že taková formální změna byla podle čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu nutná a že používání nových přepočítacích koeficientů stanovených v příloze 1 DGE 2011 se zpětným účinkem k 1. lednu 2009, a to i ve vztahu ke spisům úředníků a zaměstnanců, jejichž žádosti o převod „in“ byly podány před tímto datem, porušuje zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání.
73 Komise v podstatě tvrdí, aby právně odůvodnila čl. 9 třetí a čtvrtý pododstavec DGE 2011, že článek 2 nařízení č. 1324/2008 způsobil, že DGE 2004 přestala platit a automaticky ztratila právní základ, pokud jde o způsob výpočtu započitatelných let služby, které mají být vzaty v úvahu.
– K dopadu nařízení č. 1324/2008 na DGE 2004
74 Ze znění článku 2 nařízení č. 1324/2008 vyplývá, že má pouze dva cíle týkající se úředníků a ostatních zaměstnanců Unie.
75 První se týká určení sazby použitelné při výpočtu nároků na důchod úředníka, který znovu nastoupí do služebního poměru v Unii poté, co v ní již dříve po určitou dobu pracoval, v čl. 4 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu. Jeví se, že je tento cíl bez dalšího v projednávané věci irelevantní.
76 Druhý se týká stanovení sazby, která má být použita pro účely definice „pojistněmatematické protihodnoty“ starobního důchodu. Je přitom třeba konstatovat, že tento pojem je použit v čl. 11 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu pro převody „out“, a nikoli v čl. 11 odst. 2 stejné přílohy pro převody „in“.
77 Je totiž třeba připomenout, že článek 11 přílohy VIII služebního řádu jasně rozlišuje mezi převodem „out“ v odstavci 1 a převodem „in“ v odstavci 2.
78 V případě převodu „out“ čl. 11 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu stanoví, že dotčený úředník je oprávněn nechat si převést „pojistněmatematickou protihodnotu svých nároků na starobní důchod v Unii aktualizovanou ke skutečnému dni převodu“. Naproti tomu v případě převodu „in“ odstavec 2 stejného ustanovení stanoví, že dotčený úředník může nechat Unii uhradit „kapitálovou hodnotu nároků na důchod vzniklých [ve vnitrostátním nebo mezinárodním systému, jehož byl do té doby účasten], jejíž výše je aktualizována ke dni skutečného převodu“. V případě převodu „out“ je převedená peněžní částka „pojistněmatematickou protihodnotou“ nároků získaných v Unii; v případě převodu „in“ je převedená peněžní částka „aktualizovanou kapitálovou hodnotou“, totiž peněžní částkou, která materiálně představuje důchodové nároky vzniklé na základě dřívějších činností dotyčného úředníka v dotčeném vnitrostátním nebo mezinárodním důchodovém systému, která je v souladu s čl. 11 odst. 2 prvním pododstavcem přílohy VIII služebního řádu aktualizována ke dni skutečného převodu (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 5. prosince 2013, Časta, C‑166/12, bod 26).
79 „Pojistněmatematická protihodnota“ uvedená v odst. 1 čl. 11 přílohy VIII služebního řádu a „aktualizovaná kapitálová hodnota“ uvedená v odst. 2 stejného článku jsou však dva rozdílné právní pojmy, z nichž každý spadá pod vzájemně nezávislé systémy.
80 „Pojistněmatematická protihodnota“ je totiž ve služebním řádu používána jako autonomní pojem vlastní důchodovému systému Unie. Je definována v článku 8 přílohy VIII služebního řádu jako „kapitálová hodnota dávek [starobního důchodu] náležejících úředníkovi, která se vypočítá na základě tabulky úmrtnosti uvedené v článku 9 přílohy XII [služebního řádu] při použití roční úrokové míry 3,1 %, jež může být přezkoumána v souladu s pravidly stanovenými v článku 10 přílohy XII [služebního řádu]“. Poslední přezkum úrokové míry uvedené v článku 8 přílohy VIII služebního řádu byl proveden podle článku 10 přílohy XII služebního řádu konkrétně nařízením č. 1324/2008, které snížilo úrokovou míru z 3,5 % na 3,1 %.
81 Naproti tomu „aktualizovaná kapitálová hodnota“ není definována služebním řádem, který neurčuje ani způsob jejího výpočtu, a to z toho důvodu, že její výpočet a způsoby kontroly tohoto výpočtu spadají výlučně do pravomoci dotčených vnitrostátních a mezinárodních orgánů, jak konstantně uvádí judikatura (výše uvedený rozsudek Belgie a Komise v. Genette, body 56 a 57 a citovaná judikatura).
82 Komise nicméně tvrdí, že pojistněmatematická protihodnota je rovněž „metodou“ výpočtu, která má být jako taková použita nejenom v případě převodu „out“, kdy částky odcházejí z fondů důchodového systému Unie, aby vstoupily do fondů důchodového systému některého členského státu nebo některé mezinárodní organizace, ale také v případě převodu „in“, kdy peněžní částky naopak vstupují do fondů důchodového systému Unie.
83 Coby metoda výpočtu se podle Komise pojistněmatematická protihodnota tedy použije na oba případy převodu nároků na starobní důchod. V tomto ohledu Komise zdůrazňuje, že čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu od reformy služebního řádu z roku 2004 stanoví novou podmínku pro dotčené vnitrostátní orgány spočívající v tom, že kapitálová hodnota odpovídající souhrnu příspěvků zaplacených úředníkem, který nastoupil do služebního poměru v Unii, je „aktualizována ke dni skutečného převodu“. Podle Komise tato nová podmínka, v rozsahu, v němž je obsažena ve služebním řádu, zakládá ve vztahu k dotčeným vnitrostátním orgánům povinnost aktualizovat kapitálovou hodnotu podle parametrů určených ve služebním řádu, mezi nimiž je i úroková míra, jak byla naposledy změněna nařízením č. 1324/2008.
84 Tvrzení Komise však není právně odůvodněné.
85 Z judikatury totiž vyplývá, že systém převodu „in“ se skládá ze dvou odlišných administrativních fází. První fáze spočívá ve stanovení kapitálové hodnoty aktualizované vnitrostátními nebo mezinárodními orgány, které spravují důchodový systém, kterého se dotčená osoba účastnila až do svého nástupu do služebního poměru v Unii. Celá tato fáze spadá do výlučné pravomoci příslušných vnitrostátních nebo mezinárodních orgánů. Druhá fáze naproti tomu spočívá v tom, že dotčený unijní orgán přepočte aktualizovanou kapitálovou hodnotu, kterou určily původní vnitrostátní nebo mezinárodní orgány, na počet let služby započitatelných v důchodovém systému Unie, a to na základě vlastních pravidel důchodového systému Unie, včetně pravidel obsažených v obecných prováděcích ustanoveních, která v případě převodů „in“ musí přijmout každý orgán (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Belgie a Komise v. Genette, body 56 a 57).
86 Obě rozhodnutí, z nichž první se týká určení aktualizované kapitálové hodnoty a druhé přepočtu této aktualizované kapitálové hodnoty na počet let služby pro účely důchodu podle služebního řádu, tudíž spadají do dvou odlišných právních řádů a na každé z nich se vztahuje soudní přezkum vlastní příslušnému právnímu řádu.
87 Okolnost, že čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu od reformy služebního řádu z roku 2004 stanoví, že vnitrostátní nebo mezinárodní orgány musí aktualizovat kapitál odpovídající úhrnu příspěvků zaplacených úředníkem nebo zaměstnancem, který nastoupil do služebního poměru v Unii, ke dni skutečného převodu, sice ukládá těmto orgánům určitou povinnost, avšak neznamená, že by při absenci výslovného ustanovení v tomto smyslu tato aktualizace měla být provedena v souladu se způsobem stanoveným pro převody „out“. Naproti tomu, jak rozhodl Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Časta, body 25 a 26, členské státy mohou používat takzvanou metodu „pojistněmatematické protihodnoty“ nebo takzvanou metodu „paušální odkupní hodnoty“ anebo i jiné metody.
88 Proto pokud jde zaprvé o výpočet aktualizované kapitálové hodnoty příslušnými vnitrostátními nebo mezinárodními orgány pro převod „in“, je tato kapitálová hodnota určena na základě použitelného vnitrostátního práva a způsoby určenými tímto právem, nebo v případě mezinárodní organizace jejími vlastními pravidly, a nikoli na základě článku 8 přílohy VIII služebního řádu a podle úrokové míry určené tímto ustanovením. To Soud prvního stupně ostatně uvedl v bodě 57 výše uvedeného rozsudku Belgie a Komise v. Genette, když zmínil, že v případě převodu „in“ se rozhodnutí týkající se výpočtu částky nároků na důchod k převodu nachází v příslušném vnitrostátním právním řádu a vztahuje se na něj přezkum výhradně vnitrostátních soudů (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Časta, bod 24).
89 Z toho vyplývá, že článek 2 nařízení č. 1324/2008 nemusí být vzat v úvahu jakožto prvek metody výpočtu kapitálu odpovídajícího nárokům na důchod získaným úředníkem nebo zaměstnancem před jeho nástupem do služebního poměru v Unii a že povinně nemusí být vzat v úvahu dotčenými vnitrostátními nebo mezinárodními orgány, když aktualizují uvedený kapitál, který jsou povinny převést.
90 Zadruhé, co se týče výpočtu počtu let služby započitatelných v důchodovém systému Unie, což je výpočet odlišný od výpočtu aktualizované kapitálové hodnoty, jak vyplývá z bodů 85 až 87 tohoto rozsudku, je třeba konstatovat, že čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu týkající se převodů „in“ ani žádné jiné ustanovení služebního řádu nestanoví výslovně povinnost aplikovat na výpočet let služby započitatelných v důchodovém systému Unie úrokovou míru stanovenou v článku 8 stejné přílohy. Z toho vyplývá, že tvrzení Komise, podle kterého přepočítací koeficienty v případě převodu „in“ „přímo souvisejí“ s úrokovou mírou uvedenou v článku 8 přílohy VIII služebního řádu, není založeno na žádném ustanovení služebního řádu.
91 Kromě toho Rada nemůže prostřednictvím prováděcího nařízení přijatého na základě článku 83a služebního řádu omezit působnost čl. 11 odst. 2 druhého pododstavce přílohy VIII služebního řádu, a zpochybnit tak autonomii, kterou unijní zákonodárce v tomto ustanovení přiznal orgánům tím, že jim svěřil pravomoc určit počet let služby započitatelných pro důchod v případě převodu „in“ prostřednictvím obecných prováděcích ustanovení.
92 Je pravda, že čl. 7 odst. 2 DGE 2004 se pro účely výpočtu započitatelných let služby na základě kapitálu odpovídajícího příspěvkům skutečně převedeným do důchodového systému Unie odvolává na pojistněmatematické hodnoty V2, stanovené v tabulce přílohy 2 DGE 2004, které jsou na základě uvedené přílohy 2 „vypočítány na základě parametrů stanovených v příloze XII služebního řádu“. Mezi těmito parametry je přitom míra určená v článku 8 přílohy VIII služebního řádu.
93 Příloha 2 DGE 2004 však vyjadřuje pojistněmatematické hodnoty vypočtené zejména na základě míry ve výši 3,5 % stanovené v článku 8 přílohy VIII služebního řádu před její změnou prostřednictvím nařízení č. 1324/2008. Jsou to přesně tyto hodnoty, které Komise zohlednila při stanovení prvních návrhů týkajících se uznání let služby předložených žalobcům, i když mezitím byl článek 8 přílohy VIII služebního řádu změněn nařízením č. 1324/2008.
94 Za těchto podmínek v rámci použití čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, a konkrétně za účelem aktualizace přepočítacích koeficientů v případě převodu „in“ vzhledem k nové sazbě ve výši 3,1 % stanovené v článku 8 přílohy VIII služebního řádu po vstupu nařízení č. 1324/2008 v platnost příslušelo Komisi, v souladu s uvedeným čl. 11 odst. 2, který ke svému uplatnění odkazuje na obecná prováděcí ustanovení a také v souladu se zásadou právní jistoty, aby změnila DGE 2004 a vypracovala novou tabulku pojistněmatematických hodnot. Přesně to ostatně Komise učinila, když přijala DGE 2011, která v příloze obsahují nové pojistněmatematické hodnoty, které jsou v těchto posledních obecných prováděcích ustanoveních nazvány „přepočítacími koeficienty“ pro účely výpočtu započitatelných let služby.
95 Je třeba dodat, že článek 8 přílohy VIII služebního řádu, tak jak byl změněn po vstupu nařízení č. 1324/2008 v platnost, by se mohl použít na převody „in“ pouze prostřednictvím obecných prováděcích ustanovení, která musí orgány přijmout v souladu s čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu. Použitelnost uvedeného článku 8 v projednávaném případě vyplývá z odkazu na „parametry stanovené v příloze XII služebního řádu“, které jsou uvedeny v názvu přílohy 2 DGE 2004, a to v rozsahu, v němž uvedená příloha XII sama ve svém čl. 1 odst. 2, čl. 10 odst. 2 a článku 12 odkazuje na sazbu uvedenou v článku 8 přílohy VIII služebního řádu. Název přílohy 2 DGE 2004 má však pouze vysvětlující povahu ve vztahu k metodě výpočtu zvolené Komisí z titulu svých výkonných pravomocí svěřených jí na základě čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, který může sloužit jen jako výklad normativní části spočívající v tabulce pojistněmatematických hodnot (ohledně normativní hodnoty názvu článku směrnice viz rozsudek Soudního dvora ze dne 3. dubna 2003, Hoffmann, C‑144/00, body 37 až 40). Takové kaskádovité odkazy, mimoto těžko srozumitelné, navíc nemohou převážit nad údaji výslovně uvedenými v tabulce dotčených pojistněmatematických hodnot, aniž je porušena zásada právní jistoty.
96 Závěrem, argument Komise spočívající v úvaze, že metoda výpočtu pojistněmatematické protihodnoty stanovená v článku 8 přílohy VIII služebního řádu musí být nezbytně použita i při určení aktualizované kapitálové hodnoty, případně počtu započitatelných let služby, stanovených v čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, je v rozporu se zněním tohoto posledního ustanovení, jakož i s vůlí unijního zákonodárce, který chtěl ve služebním řádu zachovat jasný rozdíl mezi oběma případy převodu nároků na důchod „in“ a „out“, a v důsledku toho i mezi pojmy aktualizovaná kapitálová hodnota a pojistněmatematická protihodnota.
97 S ohledem na výše uvedené je tvrzení Komise, podle kterého nařízení č. 1324/2008 způsobilo neplatnost a automaticky zbavilo DGE 2004 právního základu ohledně způsobu výpočtu započitatelných let služby, z právního hlediska nesprávné, jelikož odůvodnění takového tvrzení přehlíží jak dosah zmíněného nařízení, tak čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu.
98 Je tedy třeba přezkoumat otázku, zda Komise byla oprávněna použít nové přepočítací koeficienty stanovené v příloze 1 DGE 2011 na žádosti o převod podané před vstupem DGE 2011 v platnost dne 1. dubna 2011.
– K použití přepočítacích koeficientů stanovených v příloze 1 DGE 2011 se zpětnou účinností
99 Je třeba úvodem připomenout, že se podle obecně uznávané zásady, není-li stanoveno jinak, nové pravidlo použije okamžitě na situace, které vzniknou, jakož i na budoucí účinky právních situací, které vznikly, přestože nebyly zcela vytvořeny, za působnosti dřívějšího pravidla (rozsudek Soudu ze dne 13. června 2012, Guittet v. Komise, F‑31/10, bod 47 a citovaná judikatura).
100 Proto je třeba ověřit, zda v okamžiku, kdy se staly nové přepočítací koeficienty stanovené v DGE 2011 použitelnými, tedy dne 1. dubna 2011, se žalobci nacházeli v situaci, která vznikla a byla zcela vytvořena za působnosti DGE 2004. Pouze v takovémto případě by bylo možné skutečně uznat, že přepočítací koeficienty stanovené v DGE 2011 byly použity na žalobce se zpětnou účinností. V tomto případě by bylo nutno přezkoumat námitku protiprávnosti vznesenou žalobci, a konkrétně legalitu použití přepočítacích koeficientů stanovených v DGE 2011 se zpětnou účinností z hlediska zásad právní jistoty a respektování legitimního očekávání (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Guittet v. Komise, bod 48).
101 Aby v projednávaném případě byla situace úředníka nebo zaměstnance, který podal žádost o převod „in“, zcela vytvořena za působnosti pojistněmatematických hodnot V2 tvořících přílohu DGE 2004, musí být prokázáno, že nejpozději na konci dne předcházejícího dni vstupu nových přepočítacích koeficientů stanovených v DGE 2011 v platnost, tedy 31. března 2011, přijala dotčená osoba návrh týkající se uznání let služby, který jí byl učiněn podle DGE 2004.
102 V projednávaném případě žalobci přijali – v rozsahu, v němž se to týká každého z nich – první návrh týkající se uznání let služby. Jejich situace ve vztahu k jejich právu na převod „in“, která vznikla za působnosti DGE 2004, byla tedy zcela vytvořena v okamžiku vstupu DGE 2011 v platnost, a tudíž se na ně vztahovala DGE 2004.
103 S přihlédnutím na předcházející úvahy se jeví, že článek 9 DGE 2011 v rozsahu, v němž v první větě čtvrtého pododstavce stanoví, že se přepočítací koeficienty stanovené v příloze 1 DGE 2011 použijí s účinností od 1. ledna 2009, se, co se týče úředníků nebo zaměstnanců, kteří přijali návrh týkající se uznání let služby před 31. březnem 2011, vztahuje na situace zcela vytvořené za působnosti DGE 2004. Článek 9 DGE 2011 tedy použití uvedených koeficientů přiznává zpětný účinek.
104 Jak přitom bylo připomenuto v bodech 99 a 100 tohoto rozsudku, zásada jistoty právních situací brání tomu, aby byl začátek časové působnosti unijního aktu stanoven k datu předcházejícímu jeho vstupu v platnost. Výjimečně tomu může být jinak, pokud to vyžaduje sledovaný cíl a je‑li náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob (výše uvedený rozsudek Guittet v. Komise, body 63 a 64 a citovaná judikatura).
105 V projednávaném případě Komise neprokázala, že by sledovaný cíl vyžadoval použití DGE 2011 se zpětnou účinností. I když Komise tvrdila, že vstup přepočítacích koeficientů v platnost dne 1. ledna 2009 byl stanoven nařízením č. 1324/2008, z bodů 91 až 97 tohoto rozsudku naproti tomu vyplývá, že nařízení č. 1324/2008 nezpůsobilo neplatnost ani automaticky nezbavilo DGE 2004 právního základu ohledně způsobu výpočtu započitatelných let služby.
106 Dále je třeba konstatovat, že Komise neprokázala, že by jí vyšší a kategorický zájem ukládal použít DGE 2011 od data vstupu nařízení č. 1324/2008 v platnost. Je totiž třeba připomenout, že v souladu s článkem 83a služebního řádu odpovědnost za udržení rovnováhy důchodového systému Unie spadá do působnosti Rady, která na základě pojistněmatematického posouzení, které je jí každoročně předkládáno Komisí, a na základě návrhu Komise přijme kvalifikovanou většinou odpovídající nařízení, které je použitelné pro všechny orgány, instituce a jiné subjekty Unie, což byl ostatně i případ nařízení č. 1324/2008. Nepřísluší proto Komisi, aby sama zajistila udržení rovnováhy důchodového systému Unie, a už vůbec jí nepřísluší činit tak prostřednictvím svých obecných prováděcích ustanovení.
107 Konečně použití přepočítacích koeficientů stanovených v příloze 1 DGE 2011 před vstupem uvedených obecných prováděcích ustanovení v platnost dne 1. dubna 2011 na úředníky nebo na zaměstnance, kteří přijali návrh týkající se uznání let služby před datem 1. dubna 2011, nutně poškodilo legitimní očekávání těchto úředníků nebo zaměstnanců (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Guittet v. Komise, bod 66).
108 Z výše uvedeného vyplývá, že ustanovení čl. 9 třetího pododstavce poslední věty a čl. 9 čtvrtého pododstavce první věty DGE 2011 musí být prohlášena za protiprávní v rozsahu, v němž stanoví použití přepočítacích koeficientů stanovených v příloze 1 DGE 2011 na úředníky a na zaměstnance, kteří přijali návrh týkající se uznání let služby před vstupem DGE 2011 v platnost.
109 První návrhy týkající se uznání let služby, které použily DGE 2004, nebyly v tomto ohledu postiženy žádnou protiprávností, a nemohly tak být předmětem zpětvzetí (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu Evropské unie ze dne 12. května 2010, Bui Van v. Komise, T‑491/08 P, bod 37 a citovaná judikatura).
110 V každém případě obecnými prováděcími ustanoveními použitelnými k datu registrací žádostí žalobců o převod „in“, tedy 17. listopadu (M. Verile) a 1. července 2009 (A. Gjergji), byla DGE 2004, nikoli DGE 2011. Vzhledem k tomu, že sporná rozhodnutí použila přepočítací koeficienty stanovené v příloze 1 DGE 2011, je třeba přijmout první a druhý žalobní důvod přezkoumávané společně, a aniž je nutné se vyjádřit ke třetímu žalobnímu důvodu, je třeba sporná rozhodnutí zrušit.
K nákladům řízení
111 Podle čl. 87 odst. 1 jednacího řádu s výhradou ostatních ustanovení osmé kapitoly druhé hlavy uvedeného řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle odstavce 2 tohoto článku může Soud v souladu s požadavky ekvity rozhodnout, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží pouze částečná náhrada nákladů řízení nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží.
112 Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že Komise neměla ve věci úspěch. Žalobci kromě toho ve svých návrhových žádáních výslovně požadovali, aby byla Komisi uložena náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že okolnosti projednávané věci neodůvodňují použití ustanovení čl. 87 odst. 2 jednacího řádu, musí Komise nést vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených žalobci.
Z těchto důvodů
SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (plénum)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Evropské komise ze dne 20. května 2011 adresované M. Verilemu a rozhodnutí Evropské komise ze dne 19. května 2011 adresované A. Gjergji se zrušují.
2) Evropská komise ponese vlastní náklady a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených M. Verilem a A. Gjergji.
Van Raepenbusch | Rofes i Pujol | Perillo |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 11. prosince 2013.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
W. Hakenberg | | S. Van Raepenbusch |