ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

11. května 2010

Věc F‑30/08

Fotios Nanopoulos

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Pravomoc Soudu pro veřejnou službu – Přípustnost – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Mimosmluvní odpovědnost – Úniky informací v tisku – Zásada presumpce neviny – Morální újma – Rozhodnutí o zahájení disciplinárního řízení – Zjevně nesprávné posouzení – Povinnost poskytnout pomoc – Článek 24 služebního řádu“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 EA, kterou se F. Nanopoulos domáhá toho, aby byla Komisi z důvodu pochybení, kterých se údajně dopustila při řešení jeho situace a jeho služebního postupu, uložena povinnost zaplatit částku 850 000 eur z titulu náhrady nemajetkové újmy, která mu podle něj vznikla.

Rozhodnutí:      Evropské komisi se ukládá zaplatit F. Nanopoulosovi částku ve výši 90 000 eur. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Komisi se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Žaloba o náhradu škody – Postup před zahájením soudního řízení

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Rozhodnutí týkající se povinnosti administrativy poskytnout pomoc – Zahrnutí – Prodlení při rozhodování – Vyloučení

(Služební řád úředníků, články 24, 90 a 91)

3.      Úředníci – Žaloba – Žaloba o náhradu škody – Žádost o náhradu škody způsobené rozhodnutím zahájit disciplinární řízení – Postup před zahájením soudního řízení

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

4.      Úředníci – Žaloba – Lhůty – Žádost o náhradu škody podaná k orgánu – Dodržení přiměřené lhůty – Kritéria pro posouzení

(Statut Soudního dvora, článek 46; Služební řád úředníků, článek 90)

5.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky – Protiprávnost – Pojem

(Článek 270 SFEU)

6.      Úředníci – Povinnost administrativy poskytnout pomoc – Rozsah – Prodlení při rozhodování – Nesprávný úřední postup, který může zakládat odpovědnost administrativy

(Služební řád úředníků, článek 24)

7.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky – Protiprávnost – Únik informací týkajících se osobních údajů úředníka

(Článek 270 SFEU a čl. 340 druhý pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 45/2001)

8.      Úředníci – Disciplinární režim – Zahájení disciplinárního řízení – Posuzovací pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování – Soudní přezkum – Meze – Zahájení bez dostatečně přesných a relevantních informací – Nesprávný úřední postup, který může zakládat odpovědnost administrativy

(Služební řád úředníků, článek 87; příloha IX)

9.      Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Nesprávný služební postup – Nepřidělování úkolů odpovídajících platové třídě úředníkovi

(Článek 270 SFEU a čl. 340 druhý pododstavec SFEU)

1.      V rámci systému opravných prostředků zavedených články 90 a 91 služebního řádu je žaloba o náhradu škody, která představuje samostatný právní prostředek ve vztahu k žalobě na neplatnost, přípustná pouze tehdy, pokud jí předcházel postup před zahájením soudního řízení v souladu s ustanoveními služebního řádu. Tento postup se liší podle toho, zda škoda, jejíž náhrada je požadována, vyplývá z aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu nebo z jednání administrativního orgánu, které nemá charakter rozhodnutí. V prvním případě dotyčnému úředníkovi přísluší podat ve stanovené lhůtě stížnost proti dotyčnému aktu k orgánu oprávněnému ke jmenování. Naproti tomu v druhém případě musí být administrativní řízení zahájeno podáním žádosti ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu směřující k získání náhrady škody. Teprve explicitní či implicitní zamítnutí této žádosti představuje rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení, proti kterému lze podat stížnost, a teprve po explicitním či implicitním zamítnutí této stížnosti může být k Tribunálu podána žaloba o náhradu škody.

(viz bod 83)

Odkazy:

Tribunál: 25.  září 1991, Marcato v. Komise, T‑5/90, Recueil, s. II‑731, body 49 a 50; 28. června 1996, Y v. Soudní dvůr, T‑500/93, Recueil FP, s. I‑A‑335 a II‑977, bod 64

2.      Rozhodnutí týkající se povinnosti poskytnout pomoc představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení. Naproti tomu prodlení orgánu při rozhodování o své povinnosti poskytnout pomoc a při oznamování jeho rozhodnutí nepředstavuje v zásadě akt nepříznivě zasahující do právního postavení. Pokud jde o neposkytnutí pomoci orgánem z jeho vlastní iniciativy, je v zásadě na úředníkovi, který se domnívá, že může uplatnit uvedený článek 24 služebního řádu, aby podal žádost o pomoc orgánu, k němuž přísluší. Pouze za určitých výjimečných okolností může mít orgán Společenství povinnost bez předchozí žádosti úředníka a z vlastního podnětu poskytnout určitou pomoc. V případě neexistence takových okolností nepředstavuje neposkytnutí pomoci orgánem z jeho vlastní iniciativy jeho úředníkům a zaměstnancům akt nepříznivě zasahující do jejich právního postavení.

(viz body 93, 99 a 101)

Odkazy:

Soudní dvůr: 12. června 1986, Sommerlatte v. Komise, 229/84, Recueil, s. 1805, bod 20

Tribunál: 26. října 1993, Caronna v. Komise, T‑59/92, Recueil, s. II‑1129, bod 100; 1. prosince 1994, Ditterich v. Komise, T‑79/92, Recueil FP, s. I‑A‑289 a II‑907, bod 66; 6. listopadu 1997, Ronchi v. Komise, T‑223/95, Recueil FP, s. I‑A‑321 a II‑879, body 25 až  31; 13. července 2006, Andrieu v. Komise, T‑285/04, Recueil FP, s. I‑A‑2‑161 a II‑A‑2‑775, bod 135; 12. září 2007, Combescot v. Komise, T‑249/04, Recueil FP, s. I‑A‑2‑181 a II‑A‑2‑1219, bod 32; 18. prosince 2008, Belgie a Komise v. Genette, T‑90/07 P a T‑99/07 P, Sb. rozh. s. II‑3859, body 100 až  102

Soud pro veřejnou službu: 31. května 2006, Frankin a další v. Komise, F‑91/05, Recueil FP, s. I‑A‑1‑25 a II‑A‑1‑83, bod 24

3.      Postup před zahájením soudního řízení použitelný k získání náhrady škody způsobené rozhodnutím o zahájení disciplinárního řízení závisí na povaze konečného rozhodnutí přijatého administrativou.

Je-li zahájené disciplinární řízení ukončeno rozhodnutím, které nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení, může se úředník dovolávat protiprávnosti rozhodnutí o zahájení uvedeného řízení pouze na podporu návrhu přímo podaného ve lhůtách pro podání stížnosti a žaloby stanovených v článcích 90 a 91 služebního řádu proti rozhodnutí nepříznivě zasahujícímu do právního postavení úředníka přijatého na závěr daného řízení.

Naopak, pokud administrativa přijme rozhodnutí o zastavení disciplinárního řízení, platí, že úředník musí za účelem získání náhrady škody způsobené rozhodnutím o zahájení disciplinárního řízení nejprve dodržet dvouetapový postup před zahájením soudního řízení stanovený v článcích 90 a 91 služebního řádu, jelikož toto rozhodnutí nezasahuje nepříznivě do jeho právního postavení.

(viz body 111 až  113)

4.      Úředníci nebo zaměstnanci, kteří se domáhají po Unii náhrady škody, která je Unii přičitatelná, musí podat žádost v tomto smyslu v přiměřené lhůtě od okamžiku, kdy se dozvěděli o situaci, na kterou si stěžují, i když čl. 90 odst. 1 služebního řádu úředníků nestanoví žádnou lhůtu pro její podání.

Dodržení přiměřené lhůty je vyžadováno ve všech případech, kdy v případě mlčení právních předpisů zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání brání tomu, aby orgány Unie a fyzické nebo právnické osoby jednaly bez jakéhokoliv časového omezení, čímž by byla ohrožena zejména stabilita nabytých právních situací. V případě žalob směřujících k uplatnění odpovědnosti, které mohou vést k uložení finanční sankce Unii, je dodržení přiměřené lhůty pro předložení návrhu o náhradu škody vedeno rovněž snahou o ochranu veřejných financí, která je konkrétně vyjádřena pro žaloby v oblasti mimosmluvní odpovědnosti v promlčecí době pěti let stanovené článkem 46 statutu Soudního dvora. Přiměřený charakter lhůty musí být posuzován v závislosti na okolnostech vlastních každé věci a zejména významu sporu pro dotyčného úředníka, složitost věci a jednání dotčených účastníků.

(viz body 116 a 117)

Odkazy:

Tribunál: 5. října 2004, Sanders a další v. Komise, T‑45/01, Sb. rozh. s. II‑3315, bod 59; 5. října 2004, Eagle a další v. Komise, T‑144/02, Sb. rozh. s. II‑3381, body 65 a 66

Soud pro veřejnou službu: 4. listopadu 2008, Marcuccio v. Komise, F‑87/07, Recueil FP, s. I‑A‑1‑351 a II‑A‑1‑1915, bod 27, proti němuž byl podán kasační opravný prostředek k Tribunálu Evropské unie, věc T‑16/09 P

5.      Opodstatněnost žaloby o náhradu škody podané na základě článku 270 SFEU je vázána na splnění souboru podmínek, a sice protiprávnost jednání vytýkaného orgánům, skutečná existence škody a existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a uplatňovanou škodou.

Mimosmluvní odpovědnost orgánů, je-li uplatněna na základě článku 270 SFEU, může být založena z důvodu samotné protiprávnosti aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení (nebo jednání, které nemá charakter rozhodnutí), a to aniž je potřeba zkoumat, zda se jedná o dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž předmětem je přiznání práv jednotlivcům.

Není vyloučeno, aby soud posoudil rozsah posuzovací pravomoci administrativy v oblasti sporných věcí veřejné služby; naopak toto kritérium je základním parametrem při přezkumu legality rozhodnutí nebo daného jednání, jelikož přezkum legality vykonávaný soudem a jeho rozsah závisí na rozsahu volného prostoru pro uvážení, který má administrativa v závislosti na použitelném právu a požadavcích na řádné fungování, které jsou administrativě uloženy.

Soud Unie musí za účelem přezkumu toho, zda je splněna první podmínka vzniku mimosmluvní odpovědnosti administrativy, pouze posoudit, zda jednání vytýkaná orgánu jsou s přihlédnutím k prostoru pro volné uvážení, který má administrativa při sporu, který je předložen soudu, zakládají pochybení administrativního orgánu.

(viz body 128 až  133)

Odkazy:

Soudní dvůr: 1. června 1994, Komise v. Brazzelli Lualdi a další, C‑136/92 P, Recueil, s. I‑1981, bod 42; 21. února 2008, Komise v. Girardot, C‑348/06 P, Sb. rozh. s. I‑833, body 52 a 53

Tribunál: 7. února 2007, Clotuche v. Komise, T‑339/03, Recueil FP, s. I‑A‑2‑29 a II‑A‑2‑179, body 219 a 220; 12. září 2007, Combescot v. Komise, T‑250/04, Recueil FP, s. I‑A‑2‑191 a II‑A‑2‑1251, bod 86

6.      Administrativa má širokou posuzovací pravomoc při volbě opatření a prostředků podle článku 24 služebního řádu. V případě závažných a nepodložených obvinění ohledně profesionální cti úředníka je nicméně povinna tato obvinění odmítnout a přijmout veškerá opatření k napravení poškozené dobré pověsti dotčeného úředníka. Administrativa musí zejména jednat s veškerou nezbytnou energií a odpovědět rychle a náležitě, tak jak to vyžadují okolnosti věci.

Žádosti o pomoc podané úředníkem z důvodu pomluvy nebo snížení cti a dobré profesionální pověsti prostřednictvím tisku v zásadě vyžadují obzvláště rychlou odpověď ze strany administrativy, aby měla potřebný účinek a umožnila úředníkovi zabránit případně rizikům prekluze spojeným s existencí krátkých lhůt pro podání žaloby v oblasti tiskových trestných činů před některými vnitrostátními soudy.

Prodlení v jednání ze strany administrativy představuje při neexistenci zvláštních okolností pochybení administrativy, které může zakládat její odpovědnost.

(viz body 139 až  141)

Odkazy:

Soudní dvůr: 13. července 1972, Heinemann v. Komise, 79/71, Recueil, s. 579, bod 12; 6. února 1986, Castille v. Komise, 173/82, 157/83 a 186/84, Recueil, s. 497

Tribunál: 24. ledna 1991, Latham v. Komise, T‑27/90, Recueil, s. II‑35, body 49 a 50; 21. dubna 1993, Tallarico v. Parlament, T‑5/92, Recueil, s. II‑477, bod 31; výše uvedený Caronna v. Komise, body 64, 65 a 92 a citovaná judikatura; 28. února 1996, Dimitriadis v. Účetní dvůr, T‑294/94, Recueil FP, s. I‑A‑51 a II‑151, body 39 a 45; 17. března 1998, Carraro v. Komise, T‑183/95, Recueil FP, s. I‑A‑123 a II‑329, bod 33

7.      Protiprávní únik osobních údajů představuje nakládání s osobními údaji v rozporu s ustanoveními nařízení č. 45/2001 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů.

Je na žalobci, aby v rámci žaloby o náhradu škody prokázal, že jsou splněny podmínky vzniku mimosmluvní odpovědnosti dotčeného orgánu. Žalobce tak musí v zásadě prokázat, že údaje, které se jej týkají a které byly zveřejněny v tisku, vyplývají z úniků přičitatelných administrativě. Toto pravidlo je však zmírněno, mohla-li škodná událost vzniknout z několika různých příčin a žalovaný orgán nepředložil žádný důkaz, z něhož by bylo možné zjistit, která z nich způsobila škodnou událost, ačkoliv to byl právě tento orgán, kdo mohl nejlépe potřebné důkazy opatřit, takže přetrvávající nejistota musí být přičtena k tíži tohoto orgánu.

V případě, kdy zveřejnění jména úředníka v důsledku protiprávního úniku informací ve spojení s informacemi obsaženými v tiskové zprávě orgánu umožnilo tisku i široké veřejnosti vyvolat dojem, že tento úředník byl zapojen do finančního skandálu, je tento únik osobních údajů přímou příčinou významného zhoršení zásahu do dobré pověsti a profesionální cti dotyčného úředníka.

V takovém případě je újma zhojena tiskovou zprávou orgánu, ve které se uvádí, že disciplinární řízení zahájené proti nevinnému úředníkovi bylo ukončeno, jen velmi částečně, neboť rozšíření tiskové zprávy má jen velmi malý účinek ve srovnání s články zveřejněnými v tisku.

(viz body 160, 161, 246 a 247)

Odkazy:

Tribunál: 12. září 2007, Nikolaou v. Komise, T‑259/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 141 a 208; 8. července 2008, Franchet a Byk v. Komise, T‑48/05, Sb. rozh. s. II‑1585, bod 182

Soud pro veřejnou službu: 2. května 2007, Giraudy v. Komise, F‑23/05, Recueil FP, s. I‑A‑1‑121 a II‑A‑1‑657, bod 206

8.      Účelem rozhodnutí, kterým se zahajuje disciplinární řízení proti úředníkovi, je umožnit orgánu oprávněnému ke jmenování přezkoumat pravdivost a závažnost skutečností vytýkaných dotyčnému úředníkovi a v tomto ohledu jej vyslechnout v souladu s článkem 87 služebního řádu, aby si vytvořil názor na vhodnost zastavení disciplinární řízení, nebo uložení disciplinární sankce a dále případně na nutnost obrátit se před přijetím této sankce na disciplinární komisi postupem stanoveným v příloze IX služebního řádu.

Takové rozhodnutí nutně implikuje nelehké posuzování ze strany orgánu vzhledem k závažným a neodvolatelným následkům, které z něj mohou vyplývat, Orgán má v tomto ohledu širokou posuzovací pravomoc, soudní přezkum se přitom omezuje na ověření věcné správnosti skutkových zjištění zohledněných administrativou pro účely zahájení řízení, neexistence zjevně nesprávného posouzení vytýkaných skutečností a nedostatku zneužití pravomoci.

Nicméně za účelem ochrany práv dotyčného úředníka je třeba, aby orgán oprávněný ke jmenování měl před zahájením disciplinárního řízení k dispozici dostatečně přesná a relevantní zjištění. V tomto ohledu platí, že i když toto není účel zprávy o interním auditu, není vyloučeno, že může případně sloužit jako základ pro zahájení disciplinárního řízení. Je třeba ověřit případ od případu, odkazuje-li administrativa na takovou zprávu, zda informace obsažené v tomto druhu dokumentu, jsou dostatečně přesné a relevantní k odůvodnění zahájení disciplinárního řízení. Orgán se zahájením disciplinárního řízení vůči úředníkovi pouze na základě zprávy o interním auditu, provedeného na základě částečných a neúplných informací, dopouští zjevně nesprávného posouzení a porušení zásady řádné správy. Toto jednání představuje pochybení, které může zakládat odpovědnost orgánu.

Rozhodnutí o zahájení disciplinárního řízení, ačkoli orgán nemá k dispozici dostatečně přesné a relevantní informace, představuje pochybení, které velmi závažně porušuje čest a dobrou profesionální pověst dotyčného úředníka v případě, kdy může u veřejnosti, jakož i u okolí a u kolegů dotyčného úředníka vyvolat dojem, že se dopustil trestuhodných skutků.

V takovém případě je újma zhojena tiskovou zprávou orgánu, ve které se uvádí, že disciplinární řízení zahájené proti nevinnému úředníkovi bylo ukončeno, jen velmi částečně, neboť rozšíření tiskové zprávy má jen velmi malý účinek ve srovnání s články zveřejněnými v tisku.

(viz body 208 až  210, 216, 226, 230, 245 a 247)

Odkazy:

Tribunál: 15. května 1997, N v. Komise, T‑273/94, Recueil FP, s. I‑A‑97 a II‑289, bod 125; 17. května 2000, Tzikis v. Komise, T‑203/98, Recueil FP, s. I‑A‑91 a II‑393, bod 50; 13. března 2003, Pessoa e Costa v. Komise, T‑166/02, Recueil FP, s. I‑A‑89 a II‑471, bod 36; 5. října 2005, Rasmussen v. Komise, T‑203/03, Recueil FP, s. I‑A‑279 a II‑1287, bod 41; výše uvedený Franchet a Byk v. Komise, bod 352

Soud pro veřejnou službu: výše uvedený Giraudy v. Komise, body 98, 99 a 206; 13. ledna 2010, A a G v. Komise, F‑124/05 a F‑96/06, bod 366

9.      Orgán se tím, že nepřiděluje úředníkovi po dobu několika let skutečné úkoly odpovídající jeho platové třídě, dopouští pochybení, pochybení, které může zakládat jeho odpovědnost.

(viz body 237 a 249)