ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
11. prosince 2012
Věc F‑107/11
Ioannis Ntouvas
v.
Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC)
„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanec – Hodnotící období 2010 – Návrh na zrušení hodnotící zprávy“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se I. Ntouvas v podstatě domáhá zrušení jeho hodnotící zprávy za rok 2010.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené ECDC.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba na neplatnost hodnotící zprávy – Smluvní zaměstnanec, který již nepracuje pro dotyčný orgán – Nezpřístupnění uvedené zprávy třetím osobám – Zachování právního zájmu na podání žaloby
(Služební řád, článek 43; pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 87)
2. Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Přípravný akt – Návrh úvodní hodnotící zprávy vypracovaný hodnotitelem a spolupodepisujícím úředníkem a stanovisko smíšeného hodnotícího výboru – Vyloučení
(Služební řád, články 90 a 91)
3. Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, článek 43)
1. Bez ohledu na svou budoucí užitečnost představuje hodnotící zpráva smluvního zaměstnance písemný a formální důkaz o kvalitě práce vykonané dotyčnou osobou. Takové hodnocení není pouhým popisem práce odvedené v dotyčném období, nýbrž obsahuje mimo jiné posouzení kvalit, které hodnocená osoba prokázala při výkonu své pracovní činnosti. Každý zaměstnanec má tudíž právo na spravedlivé a nestranné hodnocení své práce. Proto musí mít zaměstnanec v souladu s právem na účinnou soudní ochranu právo napadnout hodnotící zprávu, která se jej týká, z důvodu jejího obsahu nebo proto, že nebyla vypracována podle pravidel předepsaných služebním řádem.
Skutečnost, že zaměstnanec po podání žaloby proti hodnotící zprávě opustí dotyčný orgán a že jeho hodnotící zpráva nebude zpřístupněna třetím osobám, nemůže vést ke ztrátě jeho právního zájmu na podání žaloby proti uvedené zprávě.
(viz body 35 a 36)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 10. listopadu 2009, N v. Parlament, F‑93/08, body 46 a 47
2. V případě aktů nebo rozhodnutí, jež jsou vypracovávány ve více fázích, zejména jsou-li vyústěním interního postupu, jsou za akty napadnutelné žalobou na neplatnost považována jen ta opatření, která vyjadřují konečné stanovisko orgánu na konci tohoto postupu, nikoliv mezitímní opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí. V oblasti žalob úředníků nebo zaměstnanců tak přípravné akty pro přijetí rozhodnutí nezasahují nepříznivě do právního postavení ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, neboť se nejedná o opatření, která zakládají právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení, a která s konečnou platností stanoví postoj orgánu.
Je-li v tomto ohledu hodnotící zpráva zaměstnance evropské agentury vypracovávána ve více fázích na základě interního postupu a stává-li se hodnotící zpráva – v případě zpochybnění úvodní hodnotící zprávy vypracované hodnotitelem a spolupodepisujícím úředníkem – konečnou až rozhodnutím ředitele dotyčné agentury přijatým po stanovisku smíšeného hodnotícího výboru, pouze konečná hodnotící zpráva je aktem, který nepříznivě zasahuje do právního postavení a který lze napadnout. Úvodní hodnotící zpráva vypracovaná hodnotitelem a spolupodepisujícím úředníkem a stanovisko smíšeného hodnotícího výboru jsou naproti tomu pouze přípravnými opatřeními, která nezasahují do právního postavení zaměstnance a proti nimž nelze podat žalobu na neplatnost, takže návrhová žádání týkající se těchto aktů jsou nepřípustná.
(viz body 42 až 44)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 28. září 1993, Yorck von Wartenburg v. Parlament, T‑57/92 a T‑75/92, bod 36 a citovaná judikatura; 6. února 2007, Wunenburger v. Komise, T‑246/04 a T‑71/05, bod 42 a citovaná judikatura
Soud pro veřejnou službu: 10. listopadu 2009, N v. Parlament, F‑71/08, body 27 až 30
3. Soudu pro veřejnou službu nepřísluší nahrazovat posouzení provedené osobami pověřenými hodnotit práci hodnocené osoby svým posouzením, jelikož unijní orgány disponují při hodnocení práce svých úředníků a zaměstnanců širokým prostorem pro uvážení. S výjimkou případů nesprávných skutkových zjištění, zjevně nesprávných posouzení nebo zneužití pravomoci tak Soudu nepřísluší, aby přezkoumával opodstatněnost posouzení, které administrativa uvedla ohledně odborné způsobilosti úředníka nebo zaměstnance, jestliže toto posouzení obsahuje komplexní hodnotové soudy, které ze své povahy nemohou být objektivně ověřeny.
(viz bod 78)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 25. října 2005, Cwik v. Komise, T‑96/04, bod 41 a citovaná judikatura
Soud pro veřejnou službu: 13. září 2011, Nastvogel v. Rada, F‑4/10, bod 32