ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(plénum)
29. června 2011
Věc F‑7/07
Marie-Thérèse Angioi
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Výzva k vyjádření zájmu – Předvýběrové řízení – Požadavky týkající se jazykových znalostí – Diskriminace – Incidenty v průběhu zkoušek“
Předmět: Žalobou podanou na základě článků 236 ES a 152 AE se M.‑T. Angioi domáhá zrušení rozhodnutí Evropského úřadu pro výběr personálu ze dne 14. března 2006 v rámci výzvy k vyjádření zájmu za účelem vytvoření databáze kandidátů na místa smluvních zaměstnanců, kterým se rozhodlo o jejím vyloučení z dalších předvýběrových testů z důvodu nedostatečných výsledků dosažených při prvních testech sloužících k posouzení její schopnosti verbálního a numerického uvažování.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobkyně a Evropská komise ponesou vlastní náklady řízení. Španělské království a Italská republika jakožto vedlejší účastníci řízení ponesou vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Výběrové řízení – Podmínky přípustnosti – Jazykové znalosti – Volba hlavního jazyka
[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 82 odst. 3 písm. e)]
2. Unijní právo – Výklad – Vícejazyčné texty – Odlišnost mezi jednotlivými jazykovými verzemi
3. Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Přijímání – Výběrové řízení – Podmínky přípustnosti – Jazykové znalosti – Požadavek na uspokojivou znalost konkrétního jazyka – Odůvodnění
[Služební řád úředníků, čl. 1d odst. 1 a 6; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 82 odst. 3 písm. e)]
4. Řízení – Vedlejší účastenství – Žalobní důvod, kterého se nemůže dovolávat podporovaný účastník řízení – Nepřípustnost
(Statut Soudního dvora, čl. 40 čtvrtý pododstavec; jednací řád Tribunálu, čl. 116, odst. 4; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 110 odst. 3 a 4)
5. Úředníci – Výběrové řízení – Povinnost unijních orgánů zajistit všem uchazečům klidný a řádný průběh zkoušek
6. Úředníci – Žaloba – Žaloba proti rozhodnutí o vyloučení z výběrového řízení z důvodu neuspokojivých výsledků předvýběrových testů
7. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Vyloučení uchazeče z důvodu neuspokojivých výsledků testů s mnohočetným výběrem odpovědi – Povinnost (uvést) odůvodnění – Rozsah
(Služební řád úředníků, čl. 25 druhý pododstavec)
8. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrové řízení na základě kvalifikačních předpokladů a na základě zkoušek – Obsah zkoušek – Otázky s mnohočetným výběrem odpovědi – Posuzovací pravomoc výběrové komise – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád úředníků, příloha III)
9. Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) – Pravomoci – Organizace předvýběrových testů smluvních zaměstnanců a odmítnutí neúspěšných uchazečů – Zahrnutí
(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 82 odst. 5; rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady, Komise, Soudního dvora, Účetního dvora, Hospodářského a sociálního výboru, Výboru regionů a veřejného ochránce práv 2002/620, čl. 3 odst. 2)
1. Podle čl. 82 odst. 3 písm. e) pracovního řádu ostatních zaměstnanců může být smluvní zaměstnanec přijat do pracovního poměru pouze tehdy, prokáže-li zejména důkladnou znalost jednoho z unijních jazyků.
Podle tohoto ustanovení se však jazyk, jejž musí kandidát na pracovní místo smluvního zaměstnance důkladně znát, neomezuje pouze na jazyk jeho státní příslušnosti nebo v případě kandidáta, který je státním příslušníkem členského státu, který má více než jeden úřední jazyk, na jazyk ve kterém absolvoval školní docházku.
(viz body 67 a 68)
2. Nezbytnost jednotného použití, a tím i jednotného výkladu ustanovení unijního práva vylučuje, aby byl předpis posuzován izolovaně v jedné ze svých verzí, ale vyžaduje, aby byl vykládán s ohledem jak na skutečnou vůli jeho autora, tak na cíl jím sledovaný, zejména ve světle všech jazykových verzí unijních jazyků. Převažují-li tudíž nad jednou jazykovou verzí ostatní jazykové verze textu, je třeba dát přednost těmto verzím.
(viz bod 72)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 30. listopadu 2009, Zangerl‑Posselt v. Komise, F‑83/07, bod 49 a citovaná judikatura, který je předmětem řízení o kasačním opravném prostředku před Tribunálem Evropské unie, věc T‑62/10 P
3. Jazykové požadavky obsažené v čl. 82 odst. 3 písm. e) pracovního řádu ostatních zaměstnanců, v daném případě důkladná znalost jednoho z unijních jazyků a uspokojivá znalost dalšího unijního jazyka v rozsahu nezbytném pro obsazovaná pracovní místa, představují pouze minimální podmínky pro přijímání smluvních zaměstnanců. Vyžadují-li to potřeby služby nebo zaměstnání, může případně orgán oprávněně specifikovat jazyk nebo jazyky, jejichž důkladná či uspokojivá znalost se vyžaduje.
Takový zvláštní jazykový požadavek může vyplývat ze zvláštního profilu zaměstnání, které má smluvní zaměstnanec vykonávat, může však obecně vyplývat i z existence jednoho či několika jazyků interní komunikace v rámci orgánu. Vzhledem k tomu, že orgán má možnost si i bez přijetí formálního rozhodnutí v tomto smyslu zvolit omezený počet jazyků interní komunikace za podmínky, že tato volba bude založena na objektivních důvodech spojených s jeho funkčními potřebami, vyplývá z toho, že tento orgán může legitimně smluvním zaměstnancům, které hodlá přijmout, uložit povinnost mít jazykové znalosti související s jazyky interní komunikace.
Nicméně čl. 1d odst. 1 služebního řádu výslovně zakazuje jakoukoliv diskriminaci na základě jazyka a podle odstavce 6 téhož ustanovení musí být při zachování zásady zákazu diskriminace a zásady proporcionality každé omezení těchto zásad odůvodněno objektivními a přijatelnými důvody a zaměřeno na dosažení oprávněných cílů obecného zájmu v rámci personální politiky.
Výzva k projevení zájmu za účelem přijetí smluvních zaměstnanců pro výkon různých úkolů v evropských orgánech, která omezuje volbu druhého jazyka na němčinu, angličtinu nebo francouzštinu, takový cíl sleduje. S ohledem na postavení zastávané těmito jazyky v rámci orgánů, ve kterých mají přijatí smluvní zaměstnanci vykonávat své pracovní povinnosti, je cílem jazykových požadavků zajistit, aby tito zaměstnanci měli jazykové znalosti vztahující se k těmto jazykům interní komunikace. Mimoto na rozdíl od úředníků zůstávají smluvní zaměstnanci v orgánech v zásadě po omezenou dobu, a tudíž nelze zhojit případné jazykové nedostatky těchto zaměstnanců prostřednictvím vzdělávacích programů.
(viz body 89 až 92, 94 až 95 a 97)
Odkazy:
Soudní dvůr, 4. března 1964, Lassalle v. Parlament, 15/63, s. 73 a 74; 15. března 2005, Španělsko v. Eurojust, C-160/03, stanovisko generálního advokáta M. Poiarese Madura, body 49 a 56
Tribunál, 13. září 2010, Španělsko v. Komise, T‑156/07 a T‑232/07, body 65 a 75; 13. září 2010, Itálie v. Komise, T‑166/07 a T‑285/07, body 81 a 93
4. Vedlejší účastník řízení není aktivně legitimován k předložení argumentu, kterého se nemůže dovolávat podporovaný účastník řízení. Tak je tomu v případě žalobních důvodů vycházejících z protiprávnosti, které nemohly způsobit újmu zájmům podporovaného účastníka řízení.
(viz bod 112)
Odkazy:
Tribunál, 9. února 1994, Latham v. Komise, T‑3/92, bod 53
5. Na základě zásad řádné správy a rovného zacházení je věcí orgánů zajistit všem kandidátům výběrového řízení maximálně klidný a řádný průběh zkoušek. Nesrovnalost při průběhu zkoušek výběrového řízení se nicméně dotýká legality uvedených zkoušek pouze tehdy, je-li zásadní a může narušit jejich výsledky. Dojde-li k takové nesrovnalosti, je věcí žalovaného orgánu, aby prokázal, že se nedotkla výsledků zkoušek.
(viz bod 123)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2006, Neophytou v. Komise, F‑22/05, bod 60
6. Zpochybnění celkové důvěryhodnosti výsledků předvýběrových testů sdělených Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO) kandidátům by se kandidát mohl užitečně dovolávat na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení rozhodnutí o vyloučení pouze tehdy, kdyby toto zpochybnění umožnilo prokázat, že dotyčný splňoval podmínky stanovené úřadem EPSO pro vyhodnocení předvýběrových testů, a sice podmínku dosáhnout minima správných odpovědí v uvedených testech.
(viz bod 128)
7. V případě neexistence zvláštních okolností administrativa, která organizuje přijímací zkoušky ve formě otázek s mnohočetným výběrem, splní svou povinnost uvést odůvodnění tím, že kandidátům, kteří neuspěli při těchto zkouškách, sdělí procento správných odpovědí a uvede jim v případě žádosti v tomto smyslu odpověď, kterou bylo třeba uvést na každou z položených otázek. Jinak by tomu mohlo být pouze v případě, kdy žalobce ve své stížnosti zpochybňuje konkrétně relevanci určitých otázek nebo opodstatněnost odpovědi přijaté jako správné a za podmínky, že odchylka mezi jeho výsledky a prahem úspěšnosti je taková, že v případě, že by jeho zpochybnění bylo opodstatněné (což by vyžadovalo ze strany soudu zjištění skutkových nesprávnosti), zařadil by se mezi kandidáty, kteří při daných zkouškách uspěli. V takovém případě by totiž administrativa byla povinna sdělit v odpovědi na stížnost informace v tomto smyslu, zejména pak znění otázek, které mu byly při zkouškách položeny.
(viz bod 138)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 11. září 2008, Coto Moreno v. Komise, F‑127/07, bod 32
8. V kontextu zkoušek sestávajících z otázek s mnohočetným výběrem odpovědi může Tribunál zpochybnit opodstatněnost rozdělení otázek v závislosti na různých úrovních obtížnosti pouze na základě přezkumu všech otázek, přičemž provedení takového přezkum mu přísluší pouze v případě četných indicií, ze kterých vyplývá, že rozdělení provedené organizátory je stiženo vadami, které překračují prostor pro volné uvážení, který mají tito organizátoři.
(viz bod 146)
9. Ze znění čl. 82 odst. 5 první věty pracovního řádu ostatních zaměstnanců, jakož i z čl. 3 odst. 2 rozhodnutí 2002/60 vyplývá, že Evropský úřad pro výběr personálu má pravomoc organizovat předvýběrové testy smluvních zaměstnanců a eliminovat uchazeče, kteří při uvedených testech neuspěli.
(viz body 151 a 152)