Language of document : ECLI:EU:F:2011:67

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

26. května 2011

Věc F‑40/10

Giorgio Lebedef

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Dovolená za kalendářní rok – Nepřítomnost po vyčerpání dovolené za kalendářní rok a bez předchozího svolení – Ztráta nároku na odměnu – Článek 60 služebního řádu“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, který se na Smlouvu o ESAE použije podle jejího článku 106a, kterou se G. Lebedef domáhá zrušení rozhodnutí generálního ředitele Eurostatu ze dne 11. srpna 2009, kterým ztrácí nárok na odměnu za pět a půl pracovních dnů z důvodu pracovní nepřítomnosti (odpovídající tomuto počtu dnů), ke které došlo po vyčerpání dovolené za kalendářní rok a bez předchozího souhlasu jeho bezprostředního nadřízeného.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Žalobce ponese všechny náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Dovolené – Dovolená za kalendářní rok – Dovolená vedoucí k přečerpání nároku – Nutnost požádat o předchozí svolení – Úředník, který je na 50 % pracovního úvazku dočasně uvolněn jakožto odborový zástupce – Neexistence vlivu

(Služební řád úředníků, článek 60)

2.      Úředníci – Dovolené – Dovolená za kalendářní rok – Režim zavedený Komisí – Dovolená vedoucí k přečerpání nároku – Žádost o předchozí svolení – Povinnost odůvodnění

(Služební řád úředníků, článek 60)

3.      Úředníci – Neoprávněná nepřítomnost – Následné omluvení nepřítomnosti – Podmínky

(Služební řád úředníků, článek 60)

4.      Úředníci – Rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení – Povinnost odůvodnění – Dosah

(Služební řád úředníků, článek 25)

5.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Rozhodnutí spadající do kontextu psychického obtěžování – Požadavek souvislosti mezi psychickým obtěžováním a napadeným rozhodnutím

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

6.      Úředníci – Psychické obtěžování – Pojem

(Služební řád úředníků, čl. 12a odst. 3)

1.      Ze znění článku 60 služebního řádu vyplývá, že dovolená za kalendářní rok, která vede k přečerpání nároku, vyžaduje předchozí svolení bezprostředního nadřízeného dotčené osoby. V tomto ohledu se úředník, který neobdržel takové svolení, nemůže dovolávat toho, že de facto nepracuje pro svou službu, protože je na 50 % pracovního úvazku dočasně uvolněn jakožto odborový zástupce.

Přitom podle zásady, podle které porušovatel nesmí mít z porušení prospěch, nemohou neoprávněné nepřítomnosti úředníka během zbývajících 50 % pracovního úvazku zbavit tohoto úředníka povinnosti dodržovat pravidla v oblasti dovolených. Úředník se tím, že předem neověří, jestli jeho žádost o dovolenou byla schválena, dostane do situace neoprávněné nepřítomnosti vzhledem k podmínce předchozího souhlasu jeho bezprostředního nadřízeného.

(viz body 26 a 30)

Odkazy:

Tribunál: 16. prosince 2010, Lebedef v. Komise, T‑364/09 P, a Lebedef v. Komise, T‑52/10 P

Soud pro veřejnou službu: 7. července 2009, Lebedef v. Komise, F‑39/08; 30. listopadu 2009, Lebedef v. Komise, F‑54/09

2.      V rámci ustanovení přijatých Komisí, která se použijí v oblasti dovolených, vyžaduje přečerpání dovolené za kalendářní rok předchozí svolení ze strany bezprostředního nadřízeného dotčené osoby, které může být poskytnuto jen výjimečně a na základě odůvodněné žádosti. Vzhledem k tomu, že toto svolení musí být dáno před odchodem dotčené osoby na dovolenou, musí totéž nezbytně platit rovněž pro odůvodnění, na základě kterého nadřízený rozhodne, zda je důvodné poskytnout požadované svolení či nikoliv. Žádost tedy nemůže být považována za odůvodněnou, jestliže jsou vysvětlení poskytnuta následně a bezprostřední nadřízený s nimi nedisponuje v okamžiku, kdy se rozhodne nevyhovět žádosti o dovolenou. V důsledku toho není možné nadřízenému vytýkat, že takové žádosti nevyhověl.

Kromě toho skutečnost, že je vyžadované předchozí svolení poskytnuto jen výjimečně a na odpovědnost bezprostředního nadřízeného dotčeného osoby, nezbytně znamená, že správa má v této oblasti širokou posuzovací pravomoc, kterou vykonává podle své vnitřní organizační pravomoci.

(viz body 26, 31 a 32)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 7. července 2009, Lebedef v. Komise, F‑39/08, bod 55; 30. listopadu 2009, Lebedef v. Komise, F‑54/09, bod 48

3.      Následně předložená potvrzení osvědčující přítomnost úředníka na odborovém zastupování nebo zastupování stanoveném služebním řádem, nemohou umožnit zpětné schválení neoprávněných nepřítomností, jelikož k takovému schválení může podle článku 60 služebního řádu dojít pouze v případě nemoci nebo úrazu. Každopádně i v případě následně předloženého potvrzení musí mít příslušný administrativní útvar možnost zachovat si určité právo kontroly a posoudit opodstatněnost následného omluvení nepřítomnosti považované za neoprávněnou.

(viz bod 32)

4.      Případný nedostatek odůvodnění rozhodnutí orgánu Unie přijatého proti úředníkovi může být napraven poskytnutím odpovídajícího odůvodnění ve fázi odpovědi na stížnost, přičemž se má za to, že toto posledně uvedené odůvodnění je odůvodněním poskytnutým v rozhodnutí, proti kterému stížnost směřuje.

(viz bod 38)

Odkazy:

Tribunál: 18. září 2003, Lebedef a další v. Komise, T‑221/02, bod 62

Soud pro veřejnou službu: 7. listopadu 2007, Hinderyckx v. Rada, F‑57/06, bod 25

5.      To, že bylo prokázáno psychické obtěžování úředníka, neznamená, že by každé rozhodnutí nepříznivě zasahující do jeho právního postavení, které mělo z časového hlediska souvislost s tímto psychickým obtěžováním, bylo též protiprávní; pro tento účel je dále třeba, aby mezi předmětným obtěžováním a odůvodněním napadeného rozhodnutí byla patrná souvislost.

(viz bod 42)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 24. února 2010, Menghi v. ENISA, F‑2/09, bod 69; 4. dubna 2011, AO v. Komise, F‑45/10, bod 39

6.      Odmítnutí dovolené za účelem zajištění řádného fungování služby nemůže být v zásadě považováno za projev obtěžování. To platí o to více, jestliže úředník opomene uskutečnit vyžadované správní formality tím, že nezíská předchozí svolení svého bezprostředního nadřízeného před začátkem své nepřítomnosti. Ze stejných důvodů nemůže úředník platně tvrdit, že odmítnutí jeho žádosti o dovolenou nebo následné neschválení této žádosti je jednáním, které může být kvalifikováno jako psychické obtěžování.

(viz body 45 a 46)

Odkazy:

Tribunál: 4. května 2005, Schmit v. Komise, T‑144/03, bod 78; 25. října 2007, Lo Giudice v. Komise, T‑154/05, bod 107