USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

22. května 2014

Věc F‑36/14 R

Hartwig Bischoff

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Řízení o předběžných opatřeních – Odchod do důchodu – Odmítnutí prodloužit dobu činné služby – Návrh na odklad vykonatelnosti – Návrh na předběžná opatření – Naléhavost – Neexistence“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článků 278 SFEU a 157 AE, jakož i článku 279 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se H. Bischoff domáhá odkladu vykonatelnosti rozhodnutí orgánu Evropské komise oprávněného ke jmenování (dále jen „OOJ“) ze dne 28. března 2014 „přijatého společně“ s rozhodnutím generálního ředitele Generálního ředitelství (GŘ) pro podniky a průmysl ze dne 7. dubna 2014, kterým byla zamítnuta jeho žádost o prodloužení služby a v důsledku toho potvrzen jeho povinný odchod do důchodu od 1. června 2014. H. Bischoff rovněž navrhuje, aby byla přijata předběžná opatření nezbytná k jeho ponechání ve službě.

Rozhodnutí:      Návrh H. Bischoffa na vydání předběžného opatření se zamítá. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Shrnutí

1.      Řízení o předběžných opatřeních – Odklad vykonatelnosti – Předběžná opatření – Podmínky vydání – Naléhavost – Vážná a nenapravitelná újma – Příčinná souvislost mezi tvrzenou újmou a napadeným aktem

(Články 278 SFEU a 279 SFEU; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 102 odst. 2)

2.      Volný pohyb osob – Pracovníci – Pojem – Státní příslušník členského státu zaměstnaný v mezinárodní organizaci – Zahrnutí

(Článek 45 SFEU)

1.      Nařízení odkladu vykonatelnosti aktu nebo přijetí jiného předběžného opatření v souvislosti s tímto aktem je odůvodněné jen tehdy, pokud existuje příčinná souvislost mezi dotčeným aktem a tvrzenou vážnou a nenapravitelnou újmou, a ještě přesněji, pokud tento akt představuje rozhodující příčinu uvedené újmy. Opatření navrhovaná v řízení o předběžných opatřeních totiž musí být naléhavá v tom smyslu, že musí být nezbytná k tomu, aby se zabránilo vážné a nenapravitelné újmě na zájmech žalobce. V případě opatření, o němž se tvrdí, že má zabránit újmě, která nevyplývá ze sporného aktu, by se o tento případ nejednalo.

(viz bod 22)

Odkazy:

Soudní dvůr: 12. února 2003, Marcuccio v. Komise, C‑399/02 P(R), bod 26

Tribunál Evropské unie: 22. prosince 2011, Al-Chihabi v. Rada, T‑593/11 R, bod 16 a citovaná judikatura

2.      Úředník Evropské unie má postavení migrujícího pracovníka, protože příslušník Unie pracující v jiném členském státě, než je stát jeho původu, neztrácí postavení pracovníka ve smyslu čl. 45 odst. 1 SFEU z důvodu, že vykonává zaměstnání u mezinárodní organizace, ačkoliv podmínky jeho vstupu a pobytu v zemi zaměstnání jsou předmětem zvláštní úpravy stanovené mezinárodní úmluvou.

Z toho vyplývá, že úředník, který tedy má postavení pracovníka ve smyslu Smlouvy o FEU, má po svém odchodu do důchodu právo zůstat a pobývat v Unii zakotvené v čl. 45 odst. 3 písm. d) SFEU a v článku 17 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38 ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221, 68/360, 72/194, 73/148, 75/34, 75/35, 90/364, 90/365 a 93/96.

(viz body 24 a 25)

Odkazy:

Soudní dvůr: 16. prosince 2004, My, C‑293/03, bod 37 a citovaná judikatura

Soud prvního stupně: 26. února 2003, Drouvis v. Komise, T‑184/00, bod 70