Language of document : ECLI:EU:F:2011:129

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

8. září 2011

Věc F‑89/10

François-Carlos Bovagnet

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vzdělání – Školné – Pojem“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se F.-C. Bovagnet domáhá zrušení rozhodnutí Komise nenahradit mu část jím vynaloženého školného spojeného s podílem na investičních a provozních fondech školského zařízení, které navštěvují jeho dvě děti. 

Rozhodnutí:      Rozhodnutí Komise ze dne 17. prosince 2009 se zrušuje v rozsahu, v němž zamítá nahradit žalobci část jím vynaloženého školného spojeného s podílem na investičních a provozních fondech školského zařízení, které navštěvují jeho dvě děti. Komise zaplatí žalobci rozdíl mezi částkou poskytnutého školného a částkou vyplývající z výpočtu uvedeného příspěvku včetně nákladů vynaložených na podíl na investičních a provozních fondech školského zařízení, které navštěvují jeho dvě děti, až do maximální výše stanovené článkem 3 přílohy VII Služebního řádu úředníků Evropské unie. Komise ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Odměňování – Rodinné přídavky – Příspěvek na vzdělání – Školné – Pojem

(Služební řád úředníků, příloha VII čl. 3 odst. 1)

2.      Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Spory majetkoprávní povahy ve smyslu čl. 91 odst. 1 služebního řádu – Pojem

(Služební řád úředníků, čl. 91 odst. 1)

1.      Pojem „školné“ ve služebním řádu je autonomní pojem, jehož obsah nemůže záviset na stávajících názvech či na klasifikacích provedených na vnitrostátní úrovni, ale odvíjí se od samotné povahy a podstatných znaků nahrazovaných výdajů.

V souladu s obecnými prováděcími pravidly týkajícími se poskytování příspěvku na vzdělání stanoveného v článku 3 přílohy VII služebního řádu, přijatými Komisí, pokrývá školné náklady na zápis a docházku do školských zařízení. Vzhledem k takové formulaci tak školné pokrývá náklady umožňující žáku přístup do školského zařízení (náklady na zápis), jakož i náklady, které umožňují navštěvovat vyučování a účinně se podílet na programech tohoto zařízení (náklady na docházku). Vzhledem k tomu, že školní výuka může probíhat pouze v rámci příslušné infrastruktury vyžadující provozní náklady, představují náklady spojené s touto infrastrukturou a s tímto provozem náklady umožňující žáku nejprve přístup a dále docházku do této školy. Takovými náklady, které odpovídají podílu na investičních a provozních fondech školského zařízení, je tak vzhledem ke svému účelu a smyslu školné, které se nahrazuje na základě příspěvku na vzdělání, nepřesahuje-li jeho celková výše měsíční strop stanovený v čl. 3 odst. 1 přílohy VII služebního řádu.

(viz body 22, 23 a 32)

2.      Návrh, aby orgán zaplatil některému ze svých úředníků částku údajně dluženou na základě služebního řádu, spadá pod pojem „spory majetkoprávní povahy“ ve smyslu čl. 91 odst. 1 druhé věty služebního řádu, přičemž se liší od žalob na určení odpovědnosti podaných zaměstnanci proti jejich orgánům, směřujícím k přiznání náhrady škody. Podle téhož článku je Soud pro veřejnou službu v takovýchto sporech nadán pravomocí soudního přezkumu v plné jurisdikci, která jej pověřuje úplným rozhodnutím o těchto sporech, tedy rozhodnutím o všech právech a povinnostech úředníka, s výjimkou provedení výkonu těchto částí rozsudku dotčeným orgánem za přesných podmínek, které soud stanoví, a pod jeho dohledem. Z toho vyplývá, že ve sporech majetkoprávní povahy je Soud pro veřejnou službu nadán pravomocí, která mu umožňuje uložit žalovanému orgánu stanovené částky zvýšené o úroky z prodlení.

(viz bod 35)

Odkazy:

Soudní dvůr: 18. prosince 2007, Weiβenfels v. Parlament, C‑135/06 P, body 65, 67 a 68

Soud prvního stupně: 23. března 2000, Rudolph v. Komise, T‑197/98, body 33 a 92 a citovaná judikatura

Soud pro veřejnou službu: 2. července 2009, Giannini v. Komise, F‑49/08, body 39 až 42; 13. dubna 2011, Scheefer v. Parlament, F‑105/09, bod 68