Kasační opravný prostředek podaný dne 20. prosince 2019 společnostmi Algebris (UK) Ltd a Anchorage Capital Group LLC proti usnesení Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 10. října 2019 ve věci T-2/19, Algebris (UK) a Anchorage Capital Group v. Jednotný výbor pro řešení krizí
(Věc C-934/19 P)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Algebris (UK) Ltd, Anchorage Capital Group LLC (zástupci: T. Soames, avocat, N. Chesaites, advocaat, R. East, Solicitor, D. Mackersie, Barrister)
Další účastník řízení: Jednotný výbor pro řešení krizí
Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek
Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelky“) navrhují, aby Soudní dvůr:
zrušil bod 1 výroku napadeného usnesení,
zrušil bod 2 výroku napadeného usnesení a rozhodl, že Jednotný výbor pro řešení krizí ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené navrhovatelkami v řízení v prvním stupni a v tomto řízení o kasačním opravném prostředku, a
určil, že jsou navrhovatelky aktivně legitimovány navrhnout zrušení sporného rozhodnutí před Tribunálem.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
První důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že když Tribunál rozhodl, že navrhovatelky nejsou bezprostředně dotčeny, dopustil se nesprávného právního posouzení v důsledku nesprávného výkladu čl. 20 odst. 11 prvního pododstavce nařízení (EU) 806/20141 a porušení vlastnického práva navrhovatelek.
Výklad podaný Tribunálem je přivedl k nesprávnému závěru, že za okolností, o jaké jde v projednávané věci, (1) vyvlastněné osoby, jako jsou navrhovatelky, jsou aktivně legitimovány k tomu, aby napadly rozhodnutí o neprovedení konečného následného ocenění, pouze mohou-li se domoci odškodnění podle čl. 20 odst. 11 druhého pododstavce písm. b) nařízení 806/2014, (2) nárok na odškodnění podle čl. 20 odst. 11 druhého pododstavce písm. b) je dán pouze tehdy, když použitý program řešení krize využívá buď nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle článku 27 nařízení 806/2014, nástroje překlenovací instituce podle článku 25 nařízení 806/2014 nebo nástroje oddělení aktiv podle článku 26 nařízení 806/2014, (3) věřitelé (a akcionáři) proto nemají aktivní legitimaci. Za okolností, o jaké jde v projednávané věci, kdy je stěží myslitelné, aby kdokoli jiný než vyvlastnění akcionáři a věřitelé měl aktivní legitimaci k napadení rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí o neprovedení konečného následného ocenění, je v důsledku toho Jednotnému výboru pro řešení krizí umožněno vycházet ze zásadně vadných a vysoce nespolehlivých předběžných ocenění. Navrhovatelky jsou bezprostředně dotčeny rozhodnutím neprovést konečné ocenění, protože je velmi pravděpodobné, že konečné následné ocenění 1 a 2 potvrdí, že banka byla oceněna nesprávně, což bude vyžadovat, aby Jednotný výbor pro řešení krizí zvážil, zda je třeba navrhovatelky odškodnit zvýšením hodnoty pohledávek věřitelů nebo zvýšením protiplnění hrazeného společností Santander podle čl. 20 odst. 12 nařízení 806/2014. Pokud by Jednotný výbor pro řešení krizí v rámci svého uvážení rozhodl, že náhradu neposkytne, bylo by toto rozhodnutí taktéž napadnutelné a bylo by možné podat žalobu na náhradu škody.
Výklad článku 20 odst. 11 podaný Tribunálem rovněž porušuje právo na vlastnictví zakotvené v článku 17 Listiny základních práv, neboť konečné následné ocenění je nezbytné k zajištění, aby (1) vyvlastnění dluhopisů AT1 a T2 navrhovatelek bylo provedeno za podmínek stanovených zákonem a (2) aby byla poskytnuta spravedlivá náhrada, tj. určením hodnoty banky na základě konečného následného ocenění.
2. Druhý důvod kasačního opravného prostředku vycházející z toho, že se Tribunál každopádně dopustil nesprávného právního posouzení, když dospěl k závěru, že navrhovatelky nejsou oprávněny k náhradě podle čl. 20 odst. 12 písm. a) nařízení 806/2014, čímž uvedené ustanovení nesprávně vyložil a porušil zásadu zákazu diskriminace.
Navrhovatelky tvrdí, že v kontextu řešení krizí bank by měl čl. 20 odst. 12 písm. a) zahrnovat okolnosti, kdy příslušné kapitálové nástroje (tj. dluhopisy AT1 a T2) jsou odepsány v rozsahu 100 % (jako tomu je v projednávané věci), ať již jsou odepsány podle čl. 22 odst. 1 nařízení 806/2014, nebo v rámci nástroje rekapitalizace, a to ze dvou důvodů. Zaprvé je tento přístup odpovídá skutečnosti, že 100% rekapitalizace a 100% odpis / konverze dluhopisů AT1 a T2 jsou ve skutečnosti ve své podstatě totéž (se stejnými ekonomickými důsledky), jelikož oběma dochází k odpisu dluhů banky vůči jejím věřitelům nebo k jejich konverzi na vlastní kapitál. Zadruhé by bylo diskriminační a zcestné, kdyby věřitelé / akcionáři, jejichž dluhové nástroje byly odepsány a konvertovány podle čl. 22 odst. 1 nařízení 806/2014, nemohli obdržet náhradu, zatímco ti, v jejichž případě se provádí rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle článku 27 nařízení 806/2014, by náhradu obdržet mohli, a to navzdory skutečnosti, že (1) právní mechanismus a praktický účinek odpisu a konverze podle článku 21 nařízení 806/2014 a rekapitalizace z vlastních zdrojů podle článku 27 nařízení 806/2014 jsou stejné a (2) obě opatření byla založena na stejném předběžném ocenění.
____________
1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014, L 225, s. 1).