ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (třetího senátu)
22. října 2008
Věc F-46/07
Marie Tzirani
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Přijímání – Jmenování do platové třídy – Povýšení – Místo ředitele – Zamítnutí kandidatury – Provedení rozsudku, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o jmenování – Přípustnost“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se M. Tzirani domáhá jednak zrušení rozhodnutí Komise ze dne 30. srpna 2006, kterým byl D. J. jmenován na místo ředitele ředitelství B „Služební řád: politika, správa a poradenství“ Generálního ředitelství pro „personál a administrativu“ a kterým byla zamítnuta její kandidatura na totéž pracovní místo, a jednak uložení Komisi povinnosti zaplatit odškodnění za její údajnou majetkovou a nemajetkovou újmu.
Rozhodnutí: Rozhodnutí o zamítnutí kandidatury žalobkyně na místo ředitele ředitelství B „Služební řád: politika, správa a poradenství“ Generálního ředitelství pro „personál a administrativu“ Komise se zrušuje. Rozhodnutí o jmenování D. J. na místo ředitele ředitelství B „Služební řád: politika, správa a poradenství“ Generálního ředitelství pro „personál a administrativu“ Komise ze dne 30. srpna 2006 se zrušuje. Komisi se ukládá povinnost uhradit žalobkyni částku 10 000 eur jako náhradu škody. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení žalobkyně.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba směřující proti neprovedení rozsudku, kterým bylo zrušeno zamítnutí kandidatury na volné pracovní místo – Přípustnost
(Článek 233 ES; služební řád úředníků, články 90 a 91)
2. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Povinnost přijmout prováděcí opatření – Rozsah
(Článek 233 ES)
3. Úředníci – Volné pracovní místo – Obsazení prostřednictvím povýšení nebo přeložení – Srovnávací přezkum zásluh kandidátů – Pracovní místo v platové třídě A 1 nebo A 2 – Posuzovací pravomoc správy
(Služební řád úředníků, čl. 29 odst. 1 a čl. 45 odst. 1)
4. Úředníci – Žaloba – Žalobní důvody – Zneužití pravomoci – Pojem
5. Úředníci – Rovné zacházení – Rovnost mezi úředníky a úřednicemi – Výjimky
(Článek 141 odst. 3 a 4 ES)
6. Úředníci – Povýšení – Srovnávací přezkum zásluh – Zásada práva na služební postup
(Služební řád úředníků, čl. 29 odst. 1, články 43 a 45)
7. Úředníci – Žaloba – Zrušující rozsudek – Účinky – Zrušení zamítnutí kandidatury – Obnovení dřívější právní situace dotčené osoby – Z toho plynoucí zrušení následných aktů týkajících se třetích osob – Podmínky
(Služební řád úředníků, čl. 91 odst. 1)
8. Úředníci – Žaloba – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Možnost uložit žalovanému orgánu zaplacení náhrady škody
(Služební řád úředníků, čl. 91 odst. 1)
9. Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky – Protiprávnost
1. Adresát rozsudku zrušujícího akt orgánu je bezprostředně dotčen způsobem, jakým orgán plní povinnosti vyplývající z tohoto rozsudku. Je tedy oprávněn navrhnout soudu Společenství, aby konstatoval, že orgán případně nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z platných ustanovení. Z toho vyplývá, že žalobce má právní zájem na podání žaloby proti rozhodnutí Komise jmenovat kandidáta na obsazované pracovní místo, protože toto rozhodnutí souvisí se způsobem, jakým Komise provedla rozsudek Soudu, který zrušil první rozhodnutí Komise jmenovat stejného kandidáta na stejné pracovní místo. Tento závěr nemůže být zpochybněn skutečností, že žalobce nemohl požadovat nové vyhlášení výběrového řízení na uvedené pracovní místo, jež bylo mezitím obsazeno jmenováním třetího kandidáta. Zájmy třetích osob a zájem služby totiž mohou být zohledněny při posuzování důsledků, jež by zrušení napadeného rozhodnutí mělo, je-li posuzování prováděno případně po přezkumu legality uvedeného rozhodnutí.
(viz body 37 a 38)
Odkazy:
Soudní dvůr: 28. února 1989, van der Stijl a Cullington v. Komise, 341/85, 251/86, 258/86, 259/86, 262/86, 266/86, 222/87 a 232/87, Recueil, s. 511, bod 18
Soud prvního stupně: 31. ledna 2007, C v. Komise, T‑166/04, Sb. rozh. s. II‑0000, bod 25 a uvedená judikatura
2. Orgánu, který zrušený akt vydal, přísluší určit, která opatření jsou požadována pro vykonání zrušujícího rozsudku. Při výkonu této posuzovací pravomoci je správní orgán povinen dodržovat jak ustanovení práva Společenství, tak i výrok a odůvodnění rozsudku, který má povinnost vykonat. Absolutní závaznost zrušujícího rozsudku soudu Společenství se vztahuje jak na výrok rozsudku, tak i na části odůvodnění, které jsou jeho nezbytným podkladem. Těmito jsou ty části odůvodnění, které jednak přesně označují ustanovení, jež jsou považována za protiprávní, a dále ty, které ukazují přesné důvody protiprávnosti konstatované ve výroku, jež dotčený orgán musí zohlednit při nahrazování zrušeného aktu. Řízení, v němž má být takový akt nahrazen, tak může být znovu provedeno v části přesně počínající okamžikem, v němž nastala protiprávnost. Zrušení aktu Společenství se tedy nezbytně nedotýká všech přípravných aktů, nýbrž znamená, že pro účely přijetí nového aktu, který nahrazuje zrušený akt, má být správou zohledněn okamžik, kdy se protiprávnost projevila.
(viz body 49 až 53)
Odkazy:
Soudní dvůr: 21. prosince 1954, Francie v. Vysoký úřad, 1/54, Recueil, s. 7, 33; 12. července 1962, Koninklijke Nederlandsche Hoogovens en Staalfabrieken v. Vysoký úřad, 14/61, Recueil, s. 485, 515; 13 istopadu 1963, Erba a Reynier v. Komise, 98/63 R a 99/63 R, Recueil, s. 551, 555; 26. dubna 1988, Asteris a další v. Komise, 97/86, 99/86, 193/86 a 215/86, Recueil, s. 2181, bod 27; 12. listopadu 1998, Španělsko v. Komise, C‑415/96, Recueil, s. I‑6993, body 31 a 32; 14. září 1999, Komise v. AssiDomän Kraft Products a další, C‑310/97 P, Recueil, s. I‑5363, bod 54
Soud prvního stupně: 8. října 1992, Meskens v. Parlament, T‑84/91, Recueil, s. II‑2335, bod 73
Soud pro veřejnou službu: 17. dubna 2007, C a F v. Komise, F‑44/06 a F‑94/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 33 až 35
3. Orgán oprávněný ke jmenování disponuje při srovnávání zásluh kandidátů širokou posuzovací pravomocí, zejména pokud je obsazované pracovní místo vysoko postavené a odpovídá platovým třídám A 1 nebo A 2. Nicméně, tato široká posuzovací pravomoc musí být vykonávána s nejvyšším respektem ke všem relevantním předpisům, to znamená nejen k oznámení o volném pracovním místu, ale rovněž k případným procesním pravidlům, jimiž je uvedený orgán pro výkon této pravomoci vybaven. Rovněž pravidla platná pro jmenovací řízení tedy představují část právního rámce, který musí tento orgán striktně dodržovat.
Před přijetím svého konečného rozhodnutí o jmenování musí mít orgán oprávněný ke jmenování sám možnost poznat a posoudit skutečnosti, které v každé fázi průběhu výběrového řízení vedly na různých konzultovaných správních stupních k přijetí poradních stanovisek, která mu jsou předkládána.
(viz body 66, 67 a 108)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 6. července 1999, Forvass v. Komise, T‑203/97, Recueil FP, s. I‑A‑129 a II‑705, bod 45; 20. září 2001, Coget a další v. Účetní dvůr, T‑95/01, Recueil FP, s. I‑A‑191 a II‑879, bod 113; 9. července 2002, Tilgenkamp v. Komise, T‑158/01, Recueil FP, s. I‑A‑111 a II‑595, bod 50; 18. září 2003, Pappas v. Výbor regionů, T‑73/01, Recueil FP, s. I‑A‑207 a II‑1011, bod 53; 4. července 2006, Tzirani v. Komise, T‑88/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑149 a II‑A‑2‑703, body 78 a 81
4. Pojem zneužití pravomoci předpokládá, že správní orgán využije své pravomoci k jinému účelu, než ke kterému mu byly svěřeny. Rozhodnutí je stiženo zneužitím pravomoci pouze tehdy, pokud se na základě přesných, objektivních a shodujících se nepřímých důkazů jeví, že bylo přijato pro dosažení jiných než uvedených účelů. Nepostačuje tedy dovolávat se určitých skutečností na podporu svých tvrzení, je třeba poskytnout přesné, objektivní a shodující se nepřímé důkazy, které mohou podpořit jejich pravdivost nebo přinejmenším jejich pravděpodobnost.
Pokud bylo konstatováno, že v rozhodnutí o jmenování se orgán oprávněný ke jmenování nedopustil zjevně nesprávného posouzení, tvrzení týkající se údajného zneužití pravomoci uvedeného orgánu nemůže být založeno na předpokladu, podle nějž by srovnávací přezkum zásluh musel vést k zamítnutí kandidatury kandidáta, který byl jmenován.
(viz body 159 až 161)
Odkazy:
Soudní dvůr: 6. března 2001, Connolly v. Komise, C‑274/99 P, Recueil, s. I‑1611, bod 113
Soud prvního stupně: 5. července 2000, Samper v. Parlament, T‑111/99, Recueil FP, s. I‑A‑135 a II‑611, bod 64; 26. listopadu 2002, Cwik v. Komise, T‑103/01, Recueil FP, s. I‑A‑229 a II‑1137, bod 28; 10. června 2008, Ceuninck v. Komise, T‑282/03, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 48
5. I kdyby bylo možné dovolávat se vůči orgánům Společenství znění čl. 141 odst. 4 ES týkajícího se pozitivní diskriminace na základě pohlaví, nabízí toto ustanovení pouze možnost, nikoli povinnost přistoupit k pozitivní diskriminaci ve prospěch žen. Ačkoli je pravda, že cílem Komise je vyváženost v rozdělení pracovních míst mezi muže a ženy a že posledně uvedená zavedla pozitivní činnosti a strategie na podporu přidělování pracovních míst kandidátkám, právní nástroje, na kterých je provádění této strategie založeno, nemají závaznou povahu, a Soudu pro veřejnou službu tedy nepřísluší kontrolovat jejich dodržování orgány. Zásada rovnosti příležitostí se v každém případě vztahuje pouze na rovnost zásluh mezi kandidáty.
(viz body 180 až 183 a 186)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 3. února 2005, Mancini v. Komise, T‑137/03, Sb. VS s. I‑A‑7 a II‑27, body 120, 122 až 124
6. Zásada práva každého úředníka na služební postup v rámci svého orgánu našla své uplatnění v pořadí priorit určeném v čl. 29 odst. 1 služebního řádu, pokud jde o způsob přijímání, a v povinnosti provést srovnávací přezkum zásluh kandidátů. V tomto ohledu služební řád nepřiznává jakýkoliv nárok na povýšení, a to ani úředníkům, kteří splňují veškeré podmínky pro to, aby byli povýšeni. Neexistují-li zvláštní argumenty prokazující, že správa u zájemce vyvolala podloženou naději, pokud jde o pracovní místo, o které se ucházel, nemůže se tento zájemce dovolávat legitimního očekávání, že měl být jmenován na toto pracovní místo.
(viz body 196 a 197)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 12. února 1992, Volger v. Parlament, T‑52/90, Recueil, s. II‑121, bod 24; výše uvedený rozsudek C v. Komise a uvedená judikatura
Soud pro veřejnou službu: 28. června 2007, Da Silva v. Komise, F‑21/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 71 a uvedená judikatura
7. Pokud obnovení právní situace, ve které se žalobce nacházel před zrušením aktu soudem Společenství, předpokládá zrušení následných aktů, které se však týkají třetích osob, vydá se takovéto rozhodnutí o zrušení pouze tehdy, pokud se zejména vzhledem k povaze protiprávnosti, ke které došlo, a vzhledem k zájmu služby nejeví jako nepřiměřené.
Zásady proporcionality a ochrany legitimního očekávání totiž vyžadují skloubit zájem žalobce, který je obětí protiprávnosti, na obnovení jeho práva a zájmy třetích osob, jejichž právní situace u nich mohla vzbudit legitimní očekávání. Různé úkony prováděné v návaznosti na řízení stanovené v čl. 29 odst. 1 služebního řádu, jako zápis úspěšného účastníka výběrového řízení do rezervního seznamu, povýšení úředníka nebo dokonce jmenování úředníka do obsazovaného pracovního místa, mohou být považovány za úkony vytvářející právní situaci, jejíž legalitu mohou dotčené třetí osoby legitimně očekávat.
(viz bod 201)
Odkazy:
Soudní dvůr: 1. června 1995, Coussios v. Komise, C‑119/94 P, Recueil, s. I‑1439, bod 24
Soud prvního stupně: 12. května 1998, Wenk v. Komise, T‑159/96, Recueil FP, s. I‑A‑193 a II‑593, bod 121; 31. března 2004, Girardot v. Komise, T‑10/02, Recueil FP, s. I‑A‑109 a II‑483, body 85 a 86
8. Soud Společenství může, aby v zájmu žalobce zajistil užitečný účinek zrušujícího rozsudku, který nevede ke znovuotevření výběrového řízení za účelem obsazení pracovního místa, o které se žalobce ucházel, využít pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, která mu přísluší ve sporech majetkoprávní povahy, a i bez návrhu žalovanému orgánu uložit zaplacení náhrady škody. Může rovněž uvedený orgán vyzvat, aby náležitě chránil práva žalobce tím, že v jeho případě najde spravedlivé řešení.
(viz bod 214)
Odkazy:
Soudní dvůr: 5. června 1980, Oberthür v. Komise, 24/79, Recueil, s. 1743, bod 14
Soud prvního stupně: výše uvedený rozsudek Girardot v. Komise, bod 89
Soud pro veřejnou službu: 8. května 2008, Suvikas v. Rada, F‑6/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 127
9. K tomu, aby bylo možné připustit existenci příčinné souvislosti mezi zamítnutím kandidatury úředníka na pracovní místo a majetkovou újmou, která pro dotčenou osobu vyplývá z rozdílu mezi platem a výhodami, na které by měl nárok, pokud by byl jmenován, a platem a výhodami, na které má skutečně nárok, je v zásadě třeba, aby byl prokázán přímý a nepochybný vztah příčiny a následku mezi zaviněným porušením právní povinnosti, jehož se dopustil dotyčný orgán Společenství, a uvedenou újmou.
Ve zvláštním kontextu obsazování pracovního místa prostřednictvím povýšení je stupeň jistoty o příčinné souvislosti dosažen, zbavilo-li protiprávní jednání, jehož se dopustil orgán Společenství, někoho nepochybným způsobem, nikoli nezbytně přidělení dotčeného pracovního místa, ohledně kterého dotyčný nebude moci nikdy prokázat, že na ně měl právo, ale vážné šance na to, aby na něj byl jmenován, s tím, že dotčené osobě tím vznikla majetková újma spočívající ve ztrátě příjmů. Jestliže se za okolností projednávaného případu jeví vysoce pravděpodobným, že dodržení legality by vedlo dotyčný orgán Společenství k přidělení pracovního místa dotyčnému, teoretická nejistota, která zůstává, pokud jde o výsledek, ke kterému by vedl řádně provedený postup přijímání, nemůže být na překážku náhradě skutečné hmotné újmy, kterou utrpěl tím, že nebyla vzata v úvahu jeho kandidatura na pracovní místo, u kterého měl veškerou šanci, že je obsadí.
(viz body 216 až 218)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 5. října 2004, Sanders a další v. Komise, T‑45/01, Sb. rozh. s. II‑3315, body 149 a 150; 12. září 2007, Combescot v. Komise, T‑250/04, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 95 a 96