Language of document : ECLI:EU:F:2009:43

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

30. dubna 2009

Věc F-65/07

Laleh Aayhan a další

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Pomocní zaměstnanci po dobu zasedání Parlamentu – Přípustnost – Postup před zahájením soudního řízení – Článek 283 ES – Článek 78 PŘOZ – Námitka protiprávnosti – Rovné zacházení – Stabilita zaměstnání – Směrnice 1999/70 – Smlouvy na dobu určitou – Dovolatelnost“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se L. Aayhan a 79 dalších bývalých pomocných zaměstnanců po dobu zasedání Evropského parlamentu domáhají zejména zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv ze dne 20. dubna 2007, kterým se zamítá jejich údajná „stížnost“ ze dne 19. prosince 2006 směřující k tomu, aby po sobě jdoucí smlouvy na dobu určitou uzavřené každým z nich s Parlamentem byly považovány za jedinou smlouvu na dobu neurčitou na zkrácený pracovní úvazek, aby dotyčné osoby byly v tomto postavení opětovně zaměstnány v Parlamentu a aby jim příslušelo právo na náhradu „odpovídající“ nároku na placenou dovolenou, který jim vznikl za všechna odpracovaná období.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.      

Shrnutí

1.      Úředníci – Pracovní řád ostatních zaměstnanců – Pomocní zaměstnanci –Podřízení pomocných zaměstnanců po dobu zasedání Evropského parlamentu článku 78 pracovního řádu ostatních zaměstnanců

(Článek 283 ES; pracovní řád ostatních zaměstnanců, články 3a, 3b a 78)

2.      Akty orgánů – Směrnice – Přímé uložení povinností orgánům Společenství v jejich vztazích s jejich zaměstnanci – Vyloučení – Dovolatelnost – Dosah

(Články 10 ES a 249 ES)

3.      Sociální politika – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70– Uložení povinností orgánům Společenství v jejich vztazích s jejich zaměstnanci

(Článek 10 ES a článek 249 ES; služební řád úředníků, čl. 1e odst. 2; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 10 pododstavec 1 a čl. 80 odst. 4; nařízení Rady č. 723/2004; směrnice Rady 1999/70)

4.      Sociální politika – Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS – Směrnice 1999/70 – Opatření k předcházení zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou – Objektivní důvody ospravedlňující obnovování takových pracovních smluv

[Směrnice Rady č. 1999/70, příloha, ustanovení 5 bod 1 písm. a); pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 78]

1.      Článek 78 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství povoluje odchylku od režimu pomocných zaměstnanců, jak je vymezen v hlavě III uvedeného režimu, tím, že dovoluje Parlamentu do 31. prosince 2006 omezit období zaměstnání pomocných zaměstnanců potřebných pro pořádání svých zasedání na dobu trvání těchto zasedání. Režim pomocných zaměstnanců totiž nelze v zásadě použít na pracovní poměry, z nichž je každý uzavřen na krátkou dobu, avšak pravidelně se rok co rok opakuje. Tito pomocní zaměstnanci se nicméně po dobu zasedání řídí uvedenou hlavou III, z níž se připouští výjimka pouze co se týče jejich podmínek přijímání a odměňování, jež jsou stanoveny v dohodě uzavřené mezi tímto orgánem, Radou Evropy a Shromážděním Západoevropské unie o přijetí těchto zaměstnanců. To znamená, že ostatní ustanovení hlavy III, týkající se zejména pracovních podmínek a sociálního zabezpečení, jsou nadále použitelná, bez ohledu na zvláštní interní pravidla přijatá předsednictvem nebo generálním tajemníkem Parlamentu a určená k provedení nebo doplnění pravidel uvedeného režimu.

Článek 78 pracovního řádu ostatních zaměstnanců tudíž není v rozporu s článkem 283 ES. Okolnost, že zákonodárce odkázal, co se týče podmínek přijímání a odměňování pomocných zaměstnanců po dobu zasedání, na uvedenou dohodu, neznamená, že se vzdal výkonu své pravomoci svěřené článkem 283 ES k přijetí služebního řádu a pracovního řádu ostatních zaměstnanců. Naopak právě při výkonu této pravomoci Rada, berouc v úvahu společné zájmy a potřeby oněch tří evropských organizací, co se týče řádného průběhu zasedání jejich rozhodovacích orgánů, rozhodla, že musí přizpůsobit podmínky přijímání a odměňování zaměstnanců přijatých na dobu trvání zasedání Parlamentu podmínkám dohodnutým mezi těmito třemi dotčenými orgány nebo organizacemi, s výhradou rozpočtové kontroly upravené v čl. 78 druhém pododstavci pracovního řádu ostatních zaměstnanců.

Ani toto ustanovení není v rozporu se zásadou rovného zacházení, neboť situace zaměstnanců přijatých za účelem uspokojení občasných a značně zvýšených potřeb lidských zdrojů, které má Parlament pouze po dobu trvání svých zasedání, není srovnatelná se situací zaměstnanců přijatých k uspokojení stálých každodenních potřeb, které vyžadují přítomnost zaměstnanců skládajících se z úředníků a případně z dočasných zaměstnanců nebo smluvních zaměstnanců ve smyslu článků 3a nebo 3b pracovního řádu ostatních zaměstnanců.

(viz body 85, 86, 97 až 100 a 103)

Odkazy:

Soudní dvůr: 11. července 1985, Maag v. Komise, 43/84, Recueil s. 2581, bod 19

2.      Směrnice, určené členským státům, a nikoliv orgánům Společenství, nelze považovat za normy, které jako takové ukládají povinnosti uvedeným orgánům v jejich vztazích s jejich zaměstnanci. Nicméně tato okolnost nemůže ještě zcela vyloučit jakoukoli dovolatelnost směrnice ve vztazích mezi orgány a jejich úředníky nebo zaměstnanci. Ustanovení směrnice totiž mohou zaprvé nepřímo zavazovat orgán, jsou-li výrazem obecné zásady práva Společenství, kterou tedy musí použít jako takovou. Zadruhé, směrnice může zavazovat orgán, pokud tento orgán v rámci své organizační autonomie a v mezích služebního řádu zamýšlel provést specifickou povinnost vyjádřenou směrnicí, nebo případně pokud interní opatření s obecnou působností odkazuje samo o sobě výslovně na opatření přijatá zákonodárcem Společenství na základě Smluv. Zatřetí, orgány musejí v souladu se svou povinností loajality podle čl. 10 druhého pododstavce ES při svém jednání v postavení zaměstnavatele brát v úvahu právní předpisy přijaté na úrovni Společenství.

(viz body 111 až 113, 116, 118 a 119)

Odkazy:

Soudní dvůr : 26. září 2000, Engelbrecht, C‑262/97, Recueil s. I‑7321, bod 38 ; 9. září 2003, Rinke, C‑25/02, Recueil s. I‑8349, bod 24

Soud prvního stupně : 21. května 2008, Belfast v. Rada, T‑495/04, Sb. rozh. s. II‑781, bod 43

3.      Ustanovení směrnice 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS a ustanovení uvedené rámcové dohody nelze považovat za normy, které jako takové ukládají povinnosti orgánům Společenství v jejich vztazích s jejich zaměstnanci. Tato ustanovení nejsou pro orgány závazná ani nepřímo jakožto obecná zásada práva Společenství, neboť ze směrnice a z rámcové dohody nikterak nevyplývá, že stabilita zaměstnání byla zakotvena jako závazné právní pravidlo. Konečně se těchto ustanovení netýká ani odkaz, co se týče příslušných norem v oblasti ochrany zdraví a bezpečnosti, kterým musejí vyhovovat pracovní podmínky úředníků, v čl. 1e odst. 2 služebního řádu na minimální požadavky použitelné v rámci opatření přijímaných v oblastech ochrany zdraví a bezpečnosti na základě Smluv, neboť cílem směrnice není zlepšovat pracovní prostředí zvýšením ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků v pravém slova smyslu, nýbrž sbližovat právní předpisy a vnitrostátní praxi v oblasti pracovních podmínek týkajících se délky pracovněprávních vztahů.

Orgány nicméně musejí v souladu se svou povinností loajality podle čl. 10 druhého pododstavce ES brát ve svém postavení zaměstnavatele v úvahu právní předpisy přijaté na úrovni Společenství, které stanoví zejména minimální požadavky určené ke zlepšení životních a pracovních podmínek pracovníků v členských státech pomocí sbližování vnitrostátních právních předpisů a praxe, a zejména vůlí zákonodárce Společenství učinit stabilitu zaměstnání hlavním cílem v oblasti pracovněprávních vztahů v Evropské unii. Tato povinnost nabývá na významu tím spíše, že správní reforma, provedená nařízením č. 723/2004, zvýšila v evropské veřejné službě tendenci k uzavírání smluv. Co se konkrétně týče rámcové dohody, která směřuje ke sbližování vnitrostátních právních předpisů a praxe stanovením minimálních požadavků týkajících se zaměstnání na dobu určitou, mají tedy orgány povinnost vykládat v co největším možném rozsahu ustanovení pracovního řádu ostatních zaměstnanců ve světle znění a účelu rámcové dohody za účelem dosažení výsledku, který tato dohoda sleduje.

Z toho plyne, že směrnice 1999/70 jako taková nemůže být základem pro námitku protiprávnosti ustanovení nařízení Rady, které přebírá služební řád a pracovní řád ostatních zaměstnanců a u něhož by bylo zjištěno, že odporuje rámcové dohodě.

(viz body 111, 114, 116, 117, 119, 120 a 122)

Odkazy:

Soudní dvůr: Rinke, výše citovaný, bod 24

Soud prvního stupně: Belfass v. Rada, výše citovaný, bod 43

4.      Občasné a značně zvýšené potřeby lidských zdrojů Evropského parlamentu pouze po dobu trvání jeho zasedání představují „objektivní důvody“ ve smyslu ustanovení 5 bodu 1 písm. a) rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999, jež je obsažena v příloze směrnice 1999/70 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, které mohou odůvodnit využití mechanismu po sobě jdoucích smluv pomocných zaměstnanců na dobu určitou, obnovovaných při příležitosti konání každého parlamentního zasedání, jak je stanoven článkem 78 pracovního řádu ostatních zaměstnanců do 1. ledna 2007. I když byly totiž tyto potřeby předvídatelné, nebyl nárůst činnosti nicméně trvalý a stálý.

(viz body 134 a 135)

Odkazy:

Soudní dvůr: 4. července 2006, Adeneler a další, C‑212/04, Sb. rozh. s. I‑6057, bod 69