Language of document : ECLI:EU:F:2008:137

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)

5. listopadu 2008

Věc F-48/06

Eric Avanzata a další

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Zařazení a odměna – Bývalí zaměstnanci podle lucemburského práva“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se E. Avanzata a další smluvní zaměstnanci Komise domáhají zrušení rozhodnutí vedoucího oddělení Úřadu „Infrastruktura a logistika“ v Lucemburku, kterými byly stanoveny podmínky přijetí žalobců, především jejich funkční skupina, platová třída, stupeň a odměna.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Řízení – Lhůta pro předložení důkazů – Článek 42 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu

[Jednací řádu Soudu prvního stupně, čl. 46 odst. 1 první pododst. písm. d), čl. 48 odst. 1 a čl. 66 odst. 2; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 39 odst. 1 první pododstavec písm. e) článek 42 a čl. 58 odst. 5)

2.      Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Nepředložení napadeného aktu

(Statut Soudního dvora, článek 21; jednací řádu Soudu prvního stupně, čl. 44, odst. 3 až 6)

3.      Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Lhůty

(Služební řád, čl. 90 odst. 2; pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 117)

4.      Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Datum podání – Doručení administrativě

(Služební řád, čl. 90 odst. 2; Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 117)

5.      Úředníci – Pracovní řád ostatních zaměstnanců – Použitelnost hlavy IV týkající se smluvních zaměstnanců, která nezávisí na předchozím vymezení funkcí a pravomocí náležejících ke každému druhu úkolu různých funkčních skupin těchto zaměstnanců

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 80 odst. 2 a 3 a hlava IV; nařízení Rady č. 723/2004)

6.      Úředníci – Smluvní zaměstnanci – Odměňování – Náhrada za snížení platu zaměstnanců přijatých dříve podle vnitrostátního práva

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 odst. 2)

7.      Úředníci – Zastoupení – Výbor zaměstnanců

(Služební řád, čl. 9 odst. 3 první pododstavec)

1.      Podle čl. 46 odst. 1 prvního pododstavce písm. d) jednacího řádu Soudu prvního stupně, který byl v zásadě převzat čl. 39 odst. 1 první pododstavec písm. e) jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, navrhované důkazy musí být v zásadě předloženy v žalobní odpovědi. Avšak stejně jako čl. 48 odst. 1 jednacího řádu Soudu prvního stupně, článek 42 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu stanoví, že účastníci řízení mohou až do konce jednání navrhnout další důkazy za podmínky, že je prodlení s jejich předložením řádně odůvodněno.

Nicméně protidůkazy a rozšíření původních důkazních návrhů v důsledku protidůkazu protistrany nejsou dotčeny pravidlem prekluze stanoveným v článku 42 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu. Toto ustanovení se totiž týká označení nových důkazů a musí být vykládáno s ohledem na čl. 58 odst. 5 uvedeného jednacího řádu, který převzal čl. 66 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně, jež stanoví, že mohou být předkládány protidůkazy a lze rozšířit původní důkazní návrhy.

Opisy pracovních smluv smluvních zaměstnanců, jejichž obsah se liší od smluv sdělených protistranou nepředstavují návrhy nových důkazů, ale protidůkazy k důkazům předloženým protistranou, jež nepodléhají uvedenému promlčení.

(viz body 33 až 38)

Odkazy:

Soudní dvůr: 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, Recueil s. I‑8417, body 71 a 72

Soud prvního stupně: 28. září 1993, Nielsen a Miller v. CES, T‑84/92, Recueil s. II‑949, bod 39; 6. března 2001, Campoli v. Komise, T‑100/00, Recueil FP s. I‑A‑71 a II‑347, bod 19; 5. prosince 2006, Westfalen Gassen Nederland v. Komise, T‑303/02, Sb. rozh.. s. II‑4567, bod 189; 12. září 2007, Komise v. Trends, T‑449/04, Sb. rozh. s. II‑106*, bod 59

2.      Ačkoli na základě článku 21 statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 jednacího řádu Soudu prvního stupně musí žaloba případně obsahovat akt, jehož zrušení je navrhováno, ani uvedený statut, ani uvedený jednací řád nestanoví, že nepřiložení uvedeného aktu má automaticky za následek nepřípustnost žaloby. Podle čl. 44 odst. 6 uvedeného jednacího řádu totiž nesplňuje-li žaloba podmínky stanovené v čl. 44 odst. 3 až 5 téhož jednacího řádu, určí vedoucí soudní kanceláře žalobci přiměřenou lhůtu k tomu, aby vady žaloby odstranil nebo předložil výše uvedené písemnosti. Nedojde-li k odstranění vad či k předložení požadovaných písemností, rozhodne Soud pro veřejnou službu, zda nedodržení těchto formálních podmínek činí žalobu nepřípustnou.

Nicméně v případě, že vedoucí soudní kanceláře žalobce nepožádal o nápravu vad žaloby nebo o předložení chybějících písemností, je třeba konstatovat, že žádné ustanovení jednacího řádu Soudu prvního stupně nebrání tomu, aby Soud pro veřejnou službu přijal organizační procesní opatření za účelem získání dotčeného důkazu. Mimoto z ustanovení čl. 44 odst. 6 uvedeného jednacího řádu nevyplývá, že žalobu je třeba prohlásit za nepřípustnou pouze z důvodu nedodržení podmínek čl. 44 odst. 4 téhož jednacího řádu, pokud nebyl žalobce vyzván k doplnění žaloby.

(viz body 48 až 50)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 5. srpna 2003, Industrias Químicas del Vallés v. Komise, T‑158/03 R, Recueil s. II‑3041, bod 44

3.      V souladu s čl. 90 odst. 2 služebního řádu, který je obdobně použitelný na smluvní zaměstnance na základě článku 117 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, stížnost proti aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení musí být podána ve lhůtě tří měsíců ode dne oznámení rozhodnutí dotčené osobě, ale v žádném případě ne později, než ode dne, kdy se s rozhodnutím seznámila, jedná-li se o individuální opatření. Rozhodnutí je řádně oznámeno ve smyslu čl. 90 odst. 2, pokud je sděleno adresátovi, a zároveň pokud měl adresát možnost užitečně se seznámit s jeho obsahem.

Nicméně skutečnost, že se smluvní zaměstnanec seznámí s obsahem své pracovní smlouvy, nedostačuje k zahájení běhu tříměsíční lhůty pro podání stížnosti. Smlouva uzavřená mezi zaměstnancem a orgánem totiž vyvolává své účinky od svého podpisu, a od tohoto okamžiku tudíž může nepříznivě zasahovat do právního postavení zaměstnance, jsou-li stanoveny všechny náležitosti smlouvy.

(viz body 59 až 62)

Odkazy:

Soudní dvůr: 15. června 1976, Jänsch v. Komise, 5/76, Recueil s. 1027, bod 10

Soud prvního stupně: 11. července 2002, Martínez Páramo a další v. Komise, T‑137/99 a T‑18/00, Recueil FP s. I‑A‑119 a II‑639, bod 56; 14. února 2005, Ravailhe v. Výbor regionů, T‑406/03, Sb. VS s. I‑A‑19 a II‑79, bod 57; 19. října 2006, Buendía Sierra v. Komise, T‑311/04, Sb. rozh. s. II‑4137, bod 121

Soud pro veřejnou službu: 21. února 2008, Vande Velde v. Komise, F‑60/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 25; 10. červenec 2008, Maniscalco v. Komise, F‑141/04, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 25

4.      Co se týče určení dne, kdy byla stížnost proti aktu nepříznivě zasahujícímu do právního postavení podána ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, ačkoli je pravda, že označení dokumentu, který byl správnímu orgánu zaslán, registračním razítkem, neumožňuje stanovit přesné datum přijetí tohoto dokumentu, představuje nicméně prostředek řádného výkonu správy, který umožňuje, není-li prokázán opak, předpokládat, že uvedený dokument byl tomuto správnímu orgánu doručen k uvedenému datu. V případě zpochybnění náleží úředníkovi, aby předložil jakýkoliv důkaz, který by mohl vyvrátit domněnku založenou registračním razítkem a prokázat takto, že stížnost byla skutečně podána k jinému datu.

(viz bod 67)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 15. května 2006, Schmit v.Komise, F‑3/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑9 a II‑A‑1‑33, body 29 a 30

5.      Žádné ustanovení pracovního řádu ostatních zaměstnanců, ani ustanovení nařízení č. 723/2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců, nepodmiňuje použitelnost hlavy IV uvedeného režimu, která se týká smluvních zaměstnanců, a zejména ustanovení týkající se jejich přijímání, přijetí popisu činností a pravomocí stanovených v čl. 80 odst. 3 uvedeného řádu.

Nelze tudíž platně tvrdit, že orgán Společenství porušil zásadu řádného řízení a zásadu řádné správy, když ve svých interních předpisech týkajících se řízení o přijímání smluvních zaměstnanců přesně nepopsal funkce a pravomoci náležející ke každému druhu úkolu různých funkčních skupin popsaných v čl. 80 odst. 2 pracovního řádu ostatních zaměstnanců.

Mimoto kvůli skutečnosti, že uvedená interní ustanovení neobsahují popis funkcí a pravomocí ve smyslu čl. 80 odst. 3 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, nelze uplatňovat jakýkoliv nesprávný postup vyplývající z neexistence konzultace s výborem zaměstnanců, jak stanoví tentýž čl. 80 odst. 3.

(viz body 89 až 93)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 19. října 2006, De Smedt v. Komise, F‑59/05, Sb. VS s. II‑A‑1‑409, bod 52, potvrzený Soudem prvního stupně 9. července 2007, De Smedt v. Komise, T‑415/06 P, Sb. VS s. I‑A‑2‑0000 a II‑A‑2‑0000, bod 40

6.      Ze znění čl. 2 odst. 2 přílohy pracovního řádu ostatních zaměstnanců jasně vyplývá, že vyplacení dodatečné částky odměny v případě snížení této odměny po přijetí, na pozici smluvního zaměstnance, osoby dříve zaměstnané u orgánu na základě pracovní smlouvy podle vnitrostátního práva členského státu určení, oproti té, kterou pobírala jakožto posledně uvedený zaměstnanec, je pro orgán pouhou možností. Navíc uvedený čl. 2 odst. 2 ponechává orgánu široký prostor pro uvážení k určení dodatečné částky v rozsahu, v němž mu přísluší přihlédnout k rozdílu mezi platnými vnitrostátními daňovými předpisy, předpisy sociálního zabezpečení a důchodovými předpisy a příslušnými ustanoveními platnými pro smluvního zaměstnance.

(viz bod 101)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 5. července 2007, Abarca Montiel a další v. Komise, F‑24/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 92; 5 července 2007, Ider a další v. Komise, F‑25/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 92; 5. červenec 2007, Bertolete a další v. Komise, F‑26/06, Sb. VS s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 80

7.      Ačkoli čl. 9 odst. 3 první pododstavec služebního řádu stanoví, že výbor zaměstnanců zastupuje zájmy zaměstnanců vůči jejich orgánu, udržuje nepřetržité spojení mezi orgánem a zaměstnanci a poskytuje prostor k vyjádření stanoviska zaměstnanců, čímž přispívá k hladkému fungování služby, nelze tomuto ustanovení rozumět tak, že zakládá povinnost orgánu konzultovat výbor zaměstnanců ohledně všech opatření, které přijímá v oblasti fungování služeb.

(viz body 115 a 116)