Language of document : ECLI:EU:F:2008:84

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)

26. června 2008

Věc F-5/07

Bart Nijs

v.

Účetní dvůr Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Článek 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu prvního stupně – Stručný popis žalobních důvodů v žalobě – Lhůta pro podání stížnosti – Nová skutečnost – Zjevná nepřípustnost“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se B. Nijs domáhá zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování o jmenování služebně nadřízeného žalobce na jeho současné pracovní místo, zrušení výsledku, pokud jde o žalobce, výběrového řízení CC/LA/1/99 a souvisejících či navazujících rozhodnutí, zrušení rozhodnutí volební kanceláře Účetního dvora ze dne 17. května 2006, kterým se zamítají námitky žalobce proti hlasování ze dne 2., 3. a 4. května 2006, zrušení výsledků voleb Výboru zaměstnanců Účetního dvora ze dne 2., 3. a 4. května 2006, zrušení všech souvisejících a následujících rozhodnutí, zrušení rozhodnutí o nepovýšení žalobce a o povýšení pana G. v roce 2006, jakož i náhrady majetkové a nemajetkové újmy, jež mu vznikla.

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá jako zčásti zjevně nepřípustná a zčásti jako zjevně neopodstatněná. Žalobci se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Řízení – Přípustnost žalob – Posouzení s ohledem na pravidla platná v okamžiku podání žaloby

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 76)

2.      Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky

[Statut Soudního dvora, čl. 19 třetí pododstavec, a příloha I, čl. 7 odst. 1 a 3; jednací řád Soudu prvního stupně, čl. 44 odst. 1 písm. c)]

3.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Rozhodnutí přijatá před nástupem žalobce do služby – Neprokázaný negativní vliv na zájmy žalobce – Vyloučení

(Služební řád, čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 1)

4.      Úředníci – Žaloba – Spory týkající se voleb do výboru zaměstnanců

(Služební řád, články 90 a 91)

5.      Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh

(Služební řád, článek 45)

1.      Ačkoli pravidlo stanovené v článku 76 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, podle kterého Soud může návrh zamítnout usnesením, jsou-li dány zjevné důvody pro odmítnutí nebo zamítnutí návrhu, je procesním pravidlem, které se použije jako takové ode dne svého vstupu v platnost na všechny spory probíhající před Soudem, není tomu tak v případě hmotně-právních pravidel, podle kterých Soud na základě daného článku může považovat návrh za zjevně nepřípustný a kterými mohou být pouze pravidla použitelná ke dni podání návrhu.

(viz bod 22)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 11. prosince 2007, Martin Bermejo v. Komise, F‑60/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 25

2.      Na základě čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu prvního stupně musí návrh na zahájení řízení uvádět zejména předmět sporu a obsahovat stručný popis uplatňovaných žalobních důvodů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné pro to, aby umožnily žalovanému připravit svou obranu a Soudu pro veřejnou službu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je třeba pro to, aby byla žaloba přípustná, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, ale uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby.

Je tomu tak tím spíše, že podle čl. 7 odst. 3 přílohy I statutu Soudního dvora písemná část řízení před Soudem pro veřejnou službu zahrnuje v zásadě pouze výměnu spisů účastníků řízení, nerozhodne-li tento Soud jinak. Navíc, na základě čl. 19 třetího pododstavce tohoto statutu, který se podle čl. 7 odst. 1 přílohy I téhož statutu uplatní na řízení před Soudem pro veřejnou službu, musí být úředník zastoupen advokátem. Základní úlohou advokáta jakožto pomocné osoby justice je právě založit návrhová žádání obsažená v žalobě na dostatečně srozumitelné a souvislé právní argumentaci, právě s ohledem na skutečnost, že písemná část řízení před Soudem pro veřejnou službu zahrnuje v zásadě pouze výměnu spisů účastníků řízení.

Předepsaným požadavkům na jasnost a přesnost nemůže vyhovět žaloba, ve které je skutkový stav vylíčen zmateně a neuspořádaně, aniž by jej mohl čtenář užitečně přiřadit k návrhovým žádáním obsaženým v žalobě či k nějakému žalobnímu důvodu uplatněnému na jejich podporu.

Stejně tak je zjevně nepřípustná taková žaloba úředníka, která přesně neuvádí napadená rozhodnutí a nesplňuje tak požadavky stanovené v čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu prvního stupně.

(viz body 25 až 28, 40, 45 a 50)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 24. března 1993, Benzler v. Komise, T‑72/92, Recueil, s. II‑347, body 16, 18 a 19; 28. dubna 1993, De Hoe v. Komise, T‑85/92, Recueil, s. II‑523, bod 20; 21. května 1999, Asia Motor Francie a další v. Komise, T‑154/98, Recueil, s. II‑1703, bod 42; 15. června 1999, Ismeri Europa v. Účetní dvůr, T‑277/97, Recueil, s. II‑1825, bod 29

3.      Akty nepříznivě zasahujícími do právního postavení ve smyslu čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 1 služebního řádu jsou pouze opatření s právně závaznými účinky, která se mohou dotknout zájmů žalobce tím, že závažně mění jeho právní postavení a s konečnou platností stanoví postoj orgánu.

To není případ jmenování jiného úředníka v rámci téhož orgánu, pokud k němu došlo předtím, než žalobce nastoupil do služebního poměru, ani rozhodnutí o složení odvolacího výboru pro hodnotící období, ani rozhodnutí o povýšení třetího úředníka, pokud žalobce nemůže prokázat, že rozhodnutí o jeho nepovýšení z tohoto rozhodnutí vyplývalo anebo že přinejmenším mohlo jakkoli uškodit jeho pravděpodobnému služebnímu postupu.

(viz body 35, 36, 44 a 47)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 25. října 2005, Fardoom a Reinard v. Komise, T‑43/04, Sb. VS s. I‑A‑329 a II‑1465, bod 26; 3. října 2006, Nijs v. Účetní dvůr, T‑171/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑195 a II‑A‑2‑999, body 86 a 96

Soud pro veřejnou službu: 21. dubna 2008, Boudova a další v. Komise, F‑78/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 31; 5. června 2008, Timmer v. Účetní dvůr, F‑123/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 42

4.      Orgánu oprávněnému ke jmenování nepřísluší rozhodovat o složení výboru zaměstnanců. Proto, i když má každý volič zájem na tom, aby byli zástupci jeho organizace voleni za podmínek a na základě volebního systému, který je v souladu s ustanoveními služebního řádu, jimž podléhá volební postup v dané záležitosti, žaloba podaná proti údajnému rozhodnutí uvedeného orgánu o takovém složení musí být odmítnuta z důvodu bezpředmětnosti jako zjevně nepřípustná.

(viz bod 43)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 25. října 2007, Milella a Campanella v. Komise, F‑71/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 47 a citovaná judikatura

5.      Při hodnocení zásluh, které mají být vzaty v úvahu v rámci rozhodnutí o povýšení na základě článku 45 služebního řádu, disponuje orgán oprávněný ke jmenování širokým prostorem pro uvážení a přezkum soudu Společenství se musí omezit na otázku, zda s ohledem na prostředky a způsoby, které mohly příslušný orgán dovést k jeho posouzení, se tento orgán držel v nezpochybnitelných mezích a svoji pravomoc nepoužil zjevně nesprávným způsobem. Soud tedy nemůže nahradit posouzení kvalifikace a zásluh uchazečů provedené orgánem oprávněným ke jmenování svým posouzením.

Nicméně, diskreční pravomoc takto přiznaná příslušnému orgánu je omezena nutností zvážit srovnatelné přihlášky pečlivě a nestranně, v zájmu služby a v souladu se zásadou rovného zacházení. Toto zvážení musí být v praxi založeno na rovnosti a srovnatelných zdrojích informací a údajů.

Orgán oprávněný ke jmenování má za tímto účelem pravomoc zvážit srovnatelné zásluhy stanovenou v článku 45 služebního řádu postupem nebo způsobem, jakým uzná za nejvhodnější.

(viz body 52 až 54)

Odkazy:

Soudní dvůr: 1. července 1976, De Wind v. Komise, 62/75, Recueil, s. 1167, bod 17; 21. dubna 1983, Ragusa v. Komise, 282/81, Recueil, s. 1245, body 9 a 13

Soud prvního stupně: 30. listopadu 1993, Tsirimokos v. Parlament, T‑76/92, Recueil, s. II‑1281, bod 21; 13. července 1995, Rasmussen v. Komise, T‑557/93, Recueil FP, s. I‑A‑195 a II‑603, bod 20; 21. září 1999, Oliveira v. Parlament, T‑157/98, Recueil FP, s. I‑A‑163 a II‑851, bod 35; 3. října 2000, Cubero Vermurie v. Komise, T‑187/98, Recueil FP, s. I‑A‑195 a II‑885, bod 59; 19. března 2003, Tsarnavas v. Komise, T‑188/01 až T‑190/01, Recueil FP, s. I‑A‑95 a II‑495, bod 97; 18. září 2003, Callebaut v. Komise, T‑241/02, Recueil FP, s. I‑A‑215 a II‑1061, bod 22; 10. června 2004, Liakoura v. Rada, T‑330/03, Sb. VS s. I‑A‑191 a II‑859, bod 45; 28. září 2004, Tenreiro v. Komise, T‑216/03, Sb. VS s. I‑A‑245 a II‑1087, bod 50