Věc C-185/07

Allianz SpA, dříve Riunione Adriatica di Sicurtà SpA

a

Generali Assicurazioni Generali SpA

v.

West Tankers Inc.

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná House of Lords)

„Uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů – Nařízení (ES) č. 44/2001– Rozsah působnosti – Příslušnost soudu členského státu vydat příkaz, jímž se zakazuje účastníku řízení podat návrh na zahájení řízení k soudu jiného členského státu nebo v takovém řízení pokračovat na základě toho, že toto řízení je v rozporu s dohodou o rozhodčím řízení – Newyorská úmluva“

Shrnutí rozsudku

Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Rozsah působnosti

[Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 1 odst. 2 písm. d) a 5 bod 3]

Vydání příkazu soudem členského státu, jímž se má zakázat určité osobě podat návrh na zahájení řízení k soudům jiného členského státu nebo v takovém řízení pokračovat na základě toho, že takové řízení je v rozporu s dohodou o rozhodčím řízení, je neslučitelné s nařízením č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

Pokud totiž na základě předmětu sporu, tedy povahy práv, která mají být zachována takovým řízením, jakým je návrh na náhradu škody, toto řízení spadá do rozsahu působnosti nařízení č. 44/2001, předběžná otázka týkající se použití dohody o rozhodčím řízení, včetně otázky týkající se zejména její platnosti, spadá rovněž do rozsahu působnosti tohoto nařízení.

Z toho vyplývá, že námitka nepříslušnosti, která vychází z existence dohody o rozhodčím řízení, včetně otázky platnosti posledně uvedené dohody, spadá do rozsahu působnosti uvedeného nařízení č. 44/2001, a že tedy přísluší výhradně tomuto soudu, aby rozhodl o této námitce, jakož i o své vlastní příslušnosti podle čl. 1 odst. 2 písm. d) a čl. 5 bodu 3 tohoto nařízení.

Tedy zabránit prostřednictvím „anti‑suit injunction“ soudu členského státu, který je za normálních okolností příslušný rozhodnout spor v souladu s čl. 5 bodem 3 nařízení č. 44/2001, aby rozhodl v souladu s čl. 1 odst. 2 písm. d) tohoto nařízení o samotné použitelnosti posledně uvedeného nařízení ve sporu, který mu byl předložen, nutně znamená odejmout mu pravomoc rozhodnout o své vlastní příslušnosti podle uvedeného nařízení.

Z toho v prvé řadě vyplývá, že takový „anti‑suit injunction“ nerespektuje obecnou zásadu, podle které každý soud, jemuž byl předložen spor, sám určuje podle pravidel, která se na něho uplatní, zda je příslušný rozhodnout spor, který mu byl předložen. V tomto ohledu je třeba připomenout, že nařízení č. 44/2001 neumožňuje – až na několik omezených výjimek – přezkum příslušnosti soudu jednoho členského státu soudem jiného členského státu.

Dále takový „anti-suit injunction“ nejenom brání soudu jiného členského státu ve výkonu jeho pravomocí, které mu přiznává nařízení č. 44/2001, tedy rozhodnout na základě pravidel, která definují věcný rozsah působnosti tohoto nařízení, včetně jeho čl. 1 odst. 2 písm. d), zda se uvedené nařízení použije, ale působí i proti důvěře, kterou členské státy navzájem přiznávají svým právním systémům a soudním institucím a na které spočívá systém příslušnosti upravený nařízením č. 44/2001.

Konečně, pokud by se prostřednictvím „anti-suit injunction“ zabránilo vnitrostátnímu soudu, aby sám přezkoumal předběžnou otázku týkající se platnosti nebo použitelnosti dohody o rozhodčím řízení, účastník řízení by se mohl vyhnout řízení jen tím, že by namítal uvedenou dohodu a žalobci, který ji považuje za neplatnou, neúčinnou nebo nezpůsobilou k použití, by se tak uzavřel přístup ke státnímu soudnímu orgánu, na který se obrátil podle čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001, čímž by byl zbaven formy soudní ochrany, na kterou má nárok.

Tento závěr podporuje i čl. II odst. 3 úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, podepsané dne 10. června 1958 v New Yorku, podle kterého soud Smluvního státu, u něhož byla podána žaloba v záležitosti, o níž strany uzavřely dohodu o rozhodčím řízení, odkáže strany na rozhodčí řízení k žádosti jedné z nich, ledaže zjistí, že zmíněná dohoda je neplatná, neúčinná nebo nezpůsobilá k použití.

(viz body 26–31, 33–34 a výrok)