ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(první senát)

28. června 2011

Věc F‑49/10

Carlo De Nicola

v.

Evropská investiční banka

„Veřejná služba – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Zdravotní pojištění – Zamítnutí úhrady léčebných výloh – Žádost o určení nezávislého lékaře – Přiměřená lhůta“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jakož i článku 41 pracovního řádu zaměstnanců Evropské investiční banky, jíž se C. De Nicola domáhá především zrušení rozhodnutí ze dne 7. května 2010, jímž ředitel oddělení lidských zdrojů Evropské investiční banky (dále jen „Banka“) zamítl jako nepřípustný jeho návrh podaný na základě článku 41 pracovního řádu zaměstnanců Banky, jehož předmětem bylo zahájení smírčího řízení za účelem proplacení některých léčebných výloh, a dále toho, aby byla Bance uložena povinnost zaplatit mu z titulu těchto výloh částku 3000 eur, zvýšenou o úroky.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Žaloba – Žaloba podaná proti rozhodnutí odvolacího výboru zřízeného v rámci Banky – Přípustnost – Výjimka – Rozhodnutí, které nepředstavuje přezkum rozhodnutí o opravném prostředku

(Pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 41)

2.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Žaloba – Žalobní důvody – Žalobní důvod vycházející z nedodržení postupu v oblasti zdravotního pojištění – Irelevance žalobního důvodu u žaloby na neplatnost podané proti rozhodnutí nezahájit řízení

(Pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 35)

3.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Žaloba – Lhůta pro podání návrhu na zahájení řízení pro řešení sporů – Obdobné použití článků 90 a 91 služebního řádu

(Služební řád, články 90 a 91; pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, články 35 a 41)

4.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Práva a povinnosti – Povinnost Banky informovat v aktech nepříznivě zasahujících do právního postavení o opravných prostředcích, které mohou podávat adresáti aktů, jakož i o lhůtách pro jejich podání – Neexistence – Porušení povinnosti péče a zásady řádné správy – Neexistence porušení povinnosti

1.      Důsledkem návrhových žádání podaných proti stanovisku odvolacího výboru zřízeného v rámci Evropské investiční banky pro hodnocení zaměstnanců je to, že jsou unijnímu soudu předloženy hodnotící zprávy, proti kterým byl podán takový správní opravný prostředek. Stejně je tomu i u návrhových žádání týkajících se rozhodnutí odvolacího výboru příslušného k rozhodování sporů, jejichž předmětem jsou hodnotící posudky a rozhodnutí o povýšení.

Rozhodnutí, kterým se odmítá návrh na zahájení smírčího řízení podle článku 41 pracovního řádu zaměstnanců Banky, které je založeno na stejných důvodech jako napadené rozhodnutí a které konstatuje nepřípustnost návrhu, nepředstavuje stanovisko nahrazující napadené rozhodnutí. Takové odmítavé rozhodnutí brání již podle svého samotného účelu přezkumu napadeného rozhodnutí, jehož by se mělo týkat smírčí řízení v případě, že by bylo zahájeno.

(viz body 42 a 43)

Odkazy:

Tribunál: 23. února 2001, De Nicola v. EIB, T‑7/98, T‑208/98 a T‑109/99, bod 132

2.      Námitka nepřípustnosti, podle níž žalobě nepředcházelo provedení interního postupu v oblasti zdravotního pojištění, je z povahy věci irelevantní ve vztahu k návrhovým žádáním na zrušení rozhodnutí o odmítnutí návrhu na zahájení uvedeného řízení, jimiž žalobce zpochybňuje právě legalitu rozhodnutí nezahájit řízení.

(viz bod 57)

3.      Ve sporech mezi Evropskou investiční bankou a jejími zaměstnanci, které jsou ze své povahy srovnatelné se spory mezi unijními orgány a jejich úředníky či ostatními zaměstnanci podle článků 90 a 91 služebního řádu, je třeba v případě, že ustanovení pracovního řádu danou úpravu neobsahují, vycházet z ustanovení služebního řádu a obdobně je použít a zohlednit přitom specifickou povahu režimu použitelného na zaměstnance Banky. V tomto ohledu je třeba uvést, že jelikož mají řízení pro řešení sporů upravená v rámci Banky pro její zaměstnance a jejich právo podat žalobu u Soudního dvora stejný účel jako řízení o stížnostech a žalobách upravená v článcích 90 a 91 služebního řádu, může obdobné použití tříměsíční lhůty, stejně jako u úředníků a ostatních unijních zaměstnanců, představovat spravedlivé vyvážení mezi právem na účinnou soudní ochranu a požadavkem právní jistoty.

Není-li tedy pro podání žádosti o určení třetího lékaře v rámci režimu úhrad léčebných výloh zavedeného Bankou stanovena žádná lhůta, je třeba mít za to, že žádost musí být podána ve tříměsíční lhůtě. Provedení postupu pro určení lékaře, v němž může zaměstnanec napadnout stanovisko posudkového lékaře Banky, je podmínkou, která musí být splněna před předložením věci soudu. V tomto ohledu se tento postup podobá více řízení o stížnosti, upravenému v čl. 90 odst. 2 služebního řádu, než smírčímu řízení, které má jen fakultativní povahu.

(viz body 62 až 64, 66, 70 a 72)

Odkazy:

Tribunál: výše uvedený rozsudek De Nicola v. EIB, body 98 až 101

4.      I když je vzhledem k povinnosti péče a zásadě řádné správy politováníhodné, že příslušné služební útvary neinformují zaměstnance dostatečně o jeho právech a samy si zjevně nejsou vědomy toho, že existuje možnost řízení o procesním prostředku, žádný předpis neukládá Evropské investiční bance povinnost informovat o opravných prostředcích a lhůtách pro jejich podání proti některému z jejích aktů nepříznivě zasahujících do právního postavení jejího zaměstnance, který je jeho adresátem.

(viz bod 79)