USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

28. června 2013

Věc F‑44/11

Luigi Marcuccio

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Článek 34 odst. 1 a 6 jednacího řádu – Žaloba podaná faxem ve lhůtě pro podání žaloby prodloužené o desetidenní lhůtu z důvodu vzdálenosti – Žaloba podaná dopisem v deseti následujících dnech – Neexistence totožnosti mezi nimi – Opožděnost žaloby“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se L. Marcuccio domáhá zejména, aby Tribunál konstatoval nicotnost rozhodnutí Evropské komise o zamítnutí jeho žádosti ze dne 6. března 2010, jakož i rozhodnutí o zamítnutí jeho stížnosti ze dne 3. září 2010, nebo aby tato rozhodnutí zrušil, a uložil Evropské komisi náhradu škody mu způsobené tím, že jeden z posudkových lékařů lékařské služby Komise zaslal dne 8. března 2004 dopis jeho ošetřujícímu lékaři. Před doručením prvopisu žaloby poštou byl dne 13. dubna 2011 zaslán faxem dokument označený za kopii prvopisu žaloby.

Rozhodnutí:      Žaloba se odmítá zčásti jako zjevně nepřípustná a zčásti jako zjevně neopodstatněná. L. Marcuccio ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

Shrnutí

1.      Úředníci – Správní akty – Presumpce platnosti – Nicotný akt – Pojem – Zamítnutí žádosti o náhradu škody úředníka, který se dovolává údajného pochybení posudkového lékaře orgánu spočívajícího v tom, že zaslal ošetřujícímu lékaři tohoto úředníka určité informace a neodůvodněné zamítnutí – Vyloučení

(Článek 288 SFEU)

2.      Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Žaloba podaná faxem ve lhůtě pro podání žaloby – Vlastnoruční podpis advokáta lišící se od podpisu, který je uveden na prvopisu žaloby zaslaném poštou – Důsledek – Nezohlednění data doručení faxu při posouzení dodržení lhůty pro podání žaloby

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 34 odst. 1 a 6; služební řád, čl. 91 odst. 3)

1.      Aktům orgánů Unie v zásadě svědčí presumpce legality, a tudíž zakládají právní účinky, přestože jsou stiženy vadami, tak dlouho, dokud nejsou zrušeny. Avšak výjimkou z této zásady je případ, kdy jsou akty stiženy natolik zjevně závažnou vadou, že tato nemůže být strpěna v unijním právním řádu, a tyto akty musí být pokládány za akty bez právního účinku. Závažnost následků, které jsou spojeny se zjištěním nicotnosti aktu unijních orgánů, předpokládá, že z důvodů právní jistoty je toto zjištění vyhrazeno jen pro skutečně zcela krajní případy.

Za takové krajní případy nemůže být považováno porušení práva na soukromý život, důvěrnosti, etických pravidel upravujících lékařskou profesi ani povinnosti uvést odůvodnění.

Proto musí být jako zjevně nepřípustný odmítnut návrh na prohlášení nicotnosti podaný úředníkem proti rozhodnutí Komise o implicitním zamítnutí jeho žádosti o náhradu škody údajně utrpěné zasláním dopisu jednoho z posudkových lékařů lékařské služby Komise jeho ošetřujícímu lékaři, jestliže zaprvé oba lékaři zasedají ve výboru pro invaliditu pověřeném přezkumem spisu tohoto úředníka a zadruhé žádost o informace podaná posudkovým lékařem spadá právě do rámce šetření spisu o invaliditě tohoto úředníka. Posudkový lékař, který si vyžádá takové informace pouze za účelem řádného výkonu úkolů, které jsou mu svěřeny, jedná v rámci služby, v mezích svých pravomocí, aniž by vyzradil lékařské tajemství, které je povinen dodržovat. Tento posudkový lékař tedy neporušil žádné etické pravidlo použitelné na jeho profesi.

Dále skutečnost, že posudkový lékař informoval ošetřujícího lékaře úředníka o tom, že jeho administrativní adresa se změnila, nepředstavuje zásah do dodržování práva na jeho soukromý život ani povinnosti zachovávat důvěrnost, jelikož tato okolnost je uvedena v rozhodnutí o novém přidělení úředníka v zájmu služby, které je mu sděleno a zveřejněno přinejmenším v rámci orgánu. Konečně rozhodnutí o zamítnutí žádosti o náhradu škody nemůže být každopádně považováno za nicotné pouze z důvodu, že nebylo odůvodněno.

(viz body 23 a 26 až 29)

Odkazy:

Tribunál Evropské unie: 24. listopadu 2010, Marcuccio v. Komise, T‑9/09 P, bod 37 a uvedená judikatura

2.      V rámci sporů v oblasti veřejné služby Unie ukládá článek 34 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, a zejména jeho odstavce 1 a 6, které umožňují podání žaloby faxem, pro účely řádného podání prvopisu jakéhokoliv procesního aktu zástupci dotčeného účastníka řízení povinnost vlastnoručně podepsat procesního prvopis aktu před jeho zasláním faxem a doručit tento prvopis kanceláři Soudu pro veřejnou službu nejpozději do deseti dnů po tomto zaslání.

Za těchto podmínek platí, že není-li prvopis podání, který je fyzicky doručen soudní kanceláři do deseti dnů po zaslání jeho kopie Soudu pro veřejnou službu faxem, patrně opatřen stejným podpisem, jako je podpis uvedený na dokumentu zaslaném faxem, je třeba konstatovat, že kanceláři Soudu byla doručena dvě odlišná podání, každé z nich opatřené vlastním podpisem, i když byly oba připojeny toutéž osobou. Soudu totiž nepřísluší, aby ověřoval, zda se oba texty slovo od slova shodují, takže je zjevné, že pokud podpis, kterým je opatřen jeden z obou dokumentů, není totožný s podpisem na druhém z nich, dokument zaslaný faxem není kopií prvopisu aktu, který byl doručen poštou.

Dále platí, že pokud zaslání dokumentu faxem nesplňuje podmínky právní jistoty stanovené článkem 34 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, nelze datum doručení dokumentu zaslaného faxem zohlednit pro účely dodržení lhůty pro podání žaloby.

(viz body 36, 37 a 39)