Kasační opravný prostředek podaný dne 14. února 2019 Hamasem proti rozsudku Tribunálu (prvního rozšířeného senátu) vydanému dne 14. prosince 2018 ve věci T-400/10 RENV, Hamas v. Rada
(Věc C-122/19 P)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Hamas (zástupce: L. Glock, avocat)
Další účastnice řízení: Rada Evropské unie, Francouzská republika a Evropská komise
Návrhová žádání
Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel) navrhuje, aby Soudní dvůr:
zrušil rozsudek ze dne 14. prosince 2018, Hamas v. Rada, T-400/10 RENV, v rozsahu, v němž zamítá návrh na zrušení následujících aktů:
rozhodnutí Rady 2011/430/SZBP ze dne 18. července 2011, kterým se aktualizuje seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu (Úř. věst. 2011, L 188, s. 47), rozhodnutí Rady 2011/872/SZBP ze dne 22. prosince 2011 (Úř. věst. 2011, L 343, s. 54), 2012/333/SZBP ze dne 25. června 2012 (Úř. věst. 2012, L 165, s. 72), 2012/765/SZBP ze dne 10. prosince 2012 (Úř. věst. 2012, L 337, s. 50), 2013/395/SZBP ze dne 25. července 2013 (Úř. věst. 2013, L 201, s. 57), 2014/72/SZBP ze dne 10. února 2014 (Úř. věst. 2014, L 40, s. 56) a 2014/483/SZBP ze dne 22. července 2014 (Úř. věst. 2014, L 217, s. 35), která aktualizují, případně pozměňují seznam osob, skupin a subjektů, na něž se vztahují články 2, 3 a 4 společného postoje 2001/931/SZBP o uplatnění zvláštních opatření k boji proti terorismu, a zrušují rozhodnutí 2011/430, 2011/872, 2012/333, 2012/765, 2013/395 a 2014/72,
jakož i
prováděcích nařízení Rady (EU) č. 687/2011 ze dne 18. července 2011 (Úř. věst. 2011, L 188, s. 2), č. 1375/2011 ze dne 22. prosince 2011 (Úř. věst. 2011, L 343, s. 10), č. 542/2012 ze dne 25. června 2012 (Úř. věst. 2012, L 165, s. 12), č. 1169/2012 ze dne 10. prosince 2012 (Úř. věst. 2012, L 337, s. 2), č. 714/2013 ze dne 25. července 2013 (Úř. věst. 2013, L 201, s. 10), č. 125/2014 ze dne 10. února 2014 (Úř. věst. 2014, L 40, s. 9) a č. 790/2014 ze dne 22. července 2014 (Úř. věst. 2014, L 217, s. 1), provádějících čl. 2 odst. 3 nařízení (ES) č. 2580/2001 o zvláštních omezujících opatřeních proti některým osobám a subjektům s cílem bojovat proti terorismu a kterými se zrušují prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1285/2009, č. 610/2010, č. 83/2011, č. 687/2011, č. 1375/2011, č. 542/2012, č. 1169/2012, č. 714/2013 a č. 125/2014,
v rozsahu, v němž se tyto akty týkají hnutí Hamas, včetně Hamas-Izz al-Din al-Qassem,
s konečnou platností rozhodl o otázkách, které jsou předmětem tohoto kasačního opravného prostředku,
uložil Radě náhradu veškerých nákladů řízení ve věcech T-400/10, T-400/10 RENV, C-79/15 P a v této věci.
Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty
První důvod vychází z porušení zásad, jimiž se řídí přenesení důkazního břemene ohledně věcné správnosti faktických zjištění:
Tribunál porušil zásady, jimiž se řídí přenesení důkazního břemene, stanovené v rozsudku Rada v. Hamas, C-79/15 P, a přenesl na hnutí Hamas velmi složité důkazní břemeno, kterému dostát může být i nemožné,
podpůrně, Tribunál porušil zásady, jimiž se řídí přenesení důkazního břemene, tím, že rozhodl, že hnutí Hamas konkrétně a podrobně nezpochybnilo skutkové okolnosti prokázané Radou,
Tribunál nedostál své povinnosti právně dostačujícím způsobem reagovat na všechny argumenty uplatněné žalobcem ohledně možnosti přičítat mu teroristické akty.
Druhý důvod vychází z porušení práva na účinný soudní přezkum:
Tribunál zbavil žalobce práva na účinný soudní přezkum tím, že nekonstatoval, že Rada neprokázala správnost faktických zjištění uvedených v jejím odůvodnění,
Tribunál pokračoval v porušování práva na účinný soudní přezkum, třebaže organizační procesní opatření potvrdilo, že sporné akty nespočívají na dostatečně pevném věcném základě,
Tribunál zamítl žalobní důvod vycházející z pochybení Rady ohledně správnosti faktických zjištění, jež bylo výsledkem nevyváženého řízení, kterým poškodila navrhovatele.
Třetí důvod vychází z toho, že Tribunál porušil čl. 1 odst. 4 společného postoje tím, že rozhodl, že britské rozhodnutí, kterého se Rada dovolávala, bylo odsuzujícím rozsudkem:
kvalifikace odsouzení navržená Tribunálem je v rozporu s kritérii stanovenými ve společném postoji 2001/931 a zbavuje povinnost uvést odůvodnění aktů veškeré podstaty,
tím, že Tribunál vycházel z této chybné kvalifikace, rovněž znemožnil soudní přezkum kvalifikace skutečností vyplývajících z vnitrostátních rozhodnutí.
Čtvrtý důvod: Tribunál nemohl zamítnout žalobní důvod, podle něhož Rada dostatečně nezohlednila změněnou situaci v důsledku doby, která uplynula, jelikož se tím dopustil porušení čl. 61 druhého pododstavce statutu Soudního dvora, protiprávního nahrazení odůvodnění, a tudíž chybného předpokladu.
Pátý důvod: Tribunál se tím, že rozhodl, že Radou samostatně prokázané skutečnosti a jejich kvalifikace jsou v odůvodnění uvedeny natolik přesně a konkrétně, že mohly být navrhovatelem zpochybněny a přezkoumány soudem, dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu článku 296 SFEU.
____________