Language of document : ECLI:EU:F:2010:167

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

15. prosince 2010

Věc F‑14/09

Ana Maria Almeida Campos a další

v.

Rada Evropské unie

„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Povyšovací řízení roku 2008 – Zvážení srovnatelných zásluh administrátorů přidělených na jazyková pracovní místa a administrátorů přidělených na všeobecná pracovní místa“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se A. Campos a další čtyři úředníci Rady domáhají zrušení rozhodnutí Rady, kterými byl odmítnut jejich zápis na seznam úředníků povýšených do platové třídy AD 12 v rámci povyšovacího řízení roku 2008 a rozhodnutí o povýšení do platové třídy AD 12 úředníků funkční skupiny AD, kteří jsou zařazeni na jiná než jazyková pracovní místa.

Rozhodnutí: Rozhodnutí, kterými Rada odmítla povýšit žalobce do platové třídy AD 12 v rámci povyšovacího řízení roku 2008, se zrušují. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Rada ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Předcházející administrativní stížnost – Totožnost předmětu a důvodu

(Služební řád, články 90 a 91)

2.      Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Podmínky – Posuzovací pravomoc administrativy – Meze – Dodržení zásady rovného zacházení

(Služební řád, čl. 45 odst. 1; nařízení Rady č. 723/2004)

1.      Pravidlo souladu mezi stížností a žalobou je porušeno pouze tehdy, pokud žaloba mění předmět stížnosti nebo její důvod, přičemž pojem „důvod“ musí být vykládán v širokém smyslu. V případě návrhových žádání znějících na zrušení je podle takovéhoto výkladu třeba „důvodem sporu“ rozumět zpochybnění vnitřní legality napadeného aktu ze strany žalobce nebo, jako alternativu, zpochybnění jeho vnější legality.

Pokud však žalobci ve svých stížnostech zpochybnili vnitřní legalitu aktů napadených ve svých žalobách, je přípustný rovněž žalobní důvod směřující ke zpochybnění vnitřní legality uvedených aktů.

(viz bod 28)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 1. července 2010, Mandt v. Parlament, F‑45/07, body 119 a 120

2.      Ze znění čl. 45 odst. 1 služebního řádu výslovně vyplývá, že v rámci povyšovacího řízení je orgán oprávněný ke jmenování povinen provést svou volbu na základě zvážení srovnatelných zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení.

I když má orgán oprávněný ke jmenování statutární pravomoc k tomu, aby takové zvážení provedl v řízení a způsobem, které považuje za nejvhodnější, je taková pravomoc omezena nutností provést uvedené zvážení pečlivě a nestranně v zájmu služby a v souladu se zásadou rovného zacházení. V praxi musí být toto zvážení provedeno na rovném základě a vycházet ze srovnatelných informačních zdrojů.

Krom toho čl. 45 odst. 1 služebního řádu, který ukládá orgánu oprávněnému ke jmenování, aby provedl zvážení srovnatelných zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení, předpokládá, že takové zvážení se vztahuje na všechny úředníky připadající v úvahu pro povýšení, bez ohledu na úkoly, které vykonávají. Takový požadavek je totiž výrazem jak zásady rovného zacházení s úředníky, tak jejich práva na služební postup.

V rámci povyšovacího řízení, které zahrnuje dvě po sobě následující fáze – nejdříve první fázi spočívající v předběžném zkoumání zásluh administrátorů, jejichž náplní práce jsou jazykové úkoly, a administrátorů, jejichž náplň práce je jiná, které provádějí dvě odlišné poradní komise pro otázky povýšení, a poté druhou fázi, která je založena na tom, že orgán oprávněný ke jmenování zvažuje srovnatelné zásluhy administrátorů, kteří patří do jedné, nebo druhé skupiny – nemůže první fáze povyšovacího řízení, a sice předběžné zkoumání zásluh obou skupin administrátorů, které provádějí obě poradní komise pro otázky povýšení s ohledem na specifičnost úkolů svěřených úředníkům, kteří patří do první skupiny ve vztahu k úkolům přiděleným úředníkům, kteří patří do druhé skupiny, a jenž je určeno pouze k tomu, aby orgánu oprávněnému ke jmenování poskytlo informace o jménech úředníků připadajících v úvahu pro povýšení, bránit zvážení srovnatelných zásluh uchazečů a naopak přispívá k dodržení zásady řádné správy.

Naproti tomu pokud jde o druhou fázi povyšovacího řízení, a sice zvážení orgánem oprávněným ke jmenování zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení, nařízení Rady č. 723/2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie, ukončilo rozlišování, které se předtím uplatňovalo, mezi pracovními místy, jež nemají jazykovou povahu a která byla obsazena úředníky, kteří patřili do kategorií A až D, a pracovními místy jazykové povahy, která byla obsazena úředníky, kteří spadali do kategorie LA, a zavedlo novou strukturu služebního postupu, která zahrnuje dvě funkční skupiny, a sice funkční skupinu asistentů (AST), jež nahrazuje dřívější kategorie C a B a funkční skupinu administrátorů (AD), jež nahrazuje dřívější kategorii A, jakož i jazykovou kategorii LA. Jelikož měl tedy zákonodárce v úmyslu sloučit do jedné funkční skupiny všechny administrátory, kteří vykonávají jazykové nebo jiné úkoly, měl orgán oprávněný ke jmenování příslušný o rozhodování o povýšení provést jednotné zvážení srovnatelných zásluh všech administrátorů připadajících v úvahu pro povýšení do platové třídy AD 12.

(viz body 29 až 31 a 33 až 35)

Odkazy:

Soudní dvůr: 1. července 1976, de Wind v. Komise, 62/75, Recueil, s. 1167, bod 17

Tribunál: 30. listopadu 1993, Tsirimokos v. Parlament, T‑76/92, Recueil, s. II‑1281, bod 21; 9. dubna 2003, Tejada Fernández v. Komise, T‑134/02, Recueil FP, s. I‑A‑125 a II‑609, bod 41; 13. července 1995, Rasmussen v. Komise, T‑557/93, Recueil FP, s. I‑A‑195 a II‑603, body 20 a 21; 19. března 2003, Tsarnavas v. Komise, T‑188/01 až T‑190/01, Recueil FP, s. I‑A‑95 a II‑495, body 98 a 121