ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
19. dubna 2012 (*)
„Nařízení (ES) č. 44/2001 – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Příslušnost ,ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti‘ – Určení místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události – Internetová stránka poskytovatele optimalizace pro vyhledávání provozovaná pod jménem národní domény nejvyšší úrovně členského státu – Použití, ze strany inzerenta, klíčového slova totožného s ochrannou známkou zapsanou v jiném členském státě“
Ve věci C‑523/10,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Oberster Gerichtshof (Rakousko) ze dne 5. října 2010, došlým Soudnímu dvoru dne 10. listopadu 2010, v řízení
Wintersteiger AG
proti
Products 4U Sondermaschinenbau GmbH,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),
ve složení A. Tizzano, předseda senátu, M. Safjan (zpravodaj), A. Borg Barthet, E. Levits a J.‑J. Kasel, soudci,
generální advokát: P. Cruz Villalón,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Wintersteiger AG E. Boeschem, Rechtsanwalt,
– za Products 4U Sondermaschinenbau GmbH J. Steinschnackem, Rechtsanwalt,
– za rakouskou vládu C. Pesendorfer, jako zmocněnkyní,
– za španělskou vládu F. Díez Morenem, jako zmocněncem,
– za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s P. Gentilim, avvocato dello Stato,
– za vládu Spojeného království S. Hathawayem, jako zmocněncem, ve spolupráci s A. Henshawem, barrister,
– za Evropskou komisi A.‑M. Rouchaud-Joët a W. Bogensbergerem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 16. února 2012,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 bodu 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 12, s. 1; Zvl. vyd. 19/04, s. 42, oprava Úř. věst. L 242, 5. 9. 2006, s. 6).
2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Wintersteiger AG (dále jen „Wintersteiger“), usazenou v Rakousku, a společností Products 4U Sondermaschinenbau GmbH (dále jen „Products 4U“), usazenou v Německu, ohledně návrhu společnosti Wintersteiger zakázat společnosti Products 4U užívání rakouské ochranné známky „Wintersteiger“ jako klíčové slovo na internetové stránce poskytovatele placené služby optimalizace pro vyhledávání.
Právní rámec
Nařízení č. 44/2001
3 Z druhého bodu odůvodnění nařízení č. 44/2001 vyplývá, že cílem tohoto nařízení je v zájmu řádného fungování vnitřního trhu přijmout „předpisy, které umožní sjednotit pravidla pro určení příslušnosti v občanských a obchodních věcech v mezinárodním ohledu a zjednodušit formality s ohledem na rychlé a jednoduché uznávání a výkon rozhodnutí členskými státy, pro které je toto nařízení závazné“.
4 Jedenáctý bod odůvodnění uvádí:
„Pravidla pro určení příslušnosti musí být vysoce předvídatelná a založená na zásadě, podle které je příslušnost obecně založena na místě bydliště žalovaného, a musí být na tomto základě vždy určitelná, kromě několika přesně určených případů, kdy předmět sporu nebo smluvní volnost stran opravňuje k použití odlišného určujícího hlediska [hraničního určovatele]. Sídlo právnické osoby musí být v nařízení samostatně vymezeno tak, aby společná pravidla byla přehlednější a zamezilo se sporům o příslušnost.“
5 Dvanáctý bod odůvodnění tohoto nařízení stanoví:
„Kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a právním sporem nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti.“
6 Článek 2 odst. 1 téhož nařízení se nachází v oddílu 1 tohoto nařízení, nazvaném „Obecná ustanovení“ a zařazeném do kapitoly II tohoto nařízení, nazvané „Příslušnost“. Tento článek stanoví:
„Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“.
7 Článek 3 odst. 1 nařízení č. 44/2001, který se nachází v témže oddílu 1 tohoto nařízení, stanoví následující:
„Osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly.“
8 Podle čl. 5 bodu 3 tohoto nařízení, který spadá do oddílu 2 kapitoly II tohoto nařízení, nazvaného „Zvláštní příslušnost“:
„Osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována:
[…]
3) ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události;
[…]“
Směrnice 2008/95/ES
9 Článek 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 299, s. 25), nazvaný „Práva z ochranné známky“, zní následovně:
„Ze zapsané ochranné známky vyplývají pro jejího majitele výlučná práva. Majitel je oprávněn zakázat všem třetím osobám, které nemají jeho souhlas, aby v obchodním styku užívaly:
a) označení totožné s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou totožné s těmi, pro něž je známka zapsána;
[…]“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
10 Wintersteiger je podnik usazený v Rakousku, který vyrábí a celosvětově prodává servisní stroje pro lyže a snowboardy včetně náhradních dílů a příslušenství. Od roku 1993 je majitelem rakouské ochranné známky Wintersteiger.
11 Společnost Products 4U, která má sídlo v Německu, rovněž vyvíjí a prodává servisní stroje pro lyže a snowboardy. Kromě toho prodává příslušenství ke strojům jiných výrobců, zejména ke strojům společnosti Wintersteiger. Toto příslušenství, které společnost Products 4U nazývá „Wintersteiger-Zubehör“ („příslušenství Wintersteiger“) není vyráběno žalobkyní v původním řízení a žalobkyně jej ani neautorizovala. Stejně jako žalobkyně je společnost Products 4U činná celosvětově a své zboží prodává rovněž v Rakousku.
12 Společnost Products 4U si od 1. prosince 2008 rezervovala klíčové slovo („AdWord“) „Wintersteiger“ v rámci inzertního systému vyvinutého poskytovatelem optimalizace pro vyhledávání na internetu Google. Po tomto zápisu v Google, omezeném na německou národní doménu nejvyšší úrovně, tj. na internetové stránce „google.de“, získal uživatel, který zadal klíčové slovo „Wintersteiger“ do vyhledávače této služby optimalizace pro vyhledávání, jako první výsledek vyhledávání odkaz na internetovou stránku společnosti Wintersteiger. Po zadání téhož vyhledávaného výrazu se nicméně rovněž v pravé části obrazovky objevila pod nadpisem „Anzeige“ („inzerce“), reklama společnosti Products 4U. Text této reklamy obsahoval podtržený a modře provedený nadpis „Skiwerkstattzubehör“ („příslušenství pro opravny lyží“). Kromě toho obsahoval na dvou řádcích slova „Ski und Snowboardmaschinen“ („stroje pro lyže a snowboardy“), jakož i „Wartung und Reparatur“ („údržba a oprava“). Poslední řádka této inzerce uváděla zelenými písmeny internetovou adresu společnosti Products 4U. Po kliknutí na nadpis „Skiwerkstattzubehör“ („příslušenství pro opravny lyží“) byl uživatel přesměrován na nabídku „Wintersteiger‑Zubehör“ („příslušenství Wintersteiger“) obsaženou na internetové stránce společnosti Products 4U. Reklama na stránce „Google.de“ nijak nepoukazovala na absenci hospodářských vazeb mezi společností Wintersteiger a společností Products 4U. Společnost Products 4U kromě toho nezadala žádnou reklamu spočívající ve vyhledávaném výrazu „Wintersteiger“ na rakouské národní doméně nejvyšší úrovně Google, tedy na internetové stránce „google.at“.
13 Wintersteiger tvrdí, že Products 4U zasahuje inzerátem umístěným na stránce „google.de“ do práv vyplývajících z její rakouské ochranné známky, a podala u rakouských soudů zdržovací žalobu. Co se týče příslušnosti rakouských soudů, které mají rozhodovat o její žalobě, opírá se společnost Wintersteiger o čl. 5 bod 3 nařízení č. 44/2001. Společnost Wintersteiger v podstatě uplatňovala argument, že stránka „google.de“ je dostupná rovněž v Rakousku a že služba optimalizace pro vyhledávání je vedena v německém jazyce.
14 Products 4U popřela mezinárodní příslušnost rakouských soudů, jakož i podpůrně existenci zásahu do práv vyplývajících z ochranné známky Wintersteiger. Podle této společnosti se stránka „google.de“ zaměřuje výlučně na německé uživatele, sporný inzerát byl tudíž určen pouze německým zákazníkům.
15 Soud prvního stupně měl za to, že ačkoli je stránka „google.de“ na internetu dostupná i v Rakousku, je tato stránka vzhledem k tomu, že Google nabízí své služby prostřednictvím internetových stránek provozovaných pod jmény národních domén nejvyšší úrovně, zaměřena pouze na Německo, takže rakouské soudy nejsou příslušné k posouzení žádosti podané společností Wintersteiger. Odvolací soud naopak potvrdil svou mezinárodní příslušnost, avšak domníval se, že společnosti Wintersteiger nepřísluší žádný nárok, a z tohoto důvodu její žádost zamítl.
16 Oberster Gerichtshof, u kterého probíhá řízení o opravném prostředku „Revision“, si v projednávaném případě klade otázku, za jakých podmínek může reklama s využitím rakouské ochranné známky Wintersteiger na internetové stránce provozované pod jménem národní domény nejvyšší úrovně „.de“ zakládat soudní příslušnost rakouských soudů podle čl. 5 odst. 3 nařízení č. 44/2001, které mají rozhodnout o zdržovací žalobě na užívání rakouské ochranné známky. Za těchto podmínek se Oberster Gerichtshof rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je třeba formulaci ‚míst[o], kde došlo nebo může dojít ke škodné události‘ uvedenou v čl. 5 bodě 3 [nařízení č. 44/2001] v případě zásahu osoby usazené v jiném členském státě do práv vyplývajících z ochranné známky státu, ve kterém má sídlo soud, použitím klíčového slova (AdWord) totožného s touto ochrannou známkou v internetovém vyhledávači, jenž nabízí své služby pod různými národními doménami nejvyšší úrovně, vykládat v tom smyslu, že
a) příslušnost je založena pouze za předpokladu, že se klíčové slovo použije na stránce vyhledávače, jejíž doména nejvyšší úrovně je doménou státu, v němž má sídlo soud;
b) příslušnost je založena již tím, že tato internetová stránka vyhledávače, na níž se použije klíčové slovo, je dostupná ve státě, v němž má sídlo soud;
c) příslušnost závisí na tom, že kromě dostupnosti internetové stránky musí být splněny další požadavky?
2) V případě kladné odpovědi na [otázku 1 c)]:
Podle jakých kritérií je třeba určit, zda je za předpokladu použití ochranné známky státu, v němž má sídlo soud, jakožto klíčového slova (AdWord) na internetové stránce vyhledávače s jinou národní doménou nejvyšší úrovně, než je doména státu, v němž má sídlo soud, založena příslušnost podle čl. 5 bodu 3 [nařízení č. 44/2001]?“
K předběžným otázkám
17 Podstatou předběžných otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, v zásadě je, podle jakých kritérií je třeba v souladu s čl. 5 bodem 3 nařízení č. 44/2001 určit soudní příslušnost k rozhodování ve sporu týkajícím se údajného porušení práv vyplývajících z ochranné známky zapsané v členském státě, ke kterému mělo dojít na základě využití klíčového slova totožného s uvedenou ochrannou známkou inzerentem na internetové stránce vyhledávače provozovaného pod jinou doménou nejvyšší úrovně, než je doména členského státu, ve kterém je ochranná známka zapsána.
18 V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že pravidlo zvláštní příslušnosti soudu, které je jako výjimka ze zásady příslušnosti soudů místa bydliště žalovaného stanoveno v čl. 5 bodu 3 tohoto nařízení, je založeno na existenci zvláště úzké souvislosti mezi sporem a soudy místa, kde došlo ke škodné události, která odůvodňuje určení příslušnosti těchto soudů z důvodů řádného výkonu spravedlnosti a účelné organizace řízení (rozsudek ze dne 25. října 2011, eDate Advertising a další, C‑509/09 a C‑161/10, Sb. rozh. s. I‑10269, bod 40).
19 Je třeba rovněž připomenout, že slovní spojení „místo, kde došlo nebo může dojít ke škodné události“, uvedené v čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001, se vztahuje k místu, kde došlo k újmě, a zároveň k místu příčinné události, v níž má tato škoda původ, takže žalovaný může být podle volby žalobce žalován u soudu jednoho nebo druhého místa (výše uvedený rozsudek eDate Advertising a další, bod 41 a citovaná judikatura).
20 Obě tato místa mohou představovat významný hraniční určovatel z hlediska soudní příslušnosti vzhledem k tomu, že každé z nich může podle okolností poskytnout zvláště užitečné údaje týkající se důkazů a organizace řízení (výše uvedený rozsudek eDate Advertising a další, bod 41 a citovaná judikatura).
Místo, kde došlo k újmě
21 Co se zaprvé týče místa, kde došlo k újmě, upřesnil již Soudní dvůr, že tímto místem je místo, kde skutečnost, která může vyvolat deliktní nebo kvazideliktní odpovědnost, způsobila škodu (rozsudek ze dne 16. července 2009, Zuid-Chemie, C‑189/08, Sb. rozh. s. I‑6917, bod 26).
22 V souvislosti s internetem Soudní dvůr rovněž upřesnil, že v případě údajných porušení osobnostních práv má osoba, která se pokládá za poškozenou obsahem informací zveřejněných na internetových stránkách, možnost podat žalobu na náhradu celé nemajetkové újmy k soudům členského státu, v němž se nachází centrum jejích zájmů (viz výše uvedený rozsudek eDate Advertising a další, bod 52).
23 Jak totiž Soudní dvůr při této příležitosti uvedl, kritérium centra zájmů poškozeného je v souladu s cílem předvídatelnosti soudní příslušnosti, neboť umožňuje zároveň žalobci snadno určit soud, u něhož může podat žalobu, a žalovanému přiměřeně předvídat, u kterého soudu může být žalován (výše uvedený rozsudek eDate Advertising a další, bod 50).
24 Jak nicméně zdůraznil generální advokát v bodě 20 svého stanoviska, takový závěr, ke kterému Soudní dvůr dospěl ve zvláštní souvislosti osobnostních práv, neplatí stejnou měrou pro určování soudní příslušnosti v případech porušení práv k duševnímu vlastnictví, o která se jedná v původním řízení.
25 Na rozdíl od situace osoby, která se domnívá, že byla porušena její osobnostní práva chráněná ve všech členských státech, je totiž ochrana poskytovaná zápisem národní ochranné známky v zásadě omezena na území členského státu zápisu, takže její majitel se obecně nemůže dovolávat této ochrany mimo území daného státu.
26 Otázka, zda využívání označení shodného s národní ochrannou známkou k propagačním účelům na internetové stránce, provozované výhradně pod jinou národní doménou nejvyšší úrovně, než je doména členského státu zápisu uvedené ochranné známky, skutečně porušuje práva k této ochranné známce, je však otázkou věcného přezkumu žaloby, který provede příslušný soud na základě použitelného hmotného práva.
27 Pokud jde o příslušnost k rozhodování o údajném porušení práv vyplývajících z národní ochranné známky v situaci, jako je situace v původním řízení, je třeba konstatovat, že cíl předvídatelnosti i řádného výkonu spravedlnosti hovoří s ohledem na místo, kde došlo k újmě, ve prospěch příslušnosti soudů členského státu, v němž je dotyčné právo chráněno.
28 Soudy členského státu zápisu dotčené ochranné známky totiž dokáží nejlépe posoudit, s přihlédnutím k výkladu směrnice 2008/95 podanému zejména v rozsudcích ze dne 23. března 2010, Google France a Google, C‑236/08 až C‑238/08, Sb. rozh. s. I‑2417, a ze dne 12. července 2011, L’Oréal a další, C‑324/09, Sb. rozh. s. I‑6011, zda byla v situaci, jako je situace v původním řízení, skutečně porušena práva vyplývající z národní ochranné známky. Tyto soudy jsou oprávněny rozhodovat o náhradě celé újmy údajně způsobené držiteli chráněného práva z důvodu jeho porušení, jakož i o žalobě na zdržení se jakéhokoli zásahu do uvedeného práva.
29 Je tudíž třeba konstatovat, že spor týkající se porušení práv vyplývajících z ochranné známky zapsané v členském státě, ke kterému mělo dojít tak, že inzerent využil na internetové stránce vyhledávače provozovaného pod národní doménou nejvyšší úrovně jiného členského státu klíčové slovo, které je totožné s uvedenou ochrannou známkou, může být předložen soudům členského státu, v němž je ochranná známka zapsána.
Místo příčinné události
30 Co se zadruhé týče místa příčinné události údajného porušení práv vyplývajících z národní ochranné známky z důvodu využití klíčového slova totožného s uvedenou ochrannou známkou ve vyhledávači provozovaném pod doménou nejvyšší úrovně jiného členského státu, je třeba uvést, že omezení územní působnosti ochrany národní ochranné známky nemůže vyloučit mezinárodní příslušnost jiných soudů, než jsou soudy členského státu, v němž je ochranná známka zapsaná.
31 Podle ustálené judikatury musí být ustanovení nařízení č. 44/2001 vykládána autonomně, s odkazem na jeho systematiku a cíle (výše uvedený rozsudek eDate Advertising a další, bod 38 a citovaná judikatura), mezi něž patří cíl předvídatelnosti určení příslušnosti a cíl zabezpečení řádného výkonu spravedlnosti a účelné organizace řízení.
32 Nesporné je zejména to, že místo příčinné události údajné újmy může z hlediska soudní příslušnosti představovat významný hraniční určovatel, jelikož může poskytnout zvláště užitečné údaje týkající se provádění důkazů a organizace řízení.
33 V takové situaci, jaká nastala v původním řízení, je údaj o místě příčinné události užitečný zejména proto, že soud tohoto místa může snadno shromáždit důkazy týkající se této události.
34 V případě údajného porušení práv vyplývajících z národní ochranné známky zapsané v členském státě, ke kterému došlo prostřednictvím inzerce na internetové stránce vyhledávače z důvodu použití klíčového slova totožného s uvedenou ochrannou známkou, je třeba považovat za příčinnou událost nikoli samotné zobrazení reklamy, ale to, že inzerent inicioval spuštění technického procesu, který vede podle předem určených parametrů k zobrazení inzerce, kterou tento inzerent vytvořil pro vlastní obchodní sdělení.
35 Jak uvedl Soudní dvůr v rámci výkladu směrnice, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, totiž tím, kdo vybírá klíčové slovo, které je totožné s ochrannou známkou, a užívá jej v obchodním styku, je inzerent, a nikoli poskytovatel optimalizace pro vyhledávání (výše uvedený rozsudek Google France a Google, body 52 a 58). Okolnost, jež vedla k případnému porušení práv vyplývajících z ochranné známky, tedy spočívá v chování inzerenta, který využil optimalizace pro vyhledávání pro vlastní obchodní sdělení.
36 K iniciaci spuštění technického procesu, který vede k zobrazení inzerentova odkazu, dojde v konečném důsledku na serveru poskytovatele vyhledávače, využívaném inzerentem. Avšak vzhledem k cíli předvídatelnosti sledovanému pravidly soudní příslušnosti nemůže být sídlo tohoto serveru s ohledem na jeho neurčité umístění považováno pro účely použití čl. 5 bodu 3 nařízení č. 44/2001 za místo, kde došlo ke skutečnosti, která měla za následek vznik újmy.
37 Jelikož se naopak jedná o určité a zjistitelné místo, a to jak pro žalobce, tak pro žalovaného, které může z tohoto důvodu zjednodušit provádění důkazů a organizaci řízení, je nutno určit, že sídlo inzerenta je tam, kde bylo rozhodnuto o iniciaci procesu zobrazování.
38 Z výše uvedeného vyplývá, že spor týkající se porušení práv vyplývajících z ochranné známky zapsané v členském státě, ke kterému mělo dojít tak, že inzerent použil na internetové stránce vyhledávače provozovaného pod národní doménou nejvyšší úrovně jiného členského státu klíčové slovo, které je totožné s uvedenou ochrannou známkou, může být předložen rovněž soudům členského státu sídla inzerenta.
39 S ohledem na všechny předcházející úvahy je čl. 5 bod 3 nařízení č. 44/2001 nutno vykládat v tom smyslu, že spor týkající se porušení práv vyplývajících z ochranné známky zapsané v členském státě, ke kterému mělo dojít tak, že inzerent využil na internetové stránce vyhledávače provozovaného pod národní doménou nejvyšší úrovně jiného členského státu klíčové slovo, které je totožné s uvedenou ochrannou známkou, může být předložen soudům členského státu, ve kterém je ochranná známka zapsána, nebo soudům členského státu sídla inzerenta.
K nákladům řízení
40 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
Článek 5 bod 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je nutno vykládat v tom smyslu, že spor týkající se porušení práv vyplývajících z ochranné známky zapsané v členském státě, ke kterému mělo dojít tak, že inzerent využil na internetové stránce vyhledávače provozovaného pod národní doménou nejvyšší úrovně jiného členského státu klíčové slovo, které je totožné s uvedenou ochrannou známkou, může být předložen soudům členského státu, ve kterém je ochranná známka zapsána, nebo soudům členského státu sídla inzerenta.
Podpisy.