USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(třetí senát)
11. června 2009
Věc F-72/08
Michalis Ketselidis
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Žaloba – Předcházející administrativní stížnost – Předběžná odpověď – Omluvitelný omyl – Neexistence – Implicitní zamítavé rozhodnutí – Opožděná stížnost – Nepřípustnost – Rozsudek některého ze soudů Společenství – Nová podstatná skutečnost – Neexistence“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 EA, kterou se M. Ketselidis domáhá zrušení implicitního rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o nový výpočet odsloužených let započitatelných pro účely důchodu vyplývajících z převodu pojistně matematické protihodnoty nároků na důchod, které nabyl v Řecku, do systému Společenství.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá jako zjevně nepřípustná. Žalobci se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Lhůty – Nový přezkum konečného rozhodnutí administrativy
(Služební řád úředníků, čl. 90 a 91)
2. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Předběžná odpověď administrativy na žádost úředníka – Vyloučení
(Služební řád úředníků, čl. 90 a 91)
3. Úředníci – Žaloba – Předcházející administrativní stížnost – Lhůty – Prekluze – Omluvitelný omyl
(Služební řád úředníků, čl. 90 a 91)
1. Existence nové a podstatné skutečnosti může odůvodnit předložení žádosti o nový přezkum rozhodnutí, které se stalo konečným uplynutím lhůt pro podání žaloby. Dotyčná skutečnost musí podstatně změnit postavení osoby, která hodlá dosáhnout nového přezkumu tohoto rozhodnutí. Dotyčné osobě krom toho přísluší podat svoji administrativní žádost v přiměřené lhůtě. Zájem dotyčné osoby žádat o přizpůsobení svého administrativního postavení nové právní úpravě musí být totiž vyvážen s požadavkem právní jistoty.
(viz body 32 až 36)
Odkazy:
Soud: 26. září 1985, Valentini v. Komise, 231/84, Recueil, s. 3027, bod 14; 13. listopadu 1986, Becker v. Komise, 232/85, Recueil, s. 3401, bod 10
Soud prvního stupně: 25. března 1998, Koopman v. Komise, T‑202/97, Recueil FP, s. I‑A‑163 a II‑511, bod 24; 7. února 2001, Inpesca v. Komise, T‑186/98, Recueil, s. II‑557, bod 51
Soud pro veřejnou službu: 16. ledna 2007, Genette v. Komise, F‑92/05, Recueil FP, s. I‑A‑1‑0000 a II‑A‑1‑0000, bod 62
2. Sdělení oznamující, že žádost podaná na základě čl. 90 odst. 1 služebního řádu je projednávána a že útvary dotyčného orgánu dosud nedospěly ke konečnému rozhodnutí, nemá žádný právní účinek, zejména pak nemůže prodloužit lhůty stanovené v článcích 90 a 91 služebního řádu. Stranám sporu nepřísluší prodlužovat lhůty stanovené v článku 92 služebního řádu dle vlastního uvážení, jelikož tyto lhůty mají kogentní povahu a jejich důsledné dodržování slouží k zajištění jasnosti a jistoty právních situací.
(viz bod 52)
Odkazy:
Soud: 17. června 1965, Müller v. Rada, 43/64, Recueil, s. 499; 17. února 1972, Richez-Parise v. Komise, 40/71, Recueil, s. 73, body 8 a 9
3. Nedodržení pravidel týkajících se lhůty pro podání stížnosti a žaloby nemusí vést k zamítnutí návrhu z důvodu nepřípustnosti v případech, kdy je toto nedodržení způsobeno omluvitelným omylem úředníka. Pojem omluvitelný omyl se může nicméně týkat jen výjimečných okolností, zejména těch, za kterých orgán jednal tak, že lze připustit, že toto jednání samo o sobě nebo v rozhodující míře způsobilo, že jednotlivec v dobré víře, jenž prokázal veškerou řádnou péči požadovanou od běžně informované osoby, mohl být zmaten.
V situaci, kdy administrativa zašle předběžnou odpověď krátce před uplynutím lhůty stanovené v čl. 90 odst. 1 služebního řádu, by uznání omluvitelnosti omylu, kterého se dopustil úředník, znamenalo popřít význam ustálené judikatury, podle které sdělení oznamující, že žádost je projednávána, nemá žádný právní účinek a nemůže zejména prodloužit lhůty stanovené v článcích 90 a 91 služebního řádu, a bylo v rozporu s restriktivním výkladem, který je nutno zastávat v případě pojmu omluvitelný omyl.
(viz body 55, 57 a 58)
Odkazy:
Soud: 15. května 2003, Pitsiorlas v. Rada a BCE, C‑193/01 P, Recueil, s. I‑4837, bod 22
Soud prvního stupně: 10. dubna 2003, Robert v. Parlament, T‑186/01, Recueil FP, s. I‑A‑131 a II‑631, bod 54; 2. března 2004, Di Marzio v. Komise, T‑14/03, Recueil FP, s. I‑A‑43 a II‑167, bod 40