ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)
7. května 2008
Věc F-36/07
Giorgio Lebedef
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Hodnocení – Hodnotící období 2005 – Posudek o vývoji služebního postupu – Zástupci zaměstnanců – Odborové a statutární zastoupení – Částečné přidělení pro účely odborového zastoupení – Konzultace se skupinou ad hoc“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se G. Lebedef domáhá zrušení posudku o vývoji svého služebního postupu za hodnotící období od 1. ledna do 31. prosince 2005, a konkrétněji části tohoto posudku vypracované Eurostatem za totéž období.
Rozhodnutí: Část posudku o vývoji služebního postupu žalobce, vypracovaná Eurostatem za hodnotící období od 1. ledna do 31. prosince 2005, se zrušuje. Komisi se ukládá náhrada nákladů řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Předmět – Částečné zrušení
(Služební řád, články 43, 90 a 91)
2. Úředníci – Hodnocení – Posudek o vývoji služebního postupu – Vyhotovení
(Služební řád, článek 43; příloha II, čl. 1 šestý pododstavec)
1. Ačkoli článek 43 služebního řádu, který upravuje hodnotící postup, uvádí pouze jediný posudek, nelze jej vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby orgány, zejména za účelem zohlednění případů zástupců zaměstnanců, stanovily, že pro každou oblast vykonávané činnosti bude vypracován samostatný posudek. Takový samostatný posudek totiž může náležitě zohlednit nezávislou úlohu zástupce zaměstnanců, obzvláště dochází-li k zastupování v rámci přidělení, kdy je dotyčný po část své pracovní doby, po kterou je přidělen, osvobozen od plnění svých pracovních úkolů v útvaru, u něhož je zaměstnán, aby se mohl věnovat zastupování. V takové situaci je každý z posudků oddělitelný od jiného posudku, a představuje tudíž napadnutelný akt. Soud Společenství tedy není vystaven riziku, že rozhodne ultra petitum, když přezkoumá legalitu pouze jednoho z těchto posudků.
(viz body 30 a 31)
2. V rámci systému hodnocení zavedeného obecnými ustanoveními k provedení článku 43 služebního řádu přijatými Komisí, která stanoví jednak zvláštní postupy pro hodnocení úředníků přidělených jako zástupci zaměstnanců, kteří jsou po část pracovní doby, během které jsou přiděleni, osvobozeni od plnění svých pracovních úkolů v útvaru orgánu, aby se mohli věnovat zastupování, a dále povinnou konzultaci se skupinou ad hoc za účelem hodnocení zástupců zaměstnanců náležejících k jiným kategoriím, než ke kategorii přidělených úředníků, je konzultace s uvedenou skupinou povinná rovněž v případě částečně přiděleného úředníka, pokud jde o hodnocení části pracovní doby, kterou tento úředník věnuje útvaru, u něhož je zaměstnán, a během níž vykonává rovněž činnosti související se zastupováním.
Vzhledem k tomu, že Komise sama uznává, že částečně přidělení úředníci mohou vykonávat činnosti související se zastupováním rovněž v rámci zbytku pracovní doby, během které pracují pro útvar, kde jsou zaměstnáni, byť se jedná pouze o „nárazové“ a časově omezené činnosti, je totiž konzultace se skupinou ad hoc jediný způsob, jak zajistit, že zástupci zaměstnanců nebudou při hodnocení poškozeni kvůli svým činnostem souvisejícím se zastupováním. V opačném případě by se hodnocení posledně uvedených pro účely vyhotovení posudků o vývoji jejich služebního postupu vyznačovalo mezerami a mohlo by jim způsobit škodu v rozporu s pravidlem čl. 1 šestého pododstavce přílohy II služebního řádu, jehož cílem je chránit práva členů výboru zaměstnanců, jakož i úředníků jmenovaných výborem do orgánů zřízených na základě služebního řádu nebo orgánem, která jim přiznává služební řád.
Neexistenci takovéto konzultace nelze zhojit ani okolností, že předseda skupiny ad hoc spolupodepsal posudek o vývoji služebního postupu vypracovaný pro část pracovní doby věnované přidělení, ani přímými kontakty mezi hodnotiteli útvaru, kde je hodnocený úředník zaměstnán, a tímto úředníkem, a konečně ani tím, že autoři posudku o vývoji služebního postupu týkajícího se části pracovní doby, po kterou je úředník zaměstnán v příslušnému útvaru, zohlední posudek týkající se části pracovní doby věnované přidělení, neboť tyto skutečnosti znamenají v každém případě méně záruk pro hodnoceného úředníka než konzultace se skupinou ad hoc.
Tento závěr musí platit bez ohledu na to, jak velkou část pracovní doby vyhrazené útvaru, v němž je částečně přidělený úředník zaměstnán, věnuje tento úředník činnostem spojeným se zastupováním, a to i v případě, že by těmto činnostem věnoval veškerou tuto dobu. V tomto ohledu potenciálně zneužívající povaha chování úředníka v tom smyslu, že vykonává činnosti spojené se zastupováním během pracovní doby vyhrazené útvaru, v němž je zaměstnán, které jdou nad rámec toho, co lze považovat za „nárazové“ a časově omezené činnosti, nečiní však zneužívající jeho žádost o konzultaci skupiny ad hoc za účelem vyhotovení posudku o vývoji jeho služebního postupu týkajícího se části pracovní doby vyhrazené útvaru, v němž je zaměstnán. Pokud Komise považuje chování úředníka za protiprávní, musí uplatnit vhodné postupy, jako například postupy týkající se neoprávněné nepřítomnosti, namísto toho, aby byl takovýto úředník penalizován tím, že bude zbaven záruky, která je obvykle poskytnuta každému zástupci zaměstnanců.
Neexistence konzultace se skupinou ad hoc znamená tedy z důvodu obsahu a předmětu porušeného pravidla nedodržení podstatné formální náležitosti a způsobuje neplatnost vadného posudku, aniž je nezbytné prokazovat existenci újmy.
(viz body 46 až 50, 52 a 56)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 13. prosince 2007, Angelidis v. Parlament, T‑113/05, Sb. rozh. s. II‑4263, body 62 a 76