ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(druhý senát)
18. září 2012
Věc F‑96/09
Eva Cuallado Martorell
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Otevřené výběrové řízení – Nepřipuštění k ústní zkoušce z důvodu výsledků dosažených z písemných testů – Žádosti o přezkoumání – Zvláštní právo uchazečů na přístup k určitým informacím, jež se jich týkají – Účel a rozsah – Právo na přístup k opraveným písemným testům – Neexistence“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se E. Cuallado Martorell v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí výběrové komise ve výběrovém řízení EPSO/AD/130/08 pořádaném Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO) nepřipustit jmenovanou k ústní zkoušce, a dále rozhodnutí, kterými se jí odmítá zpřístupnění jejích opravených písemných testů a osobního hodnotícího listu vztahujícího se k těmto testům
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.
Shrnutí
1. Úředníci – Výběrové řízení – Oznámení o výběrovém řízení – Zavedení práva neúspěšných uchazečů na přístup k některým informacím – Nedodržení tohoto práva Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO) – Nesprávný úřední postup, který může zakládat odpovědnost správy
(Listina základních práv Evropské unie, články 41, 42 a 47)
2. Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Formální náležitosti – Dostatečně explicitní povaha
(Služební řád, čl. 90 odst. 2)
3. Úředníci – Evropská unie – Orgány – Právo veřejnosti na přístup k dokumentům – Nařízení č. 1049/2001 – Přístup k testům vykonaným v rámci výběrového řízení na přijetí úředníků Unie – Podřízení režimu služebního řádu úředníků – Povinnost předat opravené písemné testy neúspěšným uchazečům – Neexistence – Dodržení tajné povahy jednání výběrové komise
(Služební řád, příloha III, článek 6; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001)
4. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrová komise – Odmítnutí kandidatury – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Dodržení tajné povahy jednání
(Služební řád, článek 25; příloha III, článek 6)
5. Úředníci – Soudní řízení – Náklady řízení – Povinnost nést náklady řízení – Zohlednění požadavků ekvity – Uložení náhrady nákladů účastníku řízení, který měl ve věci úspěch
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 87 odst. 1 a 2 a článek 88)
1. I když oznámení o výběrovém řízení přiznává neúspěšným uchazečům specifické právo na přístup k některým informacím, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají, aby mohli obdržet informace a dokumenty, na jejichž základě se mohou informovaně rozhodnout, zda je účelné napadnout rozhodnutí o jejich vyřazení z výběrového řízení, striktní dodržování uvedeného práva Evropským úřadem pro výběr personálu (EPSO) – jak pokud jde o jeho obsah, tak o lhůtu pro poskytnutí odpovědi – je vyjádřením povinností, které vyplývají ze zásady řádné správy, práva na přístup veřejnosti k dokumentům a práva na účinnou právní ochranu v souladu s články 41, 42 a 47 Listiny základních práv Evropské unie. V důsledku toho nedodržení tohoto specifického práva ze strany EPSO může nejen vést neúspěšné uchazeče k podání žalob nebo stížností, aniž mají k dispozici dostatečné údaje, avšak může to představovat i nesprávný úřední postup, který může případně vést k nároku uchazeče na náhradu škody.
(viz body 46 až 48)
2. Stížnost nemusí mít zvláštní formu. Stačí, aby z ní jasně a přesně vyplývala vůle žalobce napadnout rozhodnutí přijaté ve vztahu k němu. Krom toho správa musí přezkoumávat stížnosti vstřícně a k tomu, aby měla za to, že se jedná o stížnost ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, stačí, aby byl již předtím v rámci správního řízení uplatněn důvod dostatečně jasně k tomu, aby se orgán oprávněný ke jmenování mohl seznámit s výhradami dotyčné osoby vůči rozhodnutí, které napadá.
Nic to však nemění na tom, že jelikož cílem postupu před zahájením soudního řízení je smírné urovnání sporu, který vzniká v okamžiku stížnosti, musí být uvedený orgán s to dostatečně přesně se seznámit s argumenty, které dotyčná osoba uplatňuje vůči správnímu rozhodnutí. V důsledku toho musí stížnost v každém případě obsahovat vylíčení důvodů a argumentů dovolávaných vůči správnímu rozhodnutí, proti kterému směřuje.
(viz body 60 a 61)
Odkazy:
Soudní dvůr: 31. května 1988, Rousseau v. Účetní dvůr, 167/86, bod 8; 14. července 1988, Aldinger a Virgili v. Parlament, 23/87 a 24/87, bod 13
Soud prvního stupně: 7. března 1996, Williams v. Účetní dvůr, T‑146/94, bod 44; 13. ledna 1998, Volger v. Parlament, T‑176/96, bod 65: 16. února 2005, Reggimenti v. Parlament, T‑354/03, bod 43
3. V oblasti přístupu uchazečů výběrového řízení ke svým písemným testům, jakož i hodnotícím listům týkajícím se těchto testů, které vyhotovila výběrová komise, představuje článek 6 přílohy III služebního řádu zvláštní ustanovení, které stanoví výjimku z obecných ustanovení nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise, neboť upravuje přístup ke specifickým druhům dokumentů. Toto ustanovení, jež stanoví, že jednání výběrové komise jsou tajná, brání prozrazení jak postojů zastávaných jednotlivými členy výběrových komisí, tak i všech skutečností souvisejících s posouzeními osobního nebo srovnávacího charakteru týkajícími se uchazečů. Z toho plyne, že jelikož právo na přístup k dokumentům stanovené nařízením č. 1049/2001 není použitelné, článek 6 přílohy III služebního řádu neukládá Evropskému úřadu pro výběr personálu (EPSO) povinnost předat uchazečům jejich opravené písemné testy.
Jestliže tedy unijní orgán odmítne předat uchazeči jeho opravený písemný test, nemůže se tento uchazeč platně opírat o pojem „transparentnost“, aby zpochybnil použitelnost článku 6 přílohy III služebního řádu.
Nic to však nemění na tom, že článek 6 přílohy III služebního řádu sleduje vlastní cíl, který je odůvodněn důvody veřejného zájmu, a konkrétně se týká přístupu k jednání výběrové komise. Ačkoli přitom oznámení o výběrovém řízení přiznává neúspěšným uchazečům specifické právo na přístup k informacím v souvislosti s jejich účastí na výběrovém řízení, toto právo není absolutní ani neomezené, avšak spočívá v právu získat kopii jejich písemného testu a osobní hodnotící list týkající se písemného testu spolu s hodnocením výběrovou komisí.
(viz body 81, 84, 85, 95, 96 a 99)
Odkazy:
Soudní dvůr: 4. července 1996, Parlament v. Innamorati, C‑254/95 P, bod 24
Soud prvního stupně: 27. března 2003, Martínez Páramo a další v. Komise, T‑33/00, bod 44; 5. dubna 2005, Hendrickx v. Rada, T‑376/03, bod 56; 14. července 2005, Le Voci v. Rada, T‑371/03, bod 124
4. Účelem povinnosti uvést odůvodnění rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do právního postavení osoby je poskytnout dotčené osobě nezbytné údaje, aby mohla zjistit, zda je rozhodnutí podložené, či nikoli, a zároveň umožnit soudní přezkum tohoto rozhodnutí. Pokud jde o rozhodnutí přijatá výběrovou komisí, musí být však tato povinnost v souladu s dodržením tajné povahy jednání výběrové komise na základě článku 6 přílohy III služebního řádu. Požadavek odůvodnění rozhodnutí výběrové komise musí za těchto podmínek zohledňovat povahu dotčených jednání, která zahrnují obecně alespoň dvě odlišné fáze, a sice zaprvé přezkum přihlášek za účelem roztřídění uchazečů připuštěných do výběrového řízení a zadruhé přezkum schopností uchazečů vzhledem k pracovnímu místu, které je třeba obsadit, za účelem vytvoření seznamu vhodných uchazečů. Druhá část jednání výběrové komise má především srovnávací povahu, a z tohoto důvodu je tedy tajná. Kritéria opravování přijatá výběrovou komisí ještě před zkouškami jsou nedílnou součástí posouzení srovnávací povahy, která provádí výběrová komise ohledně příslušných zásluh uchazečů. Na tato kritéria se tedy vztahuje tajná povaha jednání ze stejného důvodu, jak je tomu u posouzení výběrové komise. Posouzení srovnávací povahy, která výběrová komise provádí, se tedy projeví ve známkách, které tato komise uchazečům uděluje. S ohledem na tajnost jednání představuje sdělení hodnocení získaného u jednotlivých zkoušek dostatečné odůvodnění rozhodnutí výběrové komise, přičemž tato komise není povinna upřesnit, které z odpovědí kandidáta byly hodnoceny jako nedostačující, ani vysvětlit, proč byly tyto odpovědi hodnoceny jako nedostačující.
(viz bod 88)
Odkazy:
Soudní dvůr: Parlament v. Innamorati, výše uvedený, body 23 až 31
Soud prvního stupně: Martínez Páramo a další v. Komise, výše uvedený, body 43 až 52
Soud pro veřejnou službu: 30. dubna 2008, Dragoman v. Komise, F‑16/07, bod 63
5. Podle čl. 87 odst. 1 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, s výhradou ostatních ustanovení osmé kapitoly druhé hlavy uvedeného řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle článku 88 uvedeného řádu však lze uložit účastníku, a to i když měl ve věci úspěch, částečnou nebo i úplnou náhradu nákladů, odůvodňuje-li to jeho chování, zejména pokud je uvedený účastník způsobil druhému účastníku řízení bezdůvodně nebo zlovolně.
Uvedený článek 88 je třeba použít v případě, že Evropský úřad pro výběr personálu (EPSO) nesplnil svou povinnost uvedenou v oznámení o výběrovém řízení spočívající v poskytnutí uchazeči, který o to požádá a který poté podá stížnost a následně žalobu, dodatečných informací týkajících se jeho účasti ve výběrovém řízení. V této souvislosti, i kdyby požadované informace nebyly nevyhnutelně nutné pro účely sepsání stížnosti, nelze vyloučit, že kdyby je žalobce měl k dispozici včas, mohl lépe připravit svou stížnost a žalobu, a dokonce se mohl rozhodnout žalobu nepodat.
(viz body 111 a 112)