Kasační opravný prostředek podaný dne 12. června 2019 Stephanem Fleigem proti rozsudku Tribunálu (prvního senátu) vydanému dne 2. dubna 2019 ve věci T-492/17, Stephan Fleig v. Evropská služba pro vnější činnost

(Věc C-446/19 P)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek: Stephan Fleig (zástupce: H. Tettenborn, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ)

Návrhová žádání účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek

Účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatel“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

zrušil v plném rozsahu rozsudek Tribunálu Evropské unie (první senát) ze dne 2. dubna 2019 ve věci T-492/17;

zrušil rozhodnutí ředitele ředitelství „Lidské zdroje“ Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), přijaté ve funkci orgánu oprávněného k uzavírání pracovních smluv, ze dne 19. září 2016 o výpovědi pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou s účinností k 19. červnu 2017, a uložil ESVČ náhradu nemajetkové újmy způsobené protiprávní výpovědí;

podpůrně rozsudek zrušil a vrátil věc Tribunálu;

uložil ESVČ náhradu nákladů řízení v obou instancích.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Navrhovatel zakládá svůj kasační opravný prostředek na šesti důvodech kasačního opravného prostředku:

Zaprvé navrhovatel vytýká porušení jeho práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 47 odst. 2 Listiny základních práv, a porušení zásady rovnosti zbraní. V rozporu s jeho návrhovým žádáním Tribunál ESVČ neuložil, aby předložila relevantní e-maily, čímž došlo ke značnému omezení jeho schopnosti obhajoby.

Zadruhé navrhovatel tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení při uplatnění zásady povinnosti administrativy jednat s náležitou péčí. Tribunál nezohlednil skutečnost, že ESVČ již před výpovědí pracovní smlouvy uzavřené s navrhovatelem svým jednáním přispěla ke zhoršení psychického onemocnění navrhovatele a tím také ke snížení jeho schopnosti chovat se v souladu s jeho povinnostmi.

Zatřetí navrhovatel Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když vycházel z toho, že nemusí zkoumat, zda a do jaké míry bránil navrhovateli jeho zdravotní stav ve splnění jeho povinnosti vyplývající ze služebního řádu úředníků sdělit místo pobytu. Tribunál se podle navrhovatele dopustil nesprávného právního posouzení, když nepřihlédl k lékařským zprávám předloženým navrhovatelem, aniž by měl sám nutné znalosti a aniž by si vyžádal lékařský posudek. Dále se podle něj Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když nepřihlédl ke skutečnosti, že ESVČ zohlednila účinky psychického onemocnění navrhovatele způsobem jdoucím k jeho tíži.

Začtvrté navrhovatel Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když mu vytkl porušení povinnosti vyplývající z článku 7 přílohy II služebního řádu, jakož i zásadní povinnosti loajality a spolupráce, neboť „odmítl uvést svého lékaře pro výbor pro otázky invalidity“. Tribunál tudíž nesprávně odůvodnil svůj rozsudek odkazem na skutečnost, kterou sama ESVČ navrhovateli v odůvodnění svého rozhodnutí vůbec nevytýkala.

Zapáté navrhovatel tvrdí, že Tribunál dospěl na základě skutečnosti, že navrhovatel podal řadu neúspěšných mimosoudních návrhů a stížností k nesprávnému závěru, že orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv ESVČ mohl navrhovateli přičítat nedostatek spolupráce a loajality. Navrhovatel Tribunálu vytýká, že z jeho pohledu je nakonec každý návrh zaměstnance, který je administrativou odmítnut, považován za zneužívající.

Zašesté navrhovatel Tribunálu vytýká řadu zkreslení skutečností, které tvoří základ jeho rozsudku, zejména ty skutečnosti, které souvisí s jeho povinností informovat administrativu o místě svého pobytu.

____________