Language of document : ECLI:EU:F:2008:179

USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)

18. prosince 2008

Věc F-64/08

Bart Nijs

v.

Účetní dvůr Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Článek 35 odst. 1 písm. e) jednacího řádu – Stručný popis žalobních důvodů v žalobě – Posuzovací řízení – Ustanovení hodnotitele a kontrolního hodnotitele – Neexistence aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení – Zjevná nepřípustnost“

Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 EA, kterou B. Nijs požaduje zrušení rozhodnutí generálního tajemníka Účetního dvora, jednajícího jako orgán oprávněný ke jmenování, ze dne 27. září 2007, kterým byl ředitel překladatelské služby Účetního dvora ustanoven hodnotitelem a generální tajemník sám kontrolním hodnotitelem pro účely posuzovacího řízení, jakož i náhradu údajně utrpěné morální újmy.

Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Žalobci se ukládá náhrada nákladů řízení.

Shrnutí

Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Přípravný akt – Ustanovení hodnotitele a kontrolního hodnotitele pro účely posuzovacího řízení

(Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 1)

Akty nebo rozhodnutími, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost, mohou být pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení. Pokud jde o akty nebo rozhodnutí, jejichž vydání se uskutečňuje v několika fázích, zejména na závěr interního řízení, v zásadě jsou napadnutelnými akty jen ta opatření, která obsahují konečné stanovisko orgánu po tomto řízení, s vyloučením mezitímních opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí; platnost mezitímních opatření může být však zpochybněna incidenčně u příležitosti žaloby podané proti napadnutelným aktům. I za předpokladu, že by bylo možné uznat, že dopis, kterým byl pro účely posuzovacího řízení ustanoven hodnotitel a kontrolní hodnotitel, má rozsah rozhodnutí, takové ustanovení představuje mezitímní opatření, jehož cílem je příprava konečného rozhodnutí týkajícího se posouzení způsobilosti, výkonnosti a chování dotyčného ve službě na základě článku 43 služebního řádu. Správnost takového opatření lze tedy zpochybnit pouze při příležitosti žaloby směřující proti konečné hodnotící zprávě.

(viz body 16 a 17)

Odkazy:

Soud: 7. dubna 1965, Weighardt v. Komise, 11/64, Recueil, s. 365, 383; 14. února 1989, Bossi v. Komise, 346/87, Recueil, s. 303, bod 23

Soud prvního stupně: 22. června 1990, Marcopoulos v. Soudní dvůr, T‑32/89 a T‑39/89, Recueil, s. II‑281, body 21 a 22; 7. září 2005, Krahl v. Komise, T‑358/03, Sb. VS s. I‑A‑215 a II‑993, bod 38

Soud pro veřejnou službu: 28. června 2006, Grünheid v. Komise, F‑101/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑55 a II‑A‑1‑199, bod 33; 24. května 2007, Lofaro v. Komise, F‑27/06 a F‑75/06, Sb. VS. s. I-A-0000 a II-A-0000, bod 57, který je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného Soudem prvního stupně, věc T‑293/07 P