ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(samosoudce)

10. července 2014

Spojené věci F‑95/11 a F‑36/12

CG

v.

Evropská investiční banka (EIB)

„Veřejná služba – Zaměstnanci EIB – Reorganizace jednoho ředitelství – Vytvoření nového oddělení – Přenesení pravomocí vedoucího oddělení – Žaloba na neplatnost – Přípustnost – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Rovnocennost pracovních míst – Skrytá sankce – Zneužití pravomoci – Žaloba na náhradu škody – Překážka věci zahájené“

Předmět:      Žaloby podané na základě článku 270 SFEU, ve kterých CG v podstatě navrhuje, aby Soud zrušil rozhodnutí Evropské investiční banky (dále jen „EIB“ nebo „Banka“), kterým se mění podmínky výkonu a povaha jejích funkcí, určil, že se Banka dopustila služebních pochybení, za která je vůči ní odpovědná, a uložil Bance náhradu majetkové a nemajetkové újmy, která ji byla údajně způsobena.

Rozhodnutí:      Žaloby ve spojených věcech F‑95/11 a F‑36/12 se zamítají. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení ve spojených věcech F‑95/11 a F‑36/12.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Lhůty – Požadavek přiměřené lhůty – Počátek lhůty

(Služební řád, články 90 a 91; pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 41)

2.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Organizace útvarů – Přidělení zaměstnanců – Posuzovací pravomoc administrativy – Meze – Zájem služby – Dodržování rovnocennosti pracovních míst – Změna funkcí, která není disciplinární sankcí

(Služební řád, čl. 7 odst. 1 a příloha IX)

3.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Práva a povinnosti – Povinnost Banky oznámit individuální rozhodnutí – Rozsah

(Pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 42)

1.      V režimu Evropské investiční banky pro řešení sporů existuje značná mezera, neboť tento nestanoví lhůtu pro podání žaloby. Spory mezi Bankou a jejími zaměstnanci tak musí být předloženy unijnímu soudu v přiměřené lhůtě a výše uvedenou mezeru je třeba vyplnit na základě podmínek týkajících se lhůty pro podání žaloby, které jsou definovány v článcích 90 a 91 služebního řádu úředníků Evropské unie.

Pokud jde o počátek lhůty pro podání žaloby, požádá-li zaměstnanec Banky o zahájení nepovinného smírčího řízení podle článku 41 pracovního řádu zaměstnanců Banky, lhůta pro podání žaloby k unijnímu soudu počíná běžet až od okamžiku, kdy smírčí řízení skončilo, avšak za podmínky, že zaměstnanec požádal o smírčí řízení v přiměřené lhůtě poté, co mu byl akt, který nepříznivě zasahuje do právního postavení, oznámen, a že samotná délka smírčího řízení byla přiměřená.

(viz body 79 a 80)

Odkazy:

Soud prvního stupně: rozsudek Dunnett a další v. EIB, T‑192/99, EU:T:2001:72, body 51 až 54 a 56;

Tribunál Evropské unie: rozsudek De Nicola v. EIB, T‑37/10 P, EU:T:2012:205, bod 75

2.      Orgány mají širokou posuzovací pravomoc při uspořádání svých útvarů v závislosti na jejich poslání a – pro účely tohoto uspořádání – při přidělování zaměstnanců, které mají k dispozici, avšak za podmínky, že se jejich přidělování uskuteční v zájmu služby a je přitom dodržena rovnocennost pracovních míst. Tato judikatura se vztahuje rovněž na Evropskou investiční banku.

Podle pravidla odpovídajícího vztahu mezi platovou třídou a pracovním místem je třeba v případě změny úkolů přidělených úředníkovi činit srovnání nikoli mezi stávajícími a dřívějšími úkoly dotyčného, ale mezi jeho stávajícími úkoly a jeho platovou třídou v rámci hierarchie. Nic tedy nebrání tomu, aby rozhodnutím byly přiděleny nové úkoly, které se sice odlišují od dříve vykonávaných úkolů a jsou dotyčným vnímány jako snížení jeho pravomocí, avšak jsou v souladu s pracovním místem odpovídajícím jeho platové třídě. Při skutečném snížení úrovně pravomocí úředníka tak dochází k porušení pravidla odpovídajícího vztahu mezi platovou třídou a pracovním místem pouze tehdy, je-li úroveň jeho úkolů jako celku výrazně nižší než úroveň, která odpovídá jeho platové třídě a pracovnímu místu, a to s přihlédnutím k jejich povaze, důležitosti a rozsahu.

Vzhledem k tomu, že není prokázáno, že rozhodnutí, kterým se mění služební povinnosti úředníka, narušuje rovnocennost pracovních míst, nemůže se tudíž jednat o skrytou disciplinární sankci nebo zneužití pravomoci.

(viz body 90, 92 a 105)

Odkazy:

Soud prvního stupně: rozsudky De Nicola v. EIB, T‑120/01 a T‑300/01, EU:T:2004:367, bod 84, a Clotuche v. Komise, T‑339/03, EU:T:2007:36, body 47 a 91

Soud pro veřejnou službu: rozsudek Kerstens v. Komise, F‑119/06, EU:F:2008:54, body 82 a 103 a citovaná judikatura

3.      Článek 42 pracovního řádu zaměstnanců Evropské investiční banky stanoví pouze formální náležitost, a sice povinnost Banky oznámit individuální rozhodnutí dotyčnému zaměstnanci. Takové individuální rozhodnutí však musí existovat.

Pokud před přijetím rozhodnutí Banky změnit povahu úkolů zaměstnance, jakož i podmínky jejich výkonu, uvedeného zaměstnance jeho nadřízení ústně informovali o organizačních změnách, které budou učiněny v rámci jeho generálního ředitelství a které nezahrnují přeřazení uvedeného zaměstnance ani změnu hierarchických vztahů mezi generálním ředitelem daného ředitelství a zaměstnancem, Banka není v tomto ohledu povinna přijmout individuální rozhodnutí ve vztahu k zaměstnanci, ani mu jej oznámit podle uvedeného článku 42.

(viz body 142 a 145)