ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
13. prosince 2012
Věc F‑2/11
BW
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Přijímání – Úředník ve zkušební době – Nejmenování na konci zkušební doby – Odůvodnění rozhodnutí o propuštění úředníka ve zkušební době – Právo na obhajobu“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se BW domáhá zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 1. března 2010 o jeho nejmenování úředníkem.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.
Shrnutí
1. Úředníci – Přijímání – Zkušební doba – Zpráva o zkušební době – Povinnost (uvést) odůvodnění – Rozsah – Povinnost podložit hodnotící úsudek konkrétními příklady – Neexistence
(Služební řád, článek 43)
2. Žaloba úředníků – Předcházející administrativní stížnost – Shoda mezi stížností a žalobou – Totožnost předmětu a důvodu
(Služební řád, články 90 a 91)
3. Úředníci – Přijímání – Zkušební doba – Předmět – Podmínky průběhu
(Služební řád, článek 34)
4. Úředníci – Přijímání – Zkušební doba – Rozhodnutí nejmenovat úředníka ve zkušební době – Rozhodnutí o propuštění úředníka – Rozdílná právní povaha – Relevantní skutečnosti, které musí být při posouzení zohledněny
(Služební řád, čl. 34 odst. 2)
5. Úředníci – Přijímání – Zkušební doba – Vyhodnocení výsledků – Hodnocení způsobilosti úředníka ve zkušební době – Soudní přezkum – Meze – Zjevně nesprávné posouzení – Pojem
(Služební řád, článek 34)
6. Úředníci – Povinnost péče příslušející administrativě – Zásada řádné správy – Působnost – Povinnost přeřadit úředníka ve zkušební době na jiné pracovní místo v případě prodloužení zkušební doby – Neexistence
(Služební řád, čl. 34 odst. 3)
7. Úředníci – Hodnocení – Neshody mezi úředníkem a jeho bezprostředním nadřízeným – Neexistence vlivu na schopnost tohoto nadřízeného posoudit zásluhy dotyčné osoby
8. Úředníci – Zásady – Právo na obhajobu – Povinnost vyslechnout dotyčného před přijetím rozhodnutí nepříznivě zasahujícího do jeho právního postavení – Rozsah – Zpráva o zkušební době – Vyloučení
(Služební řád, článek 34)
1. I když je na počátku zkušební doby nutné každému úředníkovi ve zkušební době vytýčit cíle, a to i v případě neexistence ustanovení v tomto smyslu, aby měl hodnotitel k dispozici podklad pro hodnocení výkonnosti dotyčného úředníka ve zkušební době, ukládá povinnost uvést odůvodnění hodnotiteli pouze to, aby uvedl hlavní charakteristiky výkonu úředníka ve zkušební době, zejména pokud jde o schopnosti vykonávat povinnosti spojené s jeho funkcí, jakož i o jeho chování a služební výkonnost, a nikoli, aby uvedl vytýčené cíle, jichž nebylo dosaženo. Podobně, je-li splněna povinnost uvést odůvodnění, a za předpokladu, že hodnocení je zjevně individuální a není neosobní, není hodnotitel povinen podrobně uvést důvody svého hodnocení tak, že uvede konkrétní příklady k podložení každého hodnotícího úsudku obsaženého ve zprávě o zkušební době.
Zpráva o zkušební době musí v zásadě obsahovat pouze hodnocení týkající se období, za které je vyhotovena. Je-li však zkušební doba úředníka prodloužena, může hodnotitel do zprávy za období, po které byla zkušební doba prodloužena, zahrnout vyjádření týkající se počátečního období zkušební doby, aniž je z tohoto důvodu uvedená zpráva stižena vadou, jelikož cílem těchto informací je zdůraznit vývoj výkonu žalobce.
Dodržování povinnosti uložené administrativě odůvodnit každou zprávu o zkušební době musí být posouzeno, jakmile je vyhotovena konečná verze této zprávy. Dokud se tedy zpráva o zkušební době nestane konečnou, nemůže změna jejího obsahu představovat porušení povinnosti uvést odůvodnění.
(viz body 43 až 45)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 12. září 2007, Combescot v. Komise, T‑249/04, bod 86
2. Pravidlo shody mezi předcházející administrativní stížností a žalobou se může uplatnit pouze tehdy, pokud žaloba mění předmět stížnosti, tedy pokud obsahuje důvod formální legality, zatímco ve stížnosti byly vzneseny pouze důvody materiální legality, nebo alternativně, pokud obsahuje důvod materiální legality, zatímco ve stížnosti byly vzneseny pouze důvody formální legality. Skutečnost, že žalobce využil k podání své stížnosti služeb advokáta, nemá žádný vliv na to, zda byl předmět sporu změněn.
(viz body 46, 140 a 141)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 1. července 2010, Mandt v. Parlament, F‑45/07, bod 119
3. I když zkušební doba, která je určena k tomu, aby administrativě umožnila posoudit schopnosti úředníka ve zkušební době vykonávat povinnosti spojené s jeho funkcí, jakož i jeho chování a služební výkonnost, nemůže být postavena na roveň době vzdělávání, přesto musí být dotyčnému během této doby umožněno prokázat svou způsobilost. V praxi tato podmínka znamená, že úředník ve zkušební době musí mít nejen odpovídající materiální podmínky, ale rovněž vhodné pokyny a rady, vzhledem k povaze vykonávaných pracovních úkolů, aby byl schopen přizpůsobit se specifickým potřebám zaměstnání, které vykonává.
(viz bod 104)
Odkazy:
Soudní dvůr: 15. května 1985, Patrinos v. EHSV, 3/84, body 20 a 21
Soud prvního stupně: 5. března 1997, Rozand-Lambiotte v. Komise, T‑96/95, bod 95
Soud pro veřejnou službu: 16. dubna 2008, Doktor v. Rada, F‑73/07, bod 31
4. Rozhodnutí o nejmenování se svou povahou liší od „propuštění“ osoby, která byla jmenována úředníkem. Zatímco v posledně uvedeném případě je třeba provést podrobný přezkum důvodů, které vedly k ukončení existujícího zaměstnaneckého poměru, při rozhodnutích týkajících se jmenování zaměstnanců ve zkušební době musí být proveden souhrnný přezkum týkající se posouzení existence veškerých pozitivních skutečností, které se v průběhu zkušební doby projevily, a musí z něj vyplynout, že jmenování zaměstnance ve zkušební době je v zájmu služby.
(viz bod 78)
Odkazy:
Soudní dvůr: 17. listopadu 1983, Tréfois v. Soudní dvůr, 290/82, body 24 a 25
Soud pro veřejnou službu: 18. října 2007, Krčová v. Soudní dvůr, F‑112/06, body 61 a 62
5. Unijnímu soudu nepřísluší nahrazovat svým posouzením posouzení orgánů, co se týče výsledku zkušební doby a způsobilosti uchazeče pro konečné jmenování v administrativě Evropské unie, jelikož se jeho přezkum omezuje, pokud jde o materiální legalitu rozhodnutí, na neexistenci zjevně nesprávného posouzení či zneužití pravomoci.
(viz bod 78)
Odkazy:
Soudní dvůr: výše uvedený rozsudek Tréfois v. Soudní dvůr, body 24 a 25
Soud pro veřejnou službu: výše uvedený rozsudek Krčová v. Soudní dvůr, body 61 a 62
6. Péče, k níž je administrativa povinná ve vztahu ke svým zaměstnancům, odráží rovnováhu práv a povinností, které služební řád vytvořil ve vztazích mezi orgánem veřejné správy a zaměstnanci veřejné služby. Tato povinnost, jakož i zásada řádné správy, zejména implikují, že, pokud orgán rozhoduje o situaci úředníka, vezme v úvahu veškeré skutečnosti, které mohou ovlivnit jeho rozhodnutí, a přitom vezme v úvahu nejen zájem služby, ale rovněž zájem dotyčného úředníka. Z ustanovení čl. 34 odst. 3 třetího pododstavce služebního řádu nepochybně vyplývá, že administrativa má možnost – a nikoliv povinnost – přeřadit úředníka ve zkušební době, kterému se rozhodla prodloužit zkušební dobu, na jiné pracovní místo. Pokud by výsledkem povinné péče nebo zásady řádné správy byla přeměna této možnosti administrativy na její povinnost, změnilo by to přitom rovnováhu práv a povinností, které služební řád vytvořil ve vztazích mezi orgánem veřejné správy a zaměstnanci veřejné služby.
(viz body 112, 122 a 123)
Odkazy:
Soudní dvůr: 4. února 1987, Maurissen v. Účetní dvůr, 417/85, bod 12
Soud pro veřejnou službu: výše citovaný rozsudek Doktor v. Rada, bod 42
7. I když není možné vyloučit, že neshody mezi úředníkem a jeho bezprostředním nadřízeným mohly u nadřízeného vyvolat určité rozhořčení, tato možnost jako taková neznamená, že posledně uvedený již není schopen objektivně posoudit zásluhy dotčené osoby.
(viz bod 114)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 13. prosince 2005, Cwik v. Komise, T‑155/03, T‑157/03 a T‑331/03, bod 150
8. Dodržení práva na obhajobu po celou dobu řízení zahájeného proti osobě, jehož výsledkem může být akt nepříznivě zasahující do právního postavení této osoby, představuje základní zásadu unijního práva. Tato zásada vyžaduje, aby dotyčná osoba mohla účinně vyjádřit svoje stanovisko ke skutečnostem, které mohou být v aktu, jenž má být přijat, použity v její neprospěch.
Zpráva o zkušební době přitom nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení, ale přípravný akt k rozhodnutí o jmenování nebo propuštění dotyčného úředníka ve zkušební době. Při neexistenci zvláštního ustanovení není tedy hodnotitel povinen vyslechnout žalobce před vyhotovením této zprávy. Kromě toho může hodnotitel po vyslechnutí dotyčného zprávu změnit.
(viz body 136, 137 a 139)
Odkazy:
Soudní dvůr: 10. července 1986, Belgie v. Komise, 234/84, bod 27; 3. října 2000, Industrie des poudres sphériques v. Rada, C‑458/98 P, bod 99; 9. listopadu 2006, Komise v. De Bry, C‑344/05 P, bod 37
Soud prvního stupně: 8. března 2005, Vlachaki v. Komise, T‑277/03, bod 64
Tribunál Evropské unie: 2. března 2010, Doktor v. Rada, T‑248/08 P, bod 81