ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
22. května 2019(*)
„Státní podpory – Podpora poskytnutá španělskými orgány profesionálnímu fotbalovému klubu – Urovnání, jehož cílem je nahradit neuskutečnění převodu pozemku, který byl původně dohodnut mezi magistrátem a fotbalovým klubem – Nadměrná částka náhrady poskytnuté fotbalovému klubu – Rozhodnutí prohlašující podporu za neslučitelnou s vnitřním trhem – Výhoda“
Ve věci T‑791/16,
Real Madrid Club de Fútbol, se sídlem v Madridu (Španělsko), zastoupený J. Pérezem-Bustamante Kösterem a F. Löwhagenem, advokáty,
žalobce,
proti
Evropské komisi, zastoupené P.-J. Loewenthalem, G. Luengem a P. Němečkovou, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Komise (EU) 2016/2393 ze dne 4. července 2016 o státní podpoře SA.33754 (2013/C) (ex 2013/NN) poskytnuté Španělskem ve prospěch fotbalového klubu Real Madrid CF (Úř. věst. 2016, L 358, s. 3),
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení H. Kanninen (zpravodaj), předseda, J. Schwarcz a C. Iliopoulos, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: I. Dragan, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 5. září 2018,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 20. prosince 1991 podepsali Ayuntamiento de Madrid (magistrát města Madridu), Gerencia Municipal de Urbanismo (odbor územního plánování tohoto magistrátu) a žalobce, Real Madrid Club de Fútbol, dohodu o přestavbě stadionu Santiago Bernabéu v Madridu (dále jen „dohoda z roku 1991“).
2 Dne 29. listopadu 1996 podepsali žalobce a Comunidad autonoma de Madrid (Autonomní společenství Madrid) dohodu o výměně pozemků (dále jen „dohoda z roku 1996“).
3 Dne 29. května 1998 podepsali žalobce a magistrát města Madridu dohodu, jejímž předmětem bylo provedení výměny, kterou upravovala dohoda z roku 1996 (dále jen „prováděcí dohoda z roku 1998“). Podle prováděcí dohody z roku 1998 měl žalobce převést některé pozemky uvedenému magistrátu, který měl jako protiplnění převést na žalobce pozemky v hodnotě odpovídající závazkům uvedeného magistrátu sjednaným ve vztahu k žalobci, jimiž byl převod parcel v přibližné hodnotě 13,5 milionu eur. Bylo stanoveno, že tento magistrát převede parcely nacházející se ve čtvrti Julián Camarillo Sur (parcely 33 a 34) a parcelu B-32 ve čtvrti Las Tablas v Madridu (dále jen „parcela B-32“). Pro účely této výměny odhadly technické útvary uvedeného magistrátu hodnotu parcely B-32 na částku 595 194 eur.
4 Dne 29. července 2011 podepsali žalobce a magistrát města Madridu dohodu za účelem vyřešení jejich právního sporu, který se týkal dohody z roku 1991 a výměny nemovitého majetku, jenž byl předmětem dohody z roku 1996 a prováděcí dohody z roku 1998 (dále jen „dohoda o narovnání z roku 2011“). Na základě této dohody strany uznaly právní nemožnost převodu parcely B-32 v aktuálním stavu na žalobce. Tento magistrát se vzhledem k nemožnosti splnění svých závazků upravených v prováděcí dohodě z roku 1998 rozhodl odškodnit žalobce vyplacením částky ve výši hodnoty uvedené parcely v roce 2011. Ve zprávě z roku 2011 technické útvary magistrátu města Madridu odhadly tuto hodnotu ve výši 22 693 054,44 eura. Strany se dohodly, že jako kompenzace bude převod této parcely nahrazen převodem jiných parcel žalobci. Tyto parcely byly identifikovány jako majetek o rozloze 3 600 m2, několik pozemků o celkové rozloze 7 966 m2 a pozemek o rozloze 3 035 m2, jejichž celková hodnota byla stanovena ve výši 19 972 348,96 eura. Strany se také dohodly na vyrovnání vzájemných dluhů. Výsledkem byla zůstatková čistá pohledávka žalobce za magistrátem města Madridu ve výši 8,04 eura.
5 Na základě dohody o územním rozvoji uzavřené v září roku 2011 mezi magistrátem města Madridu a žalobcem se posledně uvedený zavázal některé nemovitosti převést zpět. V rámci transakce pozměnil uvedený magistrát a autonomní společenství Madrid hlavní územní plán města Madridu (dále jen „územní plán“).
6 Evropská komise, která byla v roce 2011 informována o existenci údajných státních podpor ve prospěch žalobce poskytnutých ve formě výhodného převodu nemovitostí, vyzvala dne 20. prosince 2011 Španělské království, aby se k těmto informacím vyjádřilo. Tento členský stát odpověděl na žádost Komise ve dnech 23. prosince 2011 a 20. února 2012, která dne 2. dubna 2012 zaslala další žádost, na kterou tento stát odpověděl dne 18. června 2012.
7 Dopisem ze dne 18. prosince 2013 oznámila Komise Španělskému království své rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Dospěla k předběžnému závěru, že odškodnění poskytnuté žalobci magistrátem města Madridu podle dohody o narovnání z roku 2011 představuje státní podporu ve prospěch žalobce ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. V této souvislosti vyzvala Španělské království a zúčastněné strany, aby poskytly relevantní informace za účelem určení, zda uvedený magistrát skutečně nemohl provést převod pozemku B-32 na žalobce na základě prováděcí dohody z roku 1998, a posouzení možných důsledků této nemožnosti podle španělských právních předpisů. Komise rovněž požádala o upřesnění hodnoty pozemků uvedených v dohodě o narovnání z roku 2011 a v dohodě o územním rozvoji uvedené v bodě 5 výše. Španělské království se k tomuto rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřilo dne 16. ledna 2014.
8 Rozhodnutím (EU) 2016/2393 ze dne 4. července 2016 o státní podpoře SA.33754 (2013/C) (ex 2013/NN) poskytnuté Španělskem ve prospěch fotbalového klubu Real Madrid CF (Úř. věst. 2016, L 358, s. 3, dále jen „napadené rozhodnutí“) Komise v článku 1 tohoto rozhodnutí konstatovala, že státní podpora ve výši 18 418 054,44 eura, kterou Španělské království protiprávně poskytlo dne 29. července 2011 žalobci v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU, není slučitelná s vnitřním trhem.
9 V napadeném rozhodnutí Komise uvedla, že subjekt v tržním hospodářství by v podobné situaci, v jaké se nacházel magistrát města Madridu, dohodu o narovnání z roku 2011 neuzavřel. Zaprvé vzhledem k právním nejistotám v roce 2011 spojeným s otázkou, zda měl uvedený magistrát odpovědnost za odškodnění žalobce za to, že na něj nemohl převést parcelu B-32 podle prováděcí dohody z roku 1998, by si subjekt v tržním hospodářství ve stejné situaci před uzavřením uvedené dohody vyžádal právní posudek, aby zjistil pravděpodobnost své skutečné odpovědnosti za takové nepřevedení. Komise konstatovala, že tento magistrát si takový posudek nenechal vypracovat. Zadruhé měla za to, že by subjekt v tržním hospodářství nacházející se v podobné situaci jako uvedený magistrát nesouhlasil s vyplacením odškodnění žalobci ve výši 22 693 054,44 eura podle uvedené dohody, neboť tato částka významně přesahuje maximální míru jeho právní odpovědnosti plynoucí z nedodržení závazku převést uvedený pozemek.
10 Komise v napadeném rozhodnutí zkoumala ocenění pozemků provedené technickými útvary magistrátu města Madridu, ocenění obsažené ve zprávě španělského ministerstva financí z roku 2011, ocenění ve zprávě předložené žalobcem objednané u společnosti zabývající se realitním poradenstvím (dále jen „zpráva realitního poradce“) a ocenění ve zprávě objednané Komisí u kanceláře zabývající se oceňováním pozemků (dále jen „zpráva kanceláře pro oceňování pozemků“). Uvedla zejména, že posledně uvedená zpráva navrhuje podrobné a pečlivé srovnání a zvolila hodnotu parcely B-32 v roce 2011, která byla v této zprávě stanovena ve výši 4 275 000 eur.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
11 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. listopadu 2016 podal žalobce projednávanou žalobu, jíž se domáhá, aby Tribunál:
– prohlásil žalobu za přípustnou,
– zrušil v plném rozsahu napadené rozhodnutí;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
12 Komise předložila žalobní odpověď kanceláři Tribunálu dne 2. března 2017, ve které navrhuje, aby Tribunál:
– žalobu zamítl jako neopodstatněnou;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
13 Žalobce doručil kanceláři Tribunálu dne 25. dubna 2017 repliku a Komise pak dne 6. června 2017 dupliku.
14 Na základě návrhu soudce zpravodaje Tribunál rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 jednacího řádu Tribunálu položil účastníkům řízení písemné otázky a vyzval je, aby na ně odpověděly písemně. Účastníci řízení na tyto otázky odpověděli ve stanovených lhůtách.
15 Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 5. září 2018.
Právní otázky
K návrhům na výslech svědků a předložení dokumentů
16 V žalobě formuluje žalobce s odkazem na články 85, 88 a 91 písm. d) jednacího řádu žádost o výslech autorů zprávy realitního poradce za účelem získání vyjádření těchto osob k metodě ocenění parcely B-32, kterou použila Komise, a k chybám, které podle jeho názoru obsahovala zpráva kanceláře pro oceňování pozemků. S odkazem na čl. 89 odst. 3 uvedeného nařízení také žádá, aby Komise poskytla kopii smlouvy uzavřené s touto kanceláří pro oceňování pozemků.
17 Komise má za to, že požadovaný výslech není zapotřebí, jelikož podrobně uvedla důvody, proč zamítla ocenění obsažené ve zprávě realitního poradce, jejíž celá kopie byla přiložena k žalobě a která kompletně odráží analýzu a závěry autorů zprávy. Pokud jde o žádost o předložení dokumentů, přiložila Komise k žalobní odpovědi nedůvěrnou verzi smlouvy podepsané s kanceláří pro oceňování pozemků.
18 Stran návrhu žalobce na výslech je třeba připomenout, že pouze Tribunál je oprávněn posoudit, zda je případně nezbytné doplnit poznatky, které má k dispozici o věcech, jež mu jsou předloženy (viz rozsudek ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise, T‑208/13, EU:T:2016:368, bod 280 a citovaná judikatura).
19 Z judikatury vyplývá, že jestliže Tribunál může účelně rozhodnout na základě návrhových žádání, žalobních důvodů a argumentů předložených během písemné i ústní části řízení a s přihlédnutím k předloženým dokumentům, je třeba zamítnout návrh na výslech svědka předložený žalobcem, aniž by Tribunál musel odůvodnit zvláštním odůvodněním své posouzení nepotřebnosti vyhledat další důkazy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. června 2016, Portugal Telecom v. Komise, T‑208/13, EU:T:2016:368, bod 285 a citovaná judikatura).
20 V projednávaném případě postačí uvést, že kopie zprávy realitního poradce byla připojena k příloze žaloby a tato zpráva již obsahuje všechny poznatky umožňující pochopit analýzu a závěry jejích autorů Navíc v bodech 47 a 54 napadeného rozhodnutí Komise převzala argumenty žalobce týkající se závěrů uvedené zprávy. V bodě 64 uvedeného rozhodnutí Komise uvedla výsledky této zprávy a v čem se liší od ocenění obsažených v prováděcí dohodě z roku 1998. V bodě 66 tohoto rozhodnutí připomněla metodu použitou ve zprávě realitního poradce pro účely ocenění parcely B-32, jak ji uvádí žalobce. V bodech 107 a 110 uvedeného rozhodnutí uvedla odhad a metodu, které byly použity v uvedené zprávě. Kromě toho uvedla podrobně důvody, proč zamítla ocenění obsažené ve zprávě realitního poradce. Návrhu žalobce na výslech svědků nemusí být tedy vyhověno.
21 Pokud jde o žádost žalobce o předání dokumentů, postačí uvést, že Komise připojila k příloze žalobní odpovědi nedůvěrnou verzi smlouvy podepsané s kanceláří pro oceňování pozemků. K uvedené žádosti není proto zapotřebí se vyjadřovat.
K věci samé
22 Úvodem je třeba připomenout, že Komise v napadeném rozhodnutí uvedla, že subjekt v tržním hospodářství nacházející se ve stejné situaci jako magistrát města Madridu by si před podpisem dohody o narovnání z roku 2011 vyžádal právní posudek a že z důvodu, že takový posudek nebyl vypracován, neměl uvedený magistrát souhlasit se svou odpovědností za nedodržení závazku převést parcelu B-32.
23 Zadruhé Komise vycházela za účelem určení existence a výše poskytnuté podpory z hypotézy, že magistrát města Madridu byl plně odpovědný za nepřevedení parcely B-32, a zkoumala hodnotu pouze této parcely, která byla základem uznání dluhu uvedeného magistrátu ve prospěch žalobce v rámci dohody o narovnání z roku 2011.
24 Na podporu žaloby předkládá žalobce tři žalobní důvody. V rámci prvního žalobního důvodu tvrdí, že Komise chybně rozhodla o existenci výhody v jeho prospěch. V rámci druhého žalobního důvodu vychází ze společného porušení čl. 107 odst. 1 SFEU a obecné zásady řádné správy a v této souvislosti tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávných posouzení, když založila své rozhodnutí na posudku, který nemá důkazní hodnotu, a zamítla bez odůvodnění ostatní ocenění parcely B-32. V rámci třetího žalobního důvodu se dovolává porušení čl. 107 odst. 1 SFEU spolu s porušením povinnosti uvést odůvodnění a zásady řádné správy a tvrdí, že napadené rozhodnutí obsahuje rozpory v souvislosti se stanovením hodnoty odškodnění přiznaného žalobci.
25 V rámci prvního žalobního důvodu uvádí žalobce tři výtky. V rámci první vytýká Komisi, že chybně nahradila podmínku vycházející ze zásady subjektu v tržním hospodářství formálním testem externího právního posudku. V rámci druhé výtky tvrdí, že Komise měla prokázat, že magistrát města Madridu neměl povinnost nahradit škodu způsobenou nesplněním svých smluvních závazků a že Komise nesprávně určila maximální míru odpovědnosti tohoto magistrátu. Prostřednictvím třetí výtky tvrdí, že hodnota parcely B-32, která byla stanovena v dohodě o narovnání z roku 2011, je nižší než finanční zátěž uvedeného magistrátu vynaložená za účelem toho, aby se mohl zprostit odpovědnosti z důvodu nedodržení prováděcí dohody z roku 1998.
26 Podstatou první a druhé výtky prvního žalobního důvodu je kritika napadeného rozhodnutí, pokud jde o důvody, podle nichž byla nesprávně určena odpovědnost magistrátu města Madridu za nepřevedení parcely B-32 zejména vzhledem k nepředložení externího posudku konstatujícího tuto odpovědnost. Žalobce navíc v rámci třetí výtky prvního žalobního důvodu a v rámci druhého a třetího žalobního důvodu zpochybňuje existenci státní podpory a určení její výše.
27 Tribunál se bude předně zabývat první a druhou výtkou prvního žalobního důvodu a poté společně třetí výtkou tohoto důvodu a druhým žalobním důvodem a nakonec třetím žalobním důvodem.
K první a druhé části prvního důvodu
28 Podle názoru žalobce nemůže Komise nahradit podmínku vycházející ze zásady subjektu v tržním hospodářství formálním testem externího právního posudku, podle něhož v případě, že takový posudek chybí, by hypotetický subjekt v tržním hospodářství v podobné situaci nepřijal plnou právní odpovědnost za nedodržení smluvní povinnosti.
29 Žalobce uvádí, že magistrát města Madridu obdržel před uzavřením dohody o narovnání z roku 2011 právní stanovisko vypracované svými právními útvary a že neměl před uzavřením uvedené dohody povinnost nechat vypracovat externí posudek.
30 Žalobce navíc zpochybňuje tvrzení Komise, že magistrát města Madridu neměl povinnost uzavřít dohodu o narovnání z roku 2011 před tím, než byla taková povinnost konstatována soudem. Zpochybňuje především, jak Komise vykládá rozsudek ze dne 27. září 1988, Asteris a další (106/87 až 120/87, EU:C:1988:457).
31 Žalobce dále tvrdí, že k prokázání existence státní podpory podle čl. 107 odst. 1 SFEU musí Komise doložit, že magistrát města Madridu neměl povinnost nahradit škodu způsobenou nesplněním svých smluvních povinností. Komise podle jeho názoru navíc nesprávně určila maximální míru odpovědnosti uvedeného magistrátu. Podle žalobce proto neexistuje žádná právní nejistota ohledně odpovědnosti tohoto magistrátu za nedodržení prováděcí dohody z roku 1998. Podle španělského práva se uvedený magistrát mohl zprostit veškeré odpovědnosti za nepřevedení parcely B-32 pouze ve dvou případech, a to pokud uvedená dohoda byla neplatná, jelikož upravovala závazek převodu, který byl od počátku nemožný, nebo pokud povinnost k převodu byla původně platná, avšak před jejím splněním nastala překážka způsobilá zprostit dotyčný magistrát splnění povinnosti. V projednávané věci však podmínky těchto dvou případů nebyly podle názoru žalobce splněny.
32 Komise argumenty žalobce zpochybňuje.
33 V tomto ohledu je třeba předně uvést, že na podporu první výtky prvního žalobního důvodu žalobce v replice uvedl argument týkající se údajného použití kritéria selektivity. V odpovědi na otázku Tribunálu žalobce na jednání upřesnil, že tento argument nelze chápat jako žalobní důvod vycházející z neexistence selektivity, ale pouze jako vyjádření absence hospodářské výhody v rámci analýzy podmínky založené na zásadě subjektu v tržním hospodářství. Není tedy nezbytné vyslovit se k otázce přípustnosti tvrzení vycházejícího z neexistence selektivního charakteru opatření vznesené Komisí.
34 Zadruhé, jak bylo uvedeno výše, Komise v projednávané věci při určení existence podpory a stanovení její výše vycházela z hypotézy, že magistrát města Madridu byl plně odpovědný za nepřevedení parcely B-32. Komise neprovedla posouzení lišící se od posouzení uvedeného magistrátu a žalobce, kteří uzavřením dohody o narovnání z roku 2011, jíž byl uznán dluh ve prospěch žalobce odpovídající hodnotě uvedené parcely, měli taktéž za to, že tento magistrát měl nést plnou odpovědnost za nepřevedení této parcely.
35 Nezávisle na otázce, zda první a druhá výtka prvního žalobního důvodu nejsou v konečném důsledku irelevantní, jelikož zpochybňují existenci a míru odpovědnosti magistrátu města Madridu, kterou Komise akceptovala stejně jako tento magistrát a žalobce, je třeba uvést, že Komise v napadeném rozhodnutí zdůraznila, že subjekt v tržním hospodářství nacházející se ve stejné situaci jako uvedený magistrát by si měl před uzavřením dohody o narovnání z roku 2011 objednat právní posudek.
36 Je třeba připomenout, že podle čl. 107 odst. 1 SFEU podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou – pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy – neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li Smlouvy jinak.
37 Podle ustálené judikatury Soudního dvora se pro kvalifikaci určitého opatření jako „státní podpory“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU vyžaduje, aby byly splněny všechny následující podmínky. Zaprvé se musí jednat o státní zásah nebo zásah ze státních prostředků. Zadruhé tento zásah musí být způsobilý ovlivnit obchod mezi členskými státy. Zatřetí musí selektivně zvýhodňovat příslušného příjemce. Začtvrté musí narušovat nebo být způsobilé narušovat hospodářskou soutěž (viz rozsudek ze dne 6. března 2018, Komise v. FIH Holding a FIH Erhvervsbank, C‑579/16 P, EU:C:2018:159, bod 43 a citovaná judikatura).
38 Taktéž podle ustálené judikatury je pojem „podpora“ obecnější než pojem „dotace“, jelikož zahrnuje nejen pozitivní plnění, jako jsou samotné dotace, ale také zásahy státu různými způsoby snižující náklady, které obvykle zatěžují rozpočet podniku, a které, ač nejsou dotacemi v užším slova smyslu, mají tutéž povahu a stejné účinky (rozsudky ze dne 8. května 2003, Itálie a SIM 2 Multimedia v. Komise, C‑328/99 a C‑399/00, EU:C:2003:252, bod 35 a citovaná judikatura a ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Aer Lingus a Ryanair Designated Activity, C‑164/15 P a C‑165/15 P, EU:C:2016:990, bod 40 a citovaná judikatura).
39 Z článku 107 odst. 1 SFEU vyplývá, že pojem podpory je pojmem objektivním, který závisí zejména na tom, zda státní opatření přiznává určitým podnikům výhodu či nikoli.
40 Za účelem posouzení, zda státní opatření představuje podporu, je nutno zejména zjistit, zda přijímající podnik získá výhodu, kterou by nezískal za běžných podmínek na trhu (rozsudky ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C‑39/94, EU:C:1996:285, bod 60, a ze dne 29. dubna 1999, Španělsko v. Komise, C‑342/96, EU:C:1999:210, bod 41; viz rovněž rozsudek ze dne 12. června 2014, Sarc v. Komise, T‑488/11, nezveřejněný, EU:T:2014:497, bod 90 a citovaná judikatura). Podle nyní již ustálené judikatury může poskytnutí majetku nebo služeb za zvýhodněných podmínek představovat státní podporu ve smyslu článku 107 odst. 1 SFEU (viz rozsudky ze dne 11. července 1996, SFEI a další, C‑39/94, EU:C:1996:285, bod 59 a citovaná judikatura; ze dne 1. července 2010, ThyssenKrupp Acciai Speciali Terni v. Komise, T‑62/08, EU:T:2010:268, bod 57 a citovaná judikatura, a ze dne 28. února 2012, Land Burgenland v. Komise, T‑268/08 a T‑281/08, EU:T:2012:90, bod 47 a citovaná judikatura).
41 Uplatnění kritéria soukromého subjektu v tržním hospodářství spočívá v porovnání chování orgánů veřejné moci s chováním soukromého subjektu o srovnatelné velikosti za stejných okolností. Pokud by se stát skutečně choval pouze jako kterýkoli soukromý hospodářský subjekt jednající za běžných tržních podmínek (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. října 2015, Electrabel a Dunamenti Erőmű v. Komise, C‑357/14 P, EU:C:2015:642, bod 144 a citovaná judikatura), neexistovala by žádná výhoda spojená se státním zásahem, neboť přijímající subjekt by v zásadě mohl mít stejný užitek ze samotného fungování trhu (viz rozsudek ze dne 30. dubna 2014, Tisza Erőmű v. Komise, T‑468/08, nezveřejněný, EU:T:2014:235, bod 85 a citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 28. února 2012, Land Burgenland v. Komise, T‑268/08 a T‑281/08, EU:T:2012:90, bod 48 a citovaná judikatura).
42 V projednávaném případě je třeba určit, zda žalobce získal výhodu, kterou by nezískal za běžných tržních podmínek.
43 Konkrétně a jak správně uvedla Komise v bodě 86 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba v rámci použití zásady subjektu v tržním hospodářství určit, zda dohoda o narovnání z roku 2011 poskytla žalobci hospodářskou výhodu.
44 Pokud jde o otázku, zda Komise nahradila podmínku založenou na zásadě subjektu v tržním hospodářství formálním testem externího právního posudku a dále zda povinnost uzavřít dohodu o narovnání z roku 2011 neexistovala před tím, než byla taková povinnost konstatována soudem (viz bod 30 výše), je vhodné připomenout to, co Komise uvedla v napadeném rozhodnutí o neexistujícím právním posudku odpovědnosti magistrátu města Madridu z důvodu nepřevedení parcely B-32.
45 V bodě 93 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že vzhledem k právním nejistotám v roce 2011 spojeným s otázkou, zda měl magistrát města Madridu odpovědnost za odškodnění žalobce z důvodu, že na něj nemohl převést parcelu B-32, subjekt v tržním hospodářství by si ve stejné situaci jako uvedený magistrát objednal před uzavřením dohody o narovnání z roku 2011 právní posudek, a zdůraznila, že uvedený magistrát tak neučinil. V bodě 94 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise dodala, že požádala Španělské království, aby jí předložilo „jakékoli právní stanovisko, které si [uvedený magistrát] případně vyžádal před uzavřením [uvedené dohody o narovnání]“. V poznámce pod čarou č. 23 napadeného rozhodnutí uvedla, že Španělské království potvrdilo, že žádné „takové externí stanovisko“ neexistuje.
46 Kromě případu, kdy Komise v uvedené poznámce pod čarou výslovně odkázala na „externí“ právní stanovisko, z jednotlivých dotčených bodů odůvodnění napadeného rozhodnutí, tedy bodů 93, 94, 105 a 108 vyplývá, že není upřesněno, co Komise zamýšlela právním stanoviskem, a navíc není uvedeno, že vytýká absenci stanoviska nezávislého subjektu.
47 Když byla Komise na jednání dotázána, potvrdila, že by zohlednila jakýkoli odborný posudek v případě, že by jej obdržela.
48 Kromě toho z dokumentů předaných účastníky řízení v písemné fázi řízení, jakož i z odpovědí účastníků řízení na otázky položené na jednání, vyplývá, že se Komise během správního řízení dotázala Španělského království e-mailem ze dne 2. března 2016, zda si magistrát města Madridu vyžádal nezávislé právní stanovisko ke svým povinnostem a jednotlivým možnostem, které má.
49 Bylo to přitom Španělské království, které ve své odpovědi zaslané e-mailem ze dne 9. března 2016 uvedlo, že pokud měl být nezávislým právním stanoviskem chápán externí posudek, příslušné orgány uvedly, že k žádné konzultaci tohoto typu nedošlo.
50 Nebyl předložen žádný dokument dokládající jakoukoli odpověď Komise na posledně uvedený e-mail, který by upřesňoval, že nezávislé právní stanovisko neznamenalo pouze externí posudek.
51 Jak nicméně připomíná Komise, použitelnost kritéria soukromého investora předpokládá, že bude jednoznačně a na základě objektivních a ověřitelných skutečností prokázáno, že bylo provedeno hodnocení, které je srovnatelné s hodnocením, k němuž by měl přístup soukromý subjekt před přijetím nebo v okamžiku přijetí dotčeného opatření (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. června 2012, Komise v. EDF, C‑124/10 P, EU:C:2012:318, body 81 až 83, a ze dne 24. října 2013, Land Burgenland a další v. Komise, C‑214/12 P, C‑215/12 P et C‑223/12 P, EU:C:2013:682, body 57 a 58).
52 Za účelem odpovědi na dotaz Komise se Španělské království mohlo dovolávat jakékoli právní analýzy, kterou by magistrát města Madridu nechal vypracovat za podmínek uvedených výše v bodě 51.
53 V projednávaném případě žalobce na jednání tvrdil, že magistrát města Madridu obdržel před uzavřením dohody o narovnání z roku 2011 dva odborné posudky od svých vlastních útvarů. Posudek je doložen v bodech odůvodnění uvedené dohody, které přebírají závěry uvedeného magistrátu v této souvislosti.
54 Je přitom třeba konstatovat, že posudky úvarů magistrátu, které údajně magistrát města Madridu obdržel, nebyly předloženy ani v průběhu řízení před Komisí, ani před Tribunálem. Navzdory řadě setkání, která se mohla uskutečnit mezi Španělským královstvím a Komisí během správního řízení, ale i možnostem účasti uvedeného magistrátu na tomto řízení, nebyla Komisi předána žádná právní analýza týkající se odpovědnosti tohoto magistrátu za nepřevedení parcely B-32.
55 Dále je nutno uvést, že ačkoli odůvodnění dohody o narovnání z roku 2011 obsahuje několik faktických informací o právní úpravě vztahující se na parcelu B-32 a na povinnost magistrátu města Madridu tuto parcelu převést, nelze je považovat za skutečnou právní analýzu důvodů vedoucích k uznání odpovědnosti tohoto magistrátu za nepřevedení uvedené parcely. Není zejména podrobně uvedeno, jak se vyvíjela právní úprava použitelná na tuto parcelu od uzavření dohody z roku 1991 do uzavření dohody o narovnání z roku 2011. Není v něm ani zkoumáno, kdo by byl za nepřevedení dotyčné parcely odpovědný a z jakých důvodů. Naopak je pouze konstatováno, jak uvádí Komise, že převod dotyčné parcely nebyl možný, a je zdůrazněna dobrá vůle stran k dosažení dohody v kontextu, v němž je odpovědnost obou stran nejasná.
56 Pokud jde o žalobcovo zpochybnění údajného tvrzení Komise, že magistrát města Madridu neměl povinnost uzavřít dohodu o narovnání z roku 2011 před tím, než byla tato povinnost konstatována soudem, postačí uvést, že takové zpochybnění není skutkově podložené, jelikož v napadeném rozhodnutí Komise neměla nikdy za to, že povinnost uzavřít uvedenou dohodu o narovnání měla vyplynout ze soudního rozhodnutí.
57 Je nezbytné dodat, že na rozdíl od věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 27. září 1988, Asteris a další (106/87 až 120/87, EU:C:1988:457), v níž bylo vnitrostátním orgánům uloženo nahradit škodu vyplývající z protiprávnosti určené soudním rozhodnutím, nebyla odpovědnost magistrátu města Madridu v projednávané věci konstatována soudně a náhrada přiznaná žalobci vyplývá z dohody o narovnání z roku 2011, kterou měl být ukončen spor mezi stranami a podle níž nese odpovědnost za nepřevedení parcely B-32 pouze uvedený magistrát.
58 Komise nepochybila, když v bodě 105 odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěla k závěru, že kdyby obezřetný subjekt v tržním hospodářství čelil takové situaci, jako je situace dotčená v projednávaném případě, vyžádal by si před uzavřením dohody o narovnání z roku 2011 a před přijetím plné právní odpovědnosti za nemožnost převést parcelu B-32 podle prováděcí dohody z roku 1998 právní posudek.
59 Takový závěr je tím spíše odůvodněný s ohledem na právní rámec použitelný na parcelu B-32 k datu uzavření prováděcí dohody z roku 1998 a k datu uzavření dohody o narovnání z roku 2011 a s ohledem na sdílené pravomoci autonomního společenství Madrid a magistrátu města Madridu v oblasti územního plánování, jakož i s ohledem na znalosti žalobce tohoto právního rámce.
60 V této souvislosti je užitečné upřesnit, že z dokumentů ve spisu vyplývá, že v období od uzavření dohody z roku 1996 do uzavření dohody o narovnání z roku 2011 právní režim použitelný na parcelu B-32 neusnadňoval její převod.
61 Podle skutkového stavu uvedeného v napadeném rozhodnutí, který není zpochybněn, v době, kdy žalobce a autonomní společenství Madrid podepsali dohodu z roku 1996, měly být parcely a práva na převod určeny později a strany stanovily částku transakce ve výši 27 milionů eur. Při podpisu prováděcí dohody z roku 1998 byl zejména dohodnut převod parcely B-32 na žalobce a hodnota této parcely byla technickými útvary magistrátu města Madridu odhadnuta na částku 595 194 eur. V této souvislosti byla zohledněna skutečnost, že pro danou oblast, v níž se nacházela uvedená parcela, bylo provedeno pouze územní plánování, nikoli však urbanistický rozvoj, a skutečnost, že dosud nebyla zahájena žádná stavební činnost.
62 Podle skutkového stavu, který byl rovněž uveden v napadeném rozhodnutí a také není zpochybněn, parcela B-32 nebyla v průběhu roku 1998 magistrátem města Madridu na žalobce převedena z důvodu, že zatím nebyl právním vlastníkem. Prováděcí dohoda z roku 1998 stanovila, že převod bude uskutečněn sedm dní po zápisu této parcely B-32 do španělského katastru nemovitostí na jméno uvedeného magistrátu. Dne 28. července 2000 se magistrát města Madridu stal vlastníkem uvedené parcely, avšak tato byla do katastru nemovitostí zapsána až dne 11. února 2003. Uvedená parcela převedena nebyla. Podle místního plánu rozvoje ze dne 28. července 1995 byla parcela klasifikována jako základní sportovní zařízení a následně byla zahrnuta do územního plánu schváleného tímto magistrátem a autonomním společenstvím Madrid dne 17. dubna 1997.
63 Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že podle Ley 9/2001, de 17 de julio 2001, del Suelo de la Comunidad de Madrid (zákon č. 9/2001 ze dne 17. července 2001 o územním plánování autonomního společenství Madrid) musí všechny pozemky, zařízení, stavby a budovy respektovat účel, který vyplývá z jejich zařazení a příslušného územního účelového určení, a podle článku 7.7.2 písm. a) územního plánu jsou parcely spadající do kategorie „sportovní zařízení“ parcelami ve veřejném vlastnictví. Uvedený zákon byl v platnosti v době, kdy byl magistrát města Madridu zapsán jako vlastník parcely B-32 v roce 2003. Stejný zákon vyžaduje, aby pozemky považované za základní sportovní zařízení byly ve veřejném vlastnictví, a jakýkoli převod musí být vyloučen, jelikož veřejná povaha parcely zakazuje jeho zcizení.
64 Žalobce nezpochybňuje, že při uzavření prováděcí dohody z roku 1998 byla parcela B-32 podle územního plánu určena k základnímu sportovnímu využití. Nezpochybnil ani to, že v roce 2003, kdy měl magistrát města Madridu splnit svůj závazek uskutečnit převod, byla uvedená parcela ve veřejném vlastnictví města a nebylo možné ji zcizit.
65 Je nutné podotknout, že žalobce tedy k datu uzavření prováděcí dohody z roku 1998 věděl, že magistrát města Madridu nebyl vlastníkem parcely B-32, že tato parcela spadala do zvláštní kategorie, a to kategorie základního sportovního zařízení, a že bylo přinejmenším nezbytné, aby se uvedený magistrát stal jejím nabyvatelem a aby tato parcela byla před tím, než mohl být zamýšlen její převod žalobci, zapsána do katastru nemovitostí.
66 Žalobce také nezpochybnil, že parcely spadající do kategorie „základní sportovní zařízení“ jsou podle článku 7.7.2 písm. a) územního plánu schváleného dne 17. dubna 1997, a tedy použitelného v době uzavření prováděcí dohody z roku 1998 parcelami ve veřejném vlastnictví. Při uzavření uvedené prováděcí dohody proto věděl, že před převodem vlastnictví parcely B-32 v jeho prospěch musí být tato parcela vyřazena, aby mohla být převedena, jelikož parcely ve veřejném vlastnictví nemohou být podle španělského práva jako takové převáděny.
67 Z napadeného rozhodnutí a z odpovědí na otázky položené Tribunálem vyplývá, že územní plán je dokumentem, který nespadá pouze do pravomoci magistrátu města Madridu, ale také do pravomoci autonomního společenství Madrid. Uvedený magistrát nemůže tedy provést změnu územního plánu motu proprio, ale musí ji navrhnout uvedenému autonomnímu společenství.
68 Je třeba doplnit, že se právní rámec použitelný na parcelu B-32 mezi datem uzavření prováděcí dohody z roku 1998 a datem uzavření dohody o narovnání z roku 2011 změnil. Zákon č. 9/2001 ze dne 17. července 2001 o územním plánování autonomního společenství Madrid stanovil, že všechny pozemky, zařízení, stavby a budovy musí být používány v souladu s jejich zařazením a příslušným územním účelovým určením.
69 Strany se shodují v tom, že ačkoli parcely spadající do kategorie „základní sportovní zařízení“ byly již parcelami ve veřejném vlastnictví na základě článku 7.7.2 písm. a) územního plánu, zákon č. 9/2001 ze dne 17. července 2001 o územním plánování autonomního společenství Madrid možnost převodu parcely B-32 ještě ztížil.
70 Je nezbytné dodat, že jelikož Španělské království ani magistrát města Madridu, ani žalobce nepředložili Komisi podrobnou právní analýzu týkající se odpovědnosti tohoto magistrátu za nepřevedení parcely B-32, nepříslušelo samotné Komisi takovou analýzu provést a celkově posoudit s ohledem mimo jiné na předložené informace i ostatní relevantní skutečnosti daného případu, které by jí umožnily určit, zda Španělské království vydalo dotčené opatření v postavení subjektu v tržním hospodářství nebo v postavení nositele veřejné moci (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. června 2012, Komise v. EDF, C‑124/10 P, EU:C:2012:318, bod 86 a ze dne 24. října 2013, Land Burgenland a další v. Komise, C‑214/12 P, C‑215/12 P a C‑223/12 P, EU:C:2013:682, bod 60). Komise nemůže nést důkazní břemeno k prokázání, že uvedený magistrát neměl povinnost k náhradě škody způsobené nesplněním svých smluvních povinností, a k určení maximální míry odpovědnosti tohoto magistrátu.
71 Z výše uvedeného vyplývá, že první a druhou výtku prvního žalobního důvodu je třeba zamítnout.
Ke třetí výtce prvního žalobního důvodu a ke druhému žalobnímu důvodu
72 V rámci třetí výtky prvního žalobního důvodu a druhého žalobního důvodu žalobce zpochybňuje ocenění výše výhody, a zejména hodnotu parcely B-32, jak ji stanovila Komise.
73 Žalobce tvrdí, že magistrát města Madridu se nemohl zprostit odpovědnosti za nedodržení prováděcí dohody z roku 1998 a že finanční zátěž tohoto magistrátu neodpovídala ceně, kterou měla parcela B-32 pro uvedený magistrát. Tržní hodnota uvedené parcely, která byla přislíbena žalobci, je podle jeho tvrzení hodnotou nároku na získání plného vlastnictví k této parcele bez omezení jejího dalšího prodeje.
74 Žalobce uvádí, že maximální míra finanční zátěže magistrátu města Madridu by se v případě sporu se žalobcem, a kdyby měl právní odpovědnost za nedodržení prováděcí dohody z roku 1998, podle odhadů zprávy realitního poradce pohybovala mezi 33 a 240 miliony eur. Ve všech případech by byla finanční zátěž vyšší než 4 275 000 eur. Žalobce tvrdí, že Komise nezpochybnila, že bylo možné změnit územní účelové určení parcely B-32, aby se stala převoditelnou.
75 Žalobce dodává, že finanční zátěž magistrátu města Madridu, i v případě, kdy by nebyl považován za odpovědný za nedodržení dohody (v případě počáteční nemožnosti převodu nebo následně nastalé nemožnosti převodu se zprošťujícím účinkem), by nebyla nulová, ale značně vyšší než hodnota parcely B-32. Maximální míra finanční zátěže uvedeného magistrátu by činila 40 milionů eur, kdyby byla prováděcí dohoda z roku 1998 považována za neplatnou, nebo 33 milionů eur, kdyby bylo rozhodnuto o zrušení této dohody z důvodu nemožnosti jejího splnění, k níž došlo později.
76 Žalobce doplňuje, že Komise použila zjevně chybný odhad tržní hodnoty parcely B-32, a vychází ze tří dalších odhadů, které přiznávají této parcele hodnotu mezi 22 a 25 miliony eur.
77 Po připomenutí jednotlivých scénářů obsažených ve zprávě kanceláře pro oceňování pozemků, a to scénářů SE-00, SE-01, SE-02 a SE-03, žalobce tvrdí, že scénář SE-03, podle něhož je parcela B-32 předmětem věcného práva stavby o hodnotě 4 275 000 eur, umožňujícího její využívání během 30 let ke sportovním účelům, nemá žádnou důkazní hodnotu.
78 Scénář SE-03 neumožňuje podle tvrzení žalobce určit tržní hodnotu pozemku B-32, ale pouze hodnotu investiční.
79 Kromě toho odhad tržní hodnoty provedený kanceláří pro oceňování pozemků je podle názoru žalobce stižen zjevnými metodologickými chybami. Zaprvé bylo zohledněno pouze věcné právo stavby, jehož hodnota byla stanovena nesprávně. Odhad nedodržuje pravidla pro oceňování věcných práv stavby upravená v Orden Ministerial ECO/805/2003, de 27 de marzo, sobre normas de valoración de bienes inmuebles y de determinados derechos para ciertas finalidades financieras (ministerská vyhláška ECO/805/2003 ze dne 27. března 2003 o pravidlech pro oceňování hodnoty nemovitostí a některých práv pro finanční účely). Podle ocenění předložených žalobcem se hodnota věcného práva stavby pohybovala mezi 23 a 24 miliony eur v závislosti na době jeho trvání. Zadruhé investiční projekt uvedený ve zprávě kanceláře pro oceňování pozemků nerespektuje podle tvrzení žalobce kritérium maximálního a optimálního využívání a není vhodný k maximalizaci hodnoty parcely B-32.
80 Relevance ostatních odhadů, které jsou k dispozici kromě odhadu obsaženého ve zprávě kanceláře pro oceňování pozemků, nebyla podle názoru žalobce dostatečně vyvrácena.
81 Komise argumenty žalobce zpochybňuje.
82 Úvodem je třeba konstatovat, že finanční zátěž magistrátu města Madridu v důsledku nedodržení prováděcí dohody z roku 1998 překračovala podle tvrzení žalobce v každém případě, nezávisle na tom, zda byl uvedený magistrát považován za odpovědný za toto nedodržení, tržní hodnotu parcely B-32. Podle něj tedy není nezbytné, aby se Tribunál k této hodnotě vyjadřoval.
83 V tomto ohledu je nutné připomenout, že magistrát města Madridu nepředložil důkaz o tom, že před uzavřením dohody o narovnání z roku 2011 nechal vypracovat právní posudek za účelem objasnění, kdo má nést z hlediska španělského práva odpovědnost za nepřevedení parcely B-32. Dále v uvedené dohodě o narovnání vycházeli žalobci i uvedený magistrát za účelem odškodnění žalobce z důvodu nemožnosti převést na něj tuto parcelu v souladu s prováděcí dohodou z roku 1998 z hodnoty uvedené parcely oceněné technickými útvary tohoto magistrátu.
84 Bez ohledu na závěr, k němuž mohla Komise dospět dříve, tedy že obezřetný subjekt v tržním hospodářství by za stejných podmínek, jako jsou podmínky v projednávaném případě, nepodepsal bez právního posudku dohodu o narovnání z roku 2011, nelze za uvedených okolností tomuto orgánu vytýkat, že se zajímal při posouzení, zda existovala výhoda a v jaké výši, o hodnotu parcely B-32 poté, co vycházel z domněnky odpovědnosti magistrátu města Madridu.
85 V této souvislosti je užitečné připomenout, že chování soukromého investora, které musí být porovnáno s chováním investora veřejného, není nezbytně chováním běžného investora vkládajícího svůj kapitál za účelem dosažení zisku v relativně krátké době. Toto chování musí být přinejmenším chováním soukromého holdingu nebo soukromé skupiny podniků sledující strukturální, globální nebo sektorovou politiku a musí být vedeno perspektivami dlouhodobější výnosnosti (rozsudek ze dne 21. března 1991, Itálie v. Komise, C‑305/89, EU:C:1991:142, bod 20).
86 Za těchto podmínek není cílem použití kritéria soukromého investora určit, jaká by mohla být maximální výnosnost dosažená investorem v konkrétní oblasti nebo v celé ekonomice, ale určit, zda srovnatelný soukromý investor mohl za okolností projednávaného případu uskutečnit dotyčnou investici. Jedná se tedy o určení, zda dotyčná investice vychází z určité ekonomické racionality, přinejmenším z dlouhodobého hlediska (rozsudek ze dne 3. července 2014, Španělsko a další v. Komise, T‑319/12 a T‑321/12, nezveřejněný, EU:T:2014:604, bod 42).
87 Podle této judikatury je tedy třeba posoudit, zda je s ohledem na původní záměr stran prováděcí dohody z roku 1998, ale také na právní úpravu použitelnou na parcelu B-32 v době uzavření uvedené prováděcí dohody, jakož i při uzavření dohody o narovnání z roku 2011, odůvodněné mít za to, že by subjekt v tržním hospodářství akceptoval převzetí veškeré náhrady za nepřevedení dotyčné parcely, která byla stanovena v hodnotě parcely ve výši 22 690 000 eur.
88 Pokud jde o rozsah přezkumu ze strany Tribunálu, je třeba s ohledem na judikaturu dodat, že byť je tento přezkum v zásadě kompletním přezkumem otázky, zda určité opatření spadá do působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU, Soudní dvůr rozhodl, že takový soudní přezkum je omezený, je-li posouzení Komise technické nebo komplexní povahy [viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C‑487/06 P, EU:C:2008:757, bod 114 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 28. října 2015, Hammar Nordic Plugg v. Komise, T‑253/12, EU:T:2015:811, bod 30 (nezveřejněný)].
89 Přezkum komplexních hospodářských posouzení uskutečněných Komisí, který provádějí unijní soudy, je přezkumem omezeným, jenž se nutně omezuje na ověření dodržení procesních pravidel a pravidel týkajících se odůvodnění, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení a zneužití pravomoci (viz rozsudek ze dne 2. září 2010, Komise v. Scott, C‑290/07 P, EU:C:2010:480, bod 66).
90 Bylo již judikováno, že při posuzování, zda prodej pozemku soukromé osobě veřejným orgánem představuje státní podporu, musí Komise použít kritérium soukromého investora v tržním hospodářství, aby ověřila, zda cena zaplacená údajným příjemcem podpory odpovídá ceně, kterou by mohl stanovit soukromý investor, jenž jedná za běžných podmínek hospodářské soutěže. Použití tohoto kritéria obecně vyžaduje komplexní hospodářské posouzení ze strany Komise (rozsudek ze dne 2. září 2010, Komise v. Scott, C‑290/07 P, EU:C:2010:480, bod 68).
91 Je nezbytné dodat, že vzhledem k tomu, že parcela B-32 nebyla převedena, bylo stanoveno odškodnění, ohledně jehož ocenění neproběhlo nepodmíněné nabídkové řízení. Taková okolnost může vést rovněž k závěru, že úkol Komise byl komplexní (obdobně viz rozsudek ze dne 2. září 2010, Komise v. Scott, C‑290/07 P, EU:C:2010:480, bod 70).
92 Pouze zjevné pochybení při určení hodnoty parcely B-32 může tedy vést k protiprávnosti napadeného rozhodnutí [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. října 2015, Hammar Nordic Plugg v. Komise, T‑253/12, EU:T:2015:811, bod 34 (nezveřejněný)].
93 V projednávaném případě vyplývá z napadeného rozhodnutí a dalších skutečností ve spisu, že se jednotlivá ocenění za účelem určení hodnoty parcely B-32 značně liší.
94 Pro účely prováděcí dohody z roku 1998 byla předpokládaná hodnota parcely B-32 oceněna magistrátními úředníky odboru územního plánování na 595 194 eur. Bez dalších upřesnění se uvádí, že toto ocenění bylo uskutečněno „podle hodnoticí metody upravené španělským právem“.
95 Pro účely dohody o narovnání z roku 2011 vycházely útvary magistrátu města Madridu z katastrální hodnoty, která podle názoru žalobce zohledňuje takové faktory, jako je hodnota pozemku, hodnota stavby, poloha a relevantní trh. Ve zprávě zveřejněné dne 27. července 2011 uvedené útvary stanovily hodnotu parcely B-32 na 22 693 054,44 eura. Podrobnosti k ocenění jsou popsány v bodě 36 napadeného rozhodnutí a nebyly účastníky řízení zpochybněny. Tato hodnota byla použita v dohodě o narovnání z roku 2011.
96 Po uzavření dohody o narovnání z roku 2011 úředníci španělského katastru nemovitostí, kteří podléhají španělskému ministerstvu hospodářství a financí, aktualizovali hodnotu parcely B-32 a ocenili ji tak, že nemůže být nižší než 25 776 296 eur. Podle tvrzení žalobce tento typ aktualizace slouží ke sblížení katastrální hodnoty s tržní hodnotou, aniž lze posledně uvedenou hodnotu překročit. Katastrální hodnota vychází například z údajů o skutečných transakcích na trhu. Uvedení úředníci jsou nezávislí na magistrátu města Madridu.
97 Žalobce si objednal a předložil zprávu realitního poradce, v níž byla tržní hodnota parcely B-32 v roce 1998 stanovena na 574 000 eur, která se tedy nepatrně liší od hodnoty použité pro účely prováděcí dohody z roku 1998. Ve stejné zprávě byla tržní hodnota téže parcely v roce 2011 oceněna na 22 690 000 eur, což odpovídá také přibližně hodnotě obsažené v dohodě o narovnání z roku 2011. Žalobce uvádí, že zpráva kanceláře pro oceňování pozemků použila statickou oceňovací metodu zůstatkové hodnoty založenou na předpokladu prodeje různých jednotek krátce po vybudování sportovní infrastruktury na dotyčném pozemku. Byl zohledněn převod vlastnictví v plném rozsahu bez omezení, pokud jde o další prodej, a cíl odškodnění uvedené dohody o narovnání.
98 Ve zprávě kanceláře pro oceňování pozemků objednané Komisí byly nakonec uvedeny čtyři scénáře: scénář SE-00, podle něhož je pozemek ve veřejném vlastnictví a nemá žádnou tržní hodnotu, ale pouze pořizovací cenu ve výši 3 930 000 eur; scénář SE-01, podle kterého je pozemek určen na výstavbu sociálního bydlení a oceněn na 18 000 000 eur; scénář SE-02, podle něhož tržní hodnota pozemku odpovídá 10 % hodnoty v odvětví, tedy 12 245 000 eur; scénář SE-03, podle kterého parcelu B-32 nelze převést, ale může být pouze předmětem věcného práva stavby, které umožňuje její využívání během 30 let jako sportovní zařízení, přičemž veškerý další prodej je vyloučen, což představuje hodnotu 4 275 000 eur.
99 Komise uvedla, že v projednávaném případě použila hodnotu, která vycházela ze scénáře SE-03 zprávy kanceláře pro oceňování pozemků, v němž bylo zohledněno územní účelové určení pozemku vymezující jeho využití a vylučující jeho další prodej.
100 Na úvod je třeba konstatovat, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když zvolila hodnotu vyplývající z tohoto scénáře, která byla určena s ohledem na věcné právo stavby u parcely B-32.
101 Nebylo totiž zpochybněno, že pro účely ocenění hodnoty parcely B-32 je třeba vycházet z data uzavření dohody o narovnání z roku 2011. Toto datum totiž odpovídá datu vyrovnání dluhů a odškodnění, o nichž bylo rozhodnuto v uvedené dohodě o narovnání a z nichž vychází toto řízení.
102 Jak přitom vyplývá z právního režimu použitelného na parcelu B-32, ta byla k tomuto datu součástí veřejného vlastnictví, a jelikož nemohla být převedena, mohlo být přiznáno pouze věcné právo stavby.
103 Jak správně uvedla Komise v bodě 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v případě, že by bylo odškodnění požadováno po magistrátu města Madridu, musela by hodnota parcely B-32 odpovídat hodnotě, kterou měla pro uvedený magistrát, a tedy věcnému právu stavby k této parcele, a nikoli hypotetické hodnotě, kterou by měla, kdyby byla převoditelná.
104 Dále, pokud jde o věcné právo stavby, žalobce uvedl, že toto právo nebylo oceněno správně a že jeho ocenění nedodržuje pravidla pro oceňování věcných práv stavby ve Španělsku.
105 V tomto ohledu je přitom třeba konstatovat, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když vycházela ze scénáře SE-03 zprávy kanceláře pro oceňování pozemků.
106 Ostatní scénáře zprávy kanceláře pro oceňování pozemků, jakož i další odhady, z nichž vychází žalobce, jsou totiž mnohem vzdálenější okolnostem projednávaného případu, jelikož se nezakládají na předpokladu ocenění věcného práva stavby u parcely, která spadá do veřejného vlastnictví, ale na hodnotě nemovitosti, kterou lze v plném rozsahu prodat.
107 Jedinou hypotézou, kterou měla Komise k dispozici k ocenění věcného práva stavby u parcely B-32, byla hypotéza v rámci scénáře SE-03 zprávy kanceláře pro oceňování pozemků.
108 Žalobce navíc tvrdí, že Komise vycházela z chybné hypotézy, že věcné právo stavby nelze prodat.
109 Je pravda, že v bodě 111 odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno, že územní účelové určení pozemku vymezuje jeho využívání a vylučuje jeho další prodej. V odpovědi na otázku Tribunálu Komise uvedla, že upřednostnila hypotézu spočívající v použití investiční hodnoty a využití věcného práva stavby během 30 let jakožto sportovní zařízení.
110 Tato hypotéza se také nejvíce blíží tomu, co žalobce zamýšlel v roce 1996 svou výměnou pozemků s magistrátem města Madridu, jelikož tato výměna byla původně uskutečněna za tím účelem, aby žalobce sám využíval pozemky, které obdrží od uvedeného magistrátu.
111 Konečně stran výtky vycházející z porušení zásady řádné správy je třeba uvést, že Komise požádala o odborný posudek vypracovaný na základě více scénářů, provedla analýzu těchto jednotlivých scénářů, jakož i dalších ocenění, která jí byla předložena, a že tedy jednoduše neakceptovala závěry zprávy kanceláře pro oceňování pozemků.
112 Pokud jde o argument žalobce založený na rozdílech mezi původní a konečnou verzí kanceláře pro oceňování pozemků, postačí uvést, že hodnoty zvolené v těchto dvou verzích pro scénář SE-03 jsou prakticky identické, jak správně uvedla Komise, a to 4 270 000 eur u původní zprávy a 4 275 000 eur u konečné zprávy.
113 Z výše uvedených úvah vyplývá, že třetí výtka prvního žalobního důvodu a druhý žalobní důvod musí být zamítnuty jako neopodstatněné.
Ke třetímu žalobnímu důvodu
114 Žalobce tvrdí, že Komise porušila čl. 107 odst. 1 SFEU, článek 296 SFEU, povinnost uvést odůvodnění a zásadu řádné správy zakotvenou v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie, jelikož pro účely určení existence výhody zpochybnila hodnotu parcely B-32 a zároveň uznala, že hodnota ostatních parcel převedených na žalobce z titulu odškodnění v rámci dohody o narovnání z roku 2011 byla správná. Tato hodnota byla přitom podle názoru žalobce vypočtena stejnou hodnoticí metodou, jakou použil magistrát města Madridu u parcely B-32. Prostřednictvím odkazu na různé věci žalobce tvrdí, že Komise nesla důkazní břemeno ohledně existence státní podpory a nemohla se omezit na selektivní a izolované posouzení některých plnění dané transakce. Kromě toho žalobce uvádí, že musel akceptovat ocenění pozemků provedené uvedeným magistrátem, přestože došlo ke snížení jejich hodnoty. Na základě španělského práva neměl žalobce žádnou možnost podat opravný prostředek, kterým by mohl zpochybnit ocenění za účelem požadování rozdílu mezi oceněním podle smlouvy a tržní hodnotou. Kdyby Komise zkoumala, zda byla plnění vyrovnaná, dospěla by k závěru, že výše údajně poskytnuté státní podpory nepřekročila v žádném případě 10 931 835 eur.
115 Komise podotýká, že předmět šetření v projednávané věci spočíval ve zkoumání případné existence státní podpory plynoucí z odškodnění přiznaného magistrátem města Madridu v důsledku toho, že nedodržel prováděcí dohodu z roku 1998, v určení, zda by obezřetný subjekt v tržním hospodářství plně akceptoval svou odpovědnost bez předchozího právního stanoviska vzhledem k řadě právních nejistot, jakož i v ověření, zda dluh dohodnutý uvedeným magistrátem odpovídal finanční zátěži, kterou by tento subjekt akceptoval v případě specifické hodnoty parcely B-32 v roce 2011. Rozhodnutí o zahájení řízení a napadené rozhodnutí byly v tomto ohledu jasné. Komise uvádí, že je také třeba posoudit odůvodnění uvedeného rozhodnutí z hlediska jeho kontextu a že nebyla povinna reagovat na všechny argumenty uvedené některou ze zúčastněných stran v průběhu správního řízení. Tvrdí, že toto rozhodnutí v souladu s judikaturou dostatečně odůvodnila. Dodává, že předmět šetření nespočíval v určení, zda žalobce obdržel protiprávní podporu z hlediska všech závazků přijatých v rámci dohody o narovnání z roku 2011. Věci, na něž poukazuje žalobce, nejsou relevantní, a jestliže žalobce obdržel plnění nižší hodnoty, než která byla sjednána, mohl se domáhat hodnoty stanovené v dohodě o narovnání z roku 2011, což neučinil.
116 V této souvislosti vyplývá z judikatury, že za účelem posouzení, zda výhodu bylo možné získat za běžných tržních podmínek, musí Komise provést úplnou analýzu všech rozhodných skutečností sporné transakce a jejího kontextu (viz rozsudek ze dne 30. června 2015, Nizozemsko a další v. Komise, T‑186/13, T‑190/13 a T‑193/13, nezveřejněný, EU:T:2015:447, bod 88 a citovaná judikatura).
117 Bylo rovněž rozhodnuto, že pro posouzení hodnoty podpory ve formě prodeje pozemku veřejnoprávním subjektem soukromé osobě za údajně zvýhodněnou cenu se použije zásada soukromého investora v tržním hospodářství a že hodnota podpory odpovídá rozdílu mezi tím, co za něj příjemce skutečně zaplatil, a tím, co by musel v dané době za běžných tržních podmínek zaplatit za koupi odpovídajícího pozemku od soukromého prodejce (viz rozsudek ze dne 30. června 2015, Nizozemsko a další v. Komise, T‑186/13, T‑190/13 a T‑193/13, nezveřejněný, EU:T:2015:447, bod 77 a citovaná judikatura).
118 Je třeba upřesnit, že podle judikatury je třeba pro účely posouzení legality napadeného rozhodnutí zohlednit informace, které Komise měla nebo mohla mít k dispozici v době, kdy toto rozhodnutí přijala. Pokud se v tomto ohledu prokáže, že posouzení Komise je v rozporu s informacemi nebo je zpochybněno informacemi, které nebyly Komisi v průběhu správního řízení známy, bude třeba ověřit, zda se s takovými informacemi mohla seznámit a mohla je včas zohlednit, a pokud tomu tak je, zda Komise měla tyto informace zohlednit přinejmenším jakožto relevantní údaje pro účely uplatnění kritéria soukromého investora (viz rozsudek ze dne 30. června 2015, Nizozemsko a další v. Komise, T‑186/13, T‑190/13 a T‑193/13, nezveřejněný, EU:T:2015:447, bod 90 a citovaná judikatura).
119 V projednávané věci je třeba zdůraznit, že Komise uznala, že zkoumala případnou existenci státní podpory plynoucí z odškodnění poskytnutého magistrátem města Madridu v rámci dohody o narovnání z roku 2011.
120 Je nezbytné uvést, že podle dohody o narovnání z roku 2011 se strany dohodly, že odškodnění bude vyřízeno náhradou převodu parcely B-32 převodem jiných parcel žalobci magistrátem města Madridu, jakož i vyrovnáním vzájemných dluhů. Výsledkem byla zbývající čistá pohledávka žalobce za uvedeným magistrátem ve výši 8,04 eura.
121 Dohoda o narovnání z roku 2011 se tedy netýkala pouze uznání dluhu plynoucího z nepřevedení parcely B-32, ale jejím cílem bylo odškodnit žalobce za toto nepřevedení, a to ve formě převodu jiných parcel a vyrovnání vzájemných dluhů.
122 Je přitom nesporné, že parcely, které byly převedeny namísto parcely B-32, nebyly Komisí oceněny. Ta převzala hodnoty obsažené v dohodě o narovnání z roku 2011.
123 V odpovědi na písemné otázky položené Tribunálem žalobce potvrdil, aniž to Komise zpochybnila, že v průběhu správního řízení poukázal na existenci rozdílu mezi hodnotami pozemků převedených podle dohody o narovnání z roku 2011 a hodnotou těchto pozemků uvedenou ve zprávě kanceláře realitního poradce, a tedy na možné nadhodnocení těchto pozemků.
124 Kromě toho také žalobce v průběhu správního řízení zdůraznil, že zpráva kanceláře pro oceňování pozemků neobsahovala žádné ocenění pozemků převedených na základě dohody o narovnání z roku 2011.
125 Vzhledem k tomu, že Komise zkoumala pouze hodnotu parcely B-32, nezohlednila tedy všechna hlediska sporné transakce a jejího kontextu. Nemohla tedy v rozporu s tím, co od ní bylo vyžadováno, provést úplnou analýzu všech relevantních faktorů, aby prokázala nejen posouzení výše podpory, ale také a především, zda existovala výhoda plynoucí z dotčeného opatření posuzovaného ve světle všech relevantních faktorů.
126 Je třeba upřesnit, že v odpovědi na otázky položené Tribunálem Komise uvedla skutečnost, že nebyla povinna zohlednit okolnosti, které nastaly po okolnostech, které byly zkoumány, jakož i výhody nesouvisející se zkoumaným opatřením jako takovým.
127 Postačí nicméně připomenout, že ocenění parcel převedených na základě dohody o narovnání z roku 2011 bylo obsaženo ve zprávě kanceláře realitního poradce předané v průběhu správního řízení. Zkoumané opatření se navíc neomezovalo na pouhé uznání dluhu vzniklého z důvodu nepřevedení parcely B-32, ale i na případnou existenci státní podpory plynoucí z odškodnění přiznaného magistrátem města Madridu v rámci dohody o narovnání z roku 2011.
128 Komise tedy dostatečně neprokázala, že dotčené opatření poskytlo žalobci výhodu. Vzhledem k tomu, že přinejmenším jedna z kumulativních podmínek uvedených v bodě 37 výše nebyla splněna, nemůže Komise označit dotčené opatření za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.
129 Z výše uvedeného plyne, že třetí žalobní důvod musí být shledán opodstatněným. Napadené rozhodnutí musí být proto zrušeno.
K nákladům řízení
130 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobcem.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Komise (EU) 2016/2393 ze dne 4. července 2016 o státní podpoře SA.33754 (2013/C) (ex 2013/NN) poskytnuté Španělskem fotbalovému klubu Real Madrid CF se zrušuje.
2) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Real Madrid Club de Fútbol.
Kanninen | Schwarcz | Iliopoulos |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 22. května 2019.
Podpisy.