Language of document : ECLI:EU:F:2011:41

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
EVROPSKÉ UNIE (třetího senátu)

13. dubna 2011(*)

„Veřejná služba – Dočasný zaměstnanec – Obnovení pracovní smlouvy na dobu určitou – Překvalifikování smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou – Článek 8 první pododstavec PŘOZ“

Ve věci F‑105/09,

jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE podle jejího článku 106a,

Séverine Scheefer, dočasná zaměstnankyně Evropského parlamentu, s bydlištěm v Lucemburku (Lucembursko), zastoupená R. Adamem a P. Ketterem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropskému parlamentu, původně zastoupenému R. Ignătescu a L. Chrétien, poté R. Ignătescu a S. Alves, jako zmocněnkyněmi,

žalovanému,

SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát),

ve složení P. Mahoney, předseda, H. Kreppel a S. Van Raepenbusch (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: J. Tomac, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 17. listopadu 2010,

vydává tento

Rozsudek

1        Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 23. listopadu 2009 se S. Scheefer v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 12. února 2009, které potvrzuje, že platnost její smlouvy dočasného zaměstnance uplyne dne 31. března 2009, a zrušení rozhodnutí ze dne 12. října 2009, kterým se zamítá její stížnost, jakož i náhrady škody údajně jí vzniklé v důsledku postupu Parlamentu.

 Právní rámec

 Pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie

2        Článek 2 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie (dále jen „PŘOZ“) stanoví:

„Pro účely tohoto pracovního řádu se ‚dočasnými zaměstnanci‘ rozumí:

a)      [z]aměstnanci přijatí za účelem obsazení pracovních míst, která jsou uvedena na seznamu pracovních míst přiloženém k oddílu rozpočtu každého orgánu a která rozpočtový orgán označil za dočasná;

[…]“.

3        Článek 8 první pododstavec PŘOZ stanoví:

„Dočasní zaměstnanci, na které se vztahuje čl. 2 písm. a), mohou být přijati na dobu určitou nebo neurčitou. Smlouvy uvedených zaměstnanců, kteří jsou přijati na dobu určitou, nemohou být obnoveny více než jednou na dobu určitou. Každé další obnovení musí být na dobu neurčitou.“

4        Článek 7 odst. 2 až 4 vnitřních předpisů pro přijímání úředníků a ostatních zaměstnanců, přijatých předsednictvem Parlamentu dne 3. května 2004 (dále jen „vnitřní předpisy“), stanoví:

2. Aniž jsou dotčena ustanovení vztahující se na úředníky, jsou dočasní zaměstnanci vybíráni na základě pořadí úspěšných uchazečů z výběrového nebo přijímacího řízení podle čl. 29 odst. 2 služebního řádu úředníků [Evropské unie].

3. Při nedostatku úspěšných uchazečů jsou přijati dočasní zaměstnanci:

–        pokud jde o dočasné zaměstnance uvedené v čl. 2 [písm.] a) PŘOZ poté, co jsou vybráni výborem ad hoc, ve kterém je jeden člen jmenovaný [v]ýborem zaměstnanců;

–        pokud jde o dočasné zaměstnance uvedené v čl. 2 [písm]. b) PŘOZ, po vydání stanoviska smíšené komise.

4. Odchylně od předchozích ustanovení mohou být dočasní zaměstnanci podle čl. 2 [písm.] a) PŘOZ přijati postupem podle odst. 3 druhé odrážky tohoto článku, pokud se tato přijetí týkají pouze dočasného obsazení pracovních míst, než dojde k obsazení těchto míst v souladu s ustanoveními odst. 3 první odrážky tohoto článku.“

 Rámcová dohoda o pracovních poměrech na dobu určitou

5        Ustanovení 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené dne 18. března 1999 (dále jen „rámcová dohoda“), jež je obsažena v příloze směrnice Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. L 175, s. 43; Zvl. 05/03, s. 368), stanoví:

„1. K předcházení zneužití vznikajícímu využitím po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou, pokud žádná právní opatření pro předcházení zneužití neexistují, zavedou členské státy po konzultaci se sociálními partnery, v souladu s vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi, nebo sociální partneři, způsobem, který přihlédne k potřebám specifických odvětví nebo kategorií zaměstnanců, jedno nebo více z následujících opatření:

a)      objektivní důvody ospravedlňující obnovení těchto pracovních smluv a poměrů;

b)      maximální celkové trvání po sobě jdoucích pracovních smluv a poměrů na dobu určitou;

c)      počet obnovení těchto smluv a poměrů.

2. Členské státy po konzultaci se sociálními partnery nebo sociální partneři případně stanoví podmínky, za jakých jsou pracovní smlouvy nebo poměry na dobu určitou

a)      považovány za ‚po sobě jdoucí‘;

b)      považovány za uzavřené na dobu neurčitou.“

 Skutkový základ sporu

6        Smlouvou podepsanou Parlamentem dne 29. března 2006 a žalobkyní dne 4. dubna 2006 přijal Parlament žalobkyni na místo dočasného zaměstnance podle čl. 2 písm. a) PŘOZ na dobu od 1. dubna 2006 do 31. března 2007 (dále jen „původní smlouva“) a přidělil ji jakožto lékařku do lékařské ordinace v Lucemburku (Lucembursko).

7        Dodatkem ke smlouvě podepsaným Parlamentem dne 23. února 2007 a žalobkyní dne 26. února 2007 (dále jen „dodatek ze dne 26. února 2007“) byla původní smlouva prodloužena do 31. března 2008.

8        Dne 18. října 2007 Parlament zveřejnil oznámení č. EP/95/S o výběrovém řízení na základě kvalifikačních předpokladů a zkoušek na obsazení místa lékaře jako dočasného zaměstnance-administrátora (Úř. věst. C 244 A, s. 5). Žalobkyně podala svou kandidaturu, která však byla zamítnuta s odůvodněním, že dotyčná nemá požadovanou pracovní zkušenost.

9        Dodatkem ze dne 26. března 2008, který nahrazoval dodatek ze dne 26. února 2007 (dále jen „dodatek ze dne 26. března 2008“), byla původní smlouva prodloužena do 31. března 2009.

10      Dopisem ze dne 22. ledna 2009 se žalobkyně dotázala generálního tajemníka Parlamentu na možnost své další spolupráce s lékařskou službou uvedeného orgánu na základě smlouvy na dobu neurčitou.

11      Dne 12. února 2009 generální tajemník Parlamentu žalobkyni odpověděl, že po podrobném posouzení její situace žádné z právního hlediska přijatelné řešení, jež by jí umožnilo pokračovat v její činnosti v lékařské ordinaci, nebylo nalezeno, a potvrdil, že platnost smlouvy dotyčné uplyne k předpokládanému datu, tj. dne 31. března 2009.

12      Žalobkyně podala dne 2. dubna 2009 stížnost na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), kterou se domáhala, aby jí Parlament přiznal právo na smlouvu na dobu neurčitou podle čl. 8 prvního pododstavce PŘOZ a aby její smlouva dočasného zaměstnance platila i po 31. březnu 2009.

13      Dne 12. října 2009 orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv odmítl stížnost jako nepřípustnou a podpůrně ji zamítl jako neopodstatněnou.

 Návrhová žádání účastníků řízení a řízení

14      Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

–        „[…] zrušil rozhodnutí Parlamentu ze dne 12. února 2009 […];

–        […] zrušil rozhodnutí Parlamentu ze dne 12. října 2009 […];

–        […] zrušil právní kvalifikaci původní smlouvy […], jakož i datum uplynutí platnosti této smlouvy stanovený na 31. března 2009;

–        v důsledku toho překvalifikoval pracovní poměr žalobkyně na pracovní poměr na dobu neurčitou;

–        napravil újmu vzniklou žalobkyni v důsledku postupu Parlamentu;

–        podpůrně a pro případ, že by [S]oud proti všemu očekávání dospěl k závěru, že navzdory založení pracovního poměru na dobu neurčitou pracovní poměr skončil […], přiznal náhradu škody za protiprávní zrušení smluvního vztahu;

–        podpůrněji a pro případ, že by [S]oud proti všemu očekávání dospěl k závěru, že překvalifikování není možné […], přiznal náhradu škody vzniklé žalobkyni v důsledku chybného postupu Parlamentu[…];

–        vyhradil […] žalobkyni veškerá další práva, prostředky a nástroje, a zejména uložil Parlamentu náhradu vzniklé škody;

–        uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení.

15      Samostatným podáním došlým kanceláři Soudu dne 18. února 2010 podal Parlament námitku nepřípustnosti vůči žalobě na základě čl. 78 odst. 1 prvního pododstavce jednacího řádu.

16      Parlament ve své námitce nepřípustnosti navrhuje, aby Soud:

–        prohlásil všechna návrhová žádání obsažená v žalobě za zjevně nepřípustná;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

17      Podáním došlým kanceláři Soudu dne 17. března 2010 žalobkyně předložila své písemné vyjádření k námitce nepřípustnosti.

18      Usnesením třetího senátu Soudu ze dne 8. července 2010 si Soud vyhradil rozhodnout o námitce nepřípustnosti spolu s věcí samou.

19      Ve své žalobní odpovědi došlé kanceláři Soudu dne 10. září 2010 Parlament navrhuje, aby Soud:

–        prohlásil žalobu na neplatnost za neopodstatněnou;

–        odmítl návrh na překvalifikování pracovního poměru žalobkyně na pracovní poměr na dobu neurčitou jako nepřípustný;

–        odmítl návrh na náhradu škody vzniklé v důsledku chybného postupu Parlamentu jako nepřípustný;

–        zamítl návrh na náhradu škody vzniklé v důsledku protiprávního vypovězení smlouvy jako neopodstatněný;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

 K druhému bodu návrhového žádání směřujícímu ke zrušení rozhodnutí ze dne 12. října 2009

20      Žalobkyně se ve svém druhém bodě návrhového žádání domáhá zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 12. října 2009 zamítajícího její stížnost.

21      Je však třeba připomenout, že návrhová žádání, která formálně směřují ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, mají v případě, kdy jako taková nemají samostatný obsah, ten účinek, že se Soudu předkládá akt, proti němuž byla podána stížnost (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 17. ledna 1989, Vainker v. Parlament, C‑293/87, bod 8; rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 6. dubna 2006, Camόs Grau v. Komise, T‑309/03, bod 43; rozsudek Soudu ze dne 11. prosince 2008, Reali v. Komise, F‑136/06, bod 37), a že ve skutečnosti splývají s návrhovými žádáními směřujícími ke zrušení aktu, který je předmětem stížnosti.

22      Je tedy třeba shledat, že i když zájem každého žalobce na tom, aby navrhl zrušení rozhodnutí, kterým se zamítá jeho stížnost, společně se zrušením aktu, který nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení, nelze popírat, žaloba v projednávané věci je namířena proti rozhodnutí, o kterém žalobkyně tvrdí, že je obsaženo v dopise generálního tajemníka Parlamentu ze dne 12. února 2009 (dále jen „napadené rozhodnutí“).

 Ke třetímu a čtvrtému bodu návrhového žádání směřujícím k překvalifikování smlouvy žalobkyně

23      Ve třetím a čtvrtém bodě svého návrhového žádání se žalobkyně domáhá zrušení právní kvalifikace své původní smlouvy a jejího překvalifikování na pracovní smlouvu na dobu neurčitou.

24      Je však nutno připomenout, že ačkoli právní kvalifikace aktu závisí pouze na posouzení Soudu, nikoli na vůli účastníků řízení, Soud může zrušit pouze akty nepříznivě zasahující do právního postavení dotyčného, nikoli jejich kvalifikaci, kterou jejich původce nesprávně provedl, jako takovou. Kromě toho je nesporné, že v rámci žaloby podané na základě článku 91 služebního řádu unijní soud nemůže, aniž by zasáhl do pravomocí administrativního orgánu, vydávat principiální prohlášení nebo činit principiální závěry, ani vydávat soudní příkazy určené orgánům (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. července 1989, Jaenicke Cendoya v. Komise, 108/88, body 8 a 9; usnesení Soudu ze dne 16. května 2006, Voigt v. Komise, F‑55/05, bod 25; rozsudek Soudu ze dne 30. dubna 2009, Aayhan a další v. Parlament, F‑65/07, bod 52).

25      Třetí a čtvrtý bod návrhového žádání je tudíž třeba odmítnout jako nepřípustné v rozsahu, v němž směřují k tomu, aby Soud ve výroku tohoto rozsudku překvalifikoval smlouvu žalobkyně.

 K prvnímu a třetímu bodu návrhového žádání směřujícím ke zrušení napadeného rozhodnutí a ke zrušení stanovení data uplynutí platnosti smlouvy na 31. března 2009

 Argumenty účastníků řízení

–       K přípustnosti návrhového žádání

26      Parlament namítá, že žalobkyně svým dopisem ze dne 22. ledna 2009 nežádala o nové obnovení své původní smlouvy, ale požadovala, aby správa uznala, že dodatek ze dne 26. března 2008 měl za následek překvalifikování uvedené smlouvy na smlouvu na dobu neurčitou, z čehož žalobkyně vyvozuje, že aktem nepříznivě zasahujícím do jejího právního postavení je napadené rozhodnutí, které odmítá vyhovět této žádosti.

27      Parlament však zdůrazňuje, že smlouva vyvolává účinky od svého podpisu, a má tudíž za to, že aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení žalobkyně je z povahy věci dodatek ze dne 26. března 2008, který prodlužuje platnost původní smlouvy do 31. března 2009. Žalobkyně tedy měla podat stížnost proti tomuto dodatku ve lhůtě tří měsíců od jeho podpisu. Tím, že dne 22. ledna 2009 podala žádost o uznání existence pracovního poměru na dobu neurčitou, se žalobkyně snažila obejít lhůty stanovené ve služebním řádu a zastřít tak skutečnost, že včas nepodala stížnost.

28      Parlament dodává, že se generální tajemník v napadeném rozhodnutí omezil pouze na to, že „potvrdil, že platnost smlouvy [žalobkyně] uplyne ke stanovenému datu, tj. dne 31. března 2009“. Jedná se o čistě potvrzující akt, který podle ustálené judikatury nelze napadnout žalobou.

29      Parlament z toho vyvozuje, že žalobkyně není legitimována k podání návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí.

30      Žalobkyně odpovídá, že námitka nepřípustnosti, podaná dne 18. února 2010, je opožděná z hlediska čl. 78 odst. 1 jednacího řádu, který stanoví, že „[n]ávrh na vydání rozhodnutí o nepřípustnosti musí být předložen ve lhůtě jednoho měsíce od doručení žaloby“, k němuž došlo dne 8. ledna 2010.

31      Podpůrně žalobkyně zpochybňuje opodstatněnost vznesené námitky nepřípustnosti, když tvrdí, že se generální tajemník v napadeném rozhodnutí nevyslovil k žádosti o prodloužení smlouvy, nýbrž se vyslovil k otázce, zda druhé prodloužení původní smlouvy přeměnilo tuto smlouvu na smlouvu na dobu neurčitou. Po analýze situace dospěl Parlament k závěru, že „žádné z právního hlediska přijatelné řešení“ jí neumožňuje pokračovat ve výkonu jejích služebních povinností, takže platnost původní smlouvy skončí uplynutím platnosti dodatku ze dne 26. března 2008, tedy dne 31. března 2009.

32      Podle žalobkyně nelze tedy napadené rozhodnutí považovat za pouhou informaci nebo čistě potvrzující akt. Podle jejího názoru představuje rozhodnutí o konkrétní právní otázce a přímo se dotýká jejích zájmů. Tvrzení Parlamentu, že nebylo možné nalézt žádné řešení, je důkazem toho, že takovéto řešení bylo skutečně po uzavření dodatku ze dne 26. března 2008 hledáno.

33      Žalobkyně poznamenává, že podle názoru Parlamentu měla sama požádat o třetí obnovení své smlouvy, třebaže z čl. 8 prvního pododstavce PŘOZ vyplývá, že její smlouva neměla být prodloužena ani podruhé a že se od jejího druhého obnovení ve skutečnosti automaticky přeměnila na smlouvu na dobu neurčitou.

34      Podpůrně žalobkyně namítá, že dodatek ze dne 26. března 2008 nelze kvalifikovat jako „akt nepříznivě zasahující do právního postavení“, neboť ze znění čl. 8 prvního pododstavce PŘOZ vyplývá, že jeho podpis je rovnocenný uzavření smlouvy na dobu neurčitou.

35      Stále podpůrně žalobkyně poukazuje na to, že jelikož sám Parlament kvalifikoval její dopis ze dne 2. dubna 2009 jako „stížnost“ ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, pokračovala v řízení podáním projednávané žaloby.

–       K věci samé

36      Žalobkyně uplatňuje tři žalobní důvody, z nichž první vychází z porušení čl. 8 prvního pododstavce PŘOZ, nesprávného právního posouzení a ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, druhý vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění a třetí ze zneužití pravomoci a porušení povinnosti péče, zásady řádné správy, zásady legitimního očekávání, zásady rovnosti, zásady plnění smluv v dobré víře a ze zneužití práva.

37      K prvnímu žalobnímu důvodu žalobkyně uvádí, že pokud jde o druhou změnu její původní smlouvy, dodatek ze dne 26. března 2008 měl podle čl. 8 prvního pododstavce PŘOZ za následek překvalifikování uvedené smlouvy na dobu určitou na smlouvu na dobu neurčitou a že odmítnutím tohoto překvalifikování napadené rozhodnutí porušilo toto ustanovení.

38      Žalobkyně podotýká, že dodatek ze dne 26. března 2008 bezesporu „ruší a nahrazuje“ dodatek ze dne 23. února 2007. Má však za to, že z tohoto nahrazení nelze vyvodit, že tak v souladu s čl. 8 prvním pododstavcem PŘOZ došlo pouze k jednomu obnovení smlouvy na dobu určitou, jak to tvrdí Parlament. I když se vezme v úvahu široká posuzovací pravomoc Parlamentu, takovýto postup představuje úskočné jednání, které mu nemůže umožnit obejít výše uvedené ustanovení.

39      Parlament odpovídá, že lékaři, které zaměstnává, jsou dočasnými zaměstnanci podle čl. 2 písm. a) PŘOZ a že podle čl. 7 odst. 2 vnitřních předpisů musí být vybíráni z úspěšných uchazečů z výběrového nebo přijímacího řízení podle čl. 29 odst. 2 služebního řádu. Vzhledem k neexistenci seznamu vhodných kandidátů a ke skutečnosti, že Parlament neobdržel žádnou kandidaturu v reakci na oznámení o volném pracovním místě, jež zveřejnil za účelem obsazení pracovního místa, které uvolnil předchůdce žalobkyně, byl Parlament nucen přijmout žalobkyni přechodně do pracovního poměru na omezenou dobu na základě čl. 7 odst. 4 výše uvedených předpisů v očekávání přijetí lékaře v souladu s výběrovým postupem vyžadovaným výše uvedeným čl. 7 odst. 2. Takovýto byl účel původní smlouvy žalobkyně.

40      Původní smlouva byla jedenkrát prodloužena dodatkem ze dne 26. února 2007 do 31. března 2008. Avšak vzhledem k tomu, že Parlament neměl ještě k dispozici seznam vhodných kandidátů na obsazení volného místa lékaře, byl nucen znovu prodloužit původní smlouvu.

41      Parlament v této souvislosti tvrdí, že ačkoli uzavření několika po sobě jdoucích smluv na dobu určitou je v zásadě zakázáno, je třeba připustit výjimku v případě, kdy takovýto sled smluv na dobu určitou je ospravedlněn legitimními důvody. Tak je tomu podle tvrzení Parlamentu v projednávané věci, neboť rozhodnutí prodloužit původní smlouvu bylo přijato s cílem zajistit kontinuitu lékařské služby, jelikož Parlament nemohl žalobkyni nabídnout smlouvu na dobu neurčitou, neboť by v opačném případě porušil své vnitřní předpisy.

42      Článek 8 první pododstavec PŘOZ ostatně nebrání uzavření pracovní smlouvy na dobu určitou, která by přesně neuváděla datum skončení její platnosti, jako je v projednávané věci doba, než bude jmenován lékař. V tomto smyslu je třeba data skončení pracovního poměru uvedená v obou dodatcích k původní smlouvě chápat jako data pouze předpokládaná.

43      Konečně Parlament zdůrazňuje, že žalobkyně měla z dodatku ze dne 26. března 2008 prodlužujícího původní smlouvu do 31. března 2009 prospěch, neboť Parlament nemusel prodloužit uvedenou smlouvu a mohl přijmout jiného lékaře, nebo ji mohl prodloužit pouze na několik měsíců nezbytných k přijetí lékaře v souladu s výběrovým postupem.

 Závěry Soudu

44      Na úvod je třeba upřesnit obsah třetího bodu návrhového žádání žalobkyně, a to v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení „data uplynutí platnosti [její původní smlouvy] stanoveného na 31. března 2009“.

45      Tento bod návrhového žádání lze chápat jako vztahující se k datu 31. března 2009, které generální tajemník Parlamentu „potvrdil“ v napadeném rozhodnutí. V takovémto případě tento bod splývá s prvním bodem návrhového žádání, který směřuje právě ke zrušení uvedeného rozhodnutí. Aby tento bod návrhového žádání nabyl samostatný obsah, je třeba jej chápat jako směřující ke zrušení dodatku ze dne 26. března 2008 v rozsahu, v němž stanoví datum skončení pracovního poměru žalobkyně na 31. března 2009.

46      Po tomto upřesnění je k opožděnosti námitky nepřípustnosti vznesené Parlamentem, na kterou poukazuje žalobkyně, třeba připomenout, že podle čl. 78 odst. 1 prvního pododstavce jednacího řádu Soudu musí být návrh, aby Soud vydal rozhodnutí o nepřípustnosti žaloby, aniž by se zabýval věcí samou, předložen ve lhůtě jednoho měsíce od doručení žaloby, která se prodlužuje o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti podle čl. 100 odst. 3 jednacího řádu. Parlamentu byla žaloba v projednávané věci doručena dne 8. ledna 2010. Vzhledem k tomu, že k podání námitky nepřípustnosti dne 18. února 2010 došlo v poslední den takto vypočtené lhůty, je tato námitka přípustná.

47      Pokud jde o meritum námitky nepřípustnosti, je třeba připomenout, že žaloba na neplatnost je přípustná pouze tehdy, když stížnost, která jí musí předcházet, byla podána ve lhůtě tří měsíců stanovené v čl. 90 odst. 2 služebního řádu po doručení aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení dotyčného.

48      Pokud jde o určení okamžiku, kdy byl vydán akt nepříznivě zasahující do právního postavení, to znamená určení data, od něhož je třeba počítat lhůtu k podání stížnosti, je třeba podotknout, že smlouva vyvolává účinky, tudíž i způsobilost nepříznivě zasahovat do právního postavení zaměstnance od jejího podpisu, takže lhůtu k včasnému podání stížnosti podle čl. 90 odst. 2 služebního řádu je třeba počítat od data tohoto podpisu (rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 11. července 2002, Martínez Páramo a další v. Komise, T‑137/99 a T‑18/00, bod 56; rozsudek Aayhan a další v. Parlament, F‑65/07, bod 24 výše, bod 43).

49      S ohledem na výše uvedené bylo myslitelné, že žalobkyně formálně podá stížnost proti dodatku ze dne 26. března 2008 z důvodu, že nebyl uzavřen na dobu neurčitou (v tomto smyslu viz rozsudek Aayhan a další v. Parlament, bod 24 výše, bod 44). K tomu však nedošlo. Vzhledem k tomu, že stížnost nebyla podána ve lhůtě tří měsíců stanovené v čl. 90 odst. 2 služebního řádu, třetí bod návrhového žádání směřující ke zrušení výše uvedeného dodatku v rozsahu, v němž stanoví datum skončení pracovního poměru žalobkyně na 31. března 2009, nebyl uplatněn včas, a je tudíž nepřípustný.

50      Z toho však nevyplývá, že první bod návrhového žádání namířený proti napadenému rozhodnutí je rovněž nepřípustný.

51      Je totiž třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem projednávané věci, tedy k tomu, že žalobkyně byla přijata do pracovního poměru jako dočasná zaměstnankyně na základě čl. 2 písm. a) PŘOZ, že tento pracovní poměr byl prodloužen dodatkem ze dne 26. února 2007 a že druhý dodatek ze dne 26. března 2008 „zruši[l] a nahradi[l]“ první, aby tak prodloužil pracovní poměr dotyčné do 31. března 2009, zatímco podle čl. 8 prvního pododstavce PŘOZ smlouva dočasného zaměstnance podle čl. 2 písm. a) PŘOZ může být obnovena pouze jednou na dobu určitou, přičemž „každé další obnovení musí být na dobu neurčitou“.

52      Je přitom třeba podotknout, že „zruši[t] a nahradi[t] první dodatek prodlužující pracovní poměr žalobkyně na dobu určitou prostřednictvím nového dodatku prodlužujícího uvedený pracovní poměr opět na dobu určitou s tím důsledkem, že existuje pouze jedno prodloužení na dobu určitou, je úskokem, který zbavuje čl. 8 první pododstavec PŘOZ své podstaty.

53      Tím, že čl. 8 první pododstavec PŘOZ upravuje „každé obnovení“, vztahuje se na všechny postupy, kterými je dočasný zaměstnanec ve smyslu čl. 2 písm. a) PŘOZ přiměn k tomu, aby jeho pracovní poměr dočasného zaměstnance uzavřený s jeho zaměstnavatelem přetrvával po skončení smlouvy na dobu určitou obnovenou jedenkrát.

54      Je ostatně třeba přihlédnout ke směrnici 1999/70 a k ní přiložené rámcové dohodě. Skutečnost, že směrnice jako taková nezavazuje orgány, nemůže totiž vyloučit, že orgány jsou ve svých vztazích s úředníky nebo zaměstnanci povinny zohlednit směrnici nepřímo. Je tedy třeba připomenout, že Parlament má povinnost, v souladu se svou povinností loajality, vykládat a jakožto zaměstnavatel uplatňovat v co největším možném rozsahu ustanovení PŘOZ ve světle znění a účelu rámcové dohody. Tato rámcová dohoda přitom činí stálost zaměstnání prvořadým cílem v oblasti pracovních poměrů v rámci Evropské unie (rozsudek Aayhan a další v. Parlament, bod 24 výše, body 119 a 120). Konkrétně ustanovení 5 bod 1 rámcové dohody má zvláště za cíl „předcházet zneužívání vznikajícímu využitím po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou“, když členským státům ukládá povinnosti zavést do jejich právního řádu jedno nebo více opatření vyjmenovaných v bodě 1 písm. a) až c). Konkrétně ustanovení 5 bod 1 písm. c) ukládá povinnost stanovit maximální počet obnovení smluv a poměrů na dobu určitou. Totéž ustanovení v bodě 2 písm. b) stanoví, že pracovní smlouvy na dobu určitou mohou být za určitých podmínek „považovány za uzavřené na dobu neurčitou“.

55      Je tedy třeba shledat, že pokud jde o orgány, čl. 8 první pododstavec PŘOZ musí být vykládán široce a musí být uplatňován striktně, neboť jeho cílem je právě omezit používání po sobě následujících smluv dočasných zaměstnanců na dobu určitou tím, že budou každou uzavřenou třetí smlouvu na dobu určitou „považovat za uzavřenou na dobu neurčitou“.

56      Parlament mimoto marně namítá, že čl. 7 odst. 4 jeho vnitřních předpisů mu brání v uzavření smlouvy na dobu neurčitou, ačkoli bylo třeba zajistit nepřetržitost služby zajišťované lékařskou ordinací v Lucemburku. Ačkoli čl. 7 odst. 4 vnitřních předpisů stanoví, že pracovní místa lze dočasně obsadit, než dojde k obsazení těchto míst v souladu s postupem uvedeným ve zmíněných předpisech, toto ustanovení neukládá povinnost uzavřít smlouvy na dobu určitou, jako v projednávané věci, na konkrétní dobu. V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustanovení 3 rámcové dohody je smlouva na dobu určitou smlouvou, jejíž skončení je určeno objektivními podmínkami, jakými jsou dosažení určitého dne nebo též vznik určité události. Navíc čl. 7 odst. 4 nezakazuje užívání smluv na dobu neurčitou, neboť přechodný stav může stejně jako v projednávané věci trvat po blíže neurčenou dobu a takováto smlouva každopádně osobě, se kterou je uzavřena, neposkytuje trvalost vlastní jmenování úředníkem, jelikož může být podle čl. 47 písm. c) bodu i) PŘOZ vypovězena z legitimního důvodu a při dodržení výpovědní doby. Vnitřní předpisy jsou v každém případě méně závazné než PŘOZ a nemohou bránit účinku čl. 8 prvního pododstavce PŘOZ.

57      Parlament dále marně namítá, že čl. 8 první pododstavec PŘOZ nebrání uzavření smlouvy na dobu určitou, která neuvádí konkrétní dobu platnosti. Tento argument, který je teoreticky správný, pokud se tato doba skončení platnosti pojí k určité události (viz bod 56 výše), je v projednávané věci irelevantní, neboť původní smlouva a její dodatky uvádí konkrétní doby skončení jejich platnosti. Stejně tak irelevantní je tvrzení Parlamentu, že nemusel prodloužit původní smlouvu dodatkem ze dne 26. března 2008, nebo že ji mohl prodloužit pouze na kratší dobu než jeden rok, který byl poskytnut dotyčné. Jedná se totiž o pouhé domněnky, které neodpovídají skutečnosti. Navíc druhé prodloužení, byť na dobu kratší než jeden rok, by každopádně bylo obnovením ve smyslu výše uvedeného čl. 8 prvního pododstavce.

58      Konečně Parlament nemůže argumentovat výjimečnou situací, ve které se údajně nacházel z důvodu neobsazení místa lékaře v lékařské ordinaci v Lucemburku a nemožnosti jeho obsazení v krátké době. Výše bylo totiž uvedeno, že čl. 7 odst. 4 vnitřních předpisů mu nebránil v uzavření smlouvy na dobu neurčitou, kterou mohl kdykoli vypovědět na základě legitimního důvodu při dodržení výpovědní doby stanovené v čl. 47 písm. c) bodu i) PŘOZ.

59      Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně splňovala podmínky použití čl. 8 prvního pododstavce PŘOZ.

60      Podle tohoto ustanovení „každé další obnovení“ navazující na první prodloužení smlouvy dočasného zaměstnance ve smyslu čl. 2 písm. a) na dobu určitou „musí být na dobu neurčitou“, z čehož vyplývá, že toto překvalifikování musí být považováno za automaticky účinné.

61      Z výše uvedeného vyplývá, že Soud je povinen shledat, že dodatkem ze dne 26. března 2008 byl pracovní poměr žalobkyně automaticky přeměněn na pracovní poměr na dobu neurčitou z prosté vůle zákonodárce a že uplynutí lhůty stanovené v tomto dodatku nemohlo ukončit pracovní poměr žalobkyně.

62      Napadené rozhodnutí, kterým generální tajemník Parlamentu shledal, že neexistuje žádné z právního hlediska přijatelné řešení, jež by žalobkyni umožnilo pokračovat ve výkonu její činnosti v lékařské ordinaci v Lucemburku, a kterým žalobkyni „potvrdil“, že její smlouva skončí dne 31. března 2009, tudíž zákonitě podstatně změnilo právní postavení dotyčné, jak vyplývalo z článku 8 PŘOZ. Toto rozhodnutí tak představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení žalobkyně, nikoli čistě potvrzující rozhodnutí.

63      Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala proti napadenému rozhodnutí stížnost ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení a že projednávanou žalobu podala ve lhůtě tří měsíců od doručení zamítnutí této stížnosti, návrhové žádání směřující ke zrušení uvedeného rozhodnutí je tudíž přípustné.

64      K věci samé, z bodů 51 až 62 tohoto rozsudku vyplývá, že napadené rozhodnutí tím, že údajně žalobkyni potvrdilo, že její smlouva skončila, bylo přijato v souvislosti s pracovním poměrem na dobu určitou, a porušuje tak čl. 8 první pododstavec PŘOZ. Na jednání Parlament navíc připustil, že řešení spočívající v zachování pracovního poměru žalobkyně prostřednictvím několika smluv na dobu určitou nebylo „nejšťastnějším“.

65      Z toho vyplývá, že žaloba je opodstatněná a že napadené rozhodnutí musí být zrušeno z důvodu vycházejícího z porušení čl. 8 prvního pododstavce PŘOZ, aniž je třeba zkoumat další žalobní důvody nebo to, zda je toto rozhodnutí ve skutečnosti aktem vypovídajícím smlouvu, která se stala smlouvou na dobu neurčitou, nebo zda jsou splněny podmínky k takovéto výpovědi; žalobkyně navíc neuplatnila v tomto směru žádný důvod.

 K pátému bodu návrhového žádání směřujícímu k náhradě škody vzniklé žalobkyni

66      Žalobkyně se domáhá náhrady škody, která jí údajně vznikla v důsledku postupu Parlamentu. Parlament namítá, že žalobkyně neupřesňuje, v čem spočívá jeho chybný postup. Dodává, že nevyplývá-li předmětný postup z napadeného rozhodnutí, měla dát žalobkyně popud k zahájení postupu před zahájením soudního řízení podáním žádosti podle čl. 90 odst. 1 služebního řádu.

67      Ze žaloby však vyplývá, že žalobkyně odlišuje svou žádost o náhradu škody v rámci pátého bodu návrhového žádání od žádostí o náhradu škody v rámci šestého, sedmého a osmého budu návrhového žádání. Navíc žalobkyně na jednání potvrdila, že ve svém pátém bodě návrhového žádání nepožaduje přiznání náhrady škody, nýbrž požaduje přiznání „finanční složky“, která představuje „logický důsledek“ zrušení napadeného rozhodnutí.

68      V této souvislosti je třeba připomenout, že návrh, aby orgán zaplatil některému ze svých zaměstnanců částku údajně dluženou na základě PŘOZ, spadá pod pojem „spory majetkoprávní povahy“ ve smyslu čl. 91 odst. 1 služebního řádu, přičemž se liší od žalob na určení odpovědnosti podaných zaměstnanci proti jejich orgánům, směřujícím k přiznání náhrady škody. Podle čl. 91 odst. 1 služebního řádu je Soud v takovýchto sporech nadán pravomocí soudního přezkumu v plné jurisdikci, která jej pověřuje úplným rozhodnutím o těchto sporech, tedy rozhodnutím o všech právech a povinnostech zaměstnance, s výjimkou provedení výkonu těchto částí rozsudku dotčeným orgánem za přesných podmínek, které soud stanoví, a pod jeho dohledem (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 18. prosince 2007, Weißenfels v. Parlament, C‑135/06 P, body 65, 67 a 68; rozsudek Soudu ze dne 2. července 2009, Giannini v. Komise, F‑49/08, body 39 až 42).

69      Je však též třeba připomenout, že zrušení určitého aktu soudem má za následek, že tento akt je se zpětnou účinností odstraněn z právního řádu, a pokud byl zrušený akt již vykonán, odstranění jeho účinku vyžaduje, aby byl obnoven právní stav, v jakém se žalobce nacházel před jeho přijetím (rozsudek Soudu ze dne 26. října 2006, Landgren v. ETF, F‑1/05, bod 92).

70      V projednávané věci je třeba konstatovat, že se žalobkyně v důsledku dodatku ze dne 26. března 2008 nacházela v pracovním poměru na dobu neurčitou, a to na základě pouhého účinku čl. 8 prvního pododstavce PŘOZ, a že vzhledem k neexistenci výpovědní doby v souladu s čl. 47 písm. c) bodem i) téhož pracovního řádu její pracovní poměr dne 31. března 2009 neskončil.

71      Za těchto podmínek je třeba uložit Parlamentu povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi částkou odměny, na kterou by měla nárok, kdyby nadále byla zaměstnankyní Parlamentu, a částkou odměn, honorářů, podpory v nezaměstnanosti nebo jakýchkoli jiných náhrad, které skutečně pobírala od 1. dubna 2009 namísto odměny pobírané v Parlamentu.

 K šestému, sedmému a osmému bodu návrhového žádání směřujícím k náhradě škody

72      V šestém, sedmém a osmém bodě návrhového žádání žalobkyně po Soudu požaduje, aby Parlamentu uložil povinnost zaplatit jí náhradu škody vzniklé v důsledku chybného postupu Parlamentu z důvodu zejména protiprávní výpovědi její smlouvy.

73      Avšak vzhledem k tomu, že toto návrhové žádání je předloženo podpůrně ve vztahu k uložení Parlamentu povinnosti zaplatit odměnu dluženou žalobkyni od skončení jejího pracovního poměru, a jelikož Soud tomuto návrhu vyhověl, není již třeba rozhodovat o uvedených bodech návrhového žádání.

 K nákladům řízení

74      Podle čl. 87 odst. 1 jednacího řádu, s výhradou ostatních ustanovení osmé kapitoly hlavy druhé uvedeného řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle druhého odstavce tohoto článku může Soud v souladu s požadavky ekvity rozhodnout, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží pouze částečná náhrada nákladů řízení, nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží.

75      Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že žalobkyně je účastníkem řízení, jehož hlavním návrhovým žádáním bylo vyhověno, a sice návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí a na uložení Parlamentu povinnosti zaplatit jí dlužnou odměnu. Žalobkyně kromě toho ve svých návrhových žádáních výslovně požadovala, aby byla Parlamentu uložena náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že okolnosti projednávané věci neodůvodňují použití ustanovení čl. 87 odst. 2 jednacího řádu, je tedy důvodné rozhodnout, že Parlament ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vzniklé žalobkyni v souvislosti s tímto řízením.

Z těchto důvodů

SOUD PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (třetí senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí obsažené v dopise ze dne 12. února 2009, kterým generální tajemník Evropského parlamentu informoval S. Scheefer o tom, že žádné z právního hlediska přijatelné řešení, jež by jí umožnilo pokračovat ve výkonu její činnosti v lékařské ordinaci v Lucemburku (Lucembursko), nebylo možno nalézt a dále že platnost její smlouvy dočasného zaměstnance uplyne dne 31. března 2009, se zrušuje.

2)      Evropskému parlamentu se ukládá, aby S. Scheefer zaplatil rozdíl mezi částkou odměny, na kterou by měla nárok, kdyby nadále byla zaměstnankyní Parlamentu, a částkou odměn, honorářů, podpory v nezaměstnanosti nebo jakýchkoli jiných náhrad, které skutečně pobírala od 1. dubna 2009 namísto odměny, kterou pobírala jakožto dočasný zaměstnanec.

3)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

4)      Evropský parlament ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení S. Scheefer.

Mahoney

Kreppel

Van Raepenbusch

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. dubna 2011.

Vedoucí soudní kanceláře

 

       Předseda

W. Hakenberg

 

       P. Mahoney


* Jednací jazyk: francouzština.