Language of document : ECLI:EU:F:2011:16

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

17. února 2011

Věc F‑119/07

Guido Strack

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Mediační řízení – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Článek 73 služebního řádu – Stabilizace – Záloha“

Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se G. Strack domáhá zaprvé zrušení zamítavých rozhodnutí Komise o zahájení mediačního řízení a o vyplacení žalobci zálohy podle čl. 19 odst. 4 společných pravidel o pojištění úředníků Evropských společenství pro případ úrazu a nemoci z povolání, jakož i zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 20. července 2007 týkající se zamítnutí jeho stížnosti; zadruhé uložení Komisi, aby mu zaplatila náhradu nehmotné a morální újmy, jakož i náhradu zdravotní újmy, které údajně utrpěl, a mimoto úroky z prodlení

Rozhodnutí: Rozhodnutí Komise ze dne 26. února 2007, kterým bylo zamítnuto vyplatit žalobci zálohu ve smyslu čl. 19 odst. 4 společných pravidel, se zrušuje. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených žalobcem. Žalobce ponese polovinu vlastních nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Žaloba na neplatnost – Akt napadnutelný žalobou – Žaloba proti zamítnutí zahájení mediačního řízení – Vyloučení

(Článek 263 SFEU)

2.      Úředníci – Povinnost péče příslušející správě

(Služební řád, článek 24)

3.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Invalidita – Příspěvek – Nárok na vyplacení – Podmínky

[Služební řád, čl. 73 odst. 2 písm. c); pravidla týkající se pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání čl. 18 až 20]

1.      Žaloba na neplatnost není přípustná, pokud směřuje proti zamítnutí ze strany žalované zahájit mediační řízení.

Mediace je totiž dobrovolným postupem urovnání sporů, při kterém jde právě o to, umožnit stranám dosáhnout mimosoudní urovnání sporu. Proto, i kdyby zamítnutí jedné strany zúčastnit se takového postupu mohlo nepříznivě zasáhnout do právního postavení protistrany, představuje zrušení tohoto zamítnutí pouze hypotetický zájem, jelikož toto zrušení nemůže druhou stranu nutit, aby s mediací souhlasila.

(viz body 65 a 66)

2.       Povinnosti vyplývající z povinnosti péče jsou značně zesíleny, pokud jde o situaci úředníka, jehož psychické zdraví je prokazatelně narušeno. V takovém případě musí správa posuzovat návrhy dotčeného úředníka zvlášť vstřícně. Tato povinnost platí o to více, pokud je zhoršení zdravotního stavu úředníka nesporné a pokud psychiatr, který ho léčí, správu upozorní na skutečnost, že ze zdravotního hlediska, je nutný okamžitý zásah pro vyřešení a ukončení sporů, které jsou příčinou zhoršení zdravotního stavu.

(viz bod 85)

3.       Nárok na vyplacení příspěvku za trvalou částečnou invaliditu podle čl. 73 odst. 2 písm. c) služebního řádu vzniká teprve stabilizací zdravotních poškození, přičemž stabilizace vyjadřuje stav poškozeného, jehož tělesná poškození se stabilizovala tak, že se zdá, že již není možné uzdravení nebo léčba, a v zásadě již není stanoveno léčení, kromě případu zabránění zhoršení.

Právě proto, že příspěvek může být podle čl. 73 odst. 2 písm. c) služebního řádu vyplacen až po této stabilizaci, poskytuje čl. 19 odst. 4 společných pravidel o pojištění úředníků Evropských společenství pro případ úrazu a nemoci z povolání právo na poskytnutí zálohy. Avšak vyplacení zálohy předpokládá existenci „nesporného stupně trvalé invalidity“.

V tomto ohledu, pokud úředník požádá o zálohu, musí správa a zvláště orgán oprávněný ke jmenování před zamítnutím této žádosti, na základě obdobného použití článků 18 až 20 společných pravidel, konzultovat znalce v oboru lékařství, pověřeného lékaře a případně lékařskou komisi. Ze systematiky společných pravidel, a zvláště jejich čl. 19 odst. 3 a článku 20, totiž vyplývá, že lékařské posouzení přísluší výlučně lékařům.

Krom toho, pokud správa zamítne žádost o zálohu, aniž by konzultovala lékaře, jedná v rozporu se systematikou čl. 19 odst. 4 a článku 20 společných pravidel, jakož i v rozporu se svou povinností péče. Mimoto, pokud porušení čl. 19 odst. 4 společných pravidel a zásady péče přispělo ke zhoršení nemoci a zpoždění stabilizace nemoci, je třeba zaplatit náhradu za tuto škodu v rámci postupu podle článku 73 služebního řádu.

(viz body 88, 89, 93, 95 a 105)

Odkazy:

Soudní dvůr: 4. října 1991, Komise v. Gill, C‑185/90 P, bod 24

Tribunál: 21. května 1996, W v. Komise, T‑148/95, body 36 a 37

Soud pro veřejnou službu: 2. května 2007, Giraudy v. Komise, F‑23/05, bod 200